Po smrti ženy se utápěl ve smutku

Nikdy nelze odhadnout, jak smrt blízké osoby člověka ovlivní. Každý truchlí jinak a potřebuje čas, aby se vyrovnal s bolestivou ztrátou. Když po 66 letech manželství zemřela na rakovinu životní láska čtyřiadevadesátiletého Keitha Davidsona, byl jen stínem svého dřívějšího já. „Nedovedete si prostě představit, jaké to je. Člověk hodně pláče. Tak to prostě je, protože ona už tu není,“ svěřil se televizi NBC.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Pamela Marcum (@pamjms)

Soudce v důchodu se dlouho nemohl z její ztráty vzpamatovat. Nakonec se ale rozhodl, že se musí nějak rozptýlit, aby alespoň na chvíli unikl trýznivým myšlenkám. Napadlo ho, že by mohl na své zahradě postavit bazén, který by byl dost velký na to, aby si v něm mohly hrát všechny děti ze sousedství. „Věděl jsem, že když ho postavím, přijdou,“ dodal senior.

Odhodlaná 84letá seniorka si po ztrátě manžela začala plnit svůj sen. Našla odvahu a sama se vydala objevovat svět

Na dvorku postavil velký bazén

Sousedé smutného vdovce zprvu nevěřili, že by něco takového zrealizoval. Mysleli si, že si dělá legraci. „Když jsem ho viděla, jak začal na dvoře pokládat vytyčovací sloupky, řekla jsem manželovi, že to vypadá, že skutečně stavěl bazén,“ řekla Jessica Huebnerová, která bydlí nedaleko. Sama je matkou čtyř malých ratolestí. „Přineslo to do sousedství spoustu radosti, zejména pro děti,“ dodala.

Osamělost může být pro seniory smrtelná. Hlavním protijedem jsou zážitky s rodinou a přáteli

Ve městě Morris v Minnesotě, kde Davidson žije, veřejný venkovní bazén není. Proto byl jeho nápad opravdu skvělý. Postavil skoro 10 metrů dlouhý, 5 metrů široký a 2,7 metru hluboký bazén a caparti z okolí si koupání užívají každý den. Senior je nadšený. „Alespoň tu nesedím sám a nekoukám do zdi. Teď ke mně každé odpoledne chodí celá armáda dětí,“ řekl webu Upworthy soudce na penzi, který má tři děti, ale žádná vnoučata.

Článek 94letý senior se nemohl vzpamatovat ze ztráty milované manželky. Pak udělal něco, čím šokoval sousedy se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rodina na něj tlačila, aby si našel novou ženu

Se svou zesnulou ženou Ivanou se pan Karel poznal už na střední škole. Zamilovali se na první pohled. Jakmile to bylo možné, tak se vzali a později měli postupně tři děti. „Čtyřicet let nám to perfektně klapalo. Milovali jsme se celou tu dobu. Přátelé nám říkali, že naše harmonické a bezchybné manželství je pro ně vzorem,“ uvedl pan Karel. Jenže idylku náhle přerušila zákeřná nemoc, které jeho manželka po těžkém boji nakonec podlehla.

94letý vdovec neúnosně truchlil po smrti své ženy. Obyčejný dárek od zdravotní sestry mu opět dodal elán do života

Její smrt vdovce zlomila. Přestože měl nablízku děti a příbuzné, kteří ho podporovali a zahrnovali péčí, stesk po milované Ivaně byl silnější. „Moc jsem se trápil a navíc mě tížila samota. Neuměl jsem bez ní žít,“ svěřil se pan Karel. Roky ale plynuly a jemu nezbylo nic jiného než si začít pomalu zvykat. „Syn a bratr do mě neustále hučeli, abych si našel partnerku, že mi s ní bude lépe, ale nechtělo se mi do toho,“ doplnil.

Nosila by šaty po zesnulé manželce

Dlouho odolával, ale nakonec tlaku okolí podlehl. Brzy se však ukázalo, že najít si spřízněnou duši nebude vůbec snadné. Problém byl v jeho očekávání. „Nebudu se přece přetvařovat a měnit své zvyky. Prostě jsem jenom chtěl, aby nová žena v mém životě byla jako moje Ivana. Aby byla hodná, čistotná, uměla dobře vařit, byla chytrá, nesekýrovala mě kvůli kouření. Tolik jsem toho zase nechtěl,“ vypráví pan Karel. Potenciální partnerky ale mohla odradit jedna specifická věc.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Manželka pana Karla byla zvyklá nerozhazovat peníze, protože pár celý život šetřil. Na bydlení, auto, zahradu… To samé očekával vdovec i od případné nové známosti, ale dovedl to až do absurdna. „Nemám rád zbytečné utrácení. Moje partnerka by si neměla pořád kupovat nové šaty. Ideální by bylo, kdyby měla stejnou velikost jako Ivana a nosila šaty po ní. Ušetřila by a já bych byl rád, že má stejný styl jako moje milovaná zesnulá žena,“ dodal na závěr pan Karel.

Článek Vdovec, který hledá ženu, má speciální požadavky: „Musí se vejít do věcí mé zesnulé manželky,“ píše se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Harmonické manželství

Pohybově nadaný Harapes zprávu o smrti své bývalé ženy skoro neunesl. Podle dostupných informací jej její úmrtí vyloženě vykolejilo natolik, že se určitou dobu stranil společnosti i rodině. Nikdo nevěděl, co se s ním děje. Šok byl tak veliký právě proto, že měl zpěvačku velmi rád.

Prozradil, že bylo jejich manželství spokojené a harmonické. Bylo jako azurové nebe, na němž není žádný mráček. Hana Zagorová pro něj byla ideální ženou. Jemnou a něžnou bytostí, s níž byl opravdu šťastný. Ani jeden z nich nepočítal s budoucím rozpadem vztahu. Dokonce si slíbili, že se nikdy nerozvedou. Na pomyslné obloze se však objevil nový mrak.

Rozvod a svatba najednou

Tímto mrakem se stal operní pěvec Štefan Margita, který Zagorovou okouzlil natolik, že se s ním rozhodla strávit zbytek života. Načasování bylo poměrně kontroverzní. V jeden den proběhl rozvod s Harapesem a den nato svatba s Margitou. Pro tanečníka to nebylo lehké období. O to horší je teď sledovat kroky vdovce Margity po smrti pěvecké legendy.

Prohlásil o něm: „To, co vyvádí po její smrti a jak komunikuje s bulvárem, je trapné. Chce být viděn. To, jak se prezentuje, je takový košický mindrák.“ Do toho nebyl ani pozván na vzpomínkový koncert. Přitom uctí památku své bývalé ženy, kdykoli má možnost. Pravidelně dochází na její vyšehradský hrob. Jako památka mu aspoň zůstal zlatý prsten po zpěvaččině mamince.

Článek Vlastimil Harapes, bývalý manžel Hanky Zagorové, zkritizoval Štefana Margitu. Jeho chování je prý trapné se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Přirovnání k Džambulce

Obsah zpráv je velmi rozmanitý. Ve většině Rychtář Patrasovou varuje před podobným osudem, jako potkal jeho bývalou partnerku Ivetu Bartošovou. Ta spáchala sebevraždu ve svých osmačtyřiceti letech. Dalším námětem konverzace z jeho strany je také nedostatečná péče Felixe Slováčka, který není pro Dádu dost dobrým partnerem.

Deník Aha! píše, že Dádu tato korespondence velmi obtěžuje. Nejvíce se obává skutečnosti, že ji Rychtář přirovnává k Ivetě Bartošové. Tu nazýval kontroverzní přezdívkou Džambulka. Pro již zmíněný deník Patrasová uvedla: „To mne opravdu vyvádí z míry. To snad nemyslí vážně. Já jsem svoje děti zdárně vychovala a dovedla do dospělosti bez jediného pochybení!“

Rychtář bez zábran

„Neřežu se žiletkou a chci žít. Nechci se vrhnout pod vlak a jsem spokojená s tím, co jsem v životě dokázala.“ Na celé aféře je zvláštní fakt, že Dáda není žádná Rychtářova známá. Není mezi nimi žádný vztah. Jsou naprosto cizími osobami. Rychtář však nemá žádné zábrany. Neštítí se ani otevřené kritiky Dádiných blízkých. V jedné ze zpráv nepřímo označil Felixe Slováčka za svini.

iZdroj fotografie: Nextfoto

Přesněji napsal: „Dádo, Felix není normální… Svině si nedají pokoj. Snaží se vás dostat na samé dno jako Ivetku!“ Dáda na podivné zprávy zatím nijak nereaguje. Sama je však také poměrně kontroverzní osobností českého showbyznysu. Aktuálně je spojována s řízením motorového vozidla pod vlivem návykových látek. I v souvislosti s touto nehodou ji Rychtář kontaktoval s radou, jak se vykroutit z obvinění.

Článek Rychtář bombarduje Dádu Patrasovou SMSkami. Snaží se ji prý varovat, aby ji nepotkal stejný osud jako Bartošovou se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Když ji požádal o ruku, souhlasila

Když ho poznala, srdce se jí zachvělo skoro jako v mládí. Slovo dalo slovo a důchodkyně se s o šest let starším Františkem vídala i po návratu domů. Získala naději, že na sklonku života nebude sama. S manželem se rozvedla už deset let po svatbě, protože se mu příliš líbily ženy. Dokud byla zaměstnaná, nenapadlo ji, že v životě jí bude scházet partner. Zjistila to až po odchodu do důchodu. Kromě hlídání vnučky nic dalšího neměla na práci.

Přestože je na svůj věk aktivní a ráda jezdí na kajaku, chodí na dlouhé procházky nebo se angažuje v seniorském klubu, čím dál víc si uvědomovala, že jí chybí životní partner. Možná i proto byla tak okouzlená Františkem. „Bavili jsme se, povídali si, cítila jsem, že o mě pečuje. I když jsme bydleli daleko od sebe, navštěvovali jsme se i poté, co lázeňský pobyt skončil,“ popisuje Barbora. Po nějaké době ji vdovec požádal o ruku.

Z manželčiných fotografií měl výstavky všude

S nadšením souhlasila, že si ho vezme. „Byla jsem v nějaké euforii. Dcera mi to rozmlouvala, ale já ji nechtěla poslouchat,“ vzpomíná Barbora. Protože vdovec měl větší dům se zahradou, kde měli pohodu a klid, vzdala se svých přátel, rodiny i aktivit a po svatbě se přestěhovala do vzdáleného města k němu. Sice jí to bylo líto, ale chtěla být konečně šťastná. František jí navrhoval, aby prodala svůj byt, ale nakonec to naštěstí neudělala.

V domě svého nového manžela se ale necítila dobře. Byl sice hezký a pečlivě uklizený, protože tam docházela uklízečka, což se Barboře líbilo, ale skoro všude byly fotky zesnulé ženy Františka. Nebyla jen jedna v místnosti, ale hned několik. „Skoro jako nějaký oltář. Navíc byly tyhle výstavky i v každém pokoji v domě. Nechci, aby zapomněl na svou mrtvou ženu, ale máme jít do budoucnosti společně. A tohle bylo moc. Ve srovnání s tím, co následovalo, to vlastně byla prkotina,“ povzdechla si Barbora.

Poslední kapkou byla péče o hrob

Její nový manžel totiž došel k závěru, že když má zase ženu, může propustit uklízečku a ušetřit. Barboře se to sice moc nelíbilo, ale snažila se mu vyhovět. Jenže pak to přišlo. František ji začal neustále srovnávat se svou zesnulou ženou. Ta dělala lepší knedlíky, palačinky nerolovala, nýbrž skládala do trojúhelníků, neluxovala jen třikrát v týdnu, ale každý den, košile žehlila jinak a samozřejmě lépe. Barboře pomalu začala docházet trpělivost.

Všechno muselo být podle něj od rána až do večera. Měla pocit, že se její muž mění v domácího tyrana. Poslední kapkou bylo, když po ní manžel chtěl, aby s ním chodila pečovat o hrob jeho zesnulé ženy. „Nejhorší bylo, že dvakrát týdně chodil na hřbitov. Chtěl, abych chodila také a uklízela hrob jeho mrtvé ženy. To už pro mě bylo za hranicí únosnosti,“ říká Barbora. Nevadilo jí, že František chodil na hřbitov, ale nechápala, proč by s ním měla chodit vzpomínat na jeho ženu i ona.

Zesnulé ženě se ani zdaleka nevyrovnala

Jednou na hřbitově narazili i na Irenu, sestru Františkovy zesnulé ženy. Barbora se s ní k nelibosti svého manžela dohodla, že spolu zajdou na kávu. „Bylo vidět, že to Františkovi není po chuti. Ale říkala jsem si, že se od Ireny dozvím alespoň něco málo o něm,“ vzpomíná. K jejímu překvapení k ní byla švagrová jejího muže velmi otevřená. Varovala ji, že zatímco teď Ireninu sestru František uctívá, dokud žila, choval se k ní jako ke služce.

Irena jí také řekla, že žádná místní žena by se s ním nezapletla, protože na malém městě každá ví, jak se k nebožce choval. Barboru to znepokojilo. Rozhodla se ale, že dá Františkovi ještě šanci. Řekla mu však, že už nebude skákat, jak on píská, a na hřbitově s ním byla naposledy. Udělal jí scénu, že nesahá jeho zesnulé ženě ani po kotníky. To na Barboru už bylo moc, sbalila si kufry a odjela do svého bytu. Pochopila, že to mezi nimi nikdy nebude fungovat, jak by si přála. Po půlročním manželství požádala o rozvod. Partnera bude dál hledat, ale napálit se už nenechá.

Článek Provdala se za vdovce a doufala ve šťastné stáří. Místo toho musela umývat hrob jeho zesnulé manželky se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.