Klausova berlínská přednáška: nic náhodného

Klaus nepřijel do Berlína jako okrajový host. Na dvoudenním „1. kongresu demokracie“, který 26. a 27. června 2026 uspořádala frakce AfD přímo v budově Spolkového sněmu, měl v 16:30 úvodní přednášku s názvem „EU jako hrozba pro svobodu slova v Evropě“. Hned po něm, v 17:00, vystoupil předseda české Poslanecké sněmovny Tomio Okamura. Oba pak zasedli do hlavního panelu prvního dne. Oficiální program kongresu to dokládá černé na bílém.

V textu projevu, který Klaus zveřejnil 29. června na svém webu, sám přiznal, že na konferencích a předvolebních shromážděních AfD mluvil „zejména v minulém desetiletí mnohokrát“. Navázal na svůj projev z kongresu AfD ve Stuttgartu v dubnu 2016 a výslovně prohlásil, že „stojí na straně AfD“. Kritizoval „liberální demokracii“, Green Deal, „woke kulturu“ i německý princip „Brandmauer“, tedy politickou zeď, kterou ostatní strany kolem AfD staví. Podle sekundárního zdroje s odkazem na ČTK sklidil za projev ovace vestoje.

Proč je Fialova formulace tak ostrá

Označit někoho za „spojence německých nacionalistů“ není v českém politickém slovníku běžné. Zvlášť ne, když to míří na bývalého prezidenta a zakladatele strany, kterou mluvčí sám vedl. Fiala nepopisuje jen Klausovy názory, zařazuje ho do mezinárodního politického tábora. To je kvalitativní skok.

Srovnejme obě fáze:

• Duben 2026: Klaus má „proruské“ a „podivné“ názory, ale „nehraje v politice žádnou roli.“
• Červen 2026: Klaus je „spojenec německých nacionalistů a proruských sil“ a jeho politický konec je „smutný, až děsivý.“

Z odstupu se stal útok. Z popisu se stala nálepka. A ta nálepka je o to silnější, že AfD není v německé veřejné debatě neutrální subjekt.

Co je AfD v očích německého státu

Německý Spolkový úřad na ochranu ústavy (BfV) zařadil AfD mezi „prokazatelně pravicově extremistické snahy“. Důvodem bylo podle veřejně dostupného hodnocení etnicky a původem definované pojetí národa, které podle BfV vylučuje některé skupiny, zejména občany s migrační historií z muslimsky formovaných zemí, z rovnoprávné společenské účasti. Úřad mluvil o agitaci namířené proti migrantům, menšinám a muslimům, s rozměrem dotýkajícím se lidské důstojnosti.

Situace je ovšem právně složitější. AfD se proti označení bránila soudně. V květnu 2025 se BfV zavázal k takzvanému „Stillhaltezusage“, tedy pozastavení veřejného používání klasifikace. V únoru 2026 pak správní soud v Kolíně nad Rýnem v předběžném řízení dočasně zakázal AfD veřejně vést jako „prokazatelně pravicově extremistickou“, protože zatím neshledal dostatečně prokázanou „ovládající“ extremistickou praxi celé strany. Klasifikace tedy formálně visí ve vzduchu, ale politický signál, který vysílá, zůstává.

Okamura: ne vedlejší postava

Klausova přítomnost v Berlíně nebyla osamocená česká epizoda. Okamura na téže konferenci hájil AfD jako údajně diskriminovanou stranu, kritizoval její nezastoupení ve vedení Bundestagu a popřál jí volební vítězství i účast ve vládě. Udělal to nikoli jako řadový politik, ale jako předseda Poslanecké sněmovny České republiky. Pro německé čtení české politiky to posiluje obraz části české scény jako otevřeného spojence AfD.

Přímý diplomatický dopad je omezený, Klaus nevykonává státní funkci a Okamurova role je ceremoniální. Symbolický a politický dopad ale existuje. Když dva čeští politici, jeden exprezident, druhý ústavní činitel, veřejně přejí AfD vládní podíl, není to detail, který by Berlín přehlédl.

Konec jedné strany, dvě pravice

Fialova slova nejsou jen osobní výpad vůči stárnoucímu rivalovi. Jsou veřejným přiznáním, že ODS, kterou Klaus založil a Fiala vedl, už dávno neexistuje jako jeden politický proud. Klausovská linie se přes euroskepticismus, proruské postoje a nyní otevřené spojenectví s AfD posunula na místo, které prozápadní česká pravice odmítá. Fiala to poprvé řekl nahlas, a řekl to slovy, která nejdou vzít zpět.

Článek Spojenec německých nacionalistů. Fiala označil Klause slovy, která v české politice ještě nezazněla se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pět let na Hradě, dvanáct let v institutu

Macinkův vládní profil se čte jako mapa klausovského okruhu. V letech 2008 až 2013 zastával na Pražském hradě pozici vedoucího Tiskové služby a zástupce ředitele Tiskového odboru KPR. Když Klaus v březnu 2013 opustil Hrad, Macinka odešel s ním do Institutu Václava Klause, kde setrval až do svého jmenování ministrem zahraničí v prosinci 2025. Sedmnáct let nepřetržité profesní vazby na jednoho člověka. A ten člověk teď od něj přebírá medaili.

Macinka přitom není jediným mostem mezi Černínem a klausovským prostředím. Podle zjištění iROZHLASu, která převzala ČT24, se do jeho poradního týmu dostali i další lidé spojení s Hradem éry Klause. A jak upozornily Novinky.cz, poradcem ministra se stal i Jiří Weigl, Macinkův bývalý nadřízený z Institutu Václava Klause. Personální síť je hustá a ocenění Klause do ní přidává symbolickou tečku.

Klaus mezi Albrightovou a Koudelkou

Dosavadní seznam laureátů medaile vypadá jako „kdo je kdo“ české a mezinárodní diplomacie. Madeleine Albrightová, Karel Schwarzenberg, Javier Solana, lord George Robertson, Luboš Dobrovský, Alexander Vondra. V roce 2025 ji tehdejší ministr Jan Lipavský předal mimo jiné Michalu Koudelkovi, organizaci Post Bellum, diplomatce Mileně Vicenové nebo ukrajinskému velvyslanci Tetianu Okopné. Převažují kariérní diplomaté, bezpečnostní osobnosti, exministři zahraničí, lidskoprávní organizace a zahraniční politici.

Bývalý český prezident se v oficiálním seznamu laureátů dosud neobjevil. Klaus by tak nebyl jen dalším jménem na listině, byl by prvním oceněným, který je zároveň bývalou hlavou státu a člověkem z bezprostředního politického okruhu udělujícího ministra. Formálně se vejde do kritérií: pravidla hovoří o „mimořádném nebo dlouhodobém přínosu pro českou diplomacii, zahraniční politiku nebo rozvoj mezinárodních vztahů“. Jako bývalý prezident s mezinárodním profilem tuto podmínku splnit může. Jenže profil dosavadních laureátů ukazuje, že předchozí ministři volili jinak, oceňovali lidi a instituce, jejichž přínos diplomacii byl přímý, profesní, často apolitický.

Signál, nebo jen gesto?

Podle nás nejde o náhodu ani o pouhé protokolární gesto. Macinka od nástupu na Černín opakovaně signalizuje příklon k „realističtější“ diplomacii, která klade menší důraz na hodnotové rámování a větší na pragmatické vyjednávání. V OSN 24. února 2026 sice jednoznačně označil ruskou invazi na Ukrajinu za nelegitimní a vyzval Putina k ukončení války, ale zároveň zdůraznil potřebu vyčerpat diplomatické možnosti. To je jazyk, který se s klausovským prostředím nerozchází tak ostře, jak by se mohlo zdát. Na webu Václava Klause se dlouhodobě akcentuje odmítání „válečnického tónu“ a preference mírového uspořádání. Rozdíl mezi Macinkou a Klausem je spíš v tónu než v ose.

Udělení medaile pak lze číst jako symbolický akt, kterým si nový ministr přepisuje panteon české diplomacie. Místo aby ocenil další kariérní diplomaty nebo bezpečnostní osobnosti, vybral muže, jehož jméno je pro jednu část české veřejnosti synonymem státnického pragmatismu a pro druhou symbolem rozchodu s polistopadovým zahraničněpolitickým konsenzem.

Co z toho plyne pro Černín

Přesné oficiální odůvodnění, které ministerstvo při udělení medaile použilo, se nám v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Stejně tak bezprostřední reakce české politické scény zatím chybějí. To ale na podstatě věci nic nemění. Macinkův krok je formálně čistý, pravidla mu dávají plnou pravomoc a žádná překážka neexistuje. Reputačně je ale zranitelný právě proto, že se ocenění pohybuje na hranici mezi uznáním bývalé hlavy státu a odměnou pro vlastního někdejšího šéfa.

Pokud Macinka chtěl vyslat signál, že jeho diplomacie bude mít jiný ideový základ než ta Lipavského, podařilo se mu to jednou medailí účinněji než tuctem projevů. Otázka je, zda si Černín může dovolit, aby jeho nejvyšší resortní ocenění vypadalo jako interní záležitost jednoho politického okruhu.

Článek Macinka udělil medaili Klausovi. Byl roky jeho podřízený na Hradě, teď mu dává vyznamenání se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Koalice drží pohromadě pevněji, než se může zdát 

Právě spor o nominaci Filipa Turka podle něj Motoristy svazuje víc, než si sami připouštějí. „Když jsme se naposledy viděli, říkal jsem jim, že už musí hrát nějakou jinou kartu a věnovat se standardním politickým problémům této země,“ uvedl Klaus v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News. Strana mezitím oznámila, že brzy představí nového kandidáta na šéfa Ministerstva životního prostředí. Klaus však trvá na tom, že celou věc je potřeba uzavřít jednou provždy – jinak Motoristé ztratí prostor prosazovat vlastní agendu.

Jedna věta o euru rozpoutala bouři. Nerudová si rýpla do Klause, Zahradil opravil angličtinu a Skopeček přidal kritiku

Zajímavé je, že exprezident byl překvapen i samotným premiérem. Nečekal prý, že Andrej Babiš bude Turka do čela resortu životního prostředí prosazovat tak důrazně. Podle Klause to ale svědčí o tom, že koalice drží pohromadě pevněji, než se může zdát. Zároveň odmítá, aby se spor řešil přes Ústavní soud. Vnímá ho čistě jako politickou záležitost, nikoli jako právní bitvu. Motoristé si navíc nemohou dovolit tlačit na nejsilnějšího partnera příliš tvrdě – jakýkoli pokus o nátlak by se jim totiž mohl vrátit jako bumerang.

Ostrá kritika Petra Pavla 

O to tvrdší slova si Klaus schoval pro současnou hlavu státu. Petr Pavel se podle něj dopouští „fatální chyby“, když se snaží výrazně vstupovat do skládání vlády. „Jestli si někdo myslí, že bývalí prezidenti byli nadšení ze všech kandidátů na ministry, je na omylu,“ připomněl Klaus. A přidal osobní vzpomínku: „Mohl jsem se zbláznit, stály mi vlasy hrůzou, ale musel jsem jmenovat Martina Bursíka.“ Podle Klause má tedy prezident respektovat politickou realitu, i když s ní nesouhlasí. Kritiku si poté vysloužilo i aktuální rozpočtové směřování vlády.

Turek na ministerstvu: Nová funkce bez platu, bez řidiče a téměř bez pravomocí

Klaus otevřeně napadl ministryni financí Alenu Schillerovou i ministra průmyslu Karla Havlíčka za to, že prosazují vyšší státní výdaje. „Nemohu souhlasit s keynesiánskou vírou, že správnou cestou je rozpumpovat ekonomiku zvýšenými státními výdaji,“ vzkázal. Současný návrh rozpočtu je pro něj „bolestnou chvílí“. A pokud se menší koaliční partneři neozvou hlasitěji, zůstane podle někdejšího prezidenta jejich vliv jen na papíře.

Článek Klaus: Motoristé nevědí, co dělat, Pavel chybuje a rozpočet se utrhl ze řetězu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.