Poprvé mi došlo, že to ostatní vidí jinak

První chvíle, kdy mi došlo, že to okolí vnímá jinak než já, byla večer, kdy zazvonila sousedka zespodu. Poprosila mě, ať už ten den nic netahám po podlaze, protože jí usíná malá dcera. Omluvila jsem se a hned jsem s tím ten večer přestala. V tu chvíli jsem to ale pořád měla nastavené tak, že jde o běžnou situaci v domě, kde se lidé občas ozvou, i když člověk nedělá nic zvláštního. Nehádala jsem se s ní, jen jsem si v duchu řekla, že je to nepříjemné, ale nijak výjimečné.

Další večer mě zastavil soused odnaproti, když jsem vybírala schránku. Řekl mi, že hluk je slyšet po celém vchodě a že už toho mají dost. Zmínil i to, že pokud to nepřestane, pošlou stížnost správci nebo na úřad. To už mě spíš naštvalo. Měla jsem pocit, že to zbytečně nafukují, protože jsem nepořádala žádné večírky, nepouštěla nahlas hudbu a nepřišlo mi, že bych dělala něco tak strašného. Brala jsem to tak, že si jen dodělávám byt a že je normální, že to pár dní není úplně bez zvuku. Maximálně jsem si řekla, že budu opatrnější a zkusím dělat méně hluku pozdě večer.

Pak přišlo něco, co už nešlo přejít

Pak jsem ale jedno odpoledne našla ve schránce oznámení z městského úřadu. Byla tam výzva, abych se vyjádřila k podnětu kvůli opakovanému hluku ve večerních hodinách. Chvíli jsem na ten papír jen koukala. Čekala bych spíš další lístek od sousedů nebo nějaký vzkaz od správce, ale ne oficiální dopis. V ten moment mi došlo, že jsem ty předchozí stížnosti brala moc lehce. Už to nebylo jen něco mezi lidmi na chodbě. Někdo ten podnět opravdu poslal dál a dostalo se to do bodu, kdy jsem na to měla reagovat oficiálně.

Šla jsem hned za sousedkou zespodu, protože jsem potřebovala pochopit, co jim vlastně vadilo nejvíc. Řekla mi věcně, že problém nebylo jen vrtání. Horší prý bylo to, že jsem po deváté večer tahala komodu a další kusy nábytku po podlaze a také že jsem někdy nechala na chodbě pytle se sutí nebo starými věcmi, než jsem si odemkla sklep a odnesla je dolů. Jak jsem ji poslouchala, začalo mi docházet, že jsem si svoje obvyklé jen chvilku dost upravila podle sebe. Mně to připadalo jako pár minut a jednorázová věc, ale pro ně to očividně bylo opakované a dost rušivé. Hlavně večer, kdy už většina lidí čeká klid.

Nejhorší bylo přiznat si to

Ještě ten den jsem zavolala na číslo uvedené v oznámení a zeptala se, jak se mám k věci vyjádřit. Vysvětlila jsem, že šlo o dodělávky v bytě, které jsem dělala sama po práci, a že s hlučnějšími činnostmi končím. Chtěla jsem, aby bylo jasné, že to nebyl schválně ignorovaný problém, i když zpětně uznávám, že jsem se tak vlastně chovala. Pak jsem napsala krátký vzkaz do vchodu s omluvou a informací, že zbytek prací budu dělat přes den a že večer už nebudu tahat nábytek ani nic podobného. Nebyl to příjemný pocit. Spíš dost trapný, protože jsem si musela přiznat, že jsem se celou dobu uklidňovala tím, že sousedi jen remcají, místo abych si včas připustila, že je opravdu ruším.

Od té doby si to hlídám mnohem víc. Nejen kvůli tomu dopisu, ale hlavně kvůli tomu, že jsem si teprve tehdy srovnala, jak snadno člověk omluví vlastní nepohodlné chování tím, že je přece dočasné. Pro ostatní ale není důležité, že si říkáte, že už to bude jen pár dní. Oni slyší vrtání, tahání nábytku a vidí věci na chodbě. Mně stačilo jedno oznámení z úřadu, abych pochopila, že hranici mezi tím, co ještě považuju za normální dodělávky, a tím, co už je pro ostatní moc, jsem si nastavila dost jednostranně.

Článek Myslela jsem, že si sousedé jen stěžují na hluk. Pak mi do schránky přišlo oznámení z úřadu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Poslední den chtěli strávit venku

Jejich milovaná fenka pitbulla již několik měsíců bojovala s rakovinou. Špatně chodila a bylo těžké do ní dostat nějaké jídlo. Mladý pár se nakonec s těžkým srdcem rozhodl, že ji nechá utratit, aby se netrápila. Její poslední den však pro ni chtěli udělat výjimečný a rozhodli se jej strávit na svém pozemku za domem, aby si užila přírody a čerstvého vzduchu.

Postavili tam fence stan a dali jí sem spoustu hraček. Počítali, že se budou hodně mazlit a nehnou se od ní ani na krok. Jejich poslední den však zkazili sousedé, kteří se zrovna rozhodli, že na svém ohništi spálí nějaké staré věci. Potíž byla v tom, že mezi jejich pozemky nebyl plot a ohniště sousedů bylo asi jen 3 metry od hranice jejich pozemku.

Veškerý kouř se tak rychle začal šířit na jejich dvorek. Majitelka psa šla o celé situaci informovat sousedy a poprosila je, zda by pálení nemohli o den odložit. Sousedka ji ujistila, že spálí jen pár věcí, aby si vyčistili svůj pozemek. Po nějaké chvíli však oheň stále hořel a sousedé na něj začali přikládat velká polena. Bylo jasné, že poslední den budou muset s fenkou strávit zavření doma.

iZdroj fotografie: Freepik

Kvůli kouři museli utéct domů

Kvůli kouři se totiž fence špatně dýchalo, a tak se nakonec museli přemístit domů. I když majitelka psa řekla, že nebyla nějak naštvaná, jednoduše byla jen smutná, že nemohli poslední den strávit tak, jak si představovali. Když si později večer vyšla na krátkou procházku, všimla si, že oheň u sousedů stále hoří v plné síle, a dokonce jej nikdo nekontroluje.

Potom začala zkoumat místní zákony a zjistila, že ohniště musí být alespoň 15 metrů vzdálené od domu a jiných staveb. Majitelé psa dlouho odkládali stavbu plotu, protože byl příliš drahý: „Hádejte, za co jsem hned následující den zaplatila? Nemohli nám dát jeden den na rozloučení se psem? Tak teď nebudou mít žádné ohniště,“ napsala na sociální sítě.

iZdroj fotografie: Freepik

Plot, který bude během pár týdnů instalován, bude vzdálený jen tři metry od jejich ohniště. Podle vyhlášky tak sousedé nebudou moci ohniště využívat a budou si jej muset přesunout jinam. Lidé majitelce psa za její malou pomstičku zatleskali a podpořili ji. Podle nich jim měli sousedé vyjít vstříc. Teď se nemohou divit, že nebudou mít ohniště.

Článek ‚‚Můj pejsek umíral, soused se v tom vyžíval a dělal nám nesmyslné naschvály,‘‘ popisuje žena vznik a řešení sousedského sporu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Vztahy se sousedy

Pak jsou ještě ale i sousedské vztahy. Ty rovněž mají své zvláštnosti a jsou také častým tématem vtipů. Češi jsou proslulí svým ojedinělým smyslem pro humor a recesi, jak potvrzuje i Rozhlas. Když se potom ale taková situace děje zrovna vám, příliš do smíchu vám asi není. Sousedské vztahy mohou fungovat úplně skvěle, je-li na obou stranách dodržován respekt a jsou-li správně nastavené hranice. A to nejen ty mezi pozemky.

„Nenávidím svoji sousedku, je to hrozná drbna. Špehování je na denním pořádku,“ zoufá si žena

iZdroj fotografie: Piqsels

„My jsme se přistěhovali na vesnici a za sousedy jsme měli tak trochu podivíny, se kterými jsme se moc družit nechtěli, na rozdíl od nich. Chtěli jsme si ale chránit osobní zónu a prostě jsme všechny jejich pokusy o bližší interakci ukončili hned v počátku. Jsme k sobě slušní, pozdravíme se, probereme počasí, ale tím to končí,“ napsala nám svou zkušenost se sousedy i paní Karin M. z Verneřic. A svého rozhodnutí rozhodně nelituje.

Ani plot je nezastaví

Jak se ale říká, sousedy si člověk nevybírá a ne vždy je takové rozhodnutí dostačující. Postavení plotu v hranici pozemku je samozřejmostí. Každý si chce chránit své soukromí. Bydlíte-li kousek od lesa či pole, jistě řešíte oplocení i s ohledem na divoká zvířata, která ráda okusují mladé stromky. Jak na takový plot, radí i ČeskéStavby. Má ale chránit například i malé děti před tím, aby neodešly. Ani plot ale nezastavil chlapce, o kterém DámskýDeník psal.

Žena upletla desítky dětských čepic a pověsila je na plot ve vesnici. Důvod dojme k slzám

iZdroj fotografie: Piqsels

Poměrně kuriózní situaci ale řešila i rodina, která se přistěhovala vedle starší dvojice. Ta sice působila příjemným dojmem a rodina se zpočátku nebránila konverzaci. Pak ale rodina zjistila, že jí to vlastně nevyhovuje, protože sousedka mluví hodně, ráda a hlavně často. Rodina se tedy rozhodla z nízkého živého plotu vybudovat plot něco málo přes 2 metry vysoký. Bohužel, sousedka si se vším ví rady, a tak neváhala běžet pro žebřík, aby se svými oblíbenými sousedy mohla komunikovat i nadále.

Článek Postavili vysoký plot, ani ten je ale před sousedy neochránil se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Povaha člověka je různorodá

Každá osoba je právem originál. Má své dobré i horší vlastnosti, stejně jako míru empatie a ochotu vycházet s jinými lidmi. Někdo má zkrátka v sobě řešit vše po dobrém a nevyvolávat konflikty tam, kde to opravdu není potřebné. Naopak jsou lidé, kteří berou hádky jako sport, a posilují tak své už často dosti vysoko postavené ego.

Žena si koupila svůj vysněný byt. Pak ale začala noční můra –⁠ sousedovy děti jsou tak hlučné, že se to nedá vydržet

iZdroj fotografie: Piqsels

„My máme souseda úplného blázna, tomu se prostě nejde zavděčit. I když si pustíme třeba jen trochu hlasitěji muziku, už nám zvoní na zvonek. A to pozor, rozhodně není po 22. hodině! Hádat se s ním ale nechceme, a tak často vyhovíme, i když víme, že jsme v právu,“ podělil se s námi o svou zkušenost i pan Roman G. z Kutné Hory. I nadměrný hluk ale opravdu může být prvním krokem k sousedské nenávisti, jak DámskýDeník psal.

Absurdní dotaz vyvolal diskuzi

Poměrně netradiční přání souseda musel řešit i muž, který zaparkoval auto před domem. Protože přímo před vchodem do jeho domu nebylo místo, zaparkoval jej přes ulici. Jeho soused vlastní celkem 5 aut, přičemž všechna z nich má zaparkovaná právě na cestě přímo před vchodem a pro páté auto zrovna nebylo volné místo na parkování tak, aby všechna jeho vozidla byla pospolu. Muž vysvětluje, že by rozhodně neměl problém auto přeparkovat – ale proč by to na druhou stranu dělal? O názory tak poprosil i své známé a sledující na sociální síti.

Bezohledný muž na parkovišti zabral 2 parkovací místa. Řidiči mu za to dali pořádnou lekci

iZdroj fotografie: Piqsels

Ti se rozdělili, jak už to tak bývá, na 2 tábory. Někteří říkají, že by měl muž projevit dobrou vůli a respekt k sousedovi a zbytečně nedělat zlou krev, uvádí web Boosted. Jiní ale tvrdí, že silnice před domy je přece veřejným prostranstvím, které patří všem. Nevidí tedy jediný důvod, proč by měl muž se svým autem poodjet jinam.

Článek Soused poprosil muže, aby přeparkoval své auto. Ten ale váhá, jak se zachovat se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Myslela si, že našla bydlení snů

Paní Judita P. si vždy přála bydlet v rodinném domě. Sama by si to nemohla nikdy dovolit, proto, když narazila na inzerát s nabídkou pronájmu bytu v horním patře většího domku, okamžitě na něj reagovala. Zanedlouho se již stěhovala do krásného nového bytečku i se zahradou. Byla šťastná, že zde mohla bydlet. Její nadšení ovšem netrvalo dlouho, pouze do doby, než se do bytu pod ní nastěhoval nový nájemník.

„Sousedé mi dělají ze života peklo,“ stěžuje si Iveta (37)

iZdroj fotografie: Depositphotos

„Zprvu vypadal jako příjemný pán, prohodili jsme vždy pár slov a nikdy nebyl problém. Ovšem až do doby, kdy začal pracovat jako noční hlídač,“ píše v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Judita. To totiž začalo peklo. Jelikož soused chtěl přes den spát, stále ženu nad sebou napomínal a upozorňoval na hluk, který podle něj dělá. Rušilo ho její chození, uklízení i puštěná televize.

Soused jí zakázal cokoli dělat

Došlo to tak daleko, že paní Judita nemůže minimálně do čtvrté hodiny odpolední nic dělat. „Nesmím vysávat, prát, vytírat, dokonce ani otvírat a zavírat skříň. To vše on totiž slyší a ruší ho to ze spaní,“ popisuje v dopise požadavky svého souseda čtenářka. A to ještě pán netuší, že od příštího měsíce bude paní Judita pracovat z domu. „Nevím, co budu dělat. Určitě mu bude vadit i ťukání do počítače,“ děsí se sousedovy reakce paní Judita.

Dítě koplo míč na vedlejší zahradu. Sousedský spor vyeskaloval natolik, že rodina musela zaplatit 1,8 milionu korun

iZdroj fotografie: Freepik

„Cítím se tady jako vězeň. Místo toho, abych byla šťastná, že mám vysněné bydlení, zvažuji odchod. Nejraději bych se na nějaké jeho zákazy vykašlala, ale bojím se, co by mi pak mohl udělat,“ zoufá si čtenářka. Mohla by dopadnout jako muž, který si stěžoval na své sousedy. Ti se mu poté pomstili. Jak, to jsme vám na DámskémDeníku již prozradili.

„Nevím, jak dál, třeba mi někdo zkušenější poradí, jak se zachovat, co udělat, abych byla i já spokojená,“ končí svůj dopis čtenářka. Rozhodně by se neměla nechat omezovat, znepřátelit si však souseda také není nejlepší řešení, co myslíte? Vůbec to paní Judita nemá lehké.

Článek Žena je už zoufalá z neustálých stížností svého souseda. „Nemůžu ani otevřít skříň,“ píše Judita se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Ze začátku to byla docela legrace

Přestože byl Honza z odchodu milované babičky zdrcený, zisk vlastního bydlení ho nadchl. Celkem rychle si byt opravil, vymaloval a moderně zařídil. Nemohl se dočkat, až se tam nastěhuje a pozve si na návštěvu svoji přítelkyni a kamarády. „Ze začátku jsem si vůbec neuvědomoval, jak moc je soused hlučný. Pořád se něco dělo kolem stěhování a taky často poslouchám muziku, takže moc klidu nebylo,“ popisuje student.

„Nenávidím svoji sousedku, je to hrozná drbna. Špehování je na denním pořádku,“ zoufá si žena

Ve vedlejším bytě žije senior, který má problémy se sluchem. „Když poslouchá rádio nebo se večer dívá na televizi, má hlasitost snad na maximum. Slyším v podstatě kompletní vysílání. Všechny ty nekonečné seriály a kriminálky. Někdy se dívá i na německé kanály, což je opravdová lahůdka,“ vysvětluje Honza. Přiznává, že mu to sem tam přišlo docela legrační a jako kulisa při usínání mu program z vedlejšího bytu vlastně nevadil.

Hluk začal komplikovat i milostný život

Jakmile se ale musel začít učit na zkoušky, už to taková zábava nebyla. Když svého souseda zdvořile požádal, zda by mohl zvuk na televizi trochu ztišit, příliš nepochodil. Starý pán mu řekl, že možná přehání, protože on televizi i rádio sotva slyší. Kvůli potížím s postupnou ztrátou sluchu, by měl používat naslouchátko. „To se mu prý ale rozbilo a pro nové si k lékaři jít nechce. Pravdou je, že po mé intervenci se snažil na zvuku trochu ubrat, ale pořád to byl slušný kravál,“ uznává student.

iZdroj fotografie: Freepik

Vyjma toho, že Honza neměl moc klidu na učení, mu senior komplikoval i milostný život. „Když je zkouškové, učím se pozdě v noci, když už spí anebo se sluchátky, takže ho skoro neslyším. Pěkný trapas se ale stal, když u mě přespala přítelkyně. Byli jsme v nejlepším a on si pustil dechovku. To nešlo. Namísto romantiky a vášně jsme z toho měli legraci,“ svěřil se student. Kdyby se to stalo jednou, asi bych nic nenamítal. Jenže se to opakovalo několikrát.

Babička si prý na hluk nikdy nestěžovala

Na prozatím posledním rande z milostných hrátek znovu sešlo. „Pro změnu se díval na přírodopisný dokument o chování samců a samiček. Samozřejmě nás to zase odradilo. Od té doby ke mně přítelkyně už nechce chodit,“ napsal nám Honza. Se svým hlučným sousedem si znovu promluvil. Jeho reakce ale byla stejná. „Až tak nahlas televizi nemá a naslouchátko nepotřebuje, protože slyší dobře. Moje babička si prý nikdy nestěžovala. To je asi pravda, protože sama špatně slyšela. Nevím, co mám dělat,“ posteskl si zoufalý student.

Článek Vysokoškolák Honza zdědil po zesnulé babičce byt. Už se těšil na život bez rodičů, netušil, jak moc ho bude obtěžovat soused se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Snila o něm měsíce

Beata o vlastním bydlení v této lokalitě snila už měsíce. Je to svobodná, mladá žena, která dobře vydělává, a nedávno se odstěhovala od rodičů. Ti jí slíbili, že jí na byt přispějí, a ona na to nakonec přistoupila s tím, že si jejich peníze pouze půjčí a co nejrychleji je vrátí. Poradila se s makléřkou a uvědomila si, že ze všeho nejraději by si pořídila vlastní byt, aby do něj později mohla investovat.

Našla ten pravý pro sebe

Během dvou týdnů viděla velké množství bytů. Vybrala si nakonec přízemní byt s velkou terasou, ke kterému patřila dokonce i minizahrádka. Už začala snít o pěstování květin a opalování na lehátku, navíc milovala čtení knih venku. Byt byl krásný i vevnitř: prostor byl vzdušný a prosluněný, jelikož měl jednu stěnu celou prosklenou. Cena byla skvělá, majitelka údajně žila v zahraničí a potřebovala rychle peníze na nějaké investice.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Těšila se na své sousedy

Beata se podle rad rodičů zeptala i na své sousedy, dostala informaci, že ve vedlejším bytě bydlí mladý pár. Byla nadšená, že zde bude mít společnost. Představovala si klidnou dvojici, která stejně jako ona miluje pohodu a klid. Rychle se do nového bydlení nastěhovala a byla v sedmém nebi. Jenže vše se brzy změnilo.

Začala noční můra

V následujících dnech se ukázalo, že nic není tak růžové, jako to na první pohled vypadalo. Za zdí každý den odpoledne křičely a pištěly děti. To, že mladý pár vedle nějaké děti má, jí realitní kancelář zatajila. Její obývací pokoj sousedil s obývacím pokojem sousedů, a děti si zde celé dny pouštěly pohádky, hádaly se, běhaly, dupaly a někdy také hrály fotbal.

Nemohla ani vyjít ven

Nejhorší byla situace v létě, kdy se Beata děsila vyjít i ven na terasu. Vedle ní za živým plotem totiž děti měly své minihřiště a bazének. Nyní přiznává, že si byt měla více proklepnout a rozhodně se se sousedy osobně sejít a popovídat si, než nemovitost zakoupila. Teď si přeje co nejrychleji zmizet, protože její byt je vším, ale určitě ne oázou klidu, jakou si přála. 

iZdroj fotografie: Depositphotos

Vadné byty kolují

Realitní makléřka ze známé společnosti přiznává, že „vadné byty“ mezi lidmi často kolují dlouhé roky. Jde o místa, u kterých na první pohled není patrná žádná chyba, ale později se nedostatky rychle projeví. Jde často právě o hluk z okolí nebo o zápach z nedalekých podniků. Proto všem radí, aby vždy co nejdůkladněji prověřili stav nemovitosti a podnikli klidně několik návštěv, než do ní investují své peníze.

Článek Žena si koupila svůj vysněný byt. Pak ale začala noční můra –⁠ sousedovy děti jsou tak hlučné, že se to nedá vydržet se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nemůže se ani vypravit do práce

V domech, kde je víc bytů, se lidé musí naučit spolu žít. Jde o živý organismus, kde se něco může lehce zvrtnout, když chybí úplně obyčejná ohleduplnost. Alespoň něco málo o sousedovi vědět není na škodu, protože může třeba procházet složitým životním obdobím, jako je rozvod nebo ztráta zaměstnání, případně může trpět nějakou chorobou, a najednou se z přátelského a trpělivého člověka stane časovaná bomba, kterou rozčílí už jenom to, že spláchnete toaletu.

Má pocit, že ho hlukem prostě obtěžujete. Pravdou je, že někteří sousedé jsou nesnesitelní, takže si ve svém bytě můžete připadat jako ve vězení, ve kterém si nemůžete v klidu pustit ani televizi nebo vyluxovat, aniž by nepřišla nějaká reakce. Na sociálních sítích si ve skupině „Pekelní sousedé“ jedna žena stěžovala na to, že se nemůže ráno ani v klidu vypravit do práce. Člověka, který bydlí v bytě pod tím jejím, to vytáčí a nepřátelsky reaguje. V podstatě ji šikanuje.

Mlátí do stropu jako šílenec

Soused se stal její noční můrou. Když žena ráno vstane, před odchodem do zaměstnání absolvuje rituál, který každý moc dobře zná. Zajde si na toaletu, do sprchy, uvaří kávu, udělá si snídani. Jenže to dělá s obavami, aby souseda nepopudila. „Tak jsem se ráno v půl osmé připravovala do práce. Spláchla jsem a on začal do stropu mlátit jako šílenec. Zřejmě spí celý den. Někdy bouchá do stropu i uprostřed dne. Klekla jsem si, abych zalila kytky, a kolenem jsem ťukla o podlahu – a on se z toho mohl zbláznit,“ napsala.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Žena je zoufalá, protože ve svém bytě vlastně nemůže skoro nic dělat. Lidé v diskuzi byli chováním souseda zmateni. Nechápali, jak někdo může očekávat, že jeho soused bude neustále potichu. Radili ženě, aby si promluvila se správcem domu. „Soused vás obtěžuje, když v reakci na běžné zvuky začne dělat nadměrný hluk. Stěžujte si na správě budovy,“ napsal jeden komentující. V komentářích zazněl i fakt, že moderní bytové domy mají příliš tenké stěny a stropy. „Měly by být stavěné s ohledem na hluk ze sousedních bytů,“ uvedl další.

Článek Ve svém bytě si žena připadá jako vězeň. „Když se chystám do práce, soused bouchá do stropu jako šílenec,“ stěžuje si se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Mysleli si, že se problém vyřešil

Cizí auto na své příjezdové cestě manželé viděli neradi. Nemohli se komfortně dostat vozem ke svému domu. Říkali si, že to je ojedinělá událost, takže sousedku upozorní, aby na cestě u domu neparkovala. Jenže další den tam auto stálo znovu. Vydali se k sousedce a požádali ji, aby svůj vůz přeparkovala. Předpokládali, že tím se celá záležitost vyřídila jednou provždy. Jenže se mýlili.

Hned druhý den, když se žena vracela od lékaře domů, nemohla uvěřit vlastním očím. Na příjezdové cestě auto sousedky stálo znovu. Nechápala to a začala zuřit. Vydala se k sousedce, aby se opět zeptala, proč parkuje na jejich pozemku. Chtěla vše vyřídit slušně a bez emocí, přestože měla vztek. „Proč parkuješ na našem pozemku, přestože jsme tě zdvořile požádali, abys to nedělala?“ zeptala se sousedky.

Nevěřili tomu, co uviděli

Opověď, kterou dostala, naštvanou ženu trochu ukolébala. „Mám na své příjezdové cestě zaparkovaný velký karavan a zabírá spoustu místa. Moje auto se sem už nevejde,“ vysvětlila sousedka, proč parkuje před vedlejším domem. Omluvila se a slíbila, že to nějak vyřeší a situace se už nebude opakovat. Jaké ale bylo překvapení manželů, když se večer vraceli z restaurace domů a naskytl se jim starý známý obrázek. Sousedčin vůz na jejich cestě.

iZdroj fotografie: Pixabay

V tu chvíli jim už přetekly nervy. Došlo jim, že neustálými domluvami a prosbami jen marní čas. Rozhodli se pro radikálnější řešení, které by sousedce mohlo otevřít oči. Zavolali odtahovou službu a cizí auto z jejich příjezdové cesty zmizelo. „Měli jsme pocit, že už nemáme jinou možnost,“ vysvětluje žena. Účet za odtah předali zaskočené sousedce. Dočkali se spousty peprných nadávek. Vztahy mezi sousedy jsou teď dost rozjitřené a možná může přijít i nějaká odveta.

Článek Sousedka neustále parkovala na příjezdové cestě k jejich domu. Jednou jim došla trpělivost a zavolali na ni odtahovou službu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Chtěla, aby o děti bylo dobře postaráno

Jednoho dne na jejich dveře zaklepala sousedka Audrey. Svobodná matka tří dětí už delší dobu cítila, že s jejím tělem není něco v pořádku. Musela do nemocnice na testy a požádala Tishu, zda by u nich nemohly přespat její děti. Rodiny se znaly, předtím se však blízce nestýkaly. Sice v domě s pěti vlastními dětmi moc místa nebylo, ale i tak Tisha a Kevin souhlasili.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by měly nastat nějaké problémy. Když se však Audrey vrátila z nemocnice domů, neměla dobré zprávy. Lékaři jí diagnostikovali rakovinu žaludku ve druhém stadiu. Všichni byli v šoku. Od té doby se ze sousedů stali přátelé a obě ženy se velmi sblížily. Neodvratný konec se však blížil a Audrey to cítila. Umírající žena si chtěla být jistá, že o její děti bude postaráno, až zde už nebude.

Navzdory prognóze Audrey brzy zemřela

Lékaři jí dávali pouhý rok života. Sebrala odvahu a požádala Tishu, zda by děti neadoptovala. Pro Beaucheminovi to bylo těžké, ale takovou žádost zkrátka nemohli odmítnout. Rakovina rychle postupovala a během dvou týdnů se dostala do čtvrtého stádia. Audrey náhle zemřela. Tisha a Kevin s jejími dětmi měli hezký vztah. Najednou byli velká desetičlenná rodina, pro kterou byl malý zchátralý dům nedostačující.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Všichni se však uskromnili a podařilo se jim se navzájem velmi sblížit. Tisha vysvětlila, proč se k adopci rozhodla. Sama totiž vyrůstala v sirotčinci a nechtěla tomu vystavit děti Audrey. „Nechci, aby se někdy musely potýkat s něčím, s čím jsem se musela potýkat já jako dítě, protože děti si zaslouží být dětmi. Prošly si už příliš mnoha věcmi. Zaslouží si milující rodinu a místo, kterému mohou říkat domov,“ řekla Tisha.

Na rekonstrukci se složili sousedé

To, co rodina pro děti Audrey udělala i ve složitých životních podmínkách, věděla celá místní komunita. Jejich sousedka Elizabeth Thamesová se rozhodla poslat dopis do pořadu televize Fox 5. Příběh se dotkl mnoha srdcí a odstartoval sérii překvapení. Přijela televize, přestěhovala desetičlennou rodinu do hotelu a začala velká rekonstrukce jejich domu. Složila se na ni místní komunita sousedů. Když se do nového domu Beaucheminovi vrátili, byli velmi dojatí.

Jak byste se v takové situaci zachovali vy?

Zdroj: Express

Článek Manželé adoptovali 3 děti své sousedky. Nejednomu nad tímto příběhem ukápne slza se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Kočárky se na chodbě nesmí nechávat

Obyvatelé žijící v bytovkách často nechávají na schodišti různé vybavení, na které doma nemají místo, nebo jej nechtějí dát do sklepa. A většinou jde o kola či kočárky. Možná se to nezdá jako velký problém, ale ve skutečnosti schodiště neslouží pro skladování věcí. Je to především kvůli tomu, že blokují chodbu například v případě požáru.

Žena z Varšavy pravidelně nechávala kočárek na schodišti a jejím sousedům se to nelíbilo. A tak si pro ni připravili opravdu nepříjemné překvapení. Mladá maminka našla jednoho dne v kočárku psí exkrementy. Neměla ani tušení, kdo to mohl udělat, ale rozhodla se tuto svojí zkušenost sdílet na sociálních sítích.

Nechce, aby se to opakovalo

Po chvíli přemýšlení jí ale došlo, že by za tím mohli stát právě sousedé, se nimiž neměla zrovna dobré vztahy. Neustále se s nimi hádala kvůli pláči jejího miminka, který je samozřejmě rušil. Jako kdyby za to žena mohla. A tak si sedla k počítači a na svůj facebookový profil napsala tento vzkaz:

iZdroj fotografie: Depositphotos

„Vážení přátelé, zejména ti, co bydlíte ve stejné ulici jako já. Dejte si dobrý pozor na sousedy, kteří dávají psí exkrementy do dětských kočárků.“ Žena kočárek opustila jen na půl hodiny a nečekala, že během této doby někdo přijde a udělá něco tak odporného. Na Facebooku se strhla diskuze, ve které polovina lidí byla na straně ženy a druhá na straně sousedů.

Na čí straně byste stáli vy?

Zdroj: Reader’s Digest

Článek Matka pravidelně nechávala kočárek u schodiště před bytem. Nespokojení sousedé se jí pomstili psími exkrementy se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pro malou holčičku byl jako její dědeček

Posledních pár let svého života žil Ken vedle Owena a Caroline Williamsových. Sem tam se sice pohádali, protože se na něčem nemohli shodnout, ale od té doby, co se jim narodila malá dcerka, všechny hádky ustaly. Ken si ji totiž bezmezně zamiloval a hlídal ji, kdykoliv to bylo možné, třeba i několikrát do týdne. Malá holčička si ho také oblíbila a i její rodiče ho brali tak, jako by byl její dědeček.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Měl pro ni velké překvapení

Když byly malé Cardi dva roky, Ken bohužel nečekaně zemřel. Pár dní po Kenově smrti zaklepala jeho dcera na dveře sousedů a v ruce držela velký pytel na odpadky. Caroline si nejdříve myslela, že potřebuje pomoci s úklidem Kenova domu. Ale ona jí řekla, že pytel na odpadky a především obsah v něm patří jejich dcerce Cardi. Měl ho ukrytý ve svém domě a chtěl, aby jí ho po jeho smrti někdo dal.

Our elderly neighbour passed away recently. His daughter popped round a few moments ago clutching a large plastic sack. In the sack were all the Christmas presents he’d bought for *our* daughter for the next thirteen years. 😢 pic.twitter.com/6CjiZ99Cor

— Owen Williams 🏴󠁧󠁢󠁷󠁬󠁳󠁿 (@OwsWills) December 17, 2018

V pytli bylo 14 vánočních dárků

Caroline si pytel s vděčností převzala a byli s manželem velice zvědaví, co se v něm ukrývá. A jakmile se do něj podívali, nemohli uvěřit vlastním očím. Ken si pro malou Cardi připravil 14 velkých vánočních dárků, které jí měli rodiče dávat až do té doby, než jí bude 16 let. Každý rok jí tak mají dávat jeden dárek.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Mělo to ale jeden háček, ani jeden z dárků nebyl popsaný, takže nevěděli, jaký dárek jí mají kdy dát. Přemýšleli, že všechny dárečky otevřou a podle toho se rozhodnou. Ale nakonec si řekli, že je nechají zabalené a každý rok bude mít nejen Cardi velké překvapení. A bude aspoň vědět, že pro ni Ken byl jako dědeček.

Jaké máte vztahy se svými sousedy?

Zdroj: DailyMail

Článek Po smrti souseda obdrželi velký pytel pro svou dvouletou dcerku. Ten však ukrýval velice neobvyklý obsah se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zabouchnuté dveře změnily důchodkyni život

Trojnásobná maminka Lucy Ashen ze západního Londýna žila vedle své postarší sousedky dlouhých 21 let. Během té doby sousedské vztahy příliš nepěstovala a spíše se soustředila na vlastní rodinu a zaměstnání. Když ji jednoho dne požádala sousedka (seniorka zůstává kvůli ochraně soukromí v anonymitě) o pomoc, protože se zamkla v bytě a nemohla ven, Lucy rozhodně nečekala scenérii, která se jí naskytla. Nejen, že sousedka působila značně zanedbaně a zapáchala, ale byt byl úplně zdevastovaný.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Všude po zemi se válely výkaly, garsonka byla „vybavena“ plesnivým nábytkem, rezavou sešlou lednicí a gaučem s neskutečně proleželou matrací. Při dalším rozhovoru Lucy zjistila, že se její sousedka již 13 let nemyla. Protože žena trpí zhoršeným mentálním stavem v důsledku stárnutí, nebyla schopná zavolat si pomoc. Kvůli zhoršené pohyblivosti se rovněž nebyla schopná sama vykoupat. Lucy se svojí 14letou dcerou jí proto jako první věc pomohly do sprchy a omyly ji.

Sbírka na sociálních sítích vyvolala vlnu solidarity

Po dalších bezmála deset dní chodila Lucy ke své sousedce uklízet. Celkem tak strávila úklidem neuvěřitelných 60 hodin čistého času. Protože cítila potřebu staré ženě pomoci, co nejvíce mohla, rozhodla se na sociální síti Facebook zveřejnit prosbu. V té žádala své široké okolí o darování oblečení a nábytku, kterým by mohla seniorce vybavit uklizený byt. Vlna solidarity, která se zvedla, byla enormní – z Anglie se výzva dostala až do Thajska či USA.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Aby poskytla dárcům relevantní zpětnou vazbu, vytvořila Lucy na Facebooku fanouškovskou stránku „My Lady and Me“ (Má dáma a já), která okamžitě získala přes 50 tisíc sledujících. A protože chtěla staré paní co nejvíce zpříjemnit další dny, založila na webové stránce Go Fund Me žádost o finanční sbírku. Vybrané peníze následně použila na nákup dovolené právě pro svou sousedku. Nyní Lucy doufá, že společnost si uvědomí důležitost sociálních kontaktů se staršími lidmi. Máte také starší sousedku / souseda, kterého navštěvujete?

Zdroj: TheSun

Článek Mladá žena se rozhodla pomoci starší sousedce, která si zabouchla klíče. Když viděla, v čem žije, otupěla šokem se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nikdy se s tím nezabývali, ale jednoho dne … 

Je tomu pár let nazpět, co mladý pár odklízel stromy a jejich kořeny popadané po bouři a našli zvláštní skříňku. V té době zřejmě od elektřiny. Nevěnovali jí pozornost, nechali jí prostě ležet bez povšimnutí. Za nějaký čas potřebovali nainstalovat elektřinu i na dvůr k pergole, proto pozvali elektrikáře, který tak měl učinit. Zmínili se tedy i o rezavé, kovové skříňce vzadu na zahradě. Jenže k jejich údivu, ve skříňce nebyla zabudovaná elektřina, naopak.

iZdroj fotografie: Pixabay

Celou dobu si pár myslel, že v sobě krabice skrývá několik drátků od elektřiny a nic více. Ovšem opak byl pravdou. V krabici se skrývalo ohromné překvapení, které by ani v nejlepším snu nikdo nečekal. Bohužel ale krásné překvapení nemělo dlouhého trvání. Ve zrezivělé bedničce byly ukryté diamanty, prsteny, zlato a tisíce dolarů v hotovosti. Krásný poklad a sen mnoha hledačů.

Článek Roky se jim válela na zahradě rezavá stará bedna bez povšimnutí. Když zjistili, co se ukrývá uvnitř, nevěřili vlastním očím se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.