Odchod partnerky a bolest, která nekončí

Libor se rozvedl ve čtyřiačtyřiceti letech, když jeho žena podlehla dlouhodobému stresu i vlastní nespokojenosti. „Všechno jsi pokazil a zničil pitím,“ říkávala prý kdysi jeho bývalá manželka. Poslední rok jejich vztahu tak nebyl než sdílením jednoho bytu bez lásky a bez budoucnosti. Když se poté žena odstěhovala, Libora čekaly dva těžké roky plné prázdných večerů a antidepresiv. Přestože ho později prosila, aby se pokusil začít znovu, a přiznala, že vina byla i na její straně, nedokázal zapomenout na bolest, která se mezi ně postupně vkradla. 

„Když jsem viděla, jak kamarádka myje nádobí, chtělo se mi zvracet,“ říká Jana. Názor si musí udělat každý sám

Přesto ale doufal, že se časem objeví někdo nový. Jenže kolem padesátky už lidé nehledají stejné věci – a muži i ženy po vztazích často míří jinam. Jedna jeho známost skončila slovy, která ho dodnes bodají: „Jsi příliš sám! Nemáš děti, o nikoho se nestaráš, bojím se, že by ses na mě moc upnul.“ Libor nicméně přiznal, že samota mu nějakou dobu vyhovovala. Nemusel se vracet domů dřív, nemusel se nikomu zpovídat. Vztah s bývalou ženou se navíc později uklidnil, a dokud žila, zůstali v kontaktu. Po její smrti ale přišlo další hluboké ticho.

Stárnutí přináší smutek i prázdné dny

Libor navíc přišel o otce a později i o matku, načež si uvědomil, že už nad ním nikdo nebdí. Ztráta rodičů ho zasáhla mnohem silněji, než čekal. „Doslova mě zaplavil pocit, že nikomu nechybím. Když se rozhodnu, že nebudu nikomu volat, uběhne týden a telefon se nerozsvítí,“ říká tiše. Má sice staršího bratra, ale ten žije svůj rušný rodinný život a na jeho pocity příliš neslyší. Když se mu Libor někdy svěří, odpovídá jen: „O samotě žije spousta lidí, zvykej si.“ Jenže Libor potřebuje víc než pouhé rady – potřebuje, aby si ho někdo vyslechl.

8letý chlapec si chtěl sám vydělat na invalidní vozík. Proto napsal a ilustroval vlastní knihu příběhů

iZdroj fotografie: iStock

Nyní se ale Libor rozhodl, že ho samota nesmí úplně pohltit. V práci, kam stále dochází, má kolem sebe příjemný kolektiv a rutina mu pomáhá překonat zlé myšlenky. Letos si dokonce pořídil malou zahrádku na okraji města. Někteří se mu smáli, ale pro něj je to útočiště. „Je to můj nejmilejší koníček. Na zahradě jsem od pátku do neděle a je mi tam dobře,“ přiznává. Také čte knihy, chodí na procházky a učí se žít sám se sebou. Obklopuje se přitom lidmi, kteří mu rozumí, ale své trápení sdílí jen s těmi nejbližšími, aby je nezatěžoval. 

Článek Liborovi je 68 let a žije sám: „Kdybych zmizel, nikomu bych nechyběl“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Na výpravu se dobře připravil 

Rosset nebyl žádným nešťastníkem, kterého by na ostrov zavála nehoda. Vše si předtím promyslel a na svůj dlouhý pobyt na ostrově Tonga se důkladně připravil. Už samotná lokalita přinášela rizika: uprostřed ostrova se nachází sopečné jezero a na severu číhá aktivní sopka. Do výbavy si muž nicméně podle webu Filantropikum zabalil jen to nejnutnější, včetně mačety, nože, lékárničky, satelitního telefonu, baterie, kamery a solárního panelu. 

Nepříjemný zápach z úst bude jednou provždy minulostí. Příroda má šest osvědčených řešení pro svěží dech

Xavier své dobrodružství celou dobu natáčel, a jak se ukázalo, realita byla skutečně nemilosrdná. Už během prvních 24 hodin narazil na zásadní problémy, protože mu chybělo jídlo i pitná voda. Okamžitě tak musel přepnout do módu přežití, kdy začal lovit, hledat zdroje tekutin a improvizovat. Jakmile si poté zvládl zajistit potravu, čekal ho další klíčový úkol, a to postavení přístřešku. Do toho mladíka začala trápit izolace od lidí. 

Fanoušci si dokument zamilovali 

Ani přesto se nicméně nevzdával a na ostrově zůstal celých 300 dní. Právě skutečnost, že to byla jeho vědomá volba, mu přinesla řadu fanoušků. Samotný dokument poté ukazuje jeho každodenní boj s přírodou i vlastní myslí, která mu taktéž dala často zabrat. 

„Řidič pod vlivem omamných látek mi zabil dítě. Nikdy mu neodpustím.“ Bolestná zpověď matky, která ztratila 18letého syna

Rossetův příběh dnes působí jako moderní podoba starých námořnických legend, která ukazuje, že i v době technologií a přeplněných měst existují lidé, kteří hledají hranice možného mimo komfortní zónu. Rozhodně to však nebyla žádná zábava. 

Článek 300 dní v izolaci: Skutečný příběh dobrodruha Xaviera Rosseta se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rozešel se s ní kvůli její profesi

Slečna Simona V. nedávno oslavila své třiatřicáté narozeniny. A přestože má za sebou již několik vztahů, žádný z nich netrval déle než půl roku. Dlouho nemohla přijít na to, proč stále nenašla toho pravého. Až poslední expartner jí otevřel oči. Měla s ním totiž při rozchodu vážný rozhovor, při kterém jí řekl ten pravý důvod, kvůli kterému s ní nemůže dále žít. Byl opravdu šokovaná.

„Po dlouhém přemlouvání mi řekl, že je to kvůli mé práci. Jsem totiž policistka,“ vysvětluje v dopise slečna Simona. Dle svých slov si již od školy zakládá na své postavě a síle. Téměř denně navštěvuje fitko, aby měla dobrou fyzičku a svaly, které jsou při jejím zaměstnání důležité. Pachatele by totiž nedohonila a nepřeprala, kdyby byla slabá a pomalá. „Mám spoustu přátel, jsem společenská a myslím si, že i oblíbená, ale žádný chlap se mnou nevydrží,“ lituje se čtenářka.

Doufá, že na ni přesto někde čeká ten pravý

Než se dozvěděla důvod svých neúspěšných vztahů, myslela si, že je příliš chytrá a dokonalá, proto se jí muži bojí. Nyní ví, že je to především kvůli jejímu vzhledu a profesi policistky. „Bývalý mi řekl, že se se mnou cítil nepotřebně a slabě, protože jsem si vše dokázala zařídit sama. Prý se bál, že bych ho přeprala a mám větší sílu než on,“ svěřuje se v dopise slečna Simona. Rozhodně ale práci měnit nechce, protože ji baví a je zároveň jejím koníčkem. Miluje totiž napětí a stres, který denně zažívá.

„Věřím, že i tak na mě někde čeká ten pravý. Doufám, že ho ale najdu brzy, protože léta ubíhají a já bych chtěla mít alespoň jedno dítě,“ pokračuje v psaní slečna Simona. Je jistě těžké žít s tím, že se jí mnoho mužů bojí. Proto by měla hledat silné chlapy, třeba i mezi svými kolegy. Snad nezůstane sama stejně jako třiatřicetiletá žena, jež si kvůli své obezitě a vzhledu také nemůže najít životního partnera a o jejímž příběhu jsme se na DámskémDeníku již zmiňovali.

Článek Ve 33 letech se jí stále nedaří najít životního partnera. „Mužům vadí moje profese, jsem policistka,“ nechápe Simona se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Peněz je málo

Paní Jaruška vyrůstala jako prostá žena. Samozřejmostí pro ni bylo pomáhat rodičům s domácími pracemi, ale také s hospodářstvím, které bylo součástí jejich živobytí. A proto, když měla sama děti, chtěla jim dát stejné hodnoty. „První dcera se narodila, když mi bylo 22, s manželem jsme si našli malinký byt, abychom nebyli pro rodiče přítěží,“ řekla. Osamostatnila se tak velmi brzy, průměrný věk odchodu mladých z rodinného domu je 26 let, informuje iDnes.

„Svou dceru miluji. Ale už aby se odstěhovala,“ píše Kristýna (49). V jejích slovech se najde snad každý rodič

iZdroj fotografie: Pexels

„Pak se mi narodil i syn Martin. Myslím, že jsme byli skutečně šťastná rodina. Děti vystudovaly, mohly cestovat a já jsem jim vždy pomáhala, jak jen to šlo. Ale z důchodu už se na takové aktivity přispívá jen nesnadno. Děti už jsou nyní dospělé a mají své rodiny. A mně ubývají síly každým dnem. Největší ranou pro mě bylo úmrtí manžela před 4 lety,“ popisuje paní Jarka. „Pak už jsem byla na všechno opravdu sama.“

Samota je zlá

„Dcera bydlí na druhé straně republiky, syn nedaleko, ale navštěvuje mě málo. Mrzí mě to, protože já bydlím ve druhém patře bez výtahu a všechny tašky musím sama odnosit. Ani ho nenapadne se mě zeptat, jestli nepotřebuji s něčím pomoci. Ale pak se sám pozve na sobotní oběd, i se snachou a dítětem, aniž by se třeba zeptal, jestli má nakoupit nějaké suroviny. Já nakupuji ve slevách a živořím, což on ale nevidí. Nebo vidět nechce, nevím,“ říká smutně paní Jaruška. Samota a sociální izolace je největším problémem seniorů, píše také web Aktuálně.

„Stydím se za svou samotu a závidím ostatním, že mají s kým trávit čas,“ svěřuje se Naděžda

iZdroj fotografie: Pexels

„Dcera přijede na Vánoce a Velikonoce, i s rodinou. Přijede, je upečeno a navařeno a ani ji nenapadne se mě zeptat, jestli nepotřebuji pomoci. Ať už finančně nebo jinak. Moje děti berou vše jako samozřejmost. Já to upeču, uvařím, nachystám na stůl, no a potom také uklidím, protože co bych jinak v důchodu také dělala, že. Mrzí mě to, že o mě nemají opravdový zájem,“ říká paní Jarka. Na rodiče by člověk neměl nikdy zapomínat, naopak, je nutné nabídnout pomoc. Pak někteří tráví důležité chvíle v samotě a zapomnění, jak i Dámský Deník psal.

Článek „Moje děti jsou nevděčné. Přijdou, nají se a zase odejdou,“ smutní paní Jarka (64) se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Manžel zemřel a dcery se odstěhovaly

Pětaosmdesátiletá paní Naděžda K. žije v malém bytě v jednom z moravských měst. Ovdověla před patnácti lety a od té doby bydlí sama. Má dvě již dospělé děti, pět vnoučat a dokonce i dvě pravnoučata, ta ale ještě nikdy neměla možnost sevřít v náručí. Její dvě dcery se totiž v mládí odstěhovaly na druhý konec světa, kde si našly partnery a zabydlely se tam. Svou matku navštěvují jednou ročně, vnoučata navíc ani neumí mluvit česky, takže si s nimi nijak nepopovídá.

98letá stařenka zůstala úplně sama. Aby se zbavila pocitu osamělosti, každý den dělá tuto dojemnou věc

iZdroj fotografie: Depositphotos

„Holky mi volávaly minimálně jednou týdně, ale postupem času s přibývajícími povinnostmi se hovory snížily na minimum. Když se ozvou jednou za čtvrt roku, jsem ráda,“ píše v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Naděžda. Svůj život tráví každodenními rituály, které jí pomáhají zvládat samotu. Po snídani se dívá na televizi až do oběda, poté si na dvě hodiny zdřímne. Následuje opět koukání na televizi, luštění křížovek nebo nákup. Pak si udělá večeři, před spaním zhlédne oblíbený seriál a jde do postele.

Samota ji ubíjí a zraňuje

„Takto to dělám každý den už mnoho let. Závidím sousedkám, které mají každou chvíli nějakou návštěvu. Slyším smích a jejich rozhovory, což mě dohání k slzám smutku. Pomáhá mi se někdy zasnít a představovat si, že jsem hrdinka z jednoho z filmů, nemám žádné starosti a užívám si život ve společnosti přátel a rodiny,“ líčí v dopise své pocity čtenářka. Poté se ale vrátí zpět do reality a její dobrá nálada je pryč. Za svou samotu se stydí, obzvlášť o svátcích, to je jí nejhůře.

„Nesnáším Vánoce, všichni na mě totiž kašlou,“ píše zoufalá čtenářka

iZdroj fotografie: Depositphotos

Své dcery svými problémy nechce zatěžovat, aby se necítily provinile, že ji zde nechaly samotnou. „Vím, že toho mají hodně. Hrozně se ale bojím toho, že až umřu, nikdo si toho dlouho nevšimne, nikomu nebudu chybět,“ končí svůj dopis paní Naděžda. Nic jiného než společnost své rodiny si nepřeje ani paní Anna, jejíž zpověď jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali.

Článek „Stydím se za svou samotu a závidím ostatním, že mají s kým trávit čas,“ svěřuje se Naděžda se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Chtěla se schovat, místo toho potkala lásku

Přestože Lucie Bílá miluje společnost jiných lidí i všechny své fanoušky, stejně jako ostatní, i ona potřebuje být někdy sama. Občas prostě člověk nemá náladu na nikoho, a tak se snaží dělat vše pro to, aby byl alespoň chvíli sám, o což se pokoušela i česká slavice. Bylo to však zrovna v době, kdy kolem sebe měla mnoho fanoušků, kteří se na svou oblíbenou zpěvačku po skončení muzikálu Carmen velmi těšili.

Lucie Bílá po 15 letech sekla s kariérou v divadle Karlín: „Člověk nemůže sedět na 2 židlích,“ okomentovala svůj odchod

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Lucie Bílá (@luciebila)

Když Bílá před fanoušky prchala, potřebovala se rychle někam schovat. K tomu využila jediný velký objekt široko daleko, a to vysokého pána stojícího opodál. Nevěděla, jak vypadá zepředu, zaujala ji jen jeho velká záda. V tu chvíli vůbec netušila, že narazila na muže svých snů. „Řekla jsem lidem, jestli by nás nechali chvíli o samotě, že jsem tam se svým klukem. Zareagoval skvěle, vzal mě kolem ramen, představil mě mamince – a bylo to,“ cituje zpěvaččina slova, která pronesla v televizním pořadu, web AhaOnline.

Dvojici čeká kulaté výročí

Od této osudové situace uběhlo již více než 9 let, takže tato dvojice letos oslaví nádherné kulaté desáté výročí vztahu. O devátém výročí dal zamilovaný pár vědět na Instagramu, kde Bílá zveřejnila společnou fotografii. Ona i její partner Radek Filipi vypadají na snímku opravdu zamilovaně a moc jim to spolu sluší. Zpěvačka po boku svého mladšího partnera omládla.

„Už chodí.“ Lucie Bílá jásá nad zdařenou operací páteře svého partnera

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Lucie Bílá (@luciebila)

Dosud Lucie Bílá neměla na partnery zrovna štěstí. Začalo to vztahem s Tomášem Holým, který ale tragicky zahynul. Zpěvaččiny vzpomínky na něj jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali. To vše je již ale minulost, což Bílá ví, a tak si užívá každý den se svým přítelem, s nímž se rozhodně nenudí, jak často prezentuje na svých sociálních sítích.

Článek Lucie Bílá se stáhla do ústraní, potřebovala být sama, díky čemuž ji potkalo jedno z největších štěstí v životě se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Herec má za sebou stěhování

V létě letošního roku se Jiří Krampol konečně přestěhoval do domu s pečovatelskou službou. S veškerým zařizování a papírováním mu pomáhaly exmanželka Marta Krampolová s kamarádkou Hanou Naušovou. Přestože bylo dle jejích slov těžké šestaosmdesátiletého herce ke stěhování přemluvit, nakonec se jim to podařilo. Bylo třeba to ale udělat rychle, jelikož Krampol již nemohl bydlet sám, především kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu.

Jiří Krampol o zesnulé manželce: Ke konci to prý s nemocnou Hankou bylo strašné. K jejímu hrobu se nejspíš nechystá

iZdroj fotografie: Nextfoto

„Dají vám léky, zavolají vám, jestli jste si vzal léky a kdyby se cokoliv stalo, zazvoním na alarm a seženou doktora. Sestřičky jsou tady pořád k dispozici,“ citoval hercovu chválu na své nové bydliště na Praze 1, jen kousek od Staroměstského náměstí web iDnes. Prozradil, že jeho byt má zhruba 27 metrů čtverečných a vypadá mnohem lépe, než si myslel.

Dohnala jej samota

Bohužel ale ve svém novém obydlí tráví téměř veškerý čas. Webu eXtra prozradil, že si nejčastěji čte nebo kouká na televizi. V prostorách pečovatelského domu nepotkává téměř nikoho, pouze skvělý personál, a tak mu chybí společnost ostatních lidí. Tamní obyvatelé jsou ale většinou špatně pohybliví, a tak se mimo svůj byteček nepohybují. Kromě telefonátů a návštěv tak většinu času tráví herec o samotě.

Podraz na Jiřího Krampola. Hereckou legendu se specifickým hlasem nečekaně nahradil mladší kolega

iZdroj fotografie: Nextfoto

Přestože jej to velmi trápí, snaží se neztrácet naději a pracovat do té míry, jak mu zdraví dovolí. V pečovatelském domě, v němž bydlí, chystá pro ostatní obyvatele besedu, přičemž doufá, že se tam s někým blíže seznámí. Mimo to si po delší době zase zahrál v divadle Semafor se svými bývalými kolegy. A znovu se na divadelní prkna postaví dva dny před Silvestrem. Snad se jeho zdravotní stav nijak výrazně nezhorší. Herec má totiž za sebou těžké chvíle, o nichž jsme vás na Dámském Deníku již informovali.

Článek Jiří Krampol, který miluje společnost ostatních lidí, nyní smutní. V pečovateláku je prakticky sám se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Senior držel krásnou kytici

To je i případ starého pána, kterého poznala při cestě do práce čtenářka Kateřina. Jako každý den nastoupila do autobusové linky číslo 7. Stoupla si dozadu, přidržela se tyče a rozhlédla se po voze. Její pozornost okamžitě upoutal jeden z cestujících. Starý muž se svěšenou hlavou sklesle seděl na sedadle a v ruce držel krásnou kytici růží.

Vypadal velmi smutně. Sedačka vedle něj byla volná, tak si k němu Kateřina přisedla a dala se s ním do řeči. „Bylo dojemné vidět tak starého muže s květinami v ruce. Všimla jsem si, že má slzy v očích, a napadlo mě, že se opatrně zeptám, zda je v pořádku a nepotřebuje pomoci,“ napsala čtenářka. Senior se ale rozplakal.

Měli jsme jít spolu na onen svět

Sotva slyšitelně na otázky Kateřiny odpovídal. Řekl jí, že jede na hřbitov. Před dvěma měsíci mu zemřela žena. Jejich manželství trvalo téměř šedesát let. „Teď jedu na její hrob, abych ji potěšil květinou. Slíbila mi, že spolu prožijeme život a půjdeme spolu na onen svět. Ale nečekala na mě,“ vyprávěl osamělý stařík.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Kateřinu to dojalo, ale snažila se ho povzbudit. Jenže neúspěšně. „Nemám už žádnou radost na tomhle světě, nic není jako dřív,“ pokračoval senior. Zůstal totiž úplně sám. O dceru, kterou se ženou měli, přišli před 12 lety. Zemřela při automobilové nehodě. V tu chvíli začaly stékat slzy i po tváři Kateřiny. „Téměř jsem cítila jeho bolest,“ píše v dopise.

Pozorovala ho, jak jde na hřbitov

Když senior vystupoval z autobusu, poděkoval jí za zájem. Dlouho se za ním z okénka koukala, jak se pomalu s kyticí šourá po chodníku směrem ke hřbitovu. Zvláštní setkání v ní zanechalo velmi skličující pocit. Uvědomila si, jak moc dokáže být stáří smutné a kruté. Když odpoledne dorazila z práce domů, objala manžela i děti. Věděla, že si musí vážit každé minuty, kdy je s rodinou.

Článek V autobuse si všimla smutného seniora, který držel krásnou kytici. Když se ho zeptala, co mu stalo, rozplakala se se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Je stále svobodná a nehodlá to měnit

Dr. Bella DePaulo patří mezi nejpřednější americké myslitelky a spisovatelky. Tato velmi vzdělaná dáma vystudovala Vassar College, kde získala bakalářský titul. Zároveň se pyšní doktorátem z Harvardské univerzity. Jak je zmíněno na webu BellaDePaulo, stala se profesorkou psychologie na univerzitě ve Virginii, poté přesídlila do Kalifornie, kde působí na Katedře psychologie a mozkových věd tamější univerzity.

„Spletla jsem si osamělost s láskou. Zbytečně jsem se zapletla do manželství,“ říká nešťastná žena

iZdroj fotografie: Depositphotos

Tato sociální psycholožka a autorka několika knih přednáší po celém světě. Jedna z jejích přednášek na TEDx s názvem „Co vám nikdo neřekl o svobodných lidech“ byla dle webu PsychologyToday zhlédnuta více než milionkrát. Bella zpochybňuje stereotypy svobodných lidí a vysvětluje, proč jsou tito jedinci šťastní a vzkvétají. Sama je totiž ve svých téměř sedmdesáti letech stále svobodná a nikdy v jejím životě tomu nebylo jinak.

Svobodní lidé mohou být také šťastní

V rozhovoru zveřejněném na Instagramu Bella uvedla, že jí lidé často nevěří, když říká, že je jako svobodná šťastná. Většina lidí totiž vnímá život bez partnera jako problém, který je třeba vyřešit. Obvykle se tak setkává s nepochopením svého stylu života, lidé ji považují za divnou, i když dle ní jí ve skutečnosti vlastně závidí. Nebo se ji snaží podpořit a dodat jí naději, že i v takovém věku může ještě potkat životní lásku.

Život v ústraní: „Je mi 35 let a jsem stále panna, představa jakéhokoli kontaktu se mi příčí,“ popisuje životní trable žena

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený JILL STARK (@jillstark__)

Ona ale nikoho po svém boku mít nechce. Dle jejího názoru je manželství přeceňované a člověk může být spokojený i bez partnera. Bella si je tedy naprosto jistá, že navždy zůstane svobodnou ženou, muže totiž nijak nevyhledává, je takto šťastná a rozhodně to nechce měnit. Kvůli traumatu z dětství nechce žádný kontakt s mužem paní Lucie, jejíž příběh jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali.

Článek Je jí skoro 70 let a nikdy neměla partnera: „Lidé na mě koukají jako na divnou. Přitom mi tajně závidí,“ směje se žena se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Přemýšlím co dělat, abych nikoho neobtěžoval

Proslulý komentátor sportovních přenosů, který ale také moderoval třeba i Zlatého slavíka, prožívá smutné časy. Po úmrtí ženy Danici, která byla jeho celoživotní láskou, je osamělý. „Bohužel nedávno mi zemřela manželka, měl jsem nejkrásnější a nejbezvadnější ženu. Byli jsme spolu šedesát let. Měl jsem krásný život, teď jsem zůstal sám a žiju sám,“ posteskl si v rozhovoru pro CNNPrimaNews.

iZdroj fotografie: Nextfoto

Po dlouhých letech se musí postarat sám i o běžný chod domácnosti, na což nebyl tak úplně zvyklý. „Není legrace si sám vařit, mýt nádobí, nikdo tu se mnou není. Když ráno vstanu, přemýšlím, co vlastně dělat, abych nikoho neobtěžoval a neotravoval. Tohle je nejblbější část života,“ svěřil se moderátor s nekonvenčním humorem, který donedávna objížděl besedy s režisérem Zdeňkem Troškou a měl úspěšný pořad Vikýř.

Osamělost může být pro seniory smrtelná. Hlavním protijedem jsou zážitky s rodinou a přáteli

Když vidí film se synem, ukápne mu slza

Momentálně ale v profesních aktivitách nepokračuje, přestože při besedách bylo pokaždé vyprodáno. „Bylo to krásné. Pořád mi volají, abych pokračoval dál, ale už to není možné. Odejít se má včas,“ domnívá se Suchánek, kterého trápily i zdravotní problémy. Zbortila se mu páteř a musel absolvovat dvě náročné operace. „Zdraví tak nějak ještě drží, ale není to legrace,“ dodal v rozhovoru.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Michal Suchánek (@suchanek.michal)

90letá seniorka je svým příbuzným už jenom na obtíž. Životní příběh o tom, jak osaměle se mohou cítit naši rodiče

K jeho osamělosti přispívá i fakt, že moc času netráví se svým slavným synem. „Michala vidím málo, je úspěšný a přeji mu, aby se mu dařilo. Když v televizi reprízují film Pozdní léto, v němž hrál chlapce z dětského domova, tehdy mu bylo asi osm let, tak mi vždycky ukápne slza,“ svěřil se. Podle webu Vlasta však komentátor zatím neztratil smysl pro černý humor. Vtipkuje i o svém pohřbu, na který prý má připravený zasedací pořádek v krematoriu a vybranou hudbu.

Článek Smutné přiznání Jaroslava Suchánka (88): „Jsem v nejblbější části života,“ popisuje se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Denně ji ponižoval a kritizoval

Jednapadesátiletá Eva I. byla za svého manžela Jindřicha provdána téměř třicet let. Mají spolu syna Ondru, který je již dospělý. Studuje nyní na univerzitě na opačném konci republiky, kde si našel byt. Za rodiči jezdí velmi málo. I z toho důvodu si čtenářka uvědomila, jakou chybu udělala, když požádala o rozvod. Sama žije již rok a velmi lituje toho, že se k tomuto kroku odhodlala.

„Můj manžel nikdy nebyl dokonalý, ale i přesto jsem jej milovala,“ píše paní Eva. Ze začátku bylo jejich manželství krásné a šťastné, ale postupem času, když se dostavil stereotyp, začal být její muž nesnesitelný. Neustále ji za vše kritizoval. „Koupila jsem špatný chleba, uvařila hnusnou polívku nebo jsem mu nekvalitně vyžehlila košili,“ popisuje chování svého manžela čtenářka. Denně ji ponižoval, stejně jako manžel paní Dany, jejíž zpověď jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali.

Velmi svého rozhodnutí lituje

Když jí navíc začal neustále připomínat, že přibrala, neupravila se nebo má na sobě tričko ušpiněné od omáčky, svěřila se se svým trápením Eva na sociálních sítích a v internetových diskuzích. Zde jí ostatní ženy psaly, že žije v toxickém vztahu a nemá přeci zapotřebí dále setrvávat v manželství s takovým člověkem, a doporučily jí manželskou poradnu nebo rozvod. „Navrhla jsem proto Jindrovi společnou terapii, ale on se mi vysmál. A tak jsem začala chodit k psycholožce,“ píše dále v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Eva.

Jelikož se chování Evina manžela nezlepšovalo, dala na rady ostatních a podala žádost o rozvod. Ihned po něm cítila velkou euforii a svobodu, její nadšení však krátce nato opadlo. „Je to už rok od rozvodu a je mi hrozně. Jsem tak sama. I když na mě byl manžel zlý, měla jsem v něm oporu a cítila se bezpečně. Teď je to naopak. Co když se mi něco stane, kdo mi pomůže?“, svěřuje se paní Eva.

„Chci varovat ostatní ženy, dobře si rozmyslete, zda vám ten rozvod opravdu stojí za to. Není totiž lehké potom navázat nový vztah nebo alespoň přátelství. Kdybych věděla, jak sama se budu cítit, rozhodně bych to znovu neudělala,“ upozorňuje čtenářka. Málokdo si totiž tu následnou samotu uvědomí.

Článek „Po rozvodu jsem měla být šťastnější, ale nejsem,“ říká Eva (51). Svým příběhem chce varovat všechny ženy se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Syn se o něj přestal zajímat

Pan Jaroslav žije v malém starém domě v horách. Manželka mu zemřela již před mnoha lety, a tak jako jediný příbuzný mu zbyl jeho syn Petr. Ze začátku mu mladý muž pomáhal, ale když si našel ženu, jeho návštěvy byly méně časté. Naposledy za ním přijel s novorozeným vnoučetem. To bylo ale před mnoha měsíci. Když přicházela zima, potřeboval starý otec pomoci nasekat dřevo a připravit dům na chladné a mrazivé dny, ale nikdo mu nepřijel pomoci.

„Petr raději odjel se svou rodinou na dovolenou,“ svěřuje se čtenář. Docházely mu zásoby jídla i vody, on se ale neměl jak dostat do obchodu. Napadlo mnoho sněhu, což mu znemožňovalo jakýkoli pohyb. Smutně koukal z okna a utápěl se v samotě, když si všiml malého koťátka za oknem. „Třáslo se zimou, a tak jsem ho rychle vzal dovnitř, jinak by umrzlo,“ popisuje pan Jaroslav. Jak se později ukázalo, bylo to to nejlepší, co mohl udělat.

Život se mu obrátil k lepšímu

Večer mu totiž před domem zastavilo drahé auto. Jeho majitel se přišel zeptat, zda muž nenašel malé kotě. Když viděl, v jakých podmínkách starý muž žije, udělal něco úžasného. „Zeptal se mě, zda bych mu mohl hlídat jeho nový dům, který by ale ještě potřeboval dokončit. Pokud bych zvládl i to, dobře by mi zaplatil,“ vzpomíná dále čtenář. Pan Jaroslav neváhal, sbalil si pár věcí a s mužem odjel.

Jeho život se zcela změnil. Žije v obrovském domě s novou rodinou, která jej sice zaměstnává, ale bere ho spíše jako dědečka. Spřátelil se se všemi členy a mnoho času tráví také s kočkou, které vděčí za štěstí, jež jej potkalo. „Syn se mi neozývá, ale mně to nevadí, nyní se cítím skvěle a jsem konečně zase šťastný,“ končí svůj příběh čtenář Jaroslav.

Muž se do té doby cítil zbytečný a nechtěný, stejně jako paní Zdenka, která trávila svátky sama a jejíž smutnou zpověď jsme na DámskémDeníku již dříve zveřejňovali. Je to smutné. Děti by na své rodiče neměly zapomínat, vždyť jim vděčí za mnohé.

Článek Syn opustil starého otce a nechal ho skomírat ve zchátralém domě. Jednoho dne se u dveří objevil anděl strážný se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Podezřelé chování seniorky zaujalo obsluhu

Seniorka, která přišla o svého manžela, se rozhodla oslavit jeho narozeniny v jedné z newyorských restaurací, kam spolu pravidelně v ten den chodívali. Podle webu Goniec jí to pomáhalo alespoň trochu ulehčit samotu, kterou po jeho odchodu silně pociťovala. Netušila však, že návštěva podniku bude nakonec velmi překvapivá. Zpočátku totiž všechno probíhalo normálně. Přišla, sedla si ke stolu, vedle sebe na židli položila tašku a objednala si z jídelního lístku.

Staří manželé byli pravidelnými hosty restaurace. Když nepřišli týden, personál si uvědomil, že něco není v pořádku, a začal pátrat

Jakmile stařenka dojedla talíř horké polévky, zaplatila servírce útratu. U stejného stolu, kde kdysi s manželem pravidelně sedávali a večeřeli, ale ještě zůstala. Bezpečnostní kamery počínání seniorky natočily. Na záběrech je vidět, jak se nenápadně kolem sebe rozhlíží a vypadá u toho dost nejistě. Její poněkud zvláštní chování neušlo pozornosti servírky. To, co následně seniorka udělala, však nikdo nečekal.

Z tašky vyndala zvláštní papírový pytlík

Natáhla se pro svou tašku a vytáhla z ní papírový pytlík. V něm byl schovaný malý dortík, který sama upekla. Na videu, které zveřejnil tiktokový profil GettiShow, je vidět, jak seniorka do moučníku zapíchla svíčku a snažila se ji zapálit. Byla zjevně nervózní, takže se jí to podařilo až na několikátý pokus. Když byl narozeninový minidort připravený, sáhla si na snubní prstýnek, který měla zavěšený na řetízku na krku, a v duchu na milovaného muže vzpomínala.

@gettishow Kind strangers sing Happy Birthday 🥺 try not to cry! #restaurant #oldwoman #widow #streetsofnewyorkpizzalasvegas #vegastiktok ♬ Inspiring Motivation – D’Santos

Číšnici nenechala dojemná scéna, kterou celou dobu sledovala, chladnou. Nepozorovaně svolala personál i ostatní zákazníky a společně se vydali ke stolu seniorky. Vzápětí začali zpívat obligátní narozeninovou píseň Hodně štěstí a nakonec zatleskali. Zaskočená seniorka měla slzy v očích a konečně se jí objevil i úsměv na tváři. Něco takového rozhodně nečekala. Srdceryvné video se stalo hitem internetu, který zasáhl desítky milionů lidí.

Článek Stařenka seděla v restauraci sama pouze s papírovou taškou. Když číšnice viděla, co s ní dělá, svolala veškerý personál se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Kvůli hlídání vnoučat se vzdala práce

Syn paní Miroslavy žije se svou manželkou a třemi dětmi nedaleko. Kdykoli potřebovali, aby se někdo o potomky postaral, byla čtenářka připravená. „Hlídala jsem vnoučata skoro pořád. Syn i snacha dlouho do noci pracovali, protože si budovali kariéru a ve volnu se chtěli bavit. Můj manžel si ťukal na čelo. Říkal, že chápe, když vnoučata ohlídám v případě nutnosti. Ale mít je každý den od rána do večera, kdykoli si jejich rodiče zamanuli, mu přišlo hloupé. Říkal, že mě zneužívají,“ svěřila se sedmdesátiletá žena.

S manželem se kvůli častému hlídání vnoučat neustále dohadovali. Zejména když se paní Miroslava nakonec vzdala i své práce. „Vnoučata jsem hlídala skoro každý den. Pak už to nešlo jinak, a tak jsem odešla ze zaměstnání. Manžel měl pocit, že to je chyba. Že vnoučata můžeme milovat, ale musí to mít své meze. Že jim prostě nemůžeme věnovat celý náš život. Dnes vím, že měl pravdu,“ podotkla čtenářka s tím, že si také uvědomovala, že svoji domácnost zanedbávala.

Když děti dospěly, prarodiče zůstali na ocet

Nestíhala vařit, nakupovat ani uklízet. Její život se absolutně podřídil potřebám syna a vnoučat. Vánoce pokaždé trávili společně. „Většinou jsem vařila já. Syn se snachou mě chválili, že beze mě by to nezvládli, což mě velmi těšilo. Ale byla jsem z toho pokaždé dost vyčerpaná,“ vzpomíná paní Miroslava. Pak ale vnoučata vyrostla, vystudovala a zařídila si vlastní životy. Babičku s dědou už nepotřebovala. Syn se také ozýval jen málokdy.

iZdroj fotografie: Freepik

Když manžel paní Miroslavy onemocněl, zůstala na všechno sama. „Občas jsem zavolala synovi, zda by mi nepomohl, ale většinou se omlouval, že nemá dost času. Od doby, co můj muž zemřel, jsem opuštěná a osamělá. Nevídám se ani s vnoučaty. Sice občas zavolají a říkají, že se jim stýská, ale byla bych raději, kdyby všichni byli poblíž a třeba se zastavili na chvilku na kafíčko a zákusek,“ posteskla si čtenářka. Syn ji navštěvuje jen málo. Nikdy ho nenapadlo se zeptat, zda něco nepotřebuje nebo nechce třeba nakoupit.

Nechali mě na Vánoce samotnou

Syn s manželkou si koupili nový dům před šesti lety. Paní Miroslava v něm ještě nebyla. Nikdo ji totiž nepozval. Ani na Vánoce, kdy by měla rodina být pohromadě. Jenže na svátky odjíždí synova rodina do zahraničí na dovolenou. „Vnoučata jsem vychovala víceméně sama, i tak mě zase nechali na Vánoce samotnou. Nemůžu moc chodit, bolí mě záda. K čemu bych jim byla. Lituji, že jsem neposlouchala manžela,“ zoufá si čtenářka. Dlouhé roky neměla vlastní život, takže nemá přátele, nikam nechodí a je sama.

Článek „Synovy děti jsem vychovala víceméně sama, i tak mě nechali na Vánoce samotnou a jeli na dovolenou,“ smutní nad situací babička se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Jeho šťastný život zasáhla velká rána

Pan Radovan U. měl vánoční svátky vždycky moc rád. Jakmile totiž začal prosinec, dům, ve kterém se svou rodinou bydlel, se začal měnit v úžasné a provoněné místo. On, jeho manželka a jejich dvě děti Marika a Petr společně trávili všechny volné chvíle. Dělali generální úklid, pekli cukroví, vyráběli ozdoby, kterými poté zkrášlili svůj domov. Když přišel Štědrý den, vonělo to u nich všemi různými vůněmi. Stůl byl plný dobrot, které celá rodina snědla společně se svými vzdálenějšími příbuznými, jež každoročně zvali k sobě domů.

„Když se děti v dospělosti odstěhovaly do zahraničí, zůstali jsme se ženou v domě sami. O Vánocích s námi dcera se synem nebyli, ale ostatní příbuzní k nám chodili stále,“ vzpomíná v dopise muž. Po Novém roce však pana Radovana zasáhla obrovská rána. Jeho milovaná manželka totiž náhle zemřela. V tu chvíli se mu zbortil svět. Aby se úplně nezbláznil, začal pracovat od rána do noci, aby měl stále co dělat. Za vydělané peníze nakupoval dárky svým dětem a vnoučatům, sám nic nepotřeboval. Jen si občas koupil letenku, aby je mohl navštívit. Finance na to měl.

Všichni na něj zapomněli, nikdo se neozývá

Postupem času však jeho tělo vypovědělo službu, takže byl nucen ve svých šestašedesáti letech odejít do důchodu. Kvůli tomu, že ve většině případů pracoval na černo, byl mu přiznán velmi nízký důchod. Každý měsíc vycházel s penězi jen tak tak, někdy ani skoro nejedl. Zima pro něj byla nejhorší, protože výdaje za teplo a energie byly obrovské. Když se blížily první osamocené Vánoce, doufal, že jej dcera nebo syn pozvou k sobě. Ale nikdo se neozval. Na letenku neměl peníze a oni mu ji nezaplatili.

Příbuzní, kteří k nim každoročně chodili na Štědrý den, se vůbec neozývali. Od té doby pan Radovan vánoční svátky nemá rád. Společnost mu dělá pouze jeho pes, kterého si vzal z útulku. „Moc bych si přál ještě alespoň jednou strávit Vánoce se svou rodinou a blízkými,“ svěřuje se dále a zároveň těmito slovy zakončuje svůj dopis pan Radovan. Bohužel není jediný, který tráví vánoční svátky sám. Stejně je na tom také paní Zdenka, na kterou rodina také zapomněla a o jejímž příběhu jsme již na DámskémDeníku psali.

Pokud můžete, buďte o Vánocích se svými blízkými

Vánoční svátky jsou pro mnoho osamocených lidí ubíjející a smutné. Řada z nich trpí depresemi a toto období vyloženě nenávidí. Ač si spousta lidí myslí, že právě v tomto čase si dobrovolně bere život nejvíce lidí, není tomu tak. Mnohem kritičtější je Nový rok a jaro, což zmiňuje také web Echo24. Naštěstí existuje mnoho dobrovolníků, kteří navštěvují především osamocené seniory, aby jim alespoň trošku toto období zpříjemnili.

Je velmi smutné, kolik dospělých lidí zapomíná na své staré rodiče, kteří již žijí sami. Je nepochopitelné, jak jim to může svědomí dovolit. Pokud máte to štěstí a možnost být na Vánoce se svou matkou nebo otcem, neváhejte. Uděláte tím radost nejen sobě, ale také jim. A pokud nevíte, čím byste je překvapili, na našem webu si můžete přečíst pár nápadů, které vás jistě inspirují.

Článek Nemá peníze, manželka mu umřela a rodinu ani přátele nemá. Jeho jediným přáním je nebýt o Vánocích sám se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Herečka se fanouškům svěřila

Diváci, kteří Evu na sociálních sítích dlouho sledují, jsou na její popisky plné úvah, názorů i emocí již zvyklí. Jeden takový příspěvek s delším textem byl na Evin Instagram přidán také 11. června. Celý odstavec uvedla Eva slovy „Buona domenica!“, což by se volně dalo přeložit jako „Přeji hezkou neděli!“. Nikdo ale nečekal to, co po veselém úvodu následovalo.

Zprvu psala o soudržnosti lidí

Již první část byla plná silných slov. „Včera jsem zažila úžasnou sobotu, jako dlouho ne. Byly jsme s přítelkyní na procházce, obědě a další procházce. A bylo to moc silné. A zřejmě pouze naše, že o tom psát nemůžu, snad jen tolik, že bychom neměli zůstávat se svým trápením sami, že bychom měli mít čas otevřít druhému svou náruč, sílu podat pomocnou ruku.“

Je vděčná za své přátele

Eva Holubová se rozhodla veřejně vyjádřit vděčnost za všechny své přátele a zmínila také, že by právě o nich ráda napsala knihu. Řekla, že by čtenářům chtěla přiblížit jejich humor, sílu, výhry, ale i prohry, ze kterých jistě plyne nějaké poučení či rada do života.

„Některé znám kratší dobu, jiné delší, některé více do hloubky, jiní mne neustále ještě překvapují, co z jejich hlubin vypluje na povrch, co moře vyplaví. Sem to psát nechci, ale co kniha? Zajímalo by vás to? Pozor, žádný drby, pouze zážitky, které mně pomohly povstat z popela, ulehčily prohru a naučily mě neposrat se, ale ani se nebát výhry. Mám ve svém telefonu fotky s mnoha staršími chlapci, pouze se sem nevešli nebo jsem nenašla foto.“

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Eva Holubova (@evaholubovaofficial)

Přidala fotky se známými muži

„A ještě jedna věc, už je to 6 let, a já, když nechci, nikdy nejsem sama. 6 let a já si to naplno uvědomuju až teď! Schválně, který z ‚vystavených‘ by vás zajímal nejvíc? Pište směle svého favorita.“ Poté k celému textu přidala fotografie s muži, kterými byli například Václav Havel či Petr Pavel. Fanoušci, nadšení z návrhu nové knihy, posílali Evě podporující komentáře a debatovali o svých favoritech.

Článek Eva Holubová by ráda napsala knihu: „Pozor, žádný drby. Pouze zážitky, které mně pomohly vstát z popela,“ nastínila se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Vzala na sebe těžké břemeno

Helenin manžel onemocněl rakovinou, když jejich děti ještě studovaly střední školu. Vzhledem k tomu, že matka nechtěla, aby děti měly i jiné starosti, než je škola, vzala na sebe veškerou péči o otce. To v dnešní době shledává jako chybu číslo 1. Opustila práci a zůstala doma s manželem. Účel to však splnilo. Děti vystudovaly na výbornou a obě vyrazily pokračovat ve vzdělávání do hlavního města.

Helena přestala společensky žít. Jakmile je doma rakovina, není nic jiného. Přátelé zmizeli z jejího života. Přestala je zvát k sobě domů a oni nakonec udělali totéž. Ještě chvíli občas docházela do práce, kde měla své studenty, a práce učitelky ji naplňovala. Děti se vracely domů jen na prázdniny. Nezatěžovala je péčí o nemocného otce, myslela jen na jejich blaho. Nedocházelo jí však, že ona sama nemůže pořádně dýchat.

Začala se znovu vracet k životu

Otec zemřel po 6 letech nemoci. Ačkoli to paní Helena nechtěla příliš přiznat, ulevilo se jí. Roky se starala o těžce nemocného, sama byla vysílená. Pracovala ve škole, děti získaly diplomy a usadily se se svými novými rodinami. Dařilo se jim, to bylo pro paní Helenu to nejdůležitější. Ani jí tolik nevadilo, že je sama. Vše se ale změnilo, když její dcera porodila dvojčata.

„Ozvala se mi a požádala mě, zdali bych nemohla odejít do předčasného důchodu, abych jí pomohla s dětmi,“ uvedla paní Helena. Odehrávalo se v ní veliké dilema. Bála se, že se dcera urazí, pokud odmítne. Milovanou práci se jí opouštět nechtělo. Nakonec však souhlasila. Žila s rodinou své dcery dlouhé 3 roky, pomáhala s dětmi a hlídala, když mladí rodiče chtěli vyrazit na dovolenou. Po čase usoudila, že je čas vrátit se do svého domu, i když prázdného.

Osvojila si psa z útulku

Nyní paní Helena žije úplně sama se psem Bobíkem, kterého si osvojila z útulku. Chodí s ním na procházky, důchod má malý, protože z práce odešla předčasně, a jediný člověk, se kterým mluví, je prodavačka. Děti ji navštěvují jen sporadicky, mají plány se svými rodinami a o prázdninách podnikají různé výlety.

Sice tvrdí, že za nimi paní Helena může kdykoli přijet, ale ona ví, že na ni stejně nebudou mít čas. „Hodnotím svůj život a vím, že jsem udělala mnoho chyb, brala jsem si toho na svá bedra příliš. Žila jsem pro všechny, ale nikdo nechtěl žít pro mě,“ zakončuje paní Helena svůj dopis smutnými slovy.

Článek „Žila jsem pro rodinu, ale ta se na mě vykašlala. Teď kvůli ní nemám nic –⁠ ani přátele,“ zoufá si důchodkyně se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Když děti odešly, cítila se osamělá

Paní Zlata Horkelová se s manželem rozvedla již před mnoha lety. Nikdy jí nevadilo, že je singl. Byla nezávislá, podnikala, dobře vydělávala, ale především měla malé děti a starost o ně ji naplňovala. Její dům byl stále plný jejich kamarádů a mladých lidí, kteří tam často i přespávali. Když však její potomci odpromovali a odstěhovali se, padl na ni splín. Dcera odcestovala na druhý konec světa a syn sice bydlí ve stejném městě, ale má svou rodinu, která ho naplno zaměstnává.

Paní Horkelová, jíž bylo přes padesát let, tak zůstala úplně sama. Osamělé večery, víkendy a později i prázdniny a svátky jí dávaly zabrat. Sice dostávala pozvání od rodiny a přátel, aby s nimi trávila čas, ale pokaždé si připadala jako páté kolo u vozu, že ji zvou jen ze soucitu, a to jí bylo nepříjemné. Necítila se tak dobře a raději s díkem nabídky odmítala. Takovýto život ji už přestával bavit a ona přemýšlela, co dál dělat a jak z té samoty ven. Jedním z jejich klientů byl muž jménem Ondřej. Byl v podobném věku a taky sám.

Spletla si osamělost s láskou

S manželkou se rozvedl již dávno a měl dva dospělé syny. Několikrát se setkali pracovně a on ji jednou pozval na večeři. Paní Horkelovou uchvátil svým smyslem pro humor a zápalem pro čtení. Po čase spolu začali chodit, byli zamilovaní a vše bylo úžasné. Nyní byla žena se svým životem spokojená. Když jí Ondřej nabídl sňatek, protože by bylo fajn spolu zestárnout a starat se jeden o druhého, souhlasila. Řekla si, že konečně zase nebude trávit svátky sama. Jelikož mají oba děti, podepsali na její žádost předmanželskou smlouvu o oddělení majetku.

Bohužel po svatbě se Ondřej změnil. Nastěhoval se k ní, prodal svůj byt, část peněz dal svým synům a část si nechal. Z galantního pána s fantazií se vyklubal pořádný lakomec. Nechce na nic přispívat, stále za sebe nechává platit a navíc si ze své ženy udělal služku. Chce, aby se mu věnovala, prala mu, uklízela a vařila jako dokonalá manželka. Navíc je vybíravý, hypochondr a vyžaduje stálou pozornost. Z takového života je už unavená. A tak si paní Horkelová po pár letech vztahu uvědomila, že se nechala napálit jako školačka. Chce se rozvést.

Když to manželovi oznámila, začal naříkat, že nemá kam jít, protože prodal byt. Naštěstí ale mají podepsanou předmanželskou smlouvu, takže ho prakticky vyhodila, protože už se na něj nemohla ani podívat. „Proto sdílím svůj příběh jako varování. Vím, že je mnoho svobodných žen v mém věku, které se cítí samy. Já věřila, že najdu romantický vztah, který zaplní prázdnotu v mém životě, a podívejte se, jak jsem dopadla. Takoví muži nehledají lásku, ale jen ženu, která se o ně na stará kolena postará. Neudělejte takovou chybu jako já,“ varuje ostatní ženy paní Horkelová.

Článek „Spletla jsem si osamělost s láskou. Zbytečně jsem se zapletla do manželství,“ říká nešťastná žena se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Odešel k milence

Když byla paní Lomková ve třetím měsíci, opustil ji manžel. Změna v jeho chování přišla náhle po třech rocích manželství. Jejich dítě bylo plánované. Přesto přišel jednou z práce a začal si balit své věci. Paní Lomkové pouze oznámil, že se zamiloval a odchází za jinou ženou. Následně přišlo období plné ponížení, studu před okolím a strachu o další dění.

Svou roli hrály také rozbouřené hormony. Těhotenství proběhlo naštěstí v pořádku. Přesto se paní Lomková neubránila častému pláči a dumáním nad bezvýchodnou situací. Vůbec tomu nepomáhala ani její matka, která si kolikrát ještě přisadila nevhodnými řečmi. Bývalý manžel o dceru neprojevil zájem. Paní Lomková jí však dala všechno, co jen kdy potřebovala.

Odpor k matce

Dceru Martinu si často brávala také její matka, která jí dopřávala sladkosti a menší dárečky. Okolo puberty se vztah dcery s paní Lomkovou začal měnit. Martina stále častěji navštěvovala svou babičku a ke své matce projevovala odpor. Paní Lomková nechápala a stále nerozumí tomu, co stojí za takovými pocity, proč se k ní Martina začala obracet zády. Poslední rána přišla po promoci.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Tehdy se Martina sbalila a odstěhovala k matce paní Lomkové. Řekla, že je dospělá a může si dělat, co chce. Později se paní Lomková také dozvěděla, že navázala kontakt se svým otcem a začínají se sbližovat. Chování dcery ji bolí, netuší, jak se s celou situací poprat. Vlastní matka s dcerou s ní přerušily kontakt. Na konci svého příběhu uvádí, že už neví, jak dál žít.

Článek „Svou dceru jsem vychovala sama. Odvděčila se mi samotou a spolčováním se s druhými,“ říká Iveta se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Všichni na ni zapomněli

„Mám za sebou osamělé svátky,“ začala svůj dopis paní Prachovská, které před šesti lety zemřel její milovaný manžel Milan. Byl to úžasný a obětavý člověk. Měl velmi dobrou práci, při níž získával důležité kontakty. Měli proto spoustu známých, někteří z nich jsou opravdu vlivní lidé. Proto když někdo potřeboval s čímkoli pomoci, Milan neváhal, obvolal ty správné lidi a situaci vyřešil. Tito manželé byli velmi šťastní a vychovávali svou dceru, kterou vedli k zodpovědnosti a samostatnosti.

iZdroj fotografie: Freepik

Paní Prachovskou a jejího muže neustále někdo zval na různé návštěvy a akce. Byli velmi oblíbení, ovšem jak po manželově smrti zjistila, tito přátelé se s nimi bavili především proto, aby měli k dispozici pana Milana. Když zemřel, jejich zájem najednou opadl a na osamělou vdovu všichni zapomněli. Proto byla ráda, že má alespoň svou dceru, která měla dvě děti. Paní Prachovská je ráda hlídala a podnikala s nimi různé výlety.

Když jí dcera oznámila, že neplánovaně otěhotněla potřetí, domluvili se, že se přestěhuje k nim, aby se mohla o svá vnoučata starat na plný úvazek.

Na Vánoce zůstala úplně sama

Když děti povyrostly, vrátila se paní Prachovská zpět k sobě domů, ale když mohla, brala si vnoučátka na hlídání. Celý rok šetřila, aby mohla na Vánoce připravit bohatou večeři, nakoupit dárky a pozvat svou dceru s rodinou k sobě domů. Cítila se tak potřebná a její samotu to alespoň na chvíli zahnalo. Tuto tradici dodržovali několik let, avšak loňské vánoční svátky byly jiné. Paní Prachovská zůstala úplně sama. Nevzpomněli si na ni známí, manželovi přátelé ani nikdo jiný.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Týden před Vánoci jí zavolala dcera a řekla jí: „Letos budeš svátky trávit u tety, protože jedeme na hory.“ Paní Prachovská zprvu nechápala, jak to myslí, ale ta jí to hned vysvětlila. Řekla jí, že se s třemi dalšími rodinami dohodli, že pojedou lyžovat. Když matka odvětila, že má našetřeno, takže by mohla jet s nimi, řekla jí dcera, že její známí by se v její společnosti nejspíš cítili špatně. Jsou totiž mladí, jedou si tam odpočinout, pobavit se, a navíc jejich děti jsou v podobném věku, takže si spolu rozumí, tudíž žádné hlídání nepotřebují. V tu chvíli si paní Prachovská uvědomila, že je již nadbytečná.

Trávit Vánoce u své sestry nechtěla, protože ta má také svou rodinu, děti, vnoučata, nechtěla tam tedy překážet. Cítila se opuštěná jako zbytečná a nepotřebná věc. Snažila se dceru pochopit, ale nedokázala to. Ukázalo se, že s ní již čas trávit nepotřebuje. Když jí matka hlídala děti, byla užitečná. Teď ji již ale nezajímá, jak se žena cítí, jak trávila čas o svátcích. Nepřemýšlí nad tím, že matce chybí, že babička postrádá svá vnoučata a potřebuje je vidět. „Je to pro mě velmi smutné, možná jsem jen přecitlivělá, ale moc mi to ubližuje,“ ukončila svůj dopis paní Prachovská.

Článek „Mám za sebou osamělé svátky, všichni na mě zapomněli,“ svěřila se paní Zdenka, která se cítí zbytečná se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Krutost lidí nezná meze

Neexistuje situace, ve které by bylo opuštění nevinného zvířete oprávněné, ale přesto k těmto ohavným činům dochází téměř na denním pořádku. Zvláště v dnešní době však naštěstí přibývá organizací zaměřených na pomoc a ochranu zvířat, která potřebují domov. Jedním z takových zvířat v nouzi se stala také Mary.

Březí fenka zůstala venku

Tato nešťastná fenka zůstala několik dní vyhozená před domem svých majitelů, i když byla březí a mohla kdykoli porodit. Ani to nestačilo k tomu, aby její rodina začala být vůči Mary ohleduplná natolik, aby ji alespoň odvezli do příslušného útulku, a raději fenku nechali napospas osudu. Sousedé rovněž nedokázali pochopit, proč se jí chtěli tímto barbarským způsobem zbavit.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Sousedce situace vrtala hlavou

Jako by to nestačilo, rodina se krátce po vyhození Mary na verandu z domu úplně odstěhovala a o fence nikomu z okolí neřekla. Žena bydlící v nedalekém domě se ale rozhodla jednat za ně a kontaktovala Taniu Capelluti. Tania byla zakladatelkou útulku v Kostarice s názvem Charlie’s Angels Animal Rescue a s podobnými případy měla bohužel své zkušenosti.

Zasvětila pomoci svůj život

Tania původně přicestovala do Kostariky jako turistka. Když si ale uvědomila, že je na ulicích tak velké množství opuštěných zvířat, věděla, že musí něco udělat, aby jim pomohla. Zůstala zde proto bydlet a práce ji neuvěřitelně naplňovala. Založila útulek a s pomocí mnoha lidí se jí podařilo vybudovat rozsáhlou síť lidí ochotných pomoci a poskytnout dočasné domovy mnoha zvířatům.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Muž si fenu vzal do péče

Když jí sousedka o Mary pověděla, byla Tania zrovna na výletě v Německu. I tak ale zanechala všeho, co zrovna dělala, a kontaktovala svého blízkého kamaráda, Wynna Mackeyho. Wynn už měl doma několik jiných psů, ale když si poslechl Maryin smutný příběh, věděl, že pro ni u sebe musí uvolnit místo.

Příběh končí oslavou

Wynn věděl, že je jen otázkou času, kdy Mary porodí, a tak pro ni připravil speciální postel, než nadešel ten velký den. O několik dní později Tania oslavila narození několika roztomilých štěňátek z Berlína přes Facebook, kde zároveň poskytli celý její příběh i uživatelům online. Všichni posílali Mary gratulace a dojatě se nad příběhem zamýšleli.

Článek Někteří lidé by si neměli pořizovat zvíře: Fenka dlouhé dny čekala na své majitele, kteří ji odkopli nejhorším možným způsobem se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pes byl vyhozen z dodávky

Někteří majitelé zvířat se zachovají velice bezcitně a svého mazlíčka opustí. V mnoha případech je to způsobeno nečekanou graviditou zvířete, nebo některé jedince jednoduše mazlíčci přestanou bavit a nechtějí čekat na to, až si je vezme někdo jiný. V každém případě existují ještě útulky, ale tento majitel pejska nebral ohledy na to, co se se čtyřnohým chlupáčem stane.

Jednoho dne ve čtvrti plné obchodů zastavila u chodníku dodávka, ze které řidič vyhodil psa. Poté zavřel dveře vozu a z místa odjel. Zvíře vůbec nechápalo, co se právě stalo, ale poslušně si lehlo k nejbližšímu obchodu a čekalo na to, až si pro něho jeho majitel opět přijde. Tato situace se odehrála na Tchaj-wanu ve čtvrti Taiping města Tchaj-čung. Vše viděla také paní Wu, jež se následně o psa chodila starat.

Hodná paní se starala o opuštěného psa

Když tuto situaci viděla paní Wu, donesla pod psa alespoň deku, aby mu nebyla od země zima. Sama zvíře popsala jako poslušné, mírné, ale velice smutné. Zároveň si všimla, že je pejsek dobře vycvičený a rád se tulí ke kolemjdoucím. Ti mu čas od času přinesli nějaké jídlo, nebo jej poplácali. Jakmile však kolem psa projížděla nějaká dodávka, ihned po ní začal skákat, protože si myslel, že se pro něho vrátil jeho majitel.

iZdroj fotografie: Pixabay

Hledání nového majitele

Pro psa se však původní majitel nevrátil, a tak bylo nutné se o něho postarat. Paní Wu si jej domů vzít nemohla, jelikož na to neměla vhodné podmínky. Dala tedy příspěvek o opuštěném chlupáčovi na sociální sítě a doufala, že se najde nový majitel. Pes byl vyšetřen i veterinářem, který u něho neshledal žádné zdravotní problémy. Po nějaké době se paní Wu ozval neznámý muž a projevil o zvíře zájem. Díky tomu se pejsek dostal do nového domova. Nyní si užívá života s někým, kdo jej má rád.

Článek Pes 6 měsíců věrně čekal před obchodem na svého majitele. Nic netušíc, že ho vyhodil z dodávky, aby se ho zbavil se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

1) Beran

Berani obvykle nemají problémy ve vztazích s opačným pohlavím. Ale jelikož jsou lehkovážní a nestálí, většinou tento vztah moc dlouho nevydrží. Kvůli tomu Berani často mění jeden vztah za druhý, což postupně vede k osamělosti. Poté už jim zbydou jen oči pro pláč a také otázky, proč to nechali zajít tak daleko.

2) Rak

Raci jsou velmi citliví a často se neumí poprat se svými emocemi. Z tohoto důvodu si velmi těžko hledají kamarády a partnery, protože jim nikdo nevyhovuje na 100 %. Nakonec to dopadá tak, že několik let hledají svůj ideál, neustále pochybují, a také často hledají na ostatních chyby. V závěru hledání vzdají a užívají si samoty.

3) Panna

Ti, kteří se narodili v tomto znamení, jsou při hledání svého partnera velmi nároční. Obvykle totiž mají v hlavě svůj ideál, od kterého nechtějí ustoupit. Problém je ale takový, že tato představa nemá s realitou vůbec nic společného. Kvůli tomu jsou Panny většinou zklamané, protože se jim žádný člověk zkrátka nelíbí. Na druhou stranu však nechtějí být samy. Je to začarovaný kruh.

iZdroj fotografie: Depositphotos

4) Kozoroh

Zástupci tohoto znamení mají velmi složitou osobnost, jež jim brání v budování dlouhodobých a spokojených vztahů. Je to zejména kvůli tomu, že když se jim jednou něco nepodaří, vzdají to, a to platí i ve vztazích. Z tohoto důvodu je mezi Kozorohy hodně workoholiků, kteří jsou ve vztahu se svojí prací. A jsou velmi spokojení.

V jakém znamení jste se narodili?

Zdroj: Express

Článek Těmto 4 znamením zvěrokruhu je předurčeno žít v osamění. Kozorozi jsou zahlceni prací a Panny jsou příliš vybíravé se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Jejich zrůdný čin je neomluvitelný

Pracovníci záchranné zvířecí stanice Speranza Animal Rescue nikdy nezapomenou na den, kdy před dvěma lety zachraňovali opuštěného psa z verandy prázdného domu. Zvíře v tu dobu již trpělo hlubokými depresemi a zoufale toužilo po blízkosti svých původních majitelů. Pracovnice stanice Janine Guido přijala v únoru 2020 oznámení o toulavém psovi, který potřebuje pomoc. Když dorazila na uvedené místo, smutný výjev jí takříkajíc zlomil srdce.

Dospělý pes jménem Cupid se krčil na terase opuštěného domu ve městě Harrisburg (Pensylvánie, Spojené státy americké). Již několikátý týden čekal na návrat svých majitelů, kteří však nikdy nepřijeli. Zpočátku se Cupid toulal ulicemi Harrisburgu a krmil se z odpadkových košů a popelnic, ale po nějaké době začal čím dál více času trávit na verandě svého domova. Když se choulil na rohožce přede dveřmi, přemítal, co udělal špatně, a proč jej rodina opustila.

Byl tak zmatený, smutný a vyděšený, že jakmile se k němu Janine přiblížila, rozdrápal vchodové dveře, jak se zoufale snažil dostat dovnitř domu. Když nikdo neotevřel, utekl. Janine na Cupida nicméně čekala a když se vrátil, zkusila na něj promluvit. Cupid na ni zpočátku štěkal, ale po nějaké době se uklidnil a nechal se připoutat na vodítko a naložit do vozu. Cestou do záchranné stanice Janine plakala a zvířeti dokola vysvětlovala, co se stalo, a že se již nemusí bát.

Cupidova duše se hojí pomalu

Od svého přijetí do záchranné stanice ušel Cupid dlouhou cestu. Stále ještě si na svůj nový domov, který mu poskytuje bezpečí a bezpodmínečnou lásku, zvyká (i po dvou letech), ovšem jeho mentální stav se výrazně zlepšil. Janine o něm hovoří jako o „nejmilejším gentlemanovi“, jenž je krásný a hrdý. Právě z jeho vzpřímeného a sebejistého postoje pracovníci stanice usuzují, že je na dobré cestě k plnému psychickému zotavení.

Co byste vzkázali Cupidovým původním majitelům?

Zdroj: DailyMail

Článek Bezohledná rodina se přestěhovala a svého psa záměrně nechala v původním domě. Věrně čekal a topil se v depresích se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Policisté u nich nakonec zůstali

Manželský pár Jole a Michele opravdu naříkali. Avšak ne kvůli tomu, že by došlo k nějakému trestnému činu. Staří lidé se cítili velice osamělí a zaplavil je obrovský smutek, především z nedostatku společnosti, ale také z depresivních a tragických zpráv v televizi. Už nedokázali nadále dusit svůj žal a propukli v pláč.

Policisté se nakonec rozhodli u tohoto manželského páru zůstat, uvařili jim a snažili se je rozveselit. Věděli totiž, že jediné, co tito dva lidé potřebují, je alespoň chvilka v přítomnosti ostatních lidí. Ano, když spolu dva lidé začínají vztah, většinou chtějí být co nejčastěji jen spolu. Jakmile však zestárnou, touží po společnosti rodiny a ostatních lidí.

Důstojníci si vyslechli jejich příběh

Jole a Michele jsou manželé již dlouhých 70 let a bohužel už je to hodně dávno, kdy u nich naposledy byli hosté, kteří jim alespoň pár hodin dělali společnost. Jediná věc, jež na ně mluvila, byla jejich televize. Ten den se ale policisté rozhodli televizi vypnout a vyslechnout si všechno, co jim budou chtít říct.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Osamělost je velký problém

U seniorů se velice často objevuje osamělost. Děti postupně odcházejí z domova, začínají žít svůj vlastní život a kolikrát na své rodiče zapomínají. Ze začátku k nim jezdí jednou nebo dvakrát týdně, poté jednou za měsíc a následně čím dál tím méně. Ale už si bohužel neuvědomují, že jejich rodiče opravdu strádají. Všichni lidé by měli svým rodičům a blízkým věnovat více pozornosti.

Jak často navštěvujete své rodiče a prarodiče?

Zdroj: DailyMail

Článek Sousedé neustále poslouchali pláč, který vycházel z bytu dvou důchodců. Přivolaní policisté se rozhodli zůstat, když zjistili, co se děje se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Muž s ním prostě mluvil

Moderátor se rozhodl s ním mluvit. „Chtěl jsem na jeho tváři vykouzlit úsměv alespoň na malou chvíli,“ přiznal muž. Chlapec se svěřil, že jeho tatínek měl nehodu a před měsícem zemřel. Jel po silnici plné sněhu a nad svým vozem ztratil kontrolu. „Maminka má teď hodně práce, abychom vyžili,“ povídal hoch. Chtěl by jí pomoci, ale kvůli invalidnímu vozíku nemůže. Maminka mu říká, aby se o to nestaral, ale jemu se situace nelíbí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Někdy v noci ji slyší plakat a on nemůže nic dělat. Ačkoli myslel hlavně na svoji maminku, vyslovil také jedno velké přání pro sebe. Když byl tatínek ještě naživu, často ho vozil autem. Teď mu však nezbývá nic jiného, než jen sedět ve svém pokoji. Nemá totiž nikoho, kdo by ho vzal na výlet. Za své přání se rovnou omluvil, protože chápal, že muž v rádiu má spoustu svých starostí. Moderátor prý pocítil knedlík v krku a nebyl schopen ze sebe vypravit jediné slovo.

Bylo mu ho velmi líto

Moderátorovi bylo chlapce opravdu líto. Dlouhou dobu slyšel jeho slova o tom, že mu tatínek slíbil, jak ho vezme ještě letos na výlet. Pak chlapec musel hovor ukončit, protože se vrátila jeho maminka z práce. Ještě ho však stihl poprosit, aby mu zavolal, až bude projíždět jeho městem. Muž se ihned zeptal na jeho adresu. Chtěl ho alespoň navštívit a dělat mu na krátkou dobu společnost. Když přijel na místo, nestačil se divit.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Před Teddyho domem stálo spoustu kamionů. Nemohl uvěřit tomu, co viděl. Všichni řidiči mu ukázali své vozy. Moderátor přiznal, že na pohled chlapce asi nikdy nezapomene. Byl opravdu šťastný. Pak si v autě zapnul rádio a slyšel hlas Teddyho maminky, která všem moc děkovala za to, co pro jejího syna udělali. „Nenacházím slova, kterými bych mohla poděkovat. Končím, protože nechci brečet. Děkuji,“ řekla dojatá žena.

Jak byste s chlapcem strávili svůj volný čas?

Zdroj: Reader’s Digest

Článek Invalidní chlapec po smrti otce nevykročil měsíc z domu, neboť na něj matka neměla čas. Odvážný telefonát do rádia všechno změnil se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.