Od televizní dramaturgie k divadelnímu jevišti

Cejpkova profesní dráha začala v brněnském studiu Československé televize. Právě tam se jako dramaturg podílel na vzniku dvou pořadů, které si pamatuje i divák bez vztahu k divadelní teorii: Manéže Bolka Polívky a Divadélka pod věží s Marií Rottrovou. Otevřené zdroje ho popisují jako člověka „u zrodu“ obou formátů; konkrétní rozsah jeho dramaturgické práce na jednotlivých dílech už veřejné archivy neodhalují, ale samotná přítomnost u zrodu Manéže z něj udělala jméno rozpoznatelné i mimo odborné kruhy.

Z televize přešel do Národního divadla Brno, kde působil jako dramaturg činohry. Tady se profiloval jako překladatel německojazyčné dramatiky, a právě zde se zrodila jeho celoživotní vášeň pro Thomase Bernharda, kterou JAMU v nekrologu výslovně zmiňuje jako jeden z jeho poznávacích znaků.

Třiatřicet let na JAMU: od ateliéru k rektorskému řetězu

Na Divadelní fakultu JAMU nastoupil v roce 1990. Chronologie jeho akademického vzestupu vypovídá o míře důvěry, kterou si na škole vybudoval:

• 1990: začátek pedagogické dráhy, vedení ateliéru režie a dramaturgie
• 1994–1996: proděkan Divadelní fakulty
• 1996–2002: děkan Divadelní fakulty
• 2000: jmenování profesorem
• 1. února 2003: nástup do funkce rektora JAMU
• po rektorství: osm let ve funkci prorektora
• 2025: udělení titulu emeritní profesor

Jako rektor prosadil vznik Divadla na Orlí, moderní studentské scény, která se stala přirozeným zázemím pro výuku i veřejné projekty absolventů. Podle výroční zprávy JAMU za rok 2002 se ještě jako odcházející děkan podílel na přípravě akreditací studijních programů klíčových pro přechod školy na boloňský model. Nebyl to jen reprezentativní rektor. Byl to člověk, který řešil papíry, aby škola mohla fungovat dalších dvacet let.

Pedagogická metoda: polemika, instinkt, Bernhard

Ateliér, který Cejpek vedl, dodnes nese jeho jméno (oficiálně Ateliér režie a dramaturgie – prof. PhDr. Václava Cejpka). Ještě v absolventské brožuře za akademický rok 2022/2023 je uveden v pedagogickém vedení. Jeho výuková koncepce, jak ji popisuje Divadelní fakulta, stojí na „hledání spojitostí“, řetězení souvislostí a polemických střetech. Režii a dramaturgii chápal jako způsob přemýšlení o světě, ne jako řemeslný návod.

Bývalý student Jiří Honzírek, který na Cejpka veřejně vzpomínal po jeho smrti, přidává konkrétnější obraz: důvěra v instinkt studenta, vedení bez nátlaku na napodobování, debaty o divadle i mimo učebnu, a právě Bernhard jako autor, ke kterému Cejpek své studenty přiváděl. Mezi absolventy oboru z doby jeho vedení patří pravděpodobně i Jan Šotkovský, dnes dramaturg Městského divadla Brno, který na JAMU absolvoval dramaturgii v roce 2005. Přesný soupis všech jeho žáků veřejné zdroje nenabízejí, ale Městské divadlo Brno ve svém nekrologu mluví o „řadě mladých umělců a odborníků“, kteří se k němu hlásí.

Odkaz, který přežívá v instituci

Cejpkův přínos nelze měřit jedním pořadem ani jednou inscenací. Spočíval v neobvyklé kombinaci: televizní dramaturg, profilující dramaturg NdB, rektor školy, pedagog s třiatřicetiletou praxí. Takový průřez nemá v české divadelní pedagogice mnoho paralel. V roce 2014 to ocenilo i město Brno udělením Ceny města Brna za dramatické umění.

Nejsilnější stopa ale zůstává tam, kde ji nelze snadno vyfotit nebo odvysílat: v metodě, kterou předával, v lidech, kteří jí prošli, a v institucionální infrastruktuře, kterou po sobě na JAMU zanechal. Ateliér nese jeho jméno. Divadlo na Orlí stojí. Absolventi režírují a dramaturgují po celé zemi.

Parte je vyvěšeno na stránkách JAMU. Kondolence rodině přijímá škola na centrálním e-mailu. Václavu Cejpkovi bylo při úmrtí osmdesát let.

Článek JAMU oznámila smrt profesora Cejpka. Stál za Manéží Bolka Polívky a vychoval generace českých divadelníků se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.