Bitva o Ankaru: jak vláda zkusila obejít prezidenta

Všechno začalo 8. dubna 2026, kdy Pavel poslal premiérovi dopis s oznámením, že hodlá vést českou delegaci na summitu NATO v Ankaře. Nabídl společnou účast. Babiš odmítl. Vláda 22. června prezidenta do oficiální delegace formálně nezařadila, s odůvodněním, že zahraniční politiku řídí kabinet a že společná účast není možná ani z „bezpečnostních důvodů“.

Pavel se obrátil na Ústavní soud. Ten reagoval rychle: 24. června vydal předběžné opatření, kterým vládě uložil prezidenta doakreditovat a nebránit jeho účasti. Soud přitom odkázal na ustálenou praxi, podle níž se čeští prezidenti summitů NATO pravidelně účastnili. Babiš rozhodnutí označil za „absurdní“ a tvrdil, že jde „proti zájmům České republiky“. Opatření nicméně respektoval.

Pavel se 7. a 8. července summitu zúčastnil, obou hlavních jednacích částí. Krátkodobě tedy vyhrál. Jenže meritorní rozhodnutí Ústavního soudu o tom, kdo vlastně má právo zastupovat Česko na aliančních summitech, teprve přijde. Soud avizoval verdikt v řádu měsíců.

Veto, které není o summitu, ale o stovkách miliard

Čtrnáct dní po návratu z Ankary přišel druhý úder. Pavel 22. července vrátil Sněmovně zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů, včetně novely zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. V dopise předsedovi Sněmovny postavil veto na dvou pilířích:

• Rozvolnění fiskálních mantinelů. Novela vyjímá vybrané infrastrukturní výdaje (dopravní, vodní, energeticko-bezpečnostní) z výdajových rámců a při určitých bezpečnostních situacích umožňuje překročit schválený rozpočet až o deset procent.
• Oslabení parlamentní kontroly. Podle Pavla zákon přesouvá rozhodovací pravomoci směrem k exekutivě na úkor Sněmovny.

Summit NATO ani jméno premiéra v odůvodnění nezazní. Formálně jde o čistě fiskální argumentaci. Načasování ovšem mluví samo.

Národní rozpočtová rada přitom varovala ještě dříve. Předseda NRR Mojmír Hampl v dubnovém rozhovoru mluvil o „momentu, který možná jednou bude zapsán v dějinách české fiskální politiky“. Stanovisko NRR č. 4/2026 konstatuje, že po schválení změn by národní fiskální omezení „v podstatě přestala existovat“. Úrokové náklady státního dluhu přitom podle rady mohou v dalších letech stoupnout až na 1,6 procenta HDP. To jsou desítky miliard korun ročně navíc jen na obsluhu dluhu, peníze, které pak chybí jinde.

Tři veta za tři roky, a jedno, které váží víc než ostatní

Pavel není prezident, který by veta pálil po tuctech. Za Fialovy vlády vrátil dva zákony, za Babišovy vlády je toto teprve první. Pro srovnání: Václav Klaus za svůj mandát vetoval 57 zákonů, Václav Havel 24, Miloš Zeman 10. Pavel je po třech vetech stále hluboko pod průměrem.

Jenže kvantita tu není podstatná. Důležitá je kvalita cíle. Zákon o rozpočtových pravidlech definuje, kolik si stát smí půjčit a kdo to kontroluje. Pokud vláda veto přehlasuje (stačí jí 101 hlasů ze 200 poslanců), získá volnější ruce pro zadlužování na roky dopředu. Pokud ne, bude muset zákon přepracovat. Historická data ukazují, že Sněmovna většinu prezidentských vet přehlasovala. Vládní většina je ale vždy test disciplíny, a právě ta bývá v koalicích křehká.

Proč je to teprve začátek

Dvě fronty sporu běží souběžně a žádná z nich nemá blízko k uzavření.

Na zahraniční frontě Ústavní soud teprve rozhodne, zda prezident má ústavní právo účastnit se summitů NATO bez souhlasu vlády, nebo zda je to výsada kabinetu. Verdikt vytvoří precedent pro každý budoucí summit, každou zahraniční cestu, každý spor o to, kdo mluví za Česko.

Na domácí frontě Sněmovna dostane vetovaný zákon zpět na stůl. Babiš bude potřebovat 101 hlasů. Pokud je má, veto padne. Pokud ne, vláda ztratí klíčový nástroj své fiskální politiky.

A pak je tu třetí rovina, méně viditelná, ale možná nejdůležitější. Babiš po summitu odmítl obnovit pravidelné koordinační schůzky s prezidentem. Na otázku ČT odpověděl, že na ně „nemá čas“ a nechce být součástí Pavlovy „kampaně“. Komunikační kanál mezi Hradem a Strakovkou je prakticky mrtvý.

Ústavní právnička Katarzyna Žák Krzyžanková v rozhovoru pro iROZHLAS upozornila, že situace „i navenek působí trochu nepatřičně“. Odborná literatura přitom připomíná, že konflikty mezi Hradem a vládou nejsou v českém systému nové; česká ústava záměrně nechává část vztahu prezident–premiér neurčitou. Rozdíl je v intenzitě: Havel se přel s Klausem o symboliku, Zeman s Nečasem a Sobotkou o personálie. Babiš s Pavlem se přou o obojí najednou, o to, kdo zastupuje stát navenek, i o to, kolik si stát smí půjčit.

Podle nás je tohle jádro celého konfliktu. Nejde o ega, i když ega hrají roli. Jde o to, zda si vláda s pohodlnou většinou dokáže vybudovat dominanci, kterou prezident nedokáže brzdit, nebo zda Hrad zůstane trvalou pojistkou, která nutí kabinet vyjednávat. Odpověď na tuto otázku nedá ani summit, ani jedno veto. Dá ji až série rozhodnutí Ústavního soudu, série hlasování ve Sněmovně a ochota, nebo neochota, obou stran spolu vůbec mluvit.

Článek Válka Babiš vs. Pavel: Premiér ho vyřadil ze summitu NATO, prezident mu teď vetoval zákon. A to je teprve začátek se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co přesně se stalo ve Vysočanech

1. května 2024 vyjelo Porsche v ulici U Elektry na chodník a srazilo ženu tlačící kočárek. Dítě přežilo, matka utrpěla těžká zranění a po měsících v nemocnici zemřela. Soudy zjistily, že Coubal řídil navzdory závažným zdravotním komplikacím, kvůli nimž neměl za volant vůbec sedat.

Obvodní soud pro Prahu 9 mu v dubnu 2026 uložil tříletý podmíněný trest s pětiletou zkušební dobou, pětiletý zákaz řízení a odškodné pozůstalým v řádu čtyř milionů korun. Soudkyně tehdy uvedla, že přes 91 % obdobných případů usmrcení z nedbalosti v Česku končí podmínkou. Odvolací soud verdikt potvrdil a dodal, že trest není nepřiměřeně mírný.

Coubal, Pavel a síla slova „blízký“

Paroubek ve svém textu psal o „člověku z nejbližšího okolí prezidenta“. Skutečná vazba je užší, než jak ji naznačuje, a zároveň volnější, než jak ji podává. Coubal nebyl členem prezidentova oficiálního týmu ani poradcem Hradu. Byl zakladatelem a předsedou správní rady spolku Za společného prezidenta, občanské iniciativy, která sbírala podpisy a organizovala kampaňové akce. V rozhovoru pro Forum24 z června 2022 o Pavlovi mluvil s osobním nasazením.

Paroubek tedy stojí na reálném základě: Coubal a Pavlova kandidatura jsou prokazatelně spojené nádoby. Formulace „člověk z nejbližšího okolí“ ale záměrně posouvá dobrovolného podporovatele do pozice, která evokuje vnitřní hradní kruh. Rozdíl mezi „organizátor podpory“ a „blízký spolupracovník“ je v politické rétorice klíčový.

Dva případy, dvě fáze, jedna politická aréna

Jádro Paroubkova argumentu stojí na kontrastu. Na jedné straně pravomocně uzavřený případ se smrtelným následkem a podmíněným trestem. Na druhé straně Turkova nehoda u I. P. Pavlova, srážka s nemocničním vozem na křižovatce Ječná–Sokolská, kde policie k 22. červenci 2026 stále vyšetřuje a veřejně neurčila viníka. Potvrdila jen to, že odbočovací pruh byl řádně značen.

Prezident Pavel přitom po Turkově nehodě řekl, že „pokud by Filip Turek respektoval pravidla, tak k nehodě nedošlo“, a naznačil, že by v případě prokázané hrubé chyby měl poslanec rezignovat. K případu Adama Coubala se veřejně nevyjádřil, ani po rozsudku, ani po jeho pravomocném potvrzení. V dostupných zdrojích se nám žádnou reakci Hradu nepodařilo dohledat.

Co hrozí Turkovi a co říká zákon

Právní rámec obou případů se liší. Coubal byl odsouzen za usmrcení z nedbalosti podle § 143 trestního zákoníku, kde základní sazba činí až tři roky odnětí svobody. Turkova nehoda zatím nemá právní kvalifikaci; podle advokátů záleží především na délce léčení zraněného řidiče nemocničního vozu. Kratší léčba znamená přestupek, delší může znamenat trestný čin.

Turek sám deklaroval, že by se vydání k trestnímu stíhání nebránil a poslaneckou imunitu nevyužil. Dočasně přestal vykonávat funkci vládního zmocněnce a slíbil rezignaci, pokud ho policie označí za viníka. Odchod ze Sněmovny ale na stole není.

Paroubkův protiúder nezměnil nic na policejním vyšetřování Turkovy nehody. Změnil ale terč debaty: z otázky „co udělal Turek“ na otázku „s jakým právem ho soudí Pavel“. A právě o to bývalému premiérovi šlo.

Článek Tři roky podmíněně za zabití matky s kočárkem. Paroubek vytáhl na Pavla případ, o kterém prezident raději mlčel se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dva stoly, dva světy

Babiš to novinářům řekl stručně: „S prezidentem jsem nemluvil.“ Přišel prý na večeři později, Pavel už byl na místě, podali si ruku a rozešli se ke svým stolům. U toho Babišova seděl mimo jiné ukrajinský prezident Zelenskyj a dánská premiérka Frederiksenová. Témata? Melania Trumpová, film o jejím životě, jídlo, fotbal. „Nebylo tam nic o výdajích NATO,“ shrnul premiér.

Pavel popsal tentýž večer jinak. Mluvil o dotazech spojenců na české obranné výdaje, o podpoře Ukrajiny, o budoucí summitové deklaraci a potřebě plnit závazky. Podle něj šlo o pracovní příležitost, kde se řešily klíčové aliační priority.

Kde je háček? Pavel se podle dostupných informací účastnil i recepce před samotnou večeří a vedl bilaterální rozhovory na jejím okraji. Seděl u stolu s představiteli Belgie, Chorvatska, Albánie a Estonska, tedy v jiné skupině než Babiš. Babiš naproti tomu popisuje výhradně svůj stůl a samotnou večeři, na recepci podle svých slov nebyl. Důvod pozdního příchodu veřejně neuvedl.

Není to o paměti, ale o rámování

Lákavé je celý spor zredukovat na otázku „kdo lže“. Jenže dostupná fakta ukazují něco složitějšího. Oba muži pravděpodobně popisují reálné zážitky, jenže každý z jiné části večera a od jiného stolu. Summitový program podle oficiálního harmonogramu NATO zahrnoval nejprve recepci a teprve poté večeři u menších stolů. Jeden večer tak mohl paralelně nabídnout summitová témata i společenský rozhovor.

Problém není v tom, že si dva lidé pamatují totéž jinak. Problém je v tom, co si každý z nich vybral zdůraznit, a proč. Pavel potřeboval ukázat, že na summitu aktivně zastupoval české zájmy. Babiš potřeboval ukázat, že prezident na večeři nehrál žádnou roli. Obě verze jsou selektivní. Obě slouží domácímu publiku víc než aliančním partnerům.

Dvě delegace, žádná koordinace

Kořeny ankarského rozladu sahají měsíce před summit. Vláda původně počítala s tím, že delegaci povede výhradně premiér. Prezidenta do ní nezařadila. Pavel se obrátil na Ústavní soud, který v předběžném opatření z 24. června nařídil, aby prezident byl součástí oficiální delegace. Meritorní rozhodnutí ale dosud nepadlo.

Turecká strana nakonec na žádost českého ministerstva zahraničí rozšířila pozvání na neformální večeři i na Pavla. Výsledek? V Ankaře operovaly dvě české linie:

• Oddělené kolony z hotelu na jednání.
• Žádná průběžná koordinace programu.
• Žádný společný briefing pro novináře.

Ústavní právníci Kysela i Gerloch přitom v komentářích pro ČT24 zdůrazňovali, že prezident i vláda musí navenek vystupovat ve shodě, že ústava nepočítá se dvěma nezávislými zahraničními politikami. Ankara ukázala, jak vypadá praxe, když se tohle pravidlo ignoruje.

Černý pasažér s rozdělenou posádkou

Celý spor by byl jen kuriózní diplomatickou anekdotou, kdyby se neodehrával na pozadí jednoho nepříjemného čísla. Česko na summit přijelo s obrannými výdaji kolem 154,8 miliardy korun, tedy přibližně 1,72 % HDP. Alianci přitom slibovalo dvě procenta. Vládní mandát pro Ankaru výslovně počítal s tím, že premiér bude partnerům vysvětlovat plán navýšení o 36 miliard v příštím roce.

Pavel po summitu varoval před obrazem „černé ovce“ nebo „černého pasažéra“ mezi spojenci. A právě tady se osobní spor dvou českých politiků mění v reputační problém. Spojenci nesledovali, kdo s kým seděl u stolu. Sledovali, zda Praha mluví jedním hlasem, a zda za slovy stojí rozpočet. Viděli dvě delegace, dvě verze téhož večera a čísla, která nedosahují ani základního závazku.

Co z toho plyne pro příští summit

Ankara 2026 nemá v novodobé české historii srovnatelný precedent. Ústavní právníci mluví o dlouhodobě ustálené praxi, která dosud fungovala bez takto vyhroceného veřejného sporu. Klíčové bude meritorní rozhodnutí Ústavního soudu, teprve to určí, kdo a za jakých podmínek zastupuje Česko na aliančních summitech. Bez jasných pravidel se scénář z Ankary může opakovat.

Krátkodobě je škoda jasná: operativní důvěra mezi Hradem a Strakovkou klesla na minimum. Střednědobě ale nejde ani tak o to, kdo měl pravdu o jedné večeři. Jde o to, zda Česko dokáže na příštím summitu přijet s jednou delegací, jedním poselstvím a rozpočtem, který odpovídá slibům. Protože spojenci si nepamatují, o čem se mluvilo u stolu. Pamatují si, kdo platí účet.

Článek S prezidentem jsem nemluvil, řekl Babiš. Pak popsal večeři v Ankaře tak, že Pavlova verze nedává smysl se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co novela skutečně mění, a co ne

Nálepka „lex pomsta“, kterou návrhu veřejně přiřkl ministr vnitra Vít Rakušan, sugeruje plošný útok na prezidentské pravomoci. Realita je užší. Vondráčkův pozměňovací návrh k zákonu o zahraniční službě se týká jediné kategorie: vedoucích stálých misí při mezinárodních organizacích. Dnes podle § 10 odst. 4 tohoto zákona prezident na návrh vlády pověřuje a odvolává vedoucí všech zastupitelských úřadů, tedy velvyslanectví i stálých misí. Pokud novela projde, u stálých misí by tuto pravomoc převzal ministr zahraničí. Velvyslanci u jednotlivých států zůstávají v prezidentském režimu beze změny.

Jde tedy o jeden segment diplomatických nominací, ne o celé portfolio. Přesto je politicky výbušný, protože právě kolem obsazení stálých misí se v posledních měsících vedly spory mezi Hradem a vládou.

Systémová oprava, nebo politický naschvál?

Vondráčkova obhajoba stojí na rozlišení, které zní elegantně, ale v praxi se těžko udržuje. Účel návrhu popisuje jako systémovou opravu ve prospěch parlamentní republiky; změna má platit pro všechny budoucí prezidenty, nejen pro Petra Pavla. Impuls ale sám spojuje s konkrétním člověkem v konkrétním úřadu. „Není to odveta, je to o ostražitosti,“ řekl v debatě.

Právně to nemusí být čistý rozpor. Zákonodárce může reagovat na reálný problém a přitom vytvořit obecné pravidlo. Politicky ale obě tvrzení v jedné minutě působí jako přiznání, že systémový návrh vzešel z osobního sporu. A právě to využil v téže debatě poslanec Jan Skopeček z koaliční ODS, který návrh ostře odmítl. Označil ho za „šprajc“ a „naschvál“ a řekl, že pokud spolu nejvyšší ústavní činitelé takto bojují, prohrává politika jako celek. Podle Skopečka se ústavní architektura nemá přepisovat podle toho, kdo je zrovna prezident.

Vondráčkova argumentace přitom není čerstvá. Už v březnové debatě na ČT24 mluvil o „mnoha různých naschválech“ prezidenta, v dubnu na iROZHLASe zmiňoval Pavlův „velice široký výklad pravomocí“ kolem nejmenování Filipa Turka ministrem i spor o delegaci na summit NATO v Ankaře. Červencové přiznání v přímém přenosu tedy nebylo přeřeknutí, bylo dovršením měsíce budované linie, která systémový argument vždy podpírala personálním konfliktem.

Ústava versus běžný zákon: kde je hranice

Klíčový právní spor se točí kolem článku 63 Ústavy, který říká, že prezident „pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí.“ Zároveň ale tentýž článek v odstavci 2 připouští i další prezidentské pravomoci stanovené zákonem. Otázka zní: spadají vedoucí stálých misí pod ústavní pojem „vedoucí zastupitelských misí“, nebo je jejich zařazení jen zákonným rozvedením?

Pokud jde o čistě zákonnou úpravu, stačí ke změně běžná parlamentní většina. Pokud by se ale ukázalo, že ústava míní i stálé mise, musel by přijít ústavní zákon, a ten vyžaduje třípětinovou většinu všech poslanců a třípětinovou většinu přítomných senátorů. Vondráček sází na první výklad. Definitivní slovo by mohl mít Ústavní soud.

Zajímavý je pohled přes hranice. Slovenský zákon o zahraniční službě v § 8 výslovně počítá s prezidentem i u vedoucích stálých misí: ministr předkládá vládě návrh na jejich pověření a odvolání a ten směřuje k hlavě státu. Vondráček v rozhlasové debatě tvrdil, že v okolních zemích prezidentská role u těchto nominací „není obvyklá.“ Slovenský případ ukazuje, že evropská praxe tak jednoznačná není.

Co bude dál: Senát, veto, přehlasování

Návrh nyní míří do Senátu. Ten může novelu schválit, zamítnout, vrátit s pozměňovacími návrhy, nebo se jí nezabývat; v takovém případě je po třiceti dnech považována za schválenou. Při zamítnutí či vrácení má Sněmovna možnost setrvat na své verzi, potřebuje k tomu ale 101 hlasů, tedy nadpoloviční většinu všech poslanců.

I kdyby Senát novelu propustil, prezident Pavel může využít právo veta do patnácti dnů od doručení. Ani to ale není konečná: Sněmovna může veto přehlasovat stejnou většinou 101 hlasů. Prakticky vzato, pokud koalice udrží disciplínu, má nástroje, jak novelu protlačit navzdory odporu Hradu i horní komory. Přesné datum účinnosti zatím známé není; závisí na tom, jak rychle legislativní proces proběhne.

Libor Vondráček chtěl v přímém přenosu dokázat, že jeho návrh je chladná systémová úprava. Místo toho předvedl, jak těžké je oddělit princip od politiky, když sám přizná, že bez jednoho konkrétního prezidenta by ho princip nikdy nenapadl.

Článek Vondráček odmítl „lex pomstu“ v přímém přenosu. O minutu později řekl větu, která ho usvědčila z opaku se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co přesně nařídil Ústavní soud

Předběžné opatření v rámci kompetenční žaloby Pl. ÚS 16/26 uložilo vládě, ministerstvu zahraničí i ministru Petru Macinkovi tři konkrétní povinnosti: bezodkladně notifikovat prezidenta jako součást české delegace, zajistit mu akreditaci u organizátorů summitu a nijak jeho účast nebrzdit ani neztěžovat. Soud tedy zajistil Pavlovu přítomnost v Ankaře.

Co ale výslovně neřekl: že prezident musí delegaci vést. A přesně tuto mezeru vláda využila. Po jednání kabinetu 29. června zůstal v čele delegace Babiš, Pavel byl doplněn jako řadový člen. Ministr Macinka podle dostupných vyjádření prohlásil, že prezident „může sedět s dalšími členy delegace ve druhé řadě“. Ústavní soud tak otevřel dveře, ale vláda rozhodla, kudy jimi Pavel projde.

Proč „druhá řada“ není jen urážka

Summity NATO mají pevnou architekturu. Podle oficiálního mediálního programu ankarského jednání zahrnuje úterní večer neformální večeři pro hlavy států a vlád, středeční ráno oficiální společné foto na stejné úrovni a poté hlavní zasedání Severoatlantické rady. Všechny tři momenty jsou koncipovány pro lídry, kteří delegaci vedou. Kdo sedí ve druhé řadě, je protokolárně na úrovni ministra nebo poradce, viditelný, ale bez automatického přístupu k mikrofonu.

Hrad přitom uvádí, že z dvaceti summitů NATO, jichž se Česko účastnilo, na devatenácti vedl delegaci prezident. Jedinou výjimkou byl rok 2018, kdy Babiš zastoupil Miloše Zemana kvůli jeho zdravotnímu stavu. Nikdy předtím nebyl prezident odsunut z čela delegace na základě politického nesouhlasu vlády. Pavel sám vedl českou delegaci ve Vilniusu 2023 i v Haagu 2025. Letošek je bezprecedentní.

Dva speciály, jeden vzkaz

Prezident a premiér poletí do Ankary odděleně. Kolik to bude stát, vláda nezveřejnila. Z údajů ministerstva obrany ale vyplývá, že letová hodina Airbusu A-319CJ vychází přibližně na 180 tisíc korun a let Praha–Ankara trvá zhruba dvě hodiny a čtyřicet minut. Jeden jednosměrný let tak stojí orientačně 477 tisíc korun. Dva oddělené odlety znamenají téměř milion, zpáteční cesta obou strojů pak kolem 1,9 milionu, a to bez nákladů na posádky, letištní služby a bezpečnostní zajištění. Macinkova strana sama hovoří o „řádu milionů korun“.

Náklad je symptom, ne příčina. Dva letouny do jednoho města na jedno jednání jsou vizuální zkratkou toho, co se v české zahraniční politice děje: exekutiva a hlava státu spolu nekomunikují, ale obě trvají na fyzické přítomnosti. Sporu si už všimla zahraniční média; Euronews i turecká agentura Anadolu popsaly kauzu jako vnitropolitický konflikt, který Česko přiváží přímo na alianci zaměřenou na jednotu.

Lipavského metafora a co za ní stojí

Bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský vstoupil do debaty příspěvkem na síti X, v němž Babišovo zacházení s prezidentem přirovnal ke schématu domácího násilí: „Nejdřív vyvolá konflikt, pak oběť ponižuje a nakonec jí tvrdí, že si za všechno může sama.“ Nešlo o obvinění z doslovného násilí, ale o politickou metaforu popisující dynamiku, kterou Lipavský vidí v celém sporu, od vyloučení Pavla z delegace přes veřejné ponižování až po Babišův sněmovní výrok z 2. července, že prezident „poškozuje Českou republiku“ a vláda ho v Ankaře „skutečně nepotřebuje“.

Metafora je ostrá, ale sedí na faktický vzorec. V únoru agentura AP popsala, jak Macinka prezidentovi vyhrožoval důsledky včetně snahy zabránit mu v účasti na summitu NATO, a to kvůli sporu o nejmenování Filipa Turka ministrem. Summit se stal pákou dávno před tím, než se stal cílem cesty.

Víc než protokol, bitva o pravomoci

Jádro konfliktu přesahuje Ankaru. Pavel se opírá o článek 63 Ústavy, podle něhož prezident zastupuje stát navenek, a o dvacetiletou zvyklost. Vláda naopak trvá na tom, že o složení a vedení delegace rozhoduje kabinet, a argumentuje i věcným nesouladem: Babiš chce na summitu odmítnout návrh na 70 miliard eur roční podpory Ukrajiny a zároveň obhajovat české neplnění dvouprocentního cíle výdajů na obranu. Prezident, který veřejně zastává jinou linii, by podle vlády oslaboval českou vyjednávací pozici.

Ústavní soud zatím rozhodl jen předběžně. Meritorní verdikt teprve přijde a stanoví, komu pravomoc zastupovat Česko na aliančních summitech skutečně náleží. Ať dopadne jakkoli, precedens už vzniká, ne v právní větě, ale v praxi. Vláda ukázala, že dokáže prezidenta formálně pustit ke stolu a zároveň mu odebrat příbor.

Ankaru Pavel v úterý ráno uvidí z okna vládního airbusu. Otázka je, co z ní uvidí zevnitř jednacího sálu.

Článek Pavel letí do Ankary, Babiš ho posadí do druhé řady. Lipavský to přirovnal k chování domácího násilníka se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co přesně Macinka řekl a proč

Formulace o „zbláznění“ nezazněla ve vzduchoprázdnu. Macinka ji zasadil do měsíce trvajícího sporu o to, kdo povede českou delegaci na summit NATO, který se koná 7. a 8. července v Ankaře. Už na jaře veřejně tvrdil, že Česko by na formálních summitech měli zastupovat jen činitelé s „reálným politickým vlivem“, čímž mínil premiéra, nikoli prezidenta. V červnu přidal slova o „ústavním puči“ ze strany Hradu. A teď Putina.

Logika je konzistentní, i když rétorika eskaluje. Macinka říká: pokud připustíme, že prezident si sám volí, kam pojede a za koho bude mluvit, pak neexistuje hranice, a dovedení ad absurdum je právě Petrohrad nebo Pchjongjang. Jenže tím zároveň staví úřadujícího prezidenta do jedné věty s diktátory, a to jako ministr zahraničí, tedy šéf české diplomacie. V rámci letošního střetu jde o dosud nejostřejší Macinkovu veřejnou formulaci.

Opozice reaguje dvěma cestami

Odpověď přišla rychle a po dvou liniích. Předseda STAN Vít Rakušan na síti X vyzval premiéra Andreje Babiše, aby Macinku okamžitě odvolal. Zdeněk Šarapatka z TOP 09 zvolil právní cestu a podal trestní oznámení.

Odvolání závisí výhradně na Babišovi. V dostupných zdrojích nic nenasvědčuje tomu, že by ho premiér zvažoval. Trestní oznámení je složitější: policie musí najít konkrétní skutkovou podstatu, což není samozřejmé. Srovnatelný případ existuje z ledna, kdy prezident Pavel zveřejnil Macinkovy SMS a označil je za pokus o vydírání; policejní podnět tehdy putoval k prověření na NCOZ. Výsledek dosud znám není. I nyní je pravděpodobnější zdlouhavý proces prověřování než rychlý postih.

Co Ústavní soud skutečně rozhodl, a co ne

Jádro celého sporu leží v rozhodnutí Ústavního soudu z 24. června. Předběžné opatření vládě uložilo tři věci:

• Bezodkladně notifikovat NATO a organizátory summitu, že prezident je součástí oficiální delegace.
• Zajistit mu akreditaci.
• Nebránit jemu ani jeho doprovodu v účasti.

Co soud výslovně neurčil: kdo delegaci povede. A právě v této mezeře staví Macinka svou obhajobu. „Šéfem delegace v Ankaře je Andrej Babiš,“ prohlásil den před nedělní debatou. „Soud usnesení vlády nezměnil.“

Vláda 29. června skutečně schválila prezidentovu akreditaci, ale jako „součásti oficiální delegace České republiky vedené předsedou vlády“. Hrad to ve stejný den označil za postup v rozporu s usnesením soudu i s protokolárními zvyklostmi. Ústavní právník Jan Kudrna naopak veřejně připomněl, že soud roli vedoucího delegace výslovně neurčil. Experti se neshodnou ani na tom, zda za takový výklad hrozí vládě jakákoli sankce; právník Jan Kysela říká, že konkrétní právní postih v této podobě neexistuje, jiní uvažují o maření výkonu úředního rozhodnutí.

Haagský precedens, který vláda přepisuje

Přitom ještě před rokem situace vypadala úplně jinak. Na summitu NATO v Haagu 24.–25. června 2025 českou delegaci vedl prezident Petr Pavel. Potvrdil to nejen Pražský hrad, ale i ministerstvo zahraničí, tedy tentýž resort, který dnes řídí Macinka. Formát summitu se přitom nezměnil: NATO ho i letos označuje jako setkání hlav států a vlád.

Co se změnilo, je politická konstelace. Babiš se po volbách vrátil do premiérského křesla a Macinka dostal zahraniční politiku. Od té chvíle se prezidentova role na summitech systematicky zpochybňuje. Vláda v podstatě mění zavedenou praxi zastupování ČR v NATO ještě předtím, než Ústavní soud v kompetenčním sporu vůbec rozhodne. Konečný verdikt přijde podle soudu „v řádech měsíců“, tedy až po summitu v Ankaře.

Víc než osobní střet

Spor se už promítl do fungování státu: řeší ho Ústavní soud, vláda přijímá zvláštní usnesení k akreditaci prezidenta, Hrad vydává separátní právní stanoviska, policie prověřuje starší podněty. Za týden přijede česká delegace do Ankary a spojenci uvidí zemi, jejíž prezident a ministr zahraničí se veřejně přou o to, kdo má právo za ni mluvit. Přímá reakce NATO na český spor v dostupných zdrojích není, ale obraz vnitřní nekoordinovanosti těsně před summitem mluví sám.

Macinkova věta o Putinovi tak není jen urážka. Je to pokus přerámovat celý spor: z otázky „kdo povede delegaci“ na otázku „smí prezident sám rozhodovat o zahraniční reprezentaci“. Odpověď zatím zná jen Ústavní soud. A ten ji zatím nedal.

Článek Kdyby se zbláznil víc, jel by za Putinem. Macinka promluvil o Pavlovi a opozice žádá jeho hlavu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Sedm dní, které přepsaly zvyklost

Kořeny sporu sahají do dubna. 8. dubna Pavel poslal Babišovi dopis, v němž oznámil, že se summitu hodlá zúčastnit „v čele delegace České republiky“. Premiér nereagoval veřejně. Odpověď přišla až 22. června, formou vládního usnesení, které schválilo delegaci vedenou předsedou vlády. Prezident v ní nefiguroval vůbec.

Hrad se obrátil na Ústavní soud. Ten 24. června vydal předběžné opatření a výslovně odkázal na „dosavadní ustálenou a dlouhodobou praxi“ účasti hlavy státu na summitech NATO. Jako výjimky zmínil jen mimořádný bruselský summit v březnu 2022 a madridský summit téhož roku, kdy prezidenta Zemana zastoupil premiér Fiala kvůli zdravotním komplikacím. Jinými slovy: soud dal najevo, že vynechání prezidenta z delegace je anomálie, nikoli norma.

Vláda 29. června zareagovala novým usnesením. Prezidenta akreditovala jako součást oficiální delegace, ovšem delegace „vedené předsedou vlády“. Formálně ustoupila v účasti. V symbolicky nejdůležitější věci, tedy kdo je navenek tváří české delegace, neustoupila ani o milimetr.

Proč Babiš trvá na vedení

Na tiskové konferenci 22. června Babiš zdůvodnění shrnul do tří bodů. Summit v Ankaře se podle něj bude lišit od předchozích. Klíčovým tématem budou obranné výdaje a plnění aliančních závazků, včetně pětiprocentního investičního cíle navazujícího na haagský summit 2025. A právě vláda odpovídá za rozpočet i zahraniční politiku.

„Rozhodnutí padlo na základě mého návrhu,“ řekl Babiš a označil důvody za „naprosto praktické“. Ústavně se opřel o články 67 a 77 Ústavy, které z vlády dělají vrcholný orgán výkonné moci a premiérovi dávají právo vystupovat jejím jménem. Logika je čitelná: kdo bude v Ankaře vysvětlovat spojencům, proč Česko plní nebo neplní obranné závazky, by měl být ten, kdo drží rozpočtové páky.

Jenže tím se premiér dostává do střetu s jinou ústavní normou. Článek 63 říká, že prezident „zastupuje stát navenek“. Pavel se na něj odvolává a připomíná, že českou delegaci na summitech NATO vedl v roce 2024 ve Washingtonu i v roce 2025 v Haagu. Nabídl kompromis: rozdělit dva vrcholné formáty summitu mezi prezidenta a premiéra. Vláda návrh nepřijala.

Co říká Ústava, a co neříká

Jádro problému je v tom, že Ústava výslovné pravidlo pro vedení delegace na summitu NATO neobsahuje. Obě strany mají legitimní oporu v textu:

• Prezident se opírá o čl. 63 odst. 1 písm. a), tedy zastupuje stát navenek, a o dosavadní praxi potvrzenou Ústavním soudem v předběžném opatření.
• Vláda se opírá o čl. 67 a 77, tedy je vrcholným orgánem výkonné moci, premiér vystupuje jejím jménem, a o fakt, že rozhodnutí prezidenta podle čl. 63 vyžadují spolupodpis vlády.

Ústavní soud zatím rozhodl jen předběžně; ochránil účast prezidenta, ale otázku vedení delegace definitivně nerozřešil. Meritorní nález teprve přijde. Do té doby platí stav, který vytvořilo vládní usnesení z 29. června: jedna delegace, dva nejvyšší ústavní činitelé, jeden formální vedoucí.

Co to znamená pro Česko v Ankaře

Summit NATO je z pohledu Aliance setkáním „hlav států a vlád“. NATO samo neurčuje, zda za konkrétní stát přijede prezident, nebo premiér; je to vnitrostátní záležitost. Navenek bude existovat jedna oficiální česká delegace, nikoli dvě. Hlasovací ani institucionální postavení Česka se nemění.

Přesto je spor víc než protokolární kuriozita. Dosud šlo o flexibilní politické uspořádání: v roce 2018 Babiš jako premiér zastoupil prezidenta Zemana na druhý den summitu, v roce 2022 jel do Madridu premiér Fiala s ministry, v letech 2024 a 2025 vedl delegaci Pavel. Nikdy to neskončilo u Ústavního soudu. Teď ano.

Praktický dopad na prosazování českých zájmů bude pravděpodobně omezený; mandát i pozici schvaluje vláda a ta je v Ankaře bude obhajovat. Větší škoda hrozí v rovině obrazu. Spojenci si všímají vnitřní soudržnosti delegací, i když to nahlas neřeknou.

7. července v Ankaře usednou Pavel i Babiš ke stejnému stolu. Kdo z nich bude mluvit za Česko, rozhodlo vládní usnesení. Kdo z nich má mluvit za Česko, rozhodne až Ústavní soud.

Článek Pavel na summit NATO pojede, ale vést delegaci nebude. Babiš si vzal vedení sám a vysvětlil proč se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co Ústavní soud skutečně rozhodl, a co ne

Předběžné opatření z 24. června 2026 zní jednoznačně, ale jeho dosah je užší, než jak ho veřejná debata prezentuje. Ústavní soud nařídil vládě tři konkrétní věci:

• Notifikovat prezidenta jako součást oficiální delegace na summit NATO v Ankaře.
• Zajistit mu akreditaci.
• Nebránit jeho účasti ani ji nijak ztěžovat.

Tím to končí. Soud sám výslovně napsal, že jde o procesní, jednorázové řešení vztažené ke konkrétní události, summitu konanému 7. a 8. července. Konečný nález o tom, kdo má právo zastupovat Česko na summitech NATO obecně, přijde až v řádu měsíců. Žádný automatický precedent pro všechny budoucí zahraniční cesty prezidenta z toho zatím nevyplývá.

Přesto je i toto dílčí rozhodnutí mimořádné. Soud v odůvodnění opřel svůj zásah o dosavadní praxi: prezident se summitů NATO účastnil vždy, jedinou výjimkou byly dva summity v roce 2022 kvůli zdravotnímu stavu Miloše Zemana.

Tři měsíce, tři dopisy, jedna žaloba

Pavel nereagoval až po soudu. Spor má přesnou časovou osu, kterou lze vyčíst přímo z jeho návrhu k Ústavnímu soudu.

8. dubna poslal Babišovi dopis, v němž oznámil, že se chce summitu zúčastnit „v čele delegace České republiky“. Tón byl kooperativní: Pavel premiéra vyzval k součinnosti a napsal, že uvítá jeho přítomnost, aby mohl spojencům detailně vysvětlit pozici vlády k obranným výdajům. 20. května přišel druhý dopis s potvrzením účasti a nabídkou kompromisu. 8. června se Pavel osobně dostavil na schůzi vlády. Ani poté žalobu nepodal. Čekal.

Rozhodnutí padlo 22. června. Vládní usnesení stanovilo složení delegace: Babiš, Macinka, ministr obrany Žůna. Prezident v seznamu chyběl. Teprve pak Pavel podal návrh k Ústavnímu soudu. O dva dny později měl v ruce předběžné opatření.

Tato osa je důležitá, protože ukazuje, že žaloba nebyla impulzivní krok, ale poslední článek řetězu, v němž prezident opakovaně nabízel dohodu a vláda ji opakovaně ignorovala.

Macinka, Babiš a otázka jedné židle

Po soudním rozhodnutí vláda formálně ustoupila a připustila Pavlovu účast v delegaci. Jenže Macinka ještě 25. června prohlásil, že prezident sice pojede, ale delegaci nepovede. Právě na to Pavel reagoval svým čtvrtečním výrokem pro Českou televizi a Český rozhlas, v němž ministrovi vzkázal, že „znovu nepochopil dělbu rolí a funkcí v tomto státě.“

Jádro sporu leží v ústavní mezeře. Prezident podle článku 63 Ústavy „zastupuje stát navenek.“ Vláda je podle článku 67 „vrcholným orgánem výkonné moci.“ Nikde ale není napsáno, kdo konkrétně určuje složení civilní delegace na summit NATO, kdo ji vede a zda může vláda organizačními prostředky (akreditací, programem, zasedacím pořádkem) fakticky zužovat prezidentovu roli.

Bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda v rozhovoru pro iROZHLAS připomněl, že u jednacího stolu NATO je pro každý stát jen jedna židle a mandát pro ni schvaluje vláda. Zároveň ale přiznal, že za normálních okolností na ní sedí hlava státu. Velvyslanec při NATO Jakub Landovský dodal, že Aliance takové domácí spory neřeší a považuje je za vnitřní záležitost členského státu.

Proč nejde jen o Ankaru

Srovnání s minulostí mluví samo. V červnu 2021 Ministerstvo zahraničních věcí oficiálně uvedlo, že českou delegaci na summit NATO v Bruselu vedl prezident Miloš Zeman a součástí byli ministři zahraničí a obrany. Premiérem byl tehdy tentýž Andrej Babiš. Žádný veřejný spor, žádná kompetenční žaloba. V roce 2018 Babiš se Zemanem koordinovali zahraniční politiku i plán výjezdů do zahraničí, jak tehdy popsala ČT24.

Střety mezi Hradem a vládou přitom nejsou nic nového: Havel, Klaus i Zeman se přetahovali s premiéry hlavně o ministerské nominace. Výjimečné na současném sporu je, že poprvé v historii skončil kompetenční žalobou prezidenta na vládu. A že nejde o osobní animozitu, ale o systémovou otázku: může vláda technickými a organizačními kroky (kdo dostane akreditaci, kdo sedí u stolu, kdo je na seznamu) de facto vytěsnit prezidenta z role, kterou mu ústava přiznává?

Předběžné opatření tuto otázku neuzavřelo. Pouze zajistilo, že Pavel 7. července v Ankaře bude. Kdo povede delegaci, kdo promluví a kdo bude sedět na té jedné židli, to se teprve ukáže. A konečný nález Ústavního soudu, který by mohl nastavit pravidla i pro budoucí summity, je zatím otázkou měsíců.

Ankara bude první zkouškou. Ne poslední.

Článek Vedoucí jsem já. Pavel po rozhodnutí Ústavního soudu vyškolil Babiše i Macinku jedním odstavcem na ČT se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Tři dny, tři eskalace

Chronologie posledního týdne ukazuje, jak rychle se konflikt vrstvil. V neděli 22. června vláda schválila delegaci na summit NATO bez prezidenta. Vedoucím určila premiéra. O dva dny později, v úterý 24. června, Ústavní soud vydal předběžné opatření a nařídil vládě Pavla do delegace doplnit: notifikovat ho organizátorům, zajistit akreditaci a nebránit mu v účasti. Soud jednal mimořádně rychle i proto, že lhůta pro nahlášení složení delegace pořadatelům vypršela 26. června.

A ve čtvrtek 25. června přišla Babišova odpověď. Ne jen na soud. I na Pavlovo veřejné prohlášení, že jako prezident je automaticky vedoucím delegace a sám rozhodne, které části summitu absolvuje. Babiš to označil za „směšné a trapné“. Ale skutečný úder mířil hlouběji.

Útok na značku, ne na proceduru

Petr Pavel budoval svou politickou identitu na jednom ústředním motivu: prezident má společnost spojovat, ne rozdělovat. Říkal to už v prosinci 2020 v rozhovoru pro Luxor, tedy dávno před vyhlášením kandidatury. Opakoval to po zvolení v únoru 2023, kdy slíbil sloužit i těm, kteří ho nevolili. A znovu to potvrdil v květnu 2023 na Pražském hradě, když mluvil o hledání kompromisu a konsensu.

Babiš teď přesně tuto linku obrátil proti němu. Výtka o porušeném slibu spojování je účinnější politická zbraň než jakýkoli argument o akreditačních formulářích. Procedurální spor o složení delegace zajímá ústavní právníky. Otázka, jestli prezident dělá opak toho, co sliboval, rezonuje u každého, kdo si pamatuje inaugurační projev.

Podle nás je právě tohle bod, kde se konflikt překlápí. Z kompetenčního sporu o zastupování státu navenek se stává otevřený mocenský střet o politickou legitimitu. Babiš neříká jen „nemáte tam co dělat“. Říká: „Nejste tím, za koho se vydáváte.“

Co soud rozhodl, a co ne

Předběžné opatření Ústavního soudu je důležité číst přesně. Soud nařídil tři věci: notifikovat Pavla jako člena delegace, zajistit mu akreditaci a nebránit jeho účasti ani ji neztěžovat. Nerozhodl ale, kdo delegaci povede. Vláda 22. června určila vedoucím premiéra, Pavel tvrdí, že jako hlava státu je vedoucím automaticky. Tato otázka zůstává otevřená.

Soud navíc výslovně zdůraznil, že od vstupu Česka do NATO byli prezidenti pravidelně členy delegací na aliančních summitech. Výjimkou byly pouze summity v Bruselu a Madridu v roce 2022, kdy se tehdejší prezident nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů. Pavlův požadavek tedy rozhodně není bezprecedentní; bezprecedentní je spíš jeho vyloučení.

Konečný verdikt v kompetenčním sporu lze podle usnesení soudu čekat v řádu měsíců. Teprve ten řekne, zda má prezident na summitech NATO nárok být členem či vedoucím delegace z titulu své ústavní role, nebo zda vláda může složení určovat sama.

Pondělí bez summitu na programu

Zajímavý detail: veřejně zveřejněný program schůze vlády na pondělí 29. června summit NATO vůbec neobsahuje. Ani v avízu na webu vlády, ani v systému ODok mezi zveřejněnými body není samostatný materiál k summitové účasti prezidenta. Přitom politická komunikace obou stran naznačovala, že se „technikálie“ Pavlovy účasti budou ještě řešit.

Buď se praktické detaily dohodnou mimo veřejnou agendu, nebo se vláda spokojí s tím, co nařídil soud, a nic dalšího formálně neprojedná. V obou případech to znamená, že veřejnost se o konkrétní podobě Pavlovy účasti v Ankaře dozví až ze samotného summitu, ne z vládního usnesení.

Dva spory v jednom

Celý konflikt má dvě vrstvy, které je třeba odlišovat. První je ústavněprávní: kdo rozhoduje o složení delegace na mezinárodní summit, jaké jsou kompetence prezidenta a vlády, kde končí ceremoniální role hlavy státu a kde začíná exekutivní pravomoc kabinetu. To rozhodne Ústavní soud za několik měsíců.

Druhá vrstva je politická a rozhoduje se teď. Babiš ji otevřel záměrně. Pavlův dubnový dopis premiérovi počítal se společnou účastí obou: prezident měl vést delegaci, premiér měl detailně vysvětlit pozici vlády. Místo spolupráce přišel spor, místo konsensu soudní příkaz. A místo debaty o kompetencích věta o tom, že prezident nedodržuje vlastní sliby.

Ankara bude první test. Ale skutečný zápas se povede dál, o to, kdo definuje, jakým prezidentem Petr Pavel je.

Článek Babiš se pustil do Pavla kvůli summitu NATO. Jedna věta udeřila víc než celý spor s vládou se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Proč vláda Pavla vyřadila

Kořeny konfliktu nesahají k červnovému usnesení. Už na konci ledna 2026 ministr zahraničí Jan Lipavský Macinka veřejně prohlásil, že Pavel by Česko na summitu NATO reprezentovat neměl, jako důvod uvedl prezidentovo odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem. Později Macinka tvrdil, že nejde o pomstu, ale o „politické vyjednávání“. Oficiální vládní argument přišel až 8. června na tiskové konferenci po jednání kabinetu: premiér řekl, že summit bude řešit hlavně české obranné výdaje za rok 2025 a plán do roku 2035, tedy agendu, za niž odpovídá vláda.

Pavel přitom ještě 8. června zkoušel cestu dohody. Přišel osobně na jednání vlády, žalobu odložil. Jenže odpovědi na své dopisy se nedočkal a 22. června kabinet rozhodl bez něj. Téhož dne přešel k soudní cestě.

Co řekl soud, a co teprve řekne

Ústavní soud jednal rychle. Předběžné opatření z 24. června přikazuje vládě, ministru zahraničí i ministerstvu, aby prezidenta notifikovali jako člena oficiální delegace na summit 7.–8. července, zajistili mu akreditaci a nebránili mu v účasti. Soud se opřel o dosavadní praxi: Pavel vedl českou delegaci už na summitu NATO v Haagu v červnu 2025 a tuto kontinuitu nechtěl přerušit dřív, než rozhodne o meritu.

Zároveň ale soud výslovně upozornil, že předběžné opatření neznamená podřízení vlády prezidentovi v zahraniční politice. Obsah české pozice na summitu zůstává v rukou kabinetu. Konečné rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 16/26 lze čekat v řádu měsíců, přestože kauza běží v přednostním režimu. A právě ten nález může poprvé závazně určit, kdo má právo zastupovat Česko na summitech NATO obecně, ne jen v Ankaře.

Klaus: Rubikon. Zeman: Dělal jsem totéž

Václav Klaus Pavlův postup označil za „překročení Rubikonu“ a „útok na parlamentní demokracii“. Jeho argument je principiální: prezident má jednat po dohodě s vládou, a pokud se nedohodnou, řešení leží v politickém vyjednávání, ne u soudu. Tuto linii Klaus nastolil už 10. května v Partii na CNN Prima News, tedy šest týdnů před samotným podáním žaloby. Na Zemanův vlastní precedent ji v aktuální reakci přímo nevztáhl.

Miloš Zeman přidal dvojí motiv. Na jedné straně Pavla kritizuje a zpochybňuje nestrannost Ústavního soudu poukazem na to, že třináct z patnácti soudců jmenoval právě Pavel. Na druhé straně připomněl, že sám jako premiér v roce 2001 podal s vládou kompetenční žalobu proti prezidentu Havlovi; šlo o to, zda Havel potřeboval premiérův spolupodpis ke jmenování guvernéra a viceguvernéra ČNB. Ústavní soud tehdy návrh zamítl a potvrdil, že šlo o prezidentovu výlučnou pravomoc.

Zemanův argument o podjatosti přitom naráží na konkrétní čísla z hlasování: dva soudci, které jmenoval sám Zeman, hlasovali pro předběžné opatření ve prospěch Pavla. Naopak dva Pavlem jmenovaní soudci sepsali odlišné stanovisko. Jednolitý „Pavlův blok“ to nevypadá.

Precedent, nebo slepá ulička

Rozdíl mezi rokem 2001 a 2026 je podstatný. Tehdy šlo o domácí otázku, kontrasignaci při jmenování vedení ČNB. Navrhovatelem byl premiér, odpůrcem prezident. Dnes je to naopak: prezident žaluje vládu a předmětem je zastupování státu na mezinárodním fóru. Srovnatelný případ, kdy by český prezident soudně vynucoval svou účast na zahraničním summitu, česká ústavní historie nezná.

Právě proto má meritorní nález potenciál přepsat pravidla hry. Pokud soud stanoví obecné pravidlo pro prezidentskou účast na summitech NATO, vznikne závazný výklad, který přežije i současný politický konflikt. Pokud se omezí na úzký procesní závěr, zůstane otevřený prostor pro další kolo stejného sporu s jiným premiérem nebo jiným prezidentem.

Instituce zatím fungují: soud jedná, vláda předběžné opatření respektuje, Pavel letí do Ankary. Skutečný zápas, o to, kde končí pravomoc Hradu a začíná výlučná odpovědnost vlády v zahraniční politice, se teprve rozehrává v plenární síni na Joštově ulici v Brně.

Článek Pavel podal žalobu na vládu. Klaus mluví o útoku na demokracii, Zeman připomněl, že sám udělal totéž se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Spor o summit NATO přerostl na Ústavní soud

Celý konflikt se táhne nejméně od 8. dubna 2026, kdy Pavel napsal premiéru Babišovi, že se summitu hodlá zúčastnit „v čele delegace“. Opíral se o článek 63 Ústavy, který prezidentovi svěřuje pravomoc zastupovat stát navenek, a připomněl ústavní zvyklost: z dvaceti summitů NATO vedl českou delegaci prezident v devatenácti případech.

Vláda ho přesto z delegace vyřadila. Pavel reagoval kompetenční žalobou. A už následující den, 24. června, Ústavní soud vydal předběžné opatření, které vládě, ministrovi zahraničí i ministerstvu uložilo bezodkladně notifikovat NATO, že prezident je součástí české oficiální delegace, a zajistit mu akreditaci. Meritorní rozhodnutí teprve přijde, soud sám odhaduje řádově měsíce. Praktický výsledek ale existuje už teď: Pavel do Ankary pojede.

Hejmova dlouhá cesta od hudby k politickým výpadům

Výpad proti Pavlovi není ojedinělý záchvěv. Hejma se v roce 2026 profiluje jako pravidelný politický komentátor s jasnou linií. V lednu na Facebooku napsal „Macini prezidentem!“ a vzápětí útočil na Pavla kvůli nejmenování Filipa Turka. V únoru se otevřeně přihlásil k podpoře Donalda Trumpa i Petra Macinky a svou pozici rámoval odporem k migraci, „zelené“ agendě a genderovým tématům.

Trajektorie je čitelná. V roce 2018, když přebíral medaili od Miloše Zemana, Hejma v rozhovoru pro Reflex označil tehdejšího prezidenta za „pokračovatele politického odkazu Václava Klause“. Od klausovsko-zemanovské konzervativní linie se posunul k dnešnímu národně-populistickému bloku. Není to posun doleva ani doprava, je to posun ke stále ostřejšímu tónu a stále užšímu politickému kmeni.

Vaculíkova odpověď a váha rodinné paměti

Do facebookové přestřelky vstoupil Jan Vaculík, ročník 1958, syn spisovatele a disidenta Ludvíka Vaculíka, autora Dvou tisíc slov. Ve své reakci Hejmovi připomněl, kdo je tu podle něj skutečně odpudivý, a namířil přitom na Hejmovu evidenci v registrech StB pod krycím jménem Rony.

Proč zrovna Vaculíkova slova nesou jinou váhu než běžný komentář pod postem? Protože jeho rodina zažila druhou stranu téhož aparátu. V Paměti národa Jan Vaculík popisuje odposlechy, sledování i přímý tlak StB na celou rodinu. Otec byl jednou z nejvýraznějších obětí normalizačního režimu. Když syn takového muže připomíná někomu evidenci u tajné policie, nejde o trolling. Je to střet dvou biografií, jedné, která režimu čelila, a druhé, která se v jeho registrech ocitla na opačné straně.

Je třeba dodat, co říká i Archiv bezpečnostních složek: samotná evidence má informativní charakter a není plnohodnotným důkazem konkrétní činnosti. Hejmův svazek a jeho obsah se v otevřených primárních zdrojích nepodařilo ověřit. Přesto, v momentě, kdy Hejma veřejně nálepkuje prezidenta republiky jako „odpudivou bytost“, se otázka jeho vlastní minulosti vrací s novou naléhavostí.

Víc než facebooková hádka

Celý spor ukazuje, jak rychle se v Česku roku 2026 prolíná ústavní právo se sociálními sítěmi. Na jedné straně stojí kompetenční žaloba, předběžné opatření Ústavního soudu a otázka, kdo zastupuje stát na summitu NATO. Na druhé straně facebookové grafiky, sdílené výkřiky a kulturní válka vedená jazykem, který by ještě před pár lety patřil na okraj veřejné debaty.

Hejma není politik a nemá mandát. Ale jeho výpady proti Pavlovi a otevřená podpora Macinky z něj dělají jednu z hlasitých rezonančních desek současné opozice. Vaculíkova odpověď pak připomíná, že v české veřejné debatě pořád existují lidé, pro které slovo „odpudivý“ není abstraktní nálepka, ale něco, co jejich rodina zažila na vlastní kůži, a vědí přesně, odkud přicházelo.

Článek Hejma nazval Pavla odpudivou bytostí. Syn Ludvíka Vaculíka mu připomněl, kdo tu je podle něj opravdu odpudivý se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co se v pondělí skutečně rozhoduje

Kabinet Andreje Babiše má na programu schůze 22. června hlasování o složení české delegace a mandátu pro summit NATO v Ankaře, který se koná 7. a 8. července v tureckém prezidentském komplexu Beştepe. Podle informací ČT24 počítá připravená vládní varianta s trojicí: premiér Babiš, ministr zahraničí Petr Macinka a ministr obrany Jaromír Zůna. Petr Pavel v ní chybí.

Babiš sám na tiskové konferenci 8. června účast prezidenta nijak nekomentoval. Opakovaně jen říkal, že „rozhodne vláda ve sboru“. Ostrou rétoriku ve veřejném prostoru nese hlavně Macinka, který tvrdí, že na aliančním summitu má být „někdo, kdo skutečně rozhoduje“, tedy ten, kdo nese exekutivní odpovědnost za obranný rozpočet a plnění aliančních závazků. Právě Macinkovi je ve veřejné debatě připisována i formulace o „aktu nepřátelství“ v souvislosti s případnou žalobou.

Pavlův kompromis, který vláda odmítla

Prezident spor formalizoval už 8. dubna dopisem premiérovi. Opírá se v něm o článek 63 odst. 1 písm. a) Ústavy, tedy pravomoc zastupovat stát navenek, a žádá vládu o součinnost. Zároveň nabízí kompromis: chce jet v čele delegace, ale výslovně zve Babiše, aby letěl s ním a mohl spojencům osobně vysvětlit vládní pozici k výdajům na obranu.

Kabinet tenhle model nepřijal. Místo právní argumentace opakuje politickou: summit NATO je vrcholná exekutivní akce a rozhodovat o ní má vláda. Jenže Pavel má za sebou kontinuitu, která tento argument oslabuje. Na summitu ve Washingtonu v červenci 2024 vedl českou delegaci bez jakéhokoli sporu. Totéž v Haagu v červnu 2025, kde se účastnil i slavnostní večeře lídrů, a tehdejší premiér Fiala to předem veřejně komunikoval jako samozřejmost. Ještě v květnu 2026 Pavel reprezentoval Česko na summitu Bukurešťského formátu, který byl výslovně věnován přípravě na Ankaru.

Zajímavý je i kontrast uvnitř samotné Babišovy vlády. Na jednání 8. června kabinet schválil Pavlovu účast na Valném shromáždění OSN v New Yorku. Rozhodnutí o NATO odložil. Proč je jedno multilaterální fórum v pořádku a druhé ne, vláda právně nevysvětluje.

Žaloba bez precedentu (skoro)

Pokud vláda v pondělí Pavla z delegace vyloučí, prezident podle svých slov podá kompetenční žalobu. Rozhodovalo by plénum Ústavního soudu podle § 120 až 125 zákona o Ústavním soudu. Žaloba by mohla mířit na vládu jako celek, případně na Ministerstvo zahraničních věcí, pokud by prezidenta administrativně nezařadilo do delegace. Předmětem by byl konkrétní zásah do výkonu ústavní pravomoci, ne abstraktní politická debata.

Ústavní právníci Marek Antoš, Jan Kysela a Ondřej Preuss se v rozhovoru pro Novinky shodují: žaloba je racionální a Pavel může uspět, pokud přesně vymezí, v čem mu vláda brání vykonávat pravomoc. Zároveň upozorňují, že vláda dosud nepředložila silnou právní argumentaci, spíš politické důvody.

Jediný vzdáleně srovnatelný spor na této úrovni řešil Ústavní soud v roce 2001. Šlo o střet vlády Miloše Zemana s prezidentem Václavem Havlem kvůli spolupodpisu při jmenování guvernéra České národní banky. Nález Pl. ÚS 14/01 dal tehdy za pravdu prezidentovi. Ale prezident žalující vládu kvůli vyloučení ze zahraniční delegace? To by bylo poprvé.

Co je skutečně v sázce

Bývalý velvyslanec při NATO Jakub Landovský spor zlehčuje jako „kuriozitu do kuloárů druhé kategorie“. Spojenci ho podle něj vnímají spíš s pobavením než s obavami. Jenže reputační náklad nese Česko tak jako tak, ne kvůli tomu, kdo nakonec do Ankary poletí, ale kvůli veřejně rozehranému domácímu konfliktu v předvečer summitu.

iZdroj fotografie: Jiří Vítek – licence CC BY SA 4.0

Hlubší problém leží jinde. Spor o Ankaru nevznikl ve vakuu. Přelil se z kauzy nejmenování Filipa Turka ministrem do širšího střetu o hranice prezidentovy role v zahraniční a bezpečnostní politice. Vláda de facto testuje, zda může prezidentovu zahraniční roli administrativně zúžit, aniž by to nechala přezkoumat soudem. Pavel testuje, zda Ústava jeho pravomoc chrání i proti vůli kabinetu.

Pondělí jako bod zlomu

Hlasování vlády 22. června nerozhodne jen o tom, kdo zasedne za český stůl v Beştepe. Rozhodne o tom, jestli se poprvé v české historii prezident obrátí na Ústavní soud proti vlastní vládě s žádostí o vymezení hranic mezi Hradem a Strakovou akademií. Výsledek by pak platil daleko za horizont jednoho summitu.

Pokud kabinet Pavla z delegace vyřadí a prezident splní svůj slib, dostane slovo patnáct soudců v Brně. A ti nebudou řešit Ankaru. Budou řešit, kde končí vláda a kde začíná prezident.

Článek Babiš řekl jasně: žalobu od Pavla bych bral jako akt nepřátelství. V pondělí padne rozhodnutí o summitu NATO se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co vlastně ta hláška znamená

Nejde o vtip s pointou. Jde o expresivní, absurdní úlevovou frázi, něco, čím si Valaši podle hostitele „ulevují, když nechtějí řešit problémy“. Humor stojí na kontrastu: hrubé sloveso narazí na poetický obraz hor a černého lesa. Výsledek je nesmysl, který právě svou nesmyslností funguje. Nezávislý folkloristický zdroj, který by průpovídku přesně doložil a datoval, se v otevřených zdrojích najít nepodařilo; spolumajitel ji jednoduše představil jako místní hospodskou klasiku.

Proč šepot, a ne hlasitý přípitek? Přímé vysvětlení hostitel nedal. Při oficiálním pracovním obědě s hejtmanem a krajskými radními ale dává smysl, že větu s vulgarismem člověk spíš tiše naservíruje prezidentovi do ucha, než aby ji pronesl přes celý stůl.

Dva dny mezi firmami, studenty a slivovicí

Návštěva Zlínského kraje trvala dva dny, 2. a 3. června 2026, a šlo o Pavlův druhý oficiální výjezd do regionu; poprvé tam byl v dubnu 2024. Program podle avíza Pražského hradu zahrnoval:

• První den: Střední škola letecká v Kunovicích, firmy Aircraft Industries a BRM AERO, ZŠ Františka Horenského v Boršicích, pracovní oběd s vedením kraje ve Zlíně, návštěva magistrátu, Zlín Film Festival a večerní setkání s občany ve Valašských Kloboukách.
• Druhý den: KOMA Modular ve Vizovicích, Chropyňské strojírny, pracovní oběd v Brusence v Brusném a odpolední výšlap z Rusavy na Svatý Hostýn se skauty.

Právě ten druhý den dal návštěvě její neformálnější tvář. Debata u oběda se podle krajského shrnutí točila kolem technického vzdělávání, kariérového poradenství a uplatnění absolventů. Pak přišla ta šeptaná hláška. A pak výšlap na Hostýn.

Brusenka: brána do Hostýnských vrchů za 219 korun za halušky

Brusenka není žádný uzavřený salonek pro státní návštěvy. Jde o běžně fungující restauraci a penzion s kapacitou 48 míst v hlavním sále a salónkem pro 14 osob. Podnik se sám prezentuje jako „brána do Hostýnských vrchů“ a leží na adrese Brusné 3, necelých pět kilometrů od Bystřice pod Hostýnem.

Ze stálého jídelníčku stojí za zmínku:

Co přesně si prezident objednal, otevřené zdroje neříkají. Ale halušky s brynzou na stálém menu jsou, a podle nás by bylo skoro nezdvořilé si je na Valašsku nedat.

Pavlův krajský formát: méně protokolu, víc lidí

Zlínský výjezd nebyl výjimka, ale potvrzení vzorce. Pavlovy krajské návštěvy dlouhodobě kombinují úřední jednání s civilnějšími zastávkami, které by v čistě protokolárním modelu nedávaly smysl. V lednu 2024 zahájil cestu po Plzeňském kraji v pivovaru Plzeňský Prazdroj. Ve Zlínském kraji k tomu přibyl oběd ve veřejné restauraci, výšlap se skauty a hospodská průpovídka šeptaná do prezidentského ucha.

Dá se v tom číst strategie: krajské výjezdy nejsou jen o schůzkách s hejtmany, ale o budování obrazu prezidenta, který se neschová za hradní zdi. Debata se studenty, procházka s občany, smích nad valašským vulgarismem, to všechno patří do stejného balíčku. A funguje to právě proto, že momenty jako ten v Brusném působí spontánně, ne inscenovaně.

Návštěvu Zlínského kraje prezident sdílel i na svém Instagramu. Šeptanou průpovídku tam ale podle všeho nevypíchl; některé věci zůstávají mezi stolem a Hostýnskými vrchy.

Článek Hostitel pošeptal Pavlovi u oběda sprostou valašskou průpovídku. Prezident se u stolu upřímně rozesmál se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co Pavel skutečně řekl, a co z toho Macinka udělal

Spouštěčem byl tentýž den. Prezident Petr Pavel vystoupil na byznysové konferenci reVize Česka, kde za přítomnosti eurokomisaře Valdise Dombrovskise prohlásil, že pokud by česká koruna bránila rozvoji, nemá se na ní lpět ze sentimentu. Česko má podle něj být „u stolu, kde se přijímají rozhodnutí“, ne „sedět za dveřmi“. V mediálních rekonstrukcích se objevila i zmínka o „vlastizrádných hříších“, podle dostupných citací ji ale Pavel použil s nadsázkou v souvislosti s tím, že ministerstvo financí nechce dál připravovat zprávu o připravenosti na euro, nikoli jako nálepku pro odpůrce společné měny.

Macinka tuhle nadsázku vzal, přetavil ji do osobní otázky o vlastenectví a přidal seznam jmen z bankovek. Z technické debaty o kurzovém riziku a měnové politice se rázem stal spor o identitu.

Bankovky versus mince, detail, který Macinka vynechal

Symbolický obraz funguje. Ale fakticky je potřeba doplnit jedno upřesnění: eurobankovky mají v celé eurozóně jednotný design (mosty, okna, brány). Žádný stát na ně vlastní osobnosti nedává. Národní motivy se promítají do euromincí, kde si každá země volí svou stranu. Česko by tedy o papírové Němcovou a Masaryka skutečně přišlo, ale na mincích by mohlo mít třeba českého lva nebo právě některou z historických osobností. Macinkův argument tedy platí napůl, a právě ta polovina, která platí, je ta emocionálně nejsilnější. Bankovku člověk drží v ruce, minci hodí do automatu.

Proč je euro politicky mrtvé (zatím)

Babišova vláda má od 5. ledna 2026 v programovém prohlášení jasný závazek: euro nepřijme ani nepodnikne kroky k jeho zavedení. Premiér sám na téže tiskové konferenci označil euro za „další ztrátu svrchovanosti“. Prezident může téma otevírat, může lobbovat na konferencích, může tlačit na veřejnou debatu, ale výkonnou pravomoc k zahájení procesu nemá.

A čísla mu nehrají do karet. Podle průzkumu CVVM z druhé poloviny srpna 2025 podporovalo přijetí eura 30 % Čechů, proti bylo 66 %. Únorový souhrn STEM z roku 2026 mluví o podpoře na úrovni „necelé čtvrtiny populace“. Zajímavý je generační střih: mezi vysokoškoláky je podpora 44 %, mezi lidmi bez maturity jen 20 %.

I kdyby se politická vůle zítra otočila o 180 stupňů, tvrdý harmonogram je neúprosný. Česko není v mechanismu ERM II, což je povinný minimálně dvouletý předstupeň. Analýza NERV počítá od signálu zájmu po přijetí eura s horizontem tři a půl až čtyři a půl roku. Při startu v červnu 2026 by nejoptimističtější scénář znamenal 1. leden 2030. Realisticky spíš 2031.

Proč obraz funguje lépe než argument

Ekonomové mají pravdu, když říkají, že debata o euru by se měla vést přes kurzové riziko, transakční náklady, ztrátu samostatné měnové politiky a strukturální sladěnost ekonomik. Jenže volby nevyhrávají ekonomové. Macinka udělal to, co umí dobrý politik: abstraktní téma převedl do konkrétního obrazu. Šest bankovek, šest jmen, jedna otázka, koho chcete nosit v kapse? Na to se odpovídá snáz než na otázku, jestli je česká ekonomika dostatečně synchronizovaná s eurozónou.

Spor o euro přitom vyhovuje oběma stranám. Pavel si drží linii „Česko v evropském jádru“, vláda z něj těží jako z mobilizačního symbolu suverenity. Dokud průzkumy ukazují dvoutřetinový odpor veřejnosti, je koruna v bezpečí. Masaryk na pětitisícovce může klidně spát.

Článek Koruna, nebo euro? Macinka poslal Pavlovi vzkaz o českých bankovkách, který si zapamatujete se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Živnostníci: 715 korun měsíčně dolů, ale ne zpátky na loňsko

Nejhlasitější změnou je novela zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Ta vrací vyměřovací základ pro minimální zálohy OSVČ z letošních 40 % průměrné mzdy zpět na 35 %. V korunách to podle MPSV znamená pokles minimální zálohy z 5 720 Kč na 5 005 Kč, tedy úsporu 715 Kč měsíčně, respektive 8 580 Kč za rok.

Než ale otevřete šampaňské: v roce 2025 činila minimální záloha 4 759 Kč. Nová částka je tedy stále o 246 Kč vyšší než loni. Stát zmírnil letošní skok, nevrátil ho.

Prakticky to funguje tak, že kdo od ledna platil vyšší zálohy, měl by dostat přeplatek vrácen nebo nejpozději zúčtován po podání přehledu za rok 2026. Novou žádost by podle dosavadní komunikace MPSV podávat neměl, vypořádání má proběhnout přes stávající systém ČSSZ.

A háček? Nižší zálohy znamenají nižší vyměřovací základ pro budoucí důchod. V politické debatě zaznívaly odhady snížení penze až o 1 500 Kč měsíčně, konkrétní výpočet ale v oficiálních materiálech chybí. Princip je nicméně jasný: kdo platí méně dnes, dostane méně zítra.

Předporodní rodičovská: dříve, ne více

Druhá klíčová novela zavádí od 1. ledna 2027 možnost čerpat část rodičovského příspěvku ještě před narozením dítěte. Částka činí 15 000 Kč měsíčně po dobu dvou kalendářních měsíců před očekávaným měsícem porodu. Cílí na ženy, které nemají nárok na peněžitou pomoc v mateřství, nebo jejichž PPM nedosahuje 15 000 Kč.

Zásadní je ale jedno slovo: započte. Vyplacené peníze se odečtou z celkového limitu rodičovského příspěvku. Kdo vyčerpá 30 000 Kč před porodem, bude mít po narození dítěte o stejnou částku méně. Nejde o bonus, jde o zálohu na vlastní dávku.

Podle MPSV je princip schválen, finální metodiku žádosti ale úřad práce zatím nezveřejnil. Kdo plánuje porod na jaro 2027, měl by sledovat pokyny na portálu Jenda.

Tři novely v pozadí: odklady, procesy, implementace

Zbývající tři zákony z prezidentského podpisu nemají tak přímý dopad na peněženku, ale formují systém:

• Stavební zákon posouvá termín povinného geoportálu územního plánování. Ministerstvo pro místní rozvoj přiznávalo nedokončené funkcionality a potřebu dalšího testování. Přesné nové datum bude jasné po vyhlášení ve Sbírce zákonů.
• Sociální služby a dávky: převod části agendy z úřadů práce na územní správy sociálního zabezpečení se odkládá až na 1. června 2028. Současně novela upravuje příspěvek pro osoby závislé na domácí podpoře dýchání.
• Zdravotnické prostředky: novela nastavuje český procesní rámec pro hlášení závažných výpadků dodávek. Nejde o novou povinnost; ta plyne přímo z unijního nařízení 2024/1860 a platí od ledna 2025. Česká úprava jen říká, jak ji SÚKL a ministerstvo zdravotnictví budou administrovat.

Co si z toho odnést

Pět podpisů, pět různých typů změny. Živnostníci ušetří reálné peníze každý měsíc, ale zaplatí za to slabším důchodem. Nastávající matky dostanou pomoc dříve, ne větší. A tři zbývající novely posouvají termíny a procesy, které většina lidí pocítí až za roky, pokud vůbec.

Článek Jste živnostník nebo budoucí matka? Pavel podepsal pět zákonů, které od letoška mění pravidla se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dva roky v zákulisí, tři hlasování na plénu

Zemanovo jméno se v kontextu Řádu bílého lva neobjevilo letos poprvé. Už 27. června 2024 ho poslanci v podrobné rozpravě doplnili na sněmovní seznam společně s Milanem Kunderou a Karlem I. Rakouským. Tehdy šlo o první veřejný krok po letech neformálních úvah; dokud Zeman úřadoval, realistický scénář to nebyl, a po konci jeho mandátu v březnu 2023 chyběla politická vůle.

Na řádový den 28. října 2024 ale Hrad Zemana mezi oceněné nezařadil. Stejně dopadl loni Milan Kundera: Sněmovna ho navrhla, prezident ho nevybral. Letošní nominace je tedy druhý pokus. A tentokrát provázený dramatem přímo na plénu.

Původní hlasování č. 192 skončilo poměrem 94 pro a 73 proti. Jenže vzápětí se ozvaly námitky. Poslankyně Renáta Zajíčková, ministryně Jana Černochová a ministr Vlastimil Válek veřejně deklarovali, že chtěli hlasovat proti, ale jejich záznam neseděl. Sněmovna námitku přijala a hlasování zopakovala. Výsledek č. 195: 100 pro, 79 proti. Z lavic se ozval potlesk. Nešlo o technické zařazení do seznamu, šlo o hodnotově-politický signál aktuální většiny.

Sněmovna navrhuje, prezident rozhoduje

Zákon je v tomhle jednoznačný. Návrhy na státní vyznamenání předkládají Poslanecká sněmovna, Senát a vláda, ale prezident může vyznamenat i bez jakéhokoli návrhu, a naopak žádným návrhem není vázán. Usnesení Sněmovny se podle pravidel Organizačního výboru zašle na Hrad, kde začíná vlastní rozhodovací proces.

Čerstvé precedenty mluví jasně:

• Milan Kundera – navrhován Sněmovnou už v roce 2024 i 2025, na Hradě neprošel.
• Karel I. Rakouský – letos na plénu získal jen 38 hlasů ze 184 přítomných, nominaci nezískal ani ve Sněmovně.
• Michael Žantovský – 71 hlasů ze 182 přítomných, na nadpoloviční většinu nedosáhl.

Zeman tedy prošel sněmovním sítem, ale to je teprve polovina cesty. Finální seznamy z let 2024 a 2025 ukazují, že Hrad parlamentní návrhy přebírá selektivně. Pokud Pavel Zemana skutečně vyznamená, nebude to mechanické potvrzení parlamentního seznamu. Bude to vědomé symbolické rozhodnutí.

Proč je Zemanovo vyznamenání tak citlivé

Ironie celé situace spočívá v tom, že právě Zemanovo zacházení se státními vyznamenáními během jeho prezidentství patřilo k nejkontroverznějším kapitolám jeho mandátu. V roce 2016 vyvolala bouři kauza Jiřího Bradyho, přeživšího holokaustu, kterého Zeman odmítl vyznamenat, což vedlo k bojkotu ceremoniálu ze strany části politické reprezentace. Premiér tehdy mluvil o „hradní malosti“.

Vladimír Mišík odmítl od Zemana vyznamenání převzít. Vdova po Jaroslavu Kuberovi odmítla převzít Řád bílého lva in memoriam. Zemanovy seznamy oceněných opakovaně rozdělovaly veřejnost i politickou scénu.

A teď má tentýž muž dostat nejvyšší řád od svého nástupce, s nímž ho pojí vztah spíš institucionálně korektní než vřelý. Pavel po inauguraci v březnu 2023 převzal úřad za přítomnosti obou bývalých prezidentů, ale veřejný příslib ani odmítnutí Zemanova řádu z jeho strany dosud nezaznělo.

Co by udělení, nebo neudělení, znamenalo

Řád bílého lva má pět tříd. Řádový řetěz je vyhrazen výhradně hlavám států. Pokud by Pavel sáhl po této nejvyšší formě, šlo by o gesto mimořádné váhy: státní potvrzení, že Zemanovo působení v čele země, navzdory všem sporům, patří mezi zásluhy hodné nejvyšší pocty.

Neudělení by naopak potvrdilo vzorec z předchozích dvou let: Hrad drží odstup od polarizujícího odkazu svého předchůdce. V obou případech jde o silný symbol, protože výš už Česká republika nemůže sáhnout.

Řádovým dnem je tradičně 28. říjen. Ceremoniál se koná ve Vladislavském sále Pražského hradu. Do té doby má Petr Pavel čtyři měsíce na rozhodnutí, které, ať dopadne jakkoli, řekne víc o současném prezidentovi než o tom bývalém.

Článek Poslanci chtějí vyznamenat Zemana. Pavel mu má dát nejvyšší státní metál, o kterém se roky jen šeptalo se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co se skrývá za „variantami B, C i D“

Pavel v rozhovoru pro Blesk koncem května přiznal, že jako „bývalý voják“ má připravené záložní plány. Variantu B, C i D. Kompletní seznam ale veřejně nevyjmenoval. Z toho, co řekl na kameru, vyplývají dvě konkrétní věci: je připraven podat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu a zároveň nabídl kompromis, tedy účast pouze na neformální části summitu, zatímco oficiální jednání by vedla vláda. Cestu „po vlastní ose“, tedy bez vládního mandátu, označil za necivilizovanou a vyloučil ji.

Důležité je rozumět tomu, co „nepustit“ v praxi znamená. Babiš Pavlovi nezakazuje nastoupit do letadla. Vláda ale rozhoduje o složení oficiální delegace a schvaluje mandát, tedy pozici, se kterou Česko na summit jede. Bez tohoto usnesení by prezident na místě neměl formální oprávnění jednat jménem republiky.

Ústava mlčí, hodiny tikají

Jádro sporu leží v mezeře, kterou Ústava výslovně neřeší. Článek 63 říká, že prezident zastupuje stát navenek. Články 67 a 68 zase definují vládu jako vrcholný orgán výkonné moci odpovědný Poslanecké sněmovně. Kdo z nich má obsadit křeslo na summitu NATO? Na to žádný odstavec Ústavy přímo neodpovídá.

Ministr zahraničí Petr Macinka šel ještě dál. Prezidenta veřejně označil za „zástupce opozice“, který nemá vliv na tvorbu politiky, a summit NATO zarámoval jako čistě exekutivní platformu. Politický cíl je zřejmý: přerámovat aliančního summit z ústavně-reprezentační události na výkon vládní agendy.

Kompetenční žaloba by putovala k plénu Ústavního soudu. Speciální zkrácená lhůta pro její projednání neexistuje. Jediný veřejně dostupný odhad pochází od bývalého předsedy soudu Pavla Rychetského z roku 2021: dva až pět měsíců. Summit v Ankaře začíná 7. července 2026. I při nejoptimističtějším scénáři by nález přišel pozdě. Soud by spor spíš vyložil do budoucna, než stihl změnit obsazení delegace.

Tři summity, tři precedenty

Dosavadní praxe mluví jasně ve prospěch Hradu. Petr Pavel vedl českou delegaci na summitu ve Vilniusu v červenci 2023, ve Washingtonu v červenci 2024 i v Haagu v červnu 2025. Tři summity za sebou, pokaždé prezident v čele. Srovnatelný precedent, aby hlava členského státu NATO neodjela na summit výhradně kvůli domácímu kompetenčnímu sporu, se v otevřených zdrojích nepodařilo doložit.

Navíc Pavel ještě 13. května 2026 vedl českou delegaci na summitu Bukurešťského formátu B9 v Rumunsku, kde se jednalo právě o přípravě na Ankaru. Prezident tedy nebyl mimo bezpečnostní agendu, naopak v ní aktivně vystupoval. Pro vládu je tím těžší argumentovat, že na samotný summit už nepatří.

NATO samo definuje summity jako setkání „hlav států a vlád“. Různé země posílají různé představitele podle svého ústavního uspořádání. Tvrzení, že „správně“ tam jezdí jen premiéři, nemá v aliančních pravidlech oporu.

8. červen rozhodne víc než soud

Klíčovým datem není podání žaloby, ale 8. červen 2026. Babiš po jednání s ministrem obrany Jaromírem Zůnou oznámil, že vláda toho dne schválí složení delegace i mandát. Pro Pavla to bude moment pravdy: buď se v usnesení objeví, nebo dostane do ruky konkrétní rozhodnutí, proti kterému může stavět právní kroky.

Zajímavý je i posun v Babišově rétorice. Ještě na začátku května zněla vládní linie kategoricky. Po summitu B9 a po tom, co Babiš pověřil ministra obrany připravit mandát vycházející i z informací od prezidenta, se tón změkčil. Úplný obrat to není, ale prostor pro kompromis se otevřel.

Podle nás je pravděpodobnější politické než soudní rozuzlení. Kompetenční žaloba by byla precedentní zbraň s dopadem na výklad prezidentských pravomocí na roky dopředu, ale Ankaru by nezachránila. Pokud Pavel do delegace nakonec proklouzne, stane se to u jednacího stolu na Strakově akademii, ne v jednací síni na Joštově.

Ankara tak není jen o jednom summitu. Je to test, zda po změně vlády přežije zvyk, že Česko na aliančním vrcholu zastupuje prezident, nebo zda si kabinet bezpečnostní reprezentaci státu definitivně stáhne k sobě.

Článek Pavel má připravenou variantu B, C i D. Pokud ho Babiš nepustí na summit NATO, sáhne po žalobě se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dva články, dvě logiky

Jádro sporu se vejde do dvou ústavních ustanovení. Článek 63 odstavec 1 písmeno a) říká, že prezident „zastupuje stát navenek“. Článek 67 říká, že vláda je „vrcholným orgánem výkonné moci“. Háček je v odstavci 3 téhož článku 63: prezidentova rozhodnutí v této oblasti vyžadují spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena kabinetu a odpovědnost za ně nese vláda.

Ministr zahraničí Petr Macinka to přeložil do politické řeči jasně: zahraniční politiku určuje vláda, ne opozice, a summit není místem pro volební kampaň. Pavel naopak argumentuje tím, že summit NATO je formátem hlav států a vlád a že jeho účast není projevem politické opozice, ale výkonem ústavní pravomoci.

Ústavní právník Marek Antoš v rozhovoru pro Deník N upozornil, že Ústava nedává jednoznačnou odpověď. Obdobný otevřený spor mezi prezidentem a vládou o výkon kompetencí v zahraniční politice Ústavní soud dosud nikdy neřešil.

Co by žaloba znamenala v praxi

Pavel nemluví o ústavní žalobě v politickém smyslu slova. Mluví o návrhu na zahájení řízení v kompetenčním sporu podle článku 87 odstavce 1 písmene k) Ústavy a paragrafů 120 až 125 zákona o Ústavním soudu. Jde o řízení, v němž soud rozhodne, který státní orgán je příslušný vykonat spornou pravomoc, a může zrušit akt, jímž jedna strana kompetenci neoprávněně vykonala nebo popřela.

Klíčový detail: zákon nestanoví výslovnou lhůtu pro rozhodnutí. Summit se koná 7. až 8. července. Vláda má o delegaci rozhodnout 8. června. I kdyby Pavel žalobu podal okamžitě po vládním usnesení, verdikt Ústavního soudu před odletem do Ankary nelze předjímat. Spor by tak mohl pokračovat i po summitu, a právě to z něj dělá víc než jednorázovou roztržku.

Ústavní právníci Jan Kysela, Marek Antoš i Maxim Preuss se podle serveru Novinky.cz shodují, že žaloba je racionální procesní krok a že prezident může uspět. Žádný z nich ale netvrdí, že výsledek je předem jasný.

Tři roky praxe versus nová vláda

Kontext, který spor činí tak výbušným, je prostý. Pavel vedl českou delegaci na třech po sobě jdoucích summitech NATO: Vilnius 2023, Washington 2024, Haag 2025. Pokaždé jako hlava státu, pokaždé bez veřejného protestu tehdejší vlády. Navíc je bývalým předsedou Vojenského výboru NATO, tedy nejvyšší vojenské funkce v Alianci. Jeho osobní kapitál mezi spojenci je mimořádný.

Nová vláda Andreje Babiše tuto linii přerušuje. Podle ústavní právničky Marie Zámečníkové za tím stojí nejen odlišný výklad pravomocí, ale i širší napětí kolem obranných výdajů a problematické soužití Hradu s kabinetem, který nastoupil s jinou bezpečnostní rétorikou.

Jak to řeší jinde? Jednotný model neexistuje:

• Polsko – na summit v Haagu 2025 vyslalo prezidenta Dudu.
• Slovensko – na summit ve Vilniusu 2023 vyslalo prezidentku Čaputovou.
• Německo – na summit v Haagu 2025 zastupoval kancléř Merz.

Rozhoduje domácí ústavní uspořádání a politická dohoda. Otevřený konflikt mezi hlavou státu a vládou o místo v delegaci je výjimka, ne norma.

Precedent, který přesáhne Ankaru

Nejde jen o jedno křeslo u jednacího stolu v tureckém prezidentském komplexu. Pokud Ústavní soud spor přijme a rozhodne, jeho nález stanoví pravidla pro každý příští summit, zasedání OSN, bilaterální cestu i krizové jednání, na němž se Česko musí prezentovat jedním hlasem. Vláda by získala jasnou hranici, kam až může zajít při omezování prezidentské reprezentace. Prezident by získal, nebo ztratil, oporu pro svou roli na mezinárodních fórech.

A pokud by vláda prezidentovi odmítla poskytnout i vládní speciál, problém by podle právní analýzy serveru Česká justice nebyl jen logistický, ale i bezpečnostní a reputační. Hlava státu cestující na summit NATO komerčním letem by vysílala signál, který by spojenci těžko přehlédli.

8. červen je za jedenáct dní. Politická dohoda je stále možná, ale s každým veřejným výrokem obou stran se zužuje prostor, v němž by mohla vzniknout. Pokud vláda Pavla z delegace vyřadí, Ústavní soud dostane na stůl případ, jaký v české historii dosud neřešil.

Článek Cesta do Ankary se mění v ústavní krizi. Pavel připravil žalobu na vládu, rozhodnutí padne v červnu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Kdo je Söder a proč zrovna on

Markus Söder nepřijíždí do Brna jako neutrální zahraniční host. Je ministerským předsedou Bavorska a zároveň patronem sudetoněmecké Volksgruppe, tedy nejvyšším politickým zastáncem krajanského sdružení, které po desetiletí osciluje mezi smiřovací rétorikou a požadavky na revizi poválečného uspořádání. Na oficiálním programu sjezdu figuruje vedle předsedy landsmanšaftu Bernda Posselta jako hlavní řečník nedělní Hauptkundgebung.

Kancelář prezidenta republiky pozvánku rámuje jinak: jde prý o reciproční návštěvu navazující na Pavlovu cestu do Bavorska v květnu 2023. Témata jednání? Bezpečnost, konkurenceschopnost a odolnost Evropy. Jenže načasování mluví hlasitěji než diplomatický protokol. Söder přijede na Hrad rovnou z brněnského pódia, a právě to z běžné zahraniční zdvořilosti udělalo domácí symbolický test.

Paralelní shoda, ne aliance

Zeman zaútočil jako první. V rozhovoru pro Parlamentní listy označil sjezd za tlak na českou identitu a nepřímé zpochybnění Benešových dekretů, českou politiku vstřícnou vůči landsmanšaftu nazval kolaborací. Konečná přišla s jinou optikou, ale stejným závěrem: bez jasné omluvy za nacistické zločiny je „smíření“ na českém území provokace, nikoli gesto dobré vůle.

Společné prohlášení? Společná tiskovka? Koordinovaná kampaň? Nic z toho se nepodařilo dohledat. Jde o souběžnou shodu dvou politiků, kteří dlouhodobě pracují s obranou poválečné paměti, Zeman spíš státoprávně a národně, Konečná spíš morálně a pietně. Že se jejich výpady časově potkaly u jedné konkrétní hradní pozvánky, je víc důsledek tématu než důkaz nové politické osy.

Brno mezi smířením a protesty

Sjezd se koná v Česku poprvé. Ještě v roce 2024 se 74. ročník odehrával v Augsburgu, kde zdravici prezidenta Pavla tlumočil velvyslanec Tomáš Kafka. Diplomaticky vstřícné signály na německé půdě tehdy prošly bez většího domácího ohlasu. Přesun akce do Brna změnil všechno.

Pozvání přišlo z české strany, festival Meeting Brno navázal na výzvu českých intelektuálů a na brněnskou deklaraci smíření z roku 2015. Organizátoři sami přiznali, že zveřejnění širší podpůrné výzvy odložili až za říjnové volby 2025, aby se nestala municí pro nacionalistickou kampaň. Brněnské zastupitelstvo akci podpořilo, primátorka Markéta Vaňková odkázala na tradici dialogu a odmítla, že by šlo o majetkovou revizi. Přesto jednání na magistrátu provázely několikahodinové vyhrocené debaty a v ulicích se chystají protesty.

Ministerstvo vnitra 20. května oznámilo, že sjezd nelze předem zakázat, nejde o veřejné shromáždění podle shromažďovacího zákona. V Brně budou dohlížet desítky policistů včetně antikonfliktního týmu.

Co z toho pro Pavla vyplývá

Institucionální krize to není. Hrad drží linii reciproční návštěvy, vláda se drží zpátky, ministerstvo vnitra řeší pořádek. Jihomoravský hejtman Jan Grolich označil setkání se Söderem za prioritu a zároveň ujistil, že rušení Benešových dekretů nehrozí. Žádný ústavní mechanismus z jedné hradní pozvánky nedělá politický průšvih.

Jenže symbolický průšvih to už je. Pavel z česko-bavorské zdvořilosti vytvořil lakmusový papírek vztahu české politiky k poválečné paměti. Téma v sobě spojuje Benešovy dekrety, odsun, národní identitu i vztah k Německu, tedy přesně ty prvky, které se ve volebním období snadno zbraňují. Bez incidentu může rychle ztichnout. Ale jako mobilizační nástroj se vrátit může kdykoli.

Článek Zeman i Konečná společně proti Pavlovi. Vadí jim, koho prezident pozval na Hrad se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Tři klacky, jeden vzorec

Macinkova slova nejsou blesk z čistého nebe. Konflikt s Hradem se vrství měsíce a má tři jasně identifikovatelné vrstvy:

• Filip Turek a zablokovaná nominace. Vláda navrhla Turka na ministerstvo životního prostředí, prezident jmenování odmítl. Macinka to opakovaně interpretuje jako porušení koaličního práva obsadit resort.
• Summit NATO v Ankaře. Petr Pavel 8. dubna písemně oznámil premiérovi, že se „v souladu se svým ústavním postavením“ hodlá účastnit summitu v čele české delegace. Vláda přitom usnesením určila, že do Ankary jedou Babiš, Macinka a ministr obrany Žůna. Kdo nakonec Česko povede 7.–8. července, zůstává otevřené.
• Záštita nad Meeting Brno. Den před Macinkovým vystoupením, 18. května, Kancelář prezidenta potvrdila, že Pavel udělil záštitu festivalu Meeting Brno potřetí. Jenže letos je festival jiný.

Každý z těchto bodů by sám o sobě byl standardní kompetenční třenicí. Dohromady vytvářejí dojem systémového střetu, v němž vláda a prezident soupeří o to, kdo definuje českou zahraniční politiku.

Proč je letošní Brno jiné

Meeting Brno existuje roky jako platforma česko-německého dialogu a Pavel se ho v roce 2023 osobně účastnil. Letos ale festival poprvé hostí 76. Sudetendeutscher Tag, sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu přímo na území České republiky. V programu na 22.–25. května figurují hlavní projevy předsedy landsmanšaftu Bernda Posselta a bavorského premiéra Markuse Södera, nedělní manifestace v pavilonu P brněnského výstaviště, pieta v Kounicových kolejích i připomínka obětí šoa na brněnském nádraží.

Kancelář prezidenta reagovala ještě 18. května: záštita se podle ní vztahuje na festival jako celek, nikoli na všechny interpretace historie, a prezident se hlásí k duchu Česko-německé deklarace z roku 1997. Macinka v tom vidí rozpor, odtud slovo „farizejství“. Zaštítit smiřovací festival je jedna věc. Zaštítit festival, jehož ústřední akcí je sjezd organizace, která po dekády ztělesňovala majetkové nároky vysídlených Němců, je podle něj věc jiná. I když Posselt sám reprezentuje smířlivější kurz landsmanšaftu, symbolika prvního sjezdu v Česku je pro část české politiky nepřekročitelná.

Macinka není sám, ale je nejhlasitější

Vicepremiér Karel Havlíček veřejně hájí totéž stanovisko: zahraniční politiku určuje vláda, o složení delegace na summit rozhoduje kabinet. Sněmovní většina tlačí nesouhlas s konáním sjezdu v Brně. Havlíček ale volí institucionální jazyk a sám přiznal, že mu některé Macinkovy formulace vadí. Premiér Babiš se k expresivní rétorice svého ministra zahraničí veřejně nepřipojil, byť v meritu, kdo jede do Ankary a kdo rozhoduje o delegaci, stojí na stejné straně.

Macinka je zkrátka ostří, které vláda potřebuje, ale ne vždy se k němu hlásí nahlas. A časování jeho výstupu nebylo náhodné: 21.–22. května se v Helsingborgu scházejí ministři zahraničí NATO, aby finalizovali přípravu ankarského summitu. Český ministr zahraničí letí na jednání, kde se řeší obranné výdaje a podpora Ukrajiny, a doma má nevyřešeno, jestli na samotný summit pojede on, nebo prezident.

Co je v sázce

Formálně má vláda mandát určovat zahraniční politiku. Prezident se opírá o článek 63 Ústavy a svou roli při zastupování státu navenek. Varianta kompetenční žaloby zůstává ve hře, i když by znamenala další eskalaci. Praktický dopad je ale už teď reálný: spojenci neřeší české ústavní nuance, vidí veřejný spor o to, kdo za Česko mluví, šest týdnů před summitem.

Podle nás se konflikt Macinky s Pavlem přelil z fáze personálních šarvátek do stádia, kdy každé citlivé téma, ať je to NATO, nebo sudetoněmecký sjezd, automaticky živí tutéž válku. Slovo „válka“ je mediální zkratka. Ale když se podíváte na seznam sporů, jejich frekvenci a stoupající teplotu jazyka, je to zkratka, která sedí víc než před měsícem.

Článek Klacky pod nohy a farizejství. Macinka v ČT rozpoutal válku s Pavlem se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co přesně kamera zachytila

Záběr se na síti X objevil prostřednictvím účtu Jura Háček a následující den ho převzala média. Starší muž s holemi stál u prezidenta, hovořili spolu, když mu z kapsy spadl drobný předmět, podle citovaného příspěvku zřejmě odznáček. Pavel reagoval okamžitě, automaticky, bez jakéhokoli teatrálního gesta. Sehnul se, zvedl věc a podal ji zpět. Žádná pauza na kameru, žádné čekání na asistenta. Právě ta bezprostřednost zaujala sledující víc než samotný čin.

Ráno na Hradě: jiný druh protokolu

Tentýž den ráno vypadala prezidentská agenda docela jinak. Schůzka s Babišem byla naplánována na 8:30, premiér dorazil v 8:45 a Pavel ho na zpoždění upozornil před novináři. Hlavním tématem byl spor o účast na summitu NATO v Ankaře. Pavel už 8. 4. písemně oznámil, že se chce summitu zúčastnit v čele delegace a uvítá Babišovu přítomnost po svém boku. Na květnové schůzce se ale neshodli, padla zmínka o možné kompetenční žalobě a jednání skončilo bez výsledku. Atmosféra byla napjatá, tón veřejný a ostrý.

O pár hodin později v Roudnici předával Pavel mladým cyklistům vedoucí trikoty, v 16:00 odstartoval etapu a mezi tím se odehrál ten nepatrný moment, který si lidé na sítích všimli víc než celého briefingu z Hradu.

Proč zrovna tohle rezonuje

Samotné zvednutí spadlé věci by za normálních okolností nestálo za zmínku. Jenže Pavel je v roce 2026 figurou, kolem níž se vede veřejný spor o politickou kulturu. V únoru vyšly do pražských ulic desítky tisíc lidí na jeho podporu. Každý jeho veřejný krok se čte dvojím způsobem, jako výkon funkce a jako signál stylu.

Když pak v jednom dni vedle sebe stojí:

• neomluvené zpoždění ústavního činitele,
• neúspěšné jednání o zahraniční politice,
• a spontánní pomoc neznámému seniorovi u cyklistického závodu,

část publika to nečte izolovaně. Čte to jako dvě verze politického chování ve stejných čtyřiadvaceti hodinách.

Není to poprvé

Pavlův veřejný styl není omezený na formální ceremonie. V únoru 2026 zakončil návštěvu Prahy debatou s občany, v dubnu v Pardubickém kraji diskutoval se studenty a program uzavřel pěší procházkou v terénu. Roudnický moment proto nepůsobí jako výjimka, ale jako další střípek v mozaice, kterou Hrad vědomě skládá a kterou část veřejnosti vědomě sleduje a sdílí.

Někdy stačí sehnout se pro odznáček. Zvlášť ve dni, kdy se jiný politik ani nestihl omluvit za čtvrthodinu zpoždění.

Článek Tomu se říká gesto: Krásná lidská reakce Petra Pavla potěšila fanoušky na sítích se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Co přesně Pavel nabídl

Po schůzce na Hradě prezident veřejně popsal svůj návrh: zúčastnil by se pouze neformální večeře hlav států a strategické debaty o euroatlantické bezpečnosti, která ji doprovází. Oficiální jednací bloky, kde se řeší obranné výdaje, schopnosti a konkrétní závazky, by vedl premiér Babiš spolu s ministrem zahraničí Zůnou a ministrem obrany Macinkou.

Pavel to sám označil za ústupek vládě. Původně totiž trval na plnohodnotné účasti v celé delegaci, jak to činil na summitech ve Vilniusu (2023), Washingtonu (2024) i Haagu (2025). Nyní nabízí model, který se blíží precedentu z Bruselu 2018, kdy se Miloš Zeman a tehdejší premiér Babiš na summitu střídali po dnech.

Proč Babiš odmítá sdílet delegaci

Premiérova linie je konzistentní od poloviny dubna: Česko není prezidentský systém, zahraniční politiku určuje vláda a v Ankaře půjde primárně o obranné rozpočty. „Složení delegace je věcí vlády,“ řekl Babiš po jednání kabinetu 13. dubna. Na tiskové konferenci s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem o tři dny později zdůraznil, že právě vláda ponese odpovědnost za vysvětlování českých čísel.

V pozadí je přitom hlubší napětí. Pavel opakovaně varoval, že část položek, které vláda započítává do obranných výdajů, včetně některých dopravních staveb, NATO neuzná. Babiš to vnímá jako podkopávání vládní pozice ještě před summitem. Pokud by Pavel seděl u stolu a zároveň veřejně zpochybňoval česká data, vznikl by před spojenci obraz rozhádané delegace.

Ústavní šedá zóna a hrozba žalobou

Ústava říká dvě věci najednou: prezident „zastupuje stát navenek“ (čl. 63 odst. 1 písm. a), vláda je „vrcholným orgánem výkonné moci“. Kdo má automaticky jezdit na summit NATO, text výslovně neřeší. Ústavní právníci citovaní serverem Česká justice se shodují, že jde o kolizi dvou ústavních rolí, ne o jednoznačného vítěze.

Praktickým páčidlem se stalo vládní letadlo. Kabinet 20. dubna schválil aktualizaci usnesení o letecké přepravě ústavních činitelů, čímž si podržel technickou kontrolu nad vládními lety. Právníci ale upozorňují, že odepření speciálu cestu nezablokuje, Pavel by mohl odletět komerční linkou. Šlo by spíš o bezpečnostní a reputační problém.

Den před hradní schůzkou Pavel nevyloučil kompetenční žalobu, pokud by z delegace zcela vypadl. Reálně by ji mohl podat proti vládě nebo ministerstvu zahraničí kvůli seznamu účastníků. Problém: není jisté, že by Ústavní soud rozhodl před 7. červencem.

Co říká historie českých delegací

Jednotný model nikdy neexistoval:

• Chicago 2012 — delegaci vedl prezident Klaus, přítomen byl i premiér Nečas.
• Brusel 2018 — Zeman a Babiš se střídali po dnech.
• Madrid 2022 — delegaci vedl premiér Fiala, prezident Zeman se nezúčastnil.
• Vilnius 2023, Washington 2024, Haag 2025 — vedl Pavel.

Aktuální spor je výjimečný ne tím, že se o formát přetahují, ale tím, že se z proměnlivé praxe stal otevřený politický konflikt viditelný i v zahraničních médiích, o němž turecká agentura Anadolu psala už v dubnu.

Co bude dál

Vláda slíbila definitivní rozhodnutí až koncem června, po upřesnění programu summitu ze strany NATO. Pavlův návrh, rozdělení na neformální a oficiální část, je spíš pokus o demarkační čáru než hotová dohoda. Pokud ji Babiš nepřijme a Pavel podá žalobu, summit v Ankaře se pro Česko stane testem něčeho jiného než obranných výdajů.

Dva měsíce před odletem do Turecka nemá Česká republika jasno, kdo za ni promluví. Spojenci si toho všimnou dřív než Ústavní soud.

Článek Babiš se s Pavlem na summitu NATO neshodli, na stole je ale ústupek se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Vládní seznam letu není totéž co politická dohoda

Sám Pavel vládní usnesení o přepravě označil spíše za cestovní plán než za závazné politické rozhodnutí (ceskenoviny.cz). To není jen slovní kličkování, je v tom věcný rozdíl. Kdo sedí v letadle a kdo vede delegaci jsou dvě různé otázky, a odpověď na tu druhou zatím nikdo formálně nezavřel. Macinka je v celém sporu nejhlasitějším odpůrcem Pavlovy účasti, ale klíčové vyjednávání se odehrává mezi prezidentem a premiérem, ne mezi prezidentem a ministrem obrany.

Summit v Ankaře není výjezdní zasedání vlády

Tady je jádro celého sporu, které se v domácí coverage trochu ztrácí. Summit NATO je podle vlastní definice Aliance jednáním Severoatlantické rady na nejvyšší úrovni, tedy hlav států a vlád (nato.int). Pavel vedl českou delegaci na summitech ve Vilniusu 2023, Washingtonu 2024 i v Haagu 2025, kde spojenci přijali nový cíl pět procent HDP do roku 2035 (nato.int). Ústava mu navíc v článku 63 výslovně svěřuje zastupování státu navenek a funkci vrchního velitele ozbrojených sil. Babišův argument, že summit patří vládě, protože vláda připravuje obranný rozpočet, má svou logiku, ale naráží na to, že formát akce byl vždy stavěn jinak.

Ankara bude o penězích, a to je pro Prahu nepříjemné

Generální tajemník NATO Mark Rutte po návštěvě Prahy 16. dubna 2026 řekl, že summit v Ankaře se bude věnovat obranným výdajům, Ukrajině a obranné průmyslové výrobě (nato.int). Česká kapitola ministerstva obrany na rok 2026 je navržena ve výši 154,791 miliardy korun, a otázka, zda to stačí na plnění aliančních závazků, bude v Ankaře přítomná. Právě proto není spor o to, kdo pojede, jen protokolární přetahovaná. Kdo bude sedět u stolu, bude muset odpovídat na konkrétní otázky o konkrétních číslech.

Pavel má víc než jednu cestu do Ankary

Vedle varianty dohody s vládou a doplnění do delegace se veřejně probírá i samostatná cesta mimo vládní speciál nebo účast na neformální části programu. Loňský summit v Haagu obsahoval samostatnou večeři lídrů, které se zúčastnily hlavy států. Prezidentův poradce Jiří Pehe otevřel i scénář zvláštního pozvání přes alianční kontakty (forum24.cz). Žádná z těchto variant není potvrzená, ale žádná není ani vyloučená, a to je přesně ten stav, který dělá z dubnové schůzky Babiše s Pavlem klíčový moment celého příběhu.

Česká veřejnost přitom podle průzkumu CVVM z ledna 2026 z 92 procent souhlasí s tím, že suverenitu státu je třeba bránit za každou cenu (cvvm.soc.cas.cz), a zároveň 56 procent pochybuje, že by se Česko v případě ohrožení skutečně ubránilo. V takovém prostředí je otázka, kdo bude Česko zastupovat na summitu, kde se bude jednat o obranných závazcích, o něco víc než jen domácí politická šarvátka. Macinka může mít poslední slovo v otázce místa v letadle, ale kdo bude mít poslední slovo v Ankaře, to se teprve uvidí.

Článek Boj Macinky proti Pavlovi u konce? Prezident by se na summit NATO nakonec mohl podívat se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Leden byl začátek, ne epizoda

Aby bylo jasné, co Turek vlastně přiznal, stojí za to projít, co se odehrálo za poslední tři měsíce. Prezident Pavel 8. ledna 2026odmítl Turka jmenovat ministrem a své rozhodnutí zdůvodnil dopisem Andreji Babišovi (hrad.cz). Macinka na to reagoval zprávami, které Pavel 27. ledna označil za vyhrožování a vydírání prezidenta republiky a věc předal bezpečnostním složkám a právníkům (hrad.cz). Vláda mezitím 12. ledna zřídila pro Turka roli vládního zmocněnce pro klimatickou politiku, čímž ho formálně odstavila z ministerského křesla, ale symbolicky ho nechala v příběhu. Definitivní tečka přišla 23. února, kdy Pavel jmenoval ministrem Igora Červeného (hrad.cz). Spor ale neskončil, jen se přesunul na jiné bojiště.

Summit jako pokračování starého účtu

Čtyři dny před Turkovým vystoupením, 8. dubna 2026, Pavel dopisem premiérovi oznámil, že se chce v souladu se svým ústavním postavením zúčastnit summitu NATO v Ankaře v čele české delegace (hrad.cz). Jako hlavní témata summitu, který se koná 7. a 8. července 2026 (nato.int), zmínil výdaje na obranu a plnění závazků z Haagu. Vláda s jeho účastí nepočítá, přestože Pavel vedl českou delegaci na všech třech předchozích summitech, ve Vilniusu, Washingtonu i Haagu. Ústavní právník Jan Kysela z Právnické fakulty UK označil spor za uměle vytvořený problém a připomněl, že prezident by na summitu musel vystupovat ve shodě s vládou tak jako tak (ct24.ceskatelevize.cz). Jenže právní výklad a politická vůle jsou dvě různé věci.

Proč Turek pořád určuje tón

Turek ministrem nikdy nebyl a dnes zastává roli vládního zmocněnce bez přímé politické váhy. Přesto zůstává postavou, kolem níž se celý konflikt točí, a jeho neděle to jen potvrdila. Macinkova averze vůči Pavlovi dostala veřejné vysvětlení ne od novinářů, kteří ji skládali z indicií, ale od samotného Turka. To je politicky neobvyklé: obvykle aktéři podobné motivy popírají nebo zamlžují. Vláda navíc obhajuje před spojenci obranný rozpočet ve výši 155,79 miliardy korun, tedy 2,07 % HDP (vlada.gov.cz), a summit v Ankaře je pro ni příležitost tuto cifru prezentovat jako vlastní úspěch. Přítomnost prezidenta, který se s vládou veřejně hádá, by tento obraz komplikovala.

Spor o Ankaru tedy není o protokolu ani o ústavním výkladu. Je o tom, že jedno odmítnuté jmenování z ledna přerostlo v trvalé napětí, které teď vláda přenáší i do agendy, kde by si to Česko z hlediska spojeneckých vztahů nejméně mohlo dovolit.

Článek Turek se vyjádřil ke konfliktu Macinky a Pavla. Prozradil, proč ho Macinka nemůže vystát se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Výrok z Brna není jen osobní úvaha

Debata na MENDELU se odehrála v plné posluchárně s kapacitou zhruba 350 míst a Pavel na ní zdůrazňoval, jak důležitá je pro něj přímá komunikace s lidmi bez zprostředkování sociálními sítěmi. V takovém prostředí se těžko mluví jinak než otevřeně, a právě proto stojí za pozornost, co přesně řekl: nevidí nikoho, komu by chtěl předat žezlo. To není jen odpověď na otázku, zda bude kandidovat. Je to zároveň výpověď o tom, jak Pavel vnímá současné prezidentské pole, jako prostor, kde zatím nevznikl nikdo, koho by sám považoval za přesvědčivou náhradu.

Podmínky, které Pavel k druhé kandidatuře váže, přitom nejsou nové. Už 23. ledna 2026 v Prostějově řekl, že o obhajobě bude uvažovat, pokud bude cítit dostatečnou podporu a bude zdravý. V bilančním rozhovoru k výročí tří let ve funkci v březnu 2026 tuto linii zopakoval. Brněnský výrok ji ale posouvá dál: Pavel přidal argument, který se netýká jeho osobní situace, ale absence přesvědčivé alternativy.

Čísla mu dávají silnou výchozí pozici

Pokud by Pavel do voleb 2028 skutečně šel, nevstupoval by do nich z oslabené pozice. Průzkum STEM z ledna 2026 mu naměřil důvěru 57 % občanů, CVVM ve stejném období dokonce 62 %, nejvíc ze všech hodnocených českých politiků. Pro srovnání: Miloš Zeman měl v obdobném bodě svého mandátu, v lednu 2022, důvěru jen 29 %. STEM/MARK ve svém prezidentském sledování zároveň konstatoval, že Pavel při případné obhajobě vážnou konkurenci zatím nemá.

Územní záběr z volby 2023 tento obraz doplňuje: Pavel tehdy vyhrál druhé kolo ve 4 024 obcích po celé republice, takže jeho podpora není soustředěná jen do velkých měst. To je pro případnou obhajobu mandátu prakticky důležité, prezidentská volba se nevyhrává jen v Praze.

Prázdné pole je zpráva samo o sobě

Druhý mandát není v české novodobé historii nic výjimečného. Václav Klaus byl zvolen prezidentem v letech 2003 a 2008, Miloš Zeman v letech 2013 a 2018. Přesto je situace před rokem 2028 neobvyklá v tom, že se zatím nerýsuje nikdo, kdo by Pavlovi mohl skutečně konkurovat. Andrej Babiš na začátku roku 2026 avizoval, že kandidovat nechce, a uvnitř vládního tábora se mluví o hledání společného kandidáta, aniž by padlo přesvědčivé jméno.

Politologové přitom upozorňují, že silný prezidentský kandidát potřebuje minimálně dva roky na budování potřebné veřejné známosti a důvěryhodnosti. Pokud se do konce roku 2026 nikdo výrazně neprofiluje, bude Pavlovo rozhodnutí de facto předurčeno tím, co se odehraje, nebo neodehraje, v politickém prostoru kolem něj. Výrok z Brna tedy není jen signálem o Pavlových plánech. Je to také nepřímý popis situace, kdy prezident s nadpoloviční důvěrou veřejnosti čeká, jestli se někdo přihlásí, a zatím se nikdo nehlásí.

Článek Prezident Pavel promluvil o další kandidatuře. Náhradu za sebe zatím nevidí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Szijjártó volal Lavrovovi, Okamura to nevidí jako problém

Spouštěčem celé debaty je kauza maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa, který podle zjištění Washington Post a AP po léta telefonoval Sergeji Lavrovovi přímo během klíčových jednání Evropské unie a předával mu informace o tom, co se na unijní úrovni probírá. Szijjártó to nakonec sám potvrdil a označil za standardní diplomatickou praxi. Evropská komise to za standardní nepovažuje, mluvčí Anita Hipper označila zprávy za vážně znepokojivé a žádala vysvětlení. Bývalý slovenský ministr zahraničí Rastislav Káčer, který Maďarsko dobře zná z vlastní diplomatické praxe, řekl, že o únicích z Budapešti směrem do Moskvy nikdy nepochyboval. Okamura z téže kauzy vyvozuje jiný závěr: hysterie kolem Maďarska nic nevyřeší a Evropa by se měla soustředit na to, aby s Ruskem vůbec mluvila.

Blokování miliard je konkrétní, ne jen symbolické

Maďarsko přitom není jen diplomatický problém, ale i finanční. Rada EU v únoru 2026 schválila rámec pro půjčku 90 miliard eur (přibližně 2,25 bilionu korun) Ukrajině na roky 2026 a 2027. Maďarsko oznámilo, že ji bude blokovat, dokud nebude obnoven tok ropy ropovodem Družba. Jde tedy o přímou páku, kterou Budapešť drží nad unijní pomocí Kyjevu, a to ve chvíli, kdy Rada EU v březnu 2026 zároveň prodloužila sankce vůči Rusku o dalších šest měsíců. Okamurova teze „Maďarsko neřešit“ v tomto kontextu neznamená jen gesto vstřícnosti k sousedovi, ale fakticky i přijmout, že tento blokační nástroj zůstane v rukou Budapešti bez větší reakce.

Evropa o diplomacii mluví, ale jinak

Okamura se rád odvolává na to, že i Západ s Ruskem jedná, a v tom má pravdu jen zčásti. Evropská rada 19. března 2026 skutečně uvítala diplomatické snahy o ukončení války a vyzvala Rusko ke smysluplným jednáním. Jenže unijní rámec zároveň trvá na tlaku, sankcích a finanční podpoře Ukrajiny, diplomacie je tu podmíněná, ne bezpodmínečná. Okamurova formulace „s Ruskem by se mluvit mělo“ tento rozdíl stírá a posouvá debatu do polohy, kde samotný rozhovor s Moskvou vypadá jako cíl, nikoli jako nástroj s konkrétními podmínkami. Střet mezi Pavlem a Okamurovou linkou není jen spor o jeden skandál nebo o jednoho souseda. Je to spor o to, co česká zahraniční politika považuje za přijatelnou cenu pragmatismu, a kdo ji platí.

Článek Okamura má jasno: Maďarsko neřešit, s Ruskem začít mluvit se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Obvinění padlo pěkně zostra před kamerami

Turek v rozhovoru pro TV VOX bez obalu prohlásil, že „prohrál prezident Petr Pavel a já mu odpouštím“. Svůj výrok pronesl tak nečekaně, že tím zaskočil i samotného moderátora. Ale vzápětí mu začal vše vysvětlovat. Podle něj totiž hlava státu nedodržela své předvolební sliby, protože se podle jeho mínění zapojila do politického dění víc, než avizovala. Turek v tomto kontextu navíc připomněl i to, že Pavel byl zvolen i hlasy lidí, kteří čekali, že nebude zasahovat do vládních tahanic.

Jmenování ministra a zmařené ambice

Celý spor se samozřejmě stále ještě točí kolem nejmenování Turka ministrem životního prostředí. Prezident měl k jeho osobě výhrady kvůli dřívějším kontroverzím, jak naše redakce zaregistrovala, a do čela resortu nakonec usedl Igor Červený. Turek však tvrdí, že je vlastně všechno tak, jak má být, protože šlo o kompromis z jejich strany. Podle něj byli totiž ochotni přistoupit na variantu, že si s Petrem Macinkou vymění role a Macinka převezme zahraničí, přestože o tuto funkci původně vůbec nestál.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený VOX TV (@voxtv.cz)

Jenže podle Turka prezident ani tuto dohodu nedodržel a dopadlo to tak, jak to dopadlo. „Chlap, který nedodrží svoje slovo, je ten, který prohrál,“ uzavřel rázně. A takto ostré výroky samozřejmě nemohly zůstat bez odpovědi veřejnosti.

Kdo vlastně vyhrál? Na tom se lidé neshodnou

Na sociálních sítích se okamžitě rozjela debata. Jedni Turka chválí za jeho přímost a tvrdí, že prezident skutečně nevídaně překročil své pravomoci. Druzí namítají, že realita byla docela opačná, takže pokud někdo „vyhrál“, byl to právě prezident. Ovšem ať už se přikláníte na kteroukoliv stranu, jedno je jisté. Tenhle spor určitě jen tak nevyšumí.

Autorský text, VOX TV, Instagram — VOX TV

Článek Turek obvinil Pavla ze lži: Prohrál a já mu odpouštím, prohlásil v televizi se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pavel dorazil podpořit české sportovce osobně 

„Fakt paráda mít takového prezidenta,“ napsal syn Nerudové na síti X a reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Jeden z uživatelů se ho zeptal, proč Pavla hodnotí tak pozitivně. Odpověď ale byla jednoduchá: „Z toho, jakým způsobem reprezentuje naši zemi.“ Podle něj nejde jen o momentální sportovní nadšení, ale širší symboliku – hlava státu dorazila podpořit české sportovce osobně. A právě to působí přirozeněji než jen formální gratulace z kanceláře.

Šándor se zastal prezidenta Pavla: Kritika ano, ale ne urážky

Samotný snímek zachycuje prezidenta mezi fanoušky na zasněženém svahu v Livignu. Má na sobě světlou mikinu a tmavou čepici otočenou kšiltem dozadu, v pozadí je poté vidět velkoplošná obrazovka se záběry ze závodu i horská kulisa. Atmosféra přitom dle serveru ŽvČ působí uvolněně, žádné oficiální pózy, spíš moment z davu nadšených diváků. 

Gratuloval také Babiš a Fiala 

Prezident později přidal i oficiální gratulaci. „Je to tam! Zlatá Zuzana Maděrová v Livignu. Velká gratulace a hluboký respekt. Díky za skvělou reprezentaci České republiky. Bylo mi ctí být u toho,“ uvedl. Maděrová tak pro Česko vybojovala první zlatou medaili na letošních olympijských hrách v Itálii. Gratulace se nicméně rychle začaly množit i z politické scény. 

Hůlka se ostře opřel do prezidenta. Nechápe, proč byl zvolen

Fakt paráda mít takového prezidenta. ✌🏻🇨🇿 pic.twitter.com/Y2jLwIGnZm

— Filip Neruda🇨🇿 (@filip_neruda) February 8, 2026

„ZLATO!!! Obrovská gratulace Zuzaně Maděrové! První česká medaile a hned ta nejcennější! Jsme na vás pyšní,“ napsal premiér Andrej Babiš. Přidal se také bývalý premiér Petr Fiala, který kromě vítězky zmínil i Ledeckou a vyzdvihl celkovou reprezentaci. 

Článek Prezident na tribuně a zlato na krku. Fotka z Livigna spustila vlnu reakcí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pavel a Babiš mají jasno 

Hlavním tématem schůze byl postoj ministra zahraničí Petra Macinky, který dříve naznačil, že by mohl omezit komunikaci s prezidentem. To ale podle Pavla ani Babiše není možné. „Takový stav by omezoval fungování české zahraniční politiky a důležité funkce státu,“ zaznělo z prezidentské kanceláře. Podle obou ústavních činitelů tak musí spolupráce mezi ministerstvem a prezidentem fungovat bez ohledu na osobní nebo politické spory.

Macinka odmítá kritiku kvůli škrtům a mluví o přebujelém systému dotací

Jednání se dotklo také otázky Ministerstva životního prostředí. Prezident dál odmítá jmenovat Filipa Turka a očekává od premiéra nové jméno. Babiš už navíc dal jasně najevo, že se k původní nominaci vracet nehodlá. „Prezident není ochoten ho jmenovat. Je to pryč, takže se k tomu nehodláme vracet,“ uvedl s tím, že Hrad označuje rozhodnutí za konečné a v souladu s ústavou.

Pravidelnější komunikace mezi Hradem a vládou 

Oba státní představitelé se zároveň dohodli, že budou hledat kompromisy i v dalších oblastech politiky. Prezident vyjádřil očekávání, že premiér bude tlumit případné spory uvnitř vlády tak, aby nepoškozovaly zahraniční postavení země. V praxi to má znamenat pravidelnější komunikaci mezi Hradem a Strakovou akademií. Pavel dokonce navrhl pravidelné schůzky každých několik týdnů, což premiér podle serveru CNN Prima News přijal.

Spor o Ukrajinu vyhrotil vztahy na domácí scéně. Pavel se brání kritice, Šándor varuje před osobními válkami

Celá situace tak ukazuje, že i přes ostré výroky jednotlivých politiků zůstává prostor pro dohodu na nejvyšší úrovni. Prezident i premiér dávají najevo, že chtějí udržet zahraniční politiku stabilní a srozumitelnou navenek. A to i za cenu, že se některé personální i politické ambice budou muset výrazně přehodnotit.

Článek Prezidenta ignorovat nelze. Pavel s Babišem se shodli na postupu vůči Macinkovi se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Výlet do španělské Malagy 

Podle dostupných informací zamířil Petr Pavel do španělské Malagy, kam jezdí opakovaně na motorkářský výlet s přáteli. Nešlo tedy o oficiální zahraniční cestu, ale o soukromý program. Krátce před odletem ještě vystoupil na tiskové konferenci, kde řešil aktuální politické téma, a poté odcestoval. Právě cíl cesty ale původně Hrad nezveřejnil, což spustilo řadu domněnek.

„Jeli jsme na dovolenou, abychom si odpočinuli od Česka. Místo toho jsme se v Chorvatsku hádali s Čechy,“ říká žena

Na sociálních sítích se poté začalo tvrdit, že prezident bydlí v luxusním komplexu u moře. To však vyvrátil sám, když publikoval fotografie z ubytování, které působilo spíše obyčejně než přepychově. Objevily se nicméně i pochybnosti o pravosti snímků. Někteří uživatelé totiž tvrdili, že mohly vzniknout pomocí umělé inteligence. Tyto spekulace se podle serveru CNN Prima News nepotvrdily a žádné důkazy pro podobné tvrzení neobstály.

První dáma zůstala doma 

Zájem veřejnosti se stočil i k otázce, zda je s prezidentem také první dáma. To ale nebyla pravda. Eva Pavlová zůstala v Česku a věnovala se vlastnímu programu. „Paní Eva Pavlová má soukromý program v rámci České republiky,“ uvedl její mluvčí. 

Pavlová vyzývá ke slušnosti a soudržnosti. Společnost se může změnit jen zevnitř

Celá situace tak znovu ukázala, jak rychle se i běžná soukromá cesta může změnit ve veřejnou debatu plnou zbytečných domněnek. Stačilo pár neověřených informací a internet zaplnily dohady o velkém luxusu, utajování i digitálních úpravách fotografií. 

Článek Prezident na motorce ve Španělsku: Dovolená vyvolala vlnu spekulací se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Ostrý spor mezi Pavlem a Macinkou 

Prezident vystoupil na mimořádné tiskové konferenci a dal jasně najevo, že jde o velmi vážnou situaci. „Za sebe mohu říct, že na mě žádné zastrašování neplatí a budu se i nadále řídit především ústavou a zájmy České republiky. Podávám podnět bezpečnostním složkám a hodlám postoupit zaslané zprávy právníkům k posouzení, zda se nejedná o naplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání,“ uvedl podle serveru AhaOnline. 

Prezident Pavel připomněl důležitou dovednost. Získal chválu, ale i kritiku

Jádrem sporu je přitom snaha prosadit Filipa Turka na post ministra životního prostředí. Prezident jeho jmenování ale odmítá, zatímco Macinka se podle zveřejněných zpráv snažil situaci zlomit velmi ostrým tónem. V komunikaci zazněly formulace o „spálení mostů“ či o tvrdém politickém boji. Pavel zároveň upozornil, že pokud by Macinka jednal bez podpory premiéra, šlo by prý o čistě stranickou ambici bez ohledu na zájmy státu.

Případem se už zabývá policie 

Policie už navíc potvrdila, že se případem zabývá. „Stejně jako u jiných oznámení i v tomto případě se nejprve seznámíme s obsahem a vyhodnotíme trestně-právní relevanci…“ uvedla na síti X. Zda však komunikace naplní znaky trestného činu, zatím jasné není. Právní posouzení bude podle odborníků složité, protože je nutné brát v úvahu i politický kontext celé věci.

Macinka pod tlakem kamer přikývl. Muniční iniciativa má pokračovat

Advokát Jan Černý přitom upozorňuje, že samotné zveřejnění zpráv nebylo protiprávní. „Jako právník musím konstatovat, že zveřejněním zpráv se prezident nedopustil ničeho protiprávního, protože nic nebrání tomu, aby se veřejnost o té skutečnosti dozvěděla,“ uvedl s tím, že teprve prověřování ukáže, zda ministr svým jednáním překročil zákonné hranice, nebo šlo „jen“ o vyhrocené politické vyjednávání. Spor tak může mít ještě dlouhé pokračování.

Článek Spor kolem Macinky míří k policii. Promluvil i advokát se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nepřijatelné zprávy od Macinky 

Podle prezidenta mu ministr v nočních hodinách zaslal dvě SMS zprávy prostřednictvím jeho poradce, přestože má přímý kontakt na Kancelář prezidenta republiky. Obsah zpráv byl podle něj natolik závažný, že jej neváhal zveřejnit. „Poslední krok považuji za překročení všech mezí,“ uvedl prezident s tím, že se ho Macinka „už delší dobu snaží ovlivnit“ v otázce jmenování navrženého ministra.

Horká debata u Moravce: Richterová a Macinka se ostře střetli kvůli Turkovi a sponzorům Motoristů

Hlava státu šla ovšem ještě dál a mluvila o vydírání. Takový postup je prý v demokratickém systému naprosto nepřijatelný. Prezident zároveň uvedl, že Macinka měl ve zprávách naznačovat, že pro svůj postup má podporu premiéra i předsedy SPD Tomia Okamury. Právě tato část vyvolala na Hradě mimořádné znepokojení, protože by znamenala širší politický tlak na jeho rozhodování.

Prezident předává věc právníkům 

Prezident nastínil dvě možné varianty výkladu situace. Pokud ministr skutečně jednal se souhlasem předsedy vlády, vypovídalo by to podle něj o problematickém chápání rozdělení moci. „Zásadní otázky zahraniční a bezpečnostní politiky by se stávaly rukojmím osobních animozit a zájmů,“ varoval. Pokud ale Macinka jednal bez jeho vědomí, šlo by prý o svévolný a nezodpovědný krok s cílem prosadit „kontroverzní postavu ministra“ za každou cenu.

Babičky jsou nenahraditelné. Krátký film, který obletěl svět vás dožene k slzám

Na závěr prezident zdůraznil, že se nenechá zastrašit a bude se řídit ústavou a zájmy České republiky. Zveřejněné zprávy proto předává právníkům k posouzení a zároveň podává podnět bezpečnostním složkám. Ty mají podle webu ŽvČ prověřit, zda obsah komunikace nemůže naplňovat skutkovou podstatu trestného činu vydírání. 

Článek Prezident ukázal zprávy od Macinky: Mluví o vydírání a obrací se na bezpečnostní složky se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Slon v porcelánu

Kritiku prezidenta odstartovalo Macinkovo tvrzení, že hlava státu jednala bez souhlasu vlády a chovala se jako „slon v porcelánu“. Podle Pavla jde ale o zkreslený výklad situace. Prezident zdůraznil, že jednání o letounech L-159 s Ukrajinou neprobíhá ze dne na den, ale navazuje na měsíce staré rozhovory mezi oběma zeměmi. „Je znakem zkušených lidí a diplomatů zvlášť, že si informace ověřují dříve, než dojdou k nějakému závěru. Tím spíše, když se rozhodnou mentorovat prezidenta republiky,“ reagoval Pavel na výtky.

Horká debata u Moravce: Richterová a Macinka se ostře střetli kvůli Turkovi a sponzorům Motoristů

Bezpečnostní analytik Andor Šándor nicméně vidí v celé kauze hlubší problém, který podle něj českou politiku provází už delší dobu. „Myslím, že »fenomén Turek« dále pokračuje jaksi v tom, že zasahuje do politiky ČR způsobem, že si aktéři dění kolem něj neumí vyříkat věci v klidu. Působí to velmi amatérsky a jako snaha Motoristů prezidentovi »osladit« to, že jim nejmenoval Turka. Jeden by mohl říct, že do osobní roviny by se to takto dostat nemělo a aktéři by spolu měli umět komunikovat,“ uvedl podle webu ŽvČ. 

Akceptovatelné riziko 

Samotná nabídka Ukrajině se přitom netýká jen vojenské pomoci, ale i ekonomických zájmů Česka. Pavel připomněl, že Ukrajina nyní navrhla letouny odkoupit, což by celý proces mohlo urychlit. Zároveň zdůraznil, že armáda může uvolnit pouze techniku, která neohrozí obranyschopnost země. Poskytnutí čtyř letounů z celkových čtyřiadvaceti je tedy prý akceptovatelným rizikem.

Babiš pod tlakem: Na tiskovce zvýšil hlas a obul se do novinářů. Macinka přidal ostrý tón

Hlava státu navíc vnímá celý projekt jako příležitost pro český obranný průmysl. Pokud by se L-159 v protidronové obraně osvědčily, mohlo by to výrazně pomoci výrobci Aero Vodochody i dalším exportním zakázkám. „Samozřejmě že je to na jednání vlády, ale já v tom vidím nejen možnost pomoci významně Ukrajině, ale vidím v tom také mimořádnou příležitost pro Českou republiku,“ uvedl prezident a dodal, že o celé věci chce jednat s premiérem Babišem. 

Článek Spor o Ukrajinu vyhrotil vztahy na domácí scéně. Pavel se brání kritice, Šándor varuje před osobními válkami se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pavel řekl Turkovi jasné ne

Prezident své stanovisko opřel o Ústavu České republiky a o rozhodovací praxi Ústavního soudu. „Intenzita a rozsah problematických výroků a činů Filipa Turka opakovaně vyvolávají pochybnosti o jeho loajalitě k hodnotovému řádu vymezenému Ústavou ČR,“ stojí v oficiálním prohlášení Hradu. Podle Pavla přitom není klíčové, zda byly všechny výhrady právně prokázány, ale že svým vystupováním dlouhodobě vyvolává pochybnosti u významné části veřejnosti.

Turek čelil na Národní třídě bouři nevole. Dav ho vypískal

Pavel také zdůraznil, že u členů vlády musí platit vyšší nároky než u běžných politiků. Nelze proto přehlédnout, že Turek svými výroky a chováním vytváří přesvědčení, že bagatelizuje jeden z nejhorších totalitních režimů 20. století, a to nacistické Německo. Takový obraz je prý neslučitelný s respektem k lidské důstojnosti, rovnosti a demokratickému zřízení. 

Hnutí nemá jiného kandidáta 

„Prezident je hluboce přesvědčen, že člověk s tímto chováním a vystupováním nemůže být ministrem vlády ČR,“ uvedl Hrad bez obalu. Pavel zároveň očekává, že premiér Andrej Babiš Turka kvůli těmto okolnostem vůbec nenavrhne. „Pokud by toto očekávání nenaplnil, je povinností prezidenta tuto roli naplnit,“ zaznělo dle webu ŽivotvČesku dále v prohlášení. 

Babiš řešil zdraví Filipa Turka osobně. Radil mu, ať dorazí za prezidentem klidně na vozíku

Hrad rovněž připustil, že odmítnutí jmenování by bylo krajním a výjimečným krokem, ke kterému by prezident sáhl jen v mimořádné situaci. Turek přitom po jednání řekl, že Motoristé sobě nemají pro resort životního prostředí jiného kandidáta. „Věřím, že se mi něco podařilo vysvětlit, s něčím se určitě bude těžko smiřovat, takže uvidíme,“ uzavřel.

Článek Pavel řekl Turkovi jasné ne. Prezident trvá na tom, že do vlády nepatří se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Turek se chce sejít s prezidentem 

Filip Turek potvrdil, že prezidenta požádal o setkání, a nyní čeká, zda a kdy mu Hrad nabídne konkrétní termín. S hlavou státu se osobně doposud nesešel, přestože nová vláda ANO, SPD a Motoristů sobě byla jmenována už v pondělí. Turek mezi ministry zatím chybí a jeho možný resort dočasně vede předseda Motoristů Petr Macinka, který současně zastává funkci ministra zahraničí. Podle Turka byl odklad způsoben jeho akutními zdravotními problémy, které jsou nyní minulostí.

Češi podepisují podporu pro prezidenta. Podle Mináře čelí velkému tlaku

Prezident Petr Pavel však dává jasně najevo, že žádné výjimky dělat nehodlá. Svůj pracovní kalendář popsal dle webu Extra jako mimořádně zaplněný a možnost schůzky s Turkem zatím ponechal otevřenou. „Takže bude záležet na tom, kdy dostaneme žádost a budeme schopni ji do programu vtěsnat,“ uvedl prezident. Z jeho slov je patrné, že kandidát Motoristů nemá na Hradě přednostní zacházení a případné jednání se uskuteční pouze tehdy, pokud to čas dovolí.

Pavel má k němu zásadní výhrady 

Otázka, zda se Turek ministrem vůbec stane, zůstává velmi nejistá. Prezident Pavel opakovaně zdůraznil, že má k jeho osobě zásadní výhrady a že si jen obtížně dokáže představit okolnosti, které by ho přiměly změnit názor. Podle Pavla Turek nesplňuje představu vhodného kandidáta na ministra jakéhokoli resortu, a to bez ohledu na politickou dohodu stran.

Americký puberťák ve volném čase postavil na zahradě dům. Celé to zvládnul za přibližně 35 000 Kč

Za prezidentovými pochybnostmi stojí především Turkovy dřívější výroky. Pavel zmiňuje údajné rasistické a homofobní příspěvky na sociálních sítích, nejasnosti kolem majetkového přiznání i informace o výhrůžkách zaměstnanci saúdskoarabské ambasády. Přesto prezident deklaruje ochotu si Turkovy argumenty vyslechnout. „Chci mu ale dát prostor, aby stejně jako všichni ostatní měl možnost se k tomu vyjádřit. Ale zároveň říkám, že si těžko dokážu představit, že by přišel s něčím, co by úplně vyvrátilo všechny moje pochybnosti o něm,“ uzavřel Pavel.

Článek Filip Turek znovu ve hře o ministerstvo. Prezident Pavel reagoval chladně se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Prezident připomíná důležitost první pomoci 

Prezident ve svém poselství zdůraznil, že v krizových momentech rozhodují sekundy. „Naše všímavost může být rozdílem mezi tragédií a možností prožít Vánoce se svými blízkými. Proto je první advent vhodnou příležitostí k oprášení principů první pomoci. Nečekejme na to, až pomůže někdo jiný. Při záchraně lidského života jde o vteřiny,“ uvedl. 

Umíte poskytnout první pomoc? Každý by měl znát správný postup. Mozek odumírá do 5 minut, varují záchranáři

Jeho slova tak působila nejen jako apel, ale i připomenutí, že základní dovednosti mohou mít zásadní vliv na osud člověka v nouzi. Reakce jeho podporovatelů poté na sebe nenechaly dlouho čekat. Pod příspěvkem se objevila řada komentářů vyjadřujících respekt i sympatie. 

Vlna chvály, ale také kritiky 

Jedna z diskutujících prezidentovi napsala: „Pane prezidente, smekám! Vaše neutuchající energie je inspirací nám všem. Užijte si krásný advent také s rodinou, v klidu a radosti. Máme vás rádi. Mluvím za sebe a určitě i za minimálně tři miliony dalších vašich podporovatelů.“ Lidé podle webu Super oceňovali zejména fakt, že Pavel připomněl něco praktického a užitečného, co může reálně pomoci v běžném životě.

„Nemám peníze, musíme počkat do příštího měsíce,“ zaslechl v obchodě. Pavel se rozhodl zoufalé matce pomoci

Vedle pochval se ale ozvali i kritici. Někteří Pavlův příspěvek považovali za zbytečné předvádění, protože má podle nich v současné situaci řešit jiné věci. Nejčastěji zaznívalo, že stále nejmenoval vládu a místo toho se věnuje tématům, která nejsou prioritní. 

Článek Prezident Pavel připomněl důležitou dovednost. Získal chválu, ale i kritiku se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Tlak, který Babiš nečekal 

Václav Dolejší ve svém hodnocení připomíná, že Andrej Babiš má pověst člověka, který se dokáže „vymotat“ z téměř každé politické komplikace. „Andrej Babiš má tu vlastnost, že se ze všech problémů dokáže vymotat. Někdy lépe, někdy hůře a někdy je to třeba takové kličkování mezi zákony,“ uvedl podle webu Aktuálně. Právě tahle schopnost prý dlouhodobě přitahuje voliče a vytváří dojem, že si Babiš poradí i v situacích, které by jiné politiky potopily. 

5 pádných důvodů, proč dědečkové nesmí chybět v životě vnoučat. Jejich vliv je nenahraditelný

Jenže tentokrát se ocitl v tlaku, který podle Dolejšího nečekal. Po volbách to přitom zpočátku vypadalo, že předávání moci poběží hladce, a první dny po hlasování působily „víc v pohodě“. Postupně ale začalo být vidět, že mezi prezidentem a Babišem nepanuje důvěra. Podle Dolejšího lídr hnutí ANO podcenil, jak neústupně bude prezident trvat na tom, aby vyřešil svůj střet zájmů – a to jasně, transparentně a předem. 

Politický kolaps 

Zásadní moment přišel 12. listopadu, kdy na Hradě proběhla třetí schůze. Až tehdy Babiš podle Dolejšího pochopil, že prezident Pavel v tlaku nepoleví. Hlavu státu totiž podpořil nález Ústavního soudu, který se opakovaně vracel jako argument, že Babiš musí střet zájmů vyřešit, nikoli pouze odložit. Právě v tento den se atmosféra zásadně změnila. Lídr hnutí ANO si totiž uvědomil, že jej prezident nepustí dál, dokud nebude mít jasné a použitelné řešení. Podle reportéra šlo také o moment, který výrazně zpomalil celý proces skládání vlády.

Vláda mění pravidla pro výpočet důchodu: Od roku 2026 začne platit nová metoda

V pozadí jednání už tehdy začaly sílit otázky o tom, kdo by mohl Babiše případně nahradit, jakou roli by mohla sehrát Alena Schillerová či zda je Karel Havlíček připraven převzít post premiéra. Do debaty vstoupily i kontroverze kolem Motoristů a jejich kandidáta Filipa Turka, stejně jako napjaté vztahy mezi Pražským hradem a potenciální koalicí ANO–SPD–Motoristé. Nyní se tedy podle odborníka nacházíme v tzv. politickém kolapsu. 

Článek Dolejší popsal zlom v jednáních mezi Babišem a prezidentem se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Střet zájmů musí být co nejdříve dořešen 

Prezident před pamětní deskou připomněl, že šéf hnutí ANO měl situaci řešit už dávno, neboť minimálně půl roku věděl, že povede vládu. „Ví moc dobře, jaký máme zákon a jaký evropský zákon o střetu zájmů máme. Věděl to moc dobře po celou dobu, kdy chtěl být premiérem. Měl proto dostatek času, aby si promyslel variantu řešení. Je to v souladu s Ústavou a je také v zájmu všech občanů, aby slyšeli, jakým způsobem střet zájmů vyřeší před svým jmenováním. Jinak je to kupování zajíce v pytli a to nikdo z nás nechce,“ apeloval.

Na sociální síti zahlédla inzerát s Babišem. Šlo o podvod za pomoci umělé inteligence

Pavel připomněl i rizika, která by nevyřešený střet zájmů mohl České republice přinést. Je proto podle něj férové, aby občané věděli, zda se budou další čtyři roky potýkat se soudními spory kvůli osobě premiéra. Jeho požadavek je prý i v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu z roku 2020, které říká, že hlava státu má při jmenování předsedy vlády brát ohled na možný střet zájmů kandidáta. Nevyloučil proto ani další hořké řešení. 

Nový kandidát do čela Sněmovny 

„Pokud by Andrej Babiš nebyl schopen uspokojivě vyřešit svůj střet zájmů, pak bych se jeho jmenováním podílel na vzniku protiprávního stavu. To ode mě neočekává Ústava ani veřejnost. V takovém případě by asi bylo dobré, aby vítěz voleb nabídl jiného kandidáta, který není ve střetu zájmů,“ konstatoval podle webu CNN prezident dále.

Důchodce Pavel žije 19 let v domě bez střechy, vody a elektřiny. „Tohle má být ten odpočinek? Ať vláda vidí, jak občané musí žít“

Do debaty nicméně vstoupili i další politici. Například premiér Petr Fiala hlavu státu podpořil a připomněl praktické dopady minulých let. „Není to jen otázka morální, ale zásadní a praktická. Už teď firmy Andreje Babiše neoprávněně získaly dotace ve výši sedm miliard korun v době, kdy byl v čele vlády. To jsou peníze, které měly jít občanům a jiným firmám,“ uvedl. Babiše se naopak zastal předseda SPD Tomio Okamura, podle kterého by měl prezident postupovat primárně podle výsledků voleb.

Článek Prezident Pavel tlačí na Babiše: Bez jasného řešení jmenován nebude se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Babiš musí vysvětlit střet zájmů

Prezident své stanovisko zopakoval během návštěvy Karlovarského kraje. Na dotaz novinářů řekl, že od Babiše očekává konkrétní postup: jakmile by byl jmenován premiérem, Agrofert by podle platné legislativy přišel o nárok na dotace i o možnost účastnit se veřejných zakázek. „V případě, že bude Andrej Babiš ve střetu zájmů, tak z hlediska platné legislativy bude Agrofert dnem jmenování Andreje Babiše vyloučen ze všech dotací a zároveň z veřejných soutěží,“ zdůraznil s tím, že jde o otázku důvěry i stability systému.

Hůlka se ostře opřel do prezidenta. Nechápe, proč byl zvolen

Pavel zároveň upozornil na možná rizika, která by měla dopad na celou republiku, pokud by Evropská unie potvrdila Babišův střet zájmů. Mohlo by to prý znamenat omezení finančních toků z Bruselu, což by ohrozilo množství projektů napříč regiony. „Protože potom veškeré peníze z Evropské unie, a není jich málo, budou předmětem buďto pozdržení, nebo úplného zablokování,“ uvedl podle serveru TN prezident.

Prezident si chce vznikající vládu důkladně prověřit 

Kdy bude vláda skutečně vznikat, má přitom v rukou právě Andrej Babiš. Prezident připomněl, že on sám proces nijak nebrzdil a že všechny kroky nyní závisí na předsedovi ANO. „Teď je na Andreji Babišovi, kdy přijde se způsobem, jak je připraven řešit svůj střet zájmů, kdy si promluvíme o programovém prohlášení,“ dodal. Podle Pavla přitom bude důležité nejen to, jak střet zájmů vyřeší, ale také, jaké priority bude vláda prosazovat.

Kauza Čapí hnízdo pokračuje. Babišovi právníci kritizují soud

Dalším klíčovým bodem je totiž personální obsazení kabinetu. Podle dosavadních informací se mají koaliční strany ujmout návratu k tématu na konci listopadu. Prezident už dopředu avizoval, že se s každým kandidátem chce osobně setkat, probrat jeho postoje a ujistit se, že bude schopen svou roli zastávat odpovědně. Teprve poté může začít skutečné formování vlády.

Článek Prezident: Babiš musí vysvětlit střet zájmů, jinak vládu nesestaví se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pavel si pozval Babiše na Hrad

Podle informací Hradu chce Pavel slyšet jasné odpovědi na dvě klíčové otázky. První se týká samotného programu budoucí vlády, který Babiš minulý týden poslal v elektronické podobě do datové schránky prezidenta. V druhém případě půjde o jeho střet zájmů a konkrétní kroky, které by měl lídr ANO podniknout, aby rozptýlil pochybnosti spojené se svým vlastnictvím svěřenských fondů, kam převedl holding Agrofert. 

Babišová to rozjela v Řecku. Oblékla se ve stylu Mamma Mia!

Andrej Babiš sice opakovaně ujišťuje, že zákon neporušuje a že vše vyřeší ještě před svým jmenováním, ale zatím odmítá upřesnit, jak to chce udělat. Dříve pouze naznačil, že zvažuje několik variant, které mají být v souladu s českou i evropskou legislativou. Jeho oponenti však upozorňují, že jakékoli formální kroky budou málo, dokud bude z aktivit Agrofertu dál profitovat.

Prezident chce konkrétní vysvětlení 

Schůzka na Hradě tak může být zlomovým bodem. Prezident Pavel dal už dříve najevo, že chce od budoucího premiéra jasná a konkrétní vysvětlení, a to nejen kvůli zákonu o střetu zájmů, ale i kvůli transparentnosti vládnutí. Pokud tedy přesvědčivě doloží, že problém vyřešil, může být jmenování vlády pouze formalitou. Pokud ne, experti podle serveru TN očekávají, že prezident celý proces pozdrží.

Bohdalová se vydala na návštěvu k Zemanovi. Bývalý prezident se pochlubil společnou fotkou a přidal i poděkování

Lídr hnutí ANO se přitom k plánované schůzce blíže nevyjádřil. „Řešení oznámím před jmenováním premiérem,“ zopakoval několikrát během minulého týdne. Jaké konkrétní kroky to budou, se tak veřejnost dozví nejspíš až po jednání na Hradě.

Článek Prezident Pavel se setká s Babišem a chce po něm vysvětlení: Chystá se něco velkého se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Prezident počítá s Babišem jako s premiérem 

Podle Hanáčka jde o zavedenou praxi, která je v českém politickém systému spíše zvyklostí než zákonem. „Neopírá se o žádnou formální proceduru a nepředpokládá jej ani ústava,“ vysvětluje odborník. Přesto má tento krok jasný symbolický význam – prezident dává najevo, že počítá s daným politikem jako s budoucím premiérem.

Bohdalová se vydala na návštěvu k Zemanovi. Bývalý prezident se pochlubil společnou fotkou a přidal i poděkování

„Andrej Babiš nicméně musí v některých situacích určitě improvizovat, což je odvislé zejména od toho, jak se ta vyjednávání posunují a jaké si jednotliví aktéři kladou podmínky,“ upozorňuje politolog s tím, že současná povolební jednání probíhají s jistými nástrahami.

To, co se děje, je relativně normální 

V praxi to znamená, že se jednání mohou zdržovat, pokud koaliční partneři trvají na svých podmínkách nebo prosazují vlastní priority. Jedním z takových případů je postoj hnutí Motoristé sobě, kteří chtějí prosadit své nejvýraznější osobnosti. „Mám na mysli zejména asertivitu Motoristů sobě, kteří do vlády prosazují své nejvýraznější tváře, což je pro Babiše věc, kterou musí strávit a která pro něj asi nebude úplně ideální,“ vysvětluje dále Hanáček. 

Důchodce Pavel žije 19 let v domě bez střechy, vody a elektřiny. „Tohle má být ten odpočinek? Ať vláda vidí, jak občané musí žít“

iZdroj fotografie: Depositphotos

Takové momenty prý od lídra vítězného hnutí vyžadují určitou flexibilitu a schopnost kompromisu. Na druhou stranu ale prý Babiš dobře ví, kde je možné hledat s budoucími koaličními partnery společnou řeč. „Takže pokud bych to měl zhodnotit, zatím to probíhá relativně normálně,“ uzavřel Hanáček současné politické dění.

Článek Prezident pověřil Babiše sestavením vlády: Znamená to jediné se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dvoudenní výlet se vydařil

Nedávno se prezident Petr Pavel vydal na dlouho plánovanou dvoudenní cestu po jižní Moravě, kde jej čekalo několik zastávek, o nichž se zmiňuje také na svém Instagramu. Po celou dobu mu po boku věrně stála jeho manželka. Jako první navštívil pár Veterinární univerzitu v Brně, kde měl možnost zhlédnout velmi zajímavou část výuky, a to cvičení z chirurgie a ortopedie malých zvířat. Studenti zrovna prováděli otevírání střev.

Video: Vojáka se slušným chováním a smyslem pro pořádek nový prezident nezapře. Lidi nadchlo, jak zvedá ze země svetr a čistí si boty

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Petr Pavel (@prezident_pavel)

Při prezidentově návštěvě univerzity samozřejmě nechyběla ani média, a tak z této akce vzniklo hned několik fotografií, na nichž jsou zachyceni manželé Pavlovi. Toho využili módní experti, kteří se pustili do rozboru jejich outfitů. Prezident Petr Pavel zvolil šedé kalhoty, k nimž si oblékl kostkovanou košili. Svůj vzhled dozdobil tmavě modrým sakem a kravatou ve stejné barvě. Jeho zvolené garderobě se tak nedalo nic vytknout. Jeho manželka při výběru oblečení však příliš šťastnou ruku neměla.

Skvělý účes, ale špatné doplňky

Eva Pavlová všechny přítomné oslnila svým velmi slušivým účesem ve stylu hollywoodské herečky Jane Fondy. Lehce vlnité vlasy jí dodaly šmrnc a pár let jí rozhodně ubraly. První dáma se oblékla do širokých společenských kalhot, k nimž zvolila lehký bílý svetřík. Kvůli chladnému počasí doplnila outfit ještě o dlouhý černý kabát. Jak ovšem píše také web eXtra, s volbou kabelky šlápla vedle. Světle hnědá taška přes rameno se totiž k jí zvolenému oblečení příliš nehodila. Kdyby ji vyměnila za například vínovou kabelku, udělala by lépe.

Bohdalová se vydala na návštěvu k Zemanovi. Bývalý prezident se pochlubil společnou fotkou a přidal i poděkování

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Petr Pavel (@prezident_pavel)

Po návštěvě Veterinární univerzity v Brně, kde si prezident od rektora Aloise Nečase převzal speciální medaili, on a jeho žena zamířili za brněnskou primátorkou a zastupiteli krajského města. Neopomenuli ani zámek Pohansko na Břeclavsku a firmu MYCO v Bzenci. Snad mu tento výlet nebudou občané České republiky vyčítat. Jednou už totiž za něco podobného schytal vlnu kritiky, jak jsme již na DámskémDeníku psali.

Článek Při návštěvě jižní Moravy prezident Pavel a jeho žena jen zářili. Módní přešlap první dámy byl však očividný se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Peřeje roudnického kanálu sjel s přehledem

Na rozdíl od bývalé hlavy státu Miloše Zemana je ta současná ve viditelně lepší fyzické kondici. Na tom, že je Pavel velmi zdatný, se zřejmě podepsala i jeho vojenská kariéra. Náročnou plavbu roudnickým kanálem, v němž několik dní bojovala světová juniorská vodácká špička, sjel s přehledem. Jako upomínku na úspěšnou jízdu slalomovou tratí pak dostal od předsedy Českého svazu kanoistů Stanislava Ježka památeční startovní číslo 100.

Svým výkonem se prezident pochlubil na sociálních sítích. „Horké víkendové teploty přímo lákaly k vodě, a tak jsem se vyrazil podívat do Roudnice na světový šampionát juniorů ve sjezdu na divoké vodě. Sám jsem si dokonce jízdu v roudnickém kanálu vyzkoušel s šestinásobným mistrem světa Tomášem Slovákem,“ napsal prezident na svém instagramovém profilu k fotografii, na níž sedí v deblkajaku na přední pozici háčka.

Funkce prezidenta vyžaduje víc

Odezva na jeho jízdu ale nebyla zřejmě taková, jakou si od toho sliboval. Přestože spousta fanoušků prezidentův výkon na vodě kvitovala s nadšením, našli se i kritici. Vyčítají Pavlovi, že se nedostatečně věnuje prezidentskému úřadu. „Fyzičku má evidentně dobrou, ale to je vše. To stačí možná vojákům, ale funkce prezidenta vyžaduje mnohem víc,“ cituje server VipShow nespokojeného diskutéra. „Co se pořád předvádí? Kdo je na něj zvědavej, a proč nesedí na hradě a něco nedělá?“ uvedl další.

Podle serveru nešlo o jediné kritiky, které krasojízda prezidenta v peřejích vytočila. „Neměl by takhle blbnout. Kdyby radši seděl na hradě a pořádně pracoval. Je toho tolik, co se musí udělat, a on si plave ve vodě za státní peníze. A ještě tomu říkají práce,“ napsal jiný. „Kdy vůbec pracuje? Pořád se někde ukazuje, někoho podporuje a stát se asi vede sám,“ poznamenal další účastník diskuze.

Článek Prezident Petr Pavel schytal vlnu kritiky za svůj výlet. Češi mu vyčítají, že utrácí státní peníze a nic nedělá se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.