Svou metodu sdílela na sociálních sítích

Každý rodič se snaží udělat své dítě šťastným. Kupuje mu a dává mu vše, co mu na očích vidí, a to až do takové míry, že to často přesáhne veškeré hranice. Z takových dětí se poté stávají nevděčníci, kteří jsou zvyklí na to, že za každou cenu dostanou, co chtějí. A pokud ne, dokáží to rodičům pořádně osladit. Taková výchova je samozřejmě nesprávná a rodiče poté svého rozhodnutí litují.

A právě takovou matkou byla i Hayley Hassel, která své malé dceři kupovala vše, co si její malá princeznička přála. Ať se jednalo o oblečení, jídlo, či hračky, žena svou holčičku pěkně rozmazlovala. Naštěstí si to ale včas uvědomila a rázně proti jejímu nevděčnému a nepřijatelnému chování zakročila. Svou výchovnou metodu poté zveřejnila na sociálních sítích, aby tak ukázala ostatním rodičům, jak se k takovýmto zlobidlům zachovat. Ti s její reakcí naprosto souhlasili.

Naučila tím svou dceru vděčnosti

Jelikož dívka zrovna v danou dobu milovala panenky LOL, rozhodla se Hayley své dcerce pořídit penál právě s těmito postavičkami. Když jej holčičce přinesla, ta místo toho, aby své mámě poděkovala, na ni začala křičet, že takové pouzdro mají ve třídě všichni, hodila ho do koše a naštvaná odešla z pokoje pryč. Pro úplnost svého rozčílení nezapomněla pořádně třísknout dveřmi.

iZdroj fotografie: Depositphotos

To její matku naprosto dopálilo, a tak se rozhodla, že své dceři udělí lekci, na kterou nezapomene. Zavolala dívku zpět a řekla jí, že odteď bude do školy chodit s obyčejným plastovým sáčkem na zip místo penálu. Dívka v tu chvíli začala plakat a prosila maminku, aby jí pouzdro dala zpět. Ona však byla neoblomná a přinutila navíc dceru, aby vyhozený dárek předala spolužačce, jejíž rodiče si takovouto věc nemohou dovolit. Je si jistá, že tímto naučila svou dceru vděčnosti a tomu, že si musí vážit svých věcí.

Článek Penál, který dostala, hodila do koše. Maminka jí dala lekci, na kterou nikdy v životě nezapomene se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Zpočátku se vše vyvíjelo dobře

Když jsem poznala Milana, žila jsem tou dobou v bytě u své babičky v Olomouci. Tehdy jsem se s matkou dohodla, že když se k babičce nastěhuji a budu se o ni starat, můžu si nechat její byt. Předpokládalo se, že časem bude babička potřebovat pomoc. Já jsem byla jedináček a bylo zbytečné, abych si platila někde vlastní bydlení, když babička žila sama ve třípokojovém bytě.

Milan mě tehdy okouzlil a já si plánovala, že bychom mohli tvořit pár, vzít se a založit rodinu. Moje babička naštěstí nebyla velká puritánka, a tak Milan mohl zůstávat i přes noc. Byli jsme spolu jen krátce, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Připadalo mi to dost unáhlené, ale Milan se proti těhotenství nijak nestavěl. Vzal to, jak to je, a já se tedy rozhodla dítě si nechat.

Když se Klárka narodila, zdálo se vše na dobré cestě. Pak však Milan přišel s naprosto šokujícím rozhodnutím. Dostal pracovní nabídku z Velké Británie. Nechtěl o tom ani diskutovat. Pro něj to byla příležitost, která se prostě neodmítá. Chtěl, abychom s dcerou jely s ním nebo za ním později přijely. Já jsem tu však nemohla nechat babičku, která už tou dobou trpěla počínající demencí.

Vztah na dálku by nefungoval

Milan se sbalil a odjel. V podstatě jsme se rozešli. Jak chcete udržet vztah na takovou dálku? A tak mi tu nastal kolotoč povinností. Musela jsem se vrátit do práce. Uživit se nebylo vůbec jednoduché, i když jsme bydlely ve vlastním. Chtěla jsem, aby Klárka měla to, co ostatní děti. Platily se kroužky, slušné oblečení, občas nějaký výlet nebo tábor.

Na to vše jsem musela šetřit a nějak vydělat. Brala jsem si i práci na doma a po večerech se probírala papíry. Milan občas poslal nějaké peníze, ale nepřispíval mi nijak pravidelně a já nejsem typ, který by se tahal někde po soudech. Ukázal se na pár dní v roce, dovezl Klárce nějaké dárky, značkové oblečení a společně někam vyrazili. Také jí sliboval, že ji vezme na prázdniny do Anglie. Pak se však vždy vymluvil na práci.

Dcera se odstěhovala natrvalo

Když bylo Klárce patnáct, babička umřela. Bylo nám po ní smutno, ale Klárka si konečně mohla zařídit svůj vysněný pokoj. Nakoupila jsem nábytek i doplňky do jejího nového království. Brzy nato se však Milan vrátil z Anglie natrvalo. Koupil byt na našem sídlišti, aby byl blízko Klárky, a zařídil jí tam pokoj. Po těch letech se z něj stal najednou svědomitý otec.

Zatímco já celý život dřela, on si našetřil slušné peníze. Začal Klárku brát do restaurací, za kulturou a kupoval jí i drahé oblečení. Udělal na ni velký dojem a ona postupně trávila více času u něj než u mě. S úderem osmnáctých narozenin mi oznámila, že se stěhuje k otci napořád. Nechápala jsem, proč chce jít za ním. Pro mě to byl člověk, který na ni roky kašlal. Jemu jsem to nevyčítala, ale od dcery jsem očekávala trochu vděku. Jak může nevidět, co jsem pro ni všechno udělala, a jen tak se sbalit a odejít pryč?

Dnes je jí dvacet a studuje, za což jsem vděčná. U mě se však ukáže velmi sporadicky. Nemá čas. Na společnou procházku nebo víkend už si ani nevzpomínám. Zůstala jsem sama. Mám-li být upřímná, někdy lituji, že jsem se tehdy rozhodla dítě si nechat. Snažím se zůstat nad věcí, možná se to časem ještě otočí. Momentálně jsem však z dceřina chování opravdu zklamaná.

Článek „Sama jsem vychovala dceru. Teď radši žije se svým otcem“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.