Od žákovských lístků k mezinárodní sbírce

Zlom přišel při dojíždění na průmyslovku do Děčína. Hrbáček si začal všímat, že žákovské a týdenní jízdenky mají různé barvy, tvary, formáty. Přestal je jen hromadit a začal třídit, nejdřív podle druhů, pak podle výdejních stanic. Cílem bylo mít z každé stanice alespoň jednu jízdenku. Postupně se sbírka rozrostla za hranice Česka. Přes mezinárodní sběratelský klub a evropská setkání se dostal k lepenkovým jízdenkám ze zrušených tramvajových tratí v Nizozemsku, ke starým německým lístkům na dnes neexistující čtvrtou vozovou třídu i ke kartonovým jízdenkám z Austrálie. Některé kusy sháněl roky.

Organizovaných sběratelů jízdních dokladů je přitom v celé Evropě podle odborného časopisu Železničář necelých pět set. Nejde o masový koníček, a právě ta úzkost komunity dělá z rozsáhlé, systematicky budované sbírky něco, co má na trhu váhu.

Co vlastně rozhoduje o ceně jízdenky

Samotné stáří nestačí. Kdo si myslí, že každý zažloutlý lístek z půdy je poklad, bude nejspíš zklamaný. Hodnotu tvoří kombinace několika faktorů:

• Typ dokladu – lepenkové Edmondsonovy jízdenky jsou pro sběratele královská kategorie. V Česku je dnes vyrábí už jen Jindřichohradecké místní dráhy v Kamenici nad Lipou.
• Rarita výdejny nebo trasy – jízdenka ze zaniklé tratě nebo zrušené stanice má automaticky vyšší poptávku.
• Zahraniční a exotická provenience – čím obtížněji dostupný původ, tím zajímavější kus.
• Doložený příběh – provenience, tedy prokazatelná historie vlastnictví, dokáže cenu vynásobit řádově.
• Stav zachování – u novějších termotiskových jízdenek potisk časem mizí, což paradoxně dělá zachovalé kusy vzácnějšími.

Hrbáčkova sbírka splňuje hned několik z těchto kritérií: je rozsáhlá, systematická, mezinárodní a budovaná člověkem, který obor zná profesně. Bez položkového soupisu a odborné expertizy ji ale nelze poctivě ocenit jednou částkou.

Český trh: stovky, tisíce, výjimečně víc

Kdo chce získat představu, stačí se podívat na Aukro, kde má kategorie železničních jízdenek stovky nabídek. Reálné výsledky z posledních měsíců mluví jasně:

Vyšší počet kusů automaticky neznamená vyšší cenu: lot za 25 jízdenek se prodal za víc než stokusová sada. Rozhoduje skladba, zajímavost a tematická soudržnost. Běžné loty se pohybují ve stovkách až nižších tisících korun. Pro většinu lidí, kteří najdou na půdě krabici starých lístků, je tohle realita.

Kdy jízdenka stojí miliony

A pak je tu úplně jiná liga. V dubnu 2025 se v britské aukční síni Henry Aldridge & Son prodal takzvaný Tomlinův archiv, soubor obsahující vodou poškozenou jízdenku a imigrační kartu pasažéra Titanicu. Kladívko spadlo na 69 000 librách, tedy zhruba 2,1 milionu korun. Tatáž aukční síň eviduje samostatný „launch ticket“ z Titanicu za 20 000 liber. U nejdražších titanických předmětů se částky šplhají do milionů liber.

Co ty kusy odlišuje od běžného lotu na Aukru? Příběh a provenience. Tomlinova jízdenka není cenná proto, že je stará. Je cenná proto, že její majitel nastoupil na loď, která se potopila, a dokumenty to dokazují. Právě doložený původ a historický kontext katapultují jinak obyčejný kus papíru do sféry, kde se o ceně rozhoduje v aukčních síních, ne na internetovém bazaru.

Co si z toho odnést

Hrbáčkova sbírka stojí na desetiletích systematické práce, kontaktů v úzké komunitě a profesní znalosti železnice. Její přesnou hodnotu dnes nezná ani on sám, a bez expertizy ji nezná nikdo. Jisté je, že dnešní trh přisuzuje i zdánlivě všedním jízdenkám reálnou cenu, a u sbírky této velikosti a hloubky se drobné částky sčítají. Skutečnou cenu ale nedělá počet kusů v šanonu. Dělá ji to, co za každým lístkem stojí: rarita, kontext a příběh, který se nedá vyrobit dodatečně.

Článek Muž z Ústí sbírá jízdenky od dětství. Má jich desítky tisíc a dnes mají cenu, o které neměl tušení se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.