Co je v těch 11,3 miliardách

Ministerstvo obrany v říjnu 2024 zveřejnilo dokument s otázkami a odpověďmi, který popisuje obsah kontraktu. Vedle dvou letounů v něm figurují:

• schopnost hašení ze vzduchu,
• modul pro transport pacientů,
• tankování za letu v režimu výdej i příjem,
• přídavné nádrže,
• systém vlastní ochrany,
• modul pro pátrání a záchranu,
• vybavení pro přepravu cestujících ve vyšším standardu,
• opakovač GPS pro speciální síly,
• pozemní vybavení, počáteční dodávky náhradních dílů a školení personálu.

V celkové částce je navíc kurzová rezerva. Co v dokumentu chybí? Jediné číslo, které by řeklo, kolik z toho stojí samotný letoun. Právě to je „ta jedna tabulka“, kterou Mikulecký požaduje.

Proč nejde jednoduše porovnat „cenu za kus“

Mikuleckého přepočet je aritmeticky správný: 11,3 miliardy děleno dvěma dá 5,65 miliardy na stroj. Jenže totéž číslo zahrnuje výcvik, díly, moduly i rezervu. Sám analytik to v původním komentáři přiznává, výslovně píše, že jde o „prostý přepočet“ a že jiné státy nemusely kupovat stejné doplňky. Přesto z něj vyvozuje závěr o „nejdražším nákupu“.

Zahraniční kontrakty situaci nerozřeší. Portugalsko v roce 2019 schválilo 827 milionů eur na pět KC-390, ale v ceně je i letový simulátor a logistická podpora. Nizozemsko a Rakousko loni podepsaly společnou smlouvu na devět strojů; nizozemská parlamentní zpráva uvádí rozpočet 1,703 miliardy eur včetně DPH, rizikové rezervy a provozních nákladů, a navíc zmiňuje samostatný kontrakt na systémy vlastní ochrany. Žádný z těchto zdrojů nenabízí čistou cenu holého letounu. Srovnání „jablko na jablko“ prostě neexistuje.

Obchodní tajemství, nebo veřejný zájem?

Ministerstvo obrany se brání tím, že konkrétní položkové ceny podléhají obchodnímu tajemství a důvěrnosti. Zároveň ale samo zdůrazňuje, že český balík patří k nejkomplexnějším na světě, což je argument, který bez čísel nelze ověřit ani vyvrátit.

Právní rámec přitom není jednoznačně na straně utajení. Nejvyšší správní soud v klíčovém judikátu k právu na informace a obchodnímu tajemství konstatoval, že u smluv hrazených z veřejných prostředků nelze paušálně odmítnout zveřejnění ceny, příjemce a rámcového předmětu plnění. V jiném rozhodnutí NSS zdůraznil, že transparentnost veřejné zakázky může převážit nad obecným odkazem na mlčenlivost. Ministerstvo tedy nemusí zveřejnit každý řádek, ale argument „celé je to tajné“ by u soudu neobstál.

Předžalobní výzva, nikoli žaloba

Důležitý detail: zatím nejde o soudní spor. Černochová avizovala předžalobní výzvu, už druhou vůči Mikuleckému. Ta první se týkala jeho květnového komentáře o prodloužení pronájmu gripenů, kde analytik tvrdil, že Česko zaplatí „nepřekvapivě dvojnásobnou cenu“, a pracoval s porovnáním starší a novější smlouvy se Švédskem.

Pokud by žaloba skutečně přišla, těžiště bude v tom, zda Mikuleckého text obsahuje prokazatelně nepravdivé skutkové tvrzení, nebo hodnotící soud opřený o veřejná data a transparentně popsanou metodiku. Pro analytika je podstatné, že svůj postup v textu výslovně popsal a jeho limity přiznal. Pro Černochovou zase to, že titulek a celkové vyznění komentáře jdou dál, než připouštějí jeho vlastní výhrady, včetně označení „shopaholic Jana“.

Jedna tabulka, dvě pravdy

Podle nás je jádro celého sporu absurdně jednoduché. Ministerstvo obrany zná položkový rozpad ceny. Kdyby zveřejnilo jedinou tabulku (kolik stojí letoun, kolik výcvik, kolik díly, kolik moduly), Mikuleckého přepočet by buď obstál, nebo se rozpadl. A ministerská obhajoba by přestala být tvrzením a stala se faktem. Dokud ta tabulka chybí, obě strany operují v šedé zóně, kde lze tvrdit cokoli a vyvrátit nic.

Článek Černochová hrozí soudem kvůli článku o nákupu letounů. Mikulecký ji vyzval, ať zveřejní jednu jedinou tabulku se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.