Zázrak jménem Nubby

Když se v americkém Texasu na začátku roku 2017 narodil malý bílý boxer jménem Nubby, jeho život visel na vlásku. Štěně přišlo na svět s vážnou vrozenou vadou – chyběly mu obě přední tlapky. Veterinář proto majiteli doporučil jediné řešení: nechat ho utratit. Podle odborníků měl totiž jen minimální šanci na přežití a čekal by ho velmi náročný život.

„Štěněčí jednorožec“ dostal netradiční jméno po kytovci. Narodil se totiž s ocáskem přímo uprostřed čela

iZdroj fotografie: Se souhlasem Mark Bowlin

Jen několik hodin po narození se však jeho osud změnil. Záchranářka Lou Robinsonová z organizace Warriors Educate About Rescue se rozhodla dát malému bojovníkovi šanci. Vzala ho domů a spolu se svým manželem Markem Bowlinem začala o štěně nepřetržitě pečovat. První dny byly kritické – Nubby byl slabý a kvůli chybějícím tlapkám se nedokázal dostat k matce, aby se nakrmil. Robinsonovi ho proto museli krmit z lahvičky a často vstávali i každou hodinu během noci.

Jeden z největších bojovníků vůbec

Malý pes ale ukázal obrovskou vůli žít. Postupně začal sílit, otevřel oči, reagoval na zvuky a přibýval na váze. Ve čtyřech týdnech života se však jeho zdravotní stav znovu zhoršil. Nubby začal kýchat, ztratil chuť k jídlu a vyšetření odhalilo zápal plic i problém s jícnem, kde se zachytávalo mléko. Díky léčbě antibiotiky a intenzivní péči se však znovu zotavil.

Jak rostl, bylo jasné, že se bude muset naučit pohybovat jinak než ostatní psi. Robinsonovi proto začali hledat řešení, které by mu umožnilo normálně fungovat. Nejprve pro něj vyrobili jednoduchý vozík – dokonce z kostek LEGO – aby se mohl po podlaze pohybovat. Později dostal speciální vozík na kolečkách, který mu pomáhá s pohybem. Redakce Dámského Deníku celý tento dojemný příběh zaznamenala na YouTube, kde má již miliony zhlédnutí a tisíce obdivných komentářů.

Tisíce psů čekají na nový domov

Příběhy jako ten Nubbyho připomínají, jak důležitou roli hrají útulky a záchranné organizace. V České republice existují desítky až stovky útulků a záchranných stanic pro opuštěná zvířata. Redakce Dámského Deníku se snažila dohledat přesnou celostátní statistiku, ta však zatím neexistuje, ale odhady zveřejněné na webu Lidovky uvádějí, že v útulcích se může nacházet přibližně kolem 6 000 psů. Další tisíce jsou navíc v různých azylech, depozitech či dočasných péčích.

Adoptovala si opuštěného pejska, který na ni vyčkával před hotelem. Letuška tvrdí, že to byl jasný osud

Dnes je Nubby symbolem toho, že i pes s handicapem může žít plnohodnotný život. Naučil se pohybovat po zadních nohách, běhat a hrát si s ostatními psy. I když mnoho psů čeká na nový domov jen krátce, někteří – podobně jako kdysi Nubby – potřebují více času, péče a trpělivosti. Jejich příběhy ale často dokazují, že s pomocí lidí mohou překonat i velmi těžké překážky a získat šanci na šťastný život.

Článek Štěňátko se narodilo bez předních tlapek a bylo odsouzeno k utracení. Nakonec našlo rodinu, která mu vyrobila vlastní vozík se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Ignorace ostatních lidí

Pokud se zamyslíte nad tím, v jakých situacích lidé ignorují ostatní, je to většinou v momentě, kdy se nechtějí s ostatními bavit nebo nechtějí ustoupit ze svého pohodlí. Jakmile si totiž člověk zvykne na určité pohodlí, nerad se ho vzdává. Lidé by si ale občas měli uvědomit, že někteří na tom nejsou zrovna nejlépe a není nic jednoduššího, než se o své pohodlí podělit i s ostatními. Dělat dobré skutky se totiž vyplácí a mohou se vám v životě vrátit. Nezapomínejte na to, že i vám se může stát, že budete potřebovat pomoci.

Vhodné chování v autobusu

Jestliže jezdíte autobusem, jistě už jste si zvykli, jak se správně chovat. Při nastupování stačí pozdravit pouze řidiče, koupit si jízdenku a jít se posadit na volné místo. Pokud ale volné místo není, postavte se ve vozidle na místo, kde nebudete nikomu překážet při vystupování. V momentě, kdy je autobus plný, stoupněte si do „fronty“ a vždy se snažte, abyste nikoho neomezovali. Jestliže jste si našli volné místo v plném autobuse a nastoupí starší člověk nebo někdo s handicapem, místo k sezení mu uvolněte.

Muž jménem Karel ale zažil situaci, která mu byla hodně nepříjemná, a nechápal, jak je možné, že ostatní cestující nemají ani trochu soucitu. Karel stál v zadní části autobusu, protože bylo ráno a v tuto dobu je vždy autobus plný. „Stál jsem v autobusu plném lidí a abych si tuto situaci trochu zpříjemnil, pustil jsem si do uší hudbu a občas jsem se koukal kolem sebe. V jednu chvíli jsem si všiml, že do autobusu nastoupil chlapec s handicapem, jenž chodil o berlích. Chování ostatních cestujících mě ale hodně zarazilo,“ vyprávěl naštvaný Karel příběh, který sám zažil.

iZdroj fotografie: Pixabay

Muž nechápal chování ostatních cestujících

Když chlapec procházel autobusem, všichni na něj koukali, ale nikdo ho nepustil si sednout. To Karla hodně naštvalo, a promluvil tedy k ostatním hodně nahlas. „Zdravím! Určitě jste si všimli, že do autobusu nastoupil chlapec, na kterého jste všichni doposud pouze zírali. Mohl byste mu prosím někdo uvolnit místo, aby si mohl sednout? Protože už je téměř na konci autobusu.“ Ve chvíli, kdy Karel dořekl tuto výzvu, začali mu ostatní cestující tleskat a handicapovaný chlapec na něj přikývl hlavou a poděkoval mu.

Článek Chlapce s berlemi nechtěl nikdo v autobuse pustit sednout. Karel to nevydržel a všem cestujícím vynadal se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nohy používá stejně jako ostatní ruce

Když se malá Vitoria Bueno z Brazílie narodila, lidé stáli před domem jejích rodičů frontu, aby se podívali na zmrzačené novorozeně. Kvůli genetické vadě se totiž narodila bez rukou. Nikdy se však nenechala tímto handicapem omezit ani zlomit. Místo rukou jí sloužily nohy, kterými bez problémů zvládá všechny běžné každodenní činnosti.

Když jí bylo 6 let, zúčastnila se jedné hodiny tance. Majitelka taneční školy byla z této velmi sympatické malé holčičky nadšená a vzala si ji pod svá křídla. Od té doby se Vitoria věnovala baletu, který přímo miluje. A protože byla také velkou fanynkou oblíbené talentové soutěže, rozhodla se, že předvede svůj talent v její brazilské verzi.

Svým tancem nadchla porotu i diváky

Sama nejspíš takový úspěch nečekala, ale od brazilské poroty dostala zlatý bzučák a ve finále nakonec skončila na druhém místě. Díky tomu se mohla podívat i do Spojených států amerických, kam se do verze soutěže „All Stars“ sjíždí finalisté z celého světa. I když měla velkou trému a na pódium si s sebou musela vzít přítelkyni kvůli překladu z angličtiny, rozhodně se ve světové konkurenci neztratila.

iZdroj fotografie: Freepik

Její pohyby jsou tak ladné. Kromě klasických baletních kroků předvede i několik výskoků, piruet nebo provaz. Je vidět, že její nohy jsou léty praxe dobře vytrénované a ani na chvíli nezaváhá. Publikum s úžasem sleduje tuto skromnou dívku, která se postavila osudu a nikdy se nevzdává toho, co skutečně miluje.

Lidé měli slzy v očích, když sledovali její vystoupení

Když dotančila, ozval se ohlušující potlesk. Vitoria si vysloužila ovace ve stoje od diváků i poroty. „Věřím, že hvězda se dá poznat podle toho, že se nevzdává, a když je na pódiu, všechny rozzáří. Ty máš obě tyto vlastnosti. Máš tu potřebnou jiskru. Když jsi vystupovala, v publiku bylo úplné ticho, protože jsme byli ohromeni tvým vystoupením,“ nešetřil slovy chvály obávaný porotce Simon Cowell.

Druhý z porotců, Howie Mandel, zase upozornil na fakt, že tančit bez rukou je mnohem těžší, protože vám nic nepomáhá udržovat rovnováhu. Vitoria tak musí být mnohem pečlivější při volení tanečních kroků, aby neupadla. Vitoria si za svůj obdivuhodný výkon vysloužila postup do dalšího kola a vy se na její baletní vystoupení můžete podívat ve videu níže.

Článek Nemá ruce, zato má ale obrovský talent: Mladá baletka předvedl neuvěřitelné vystoupení se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Když matka uviděla jeho obličej, vzdala se ho

Život malého Rustama z Ruska nezačal vůbec slibně. Když jej matka po porodu spatřila, vzdala se ho. Nechala jej v porodnici a raději utekla. Chlapci totiž několik deformací zcela změnilo obličej, takže se od ostatních dětí odlišoval. Mnozí jej nazývali zrůdou. Navíc mu chyběla noha a část kyčle. Dle webu FadNews24 byl chlapeček první dva roky krmen hadičkou. Poté podstoupil několik plastických operací obličeje.

Když měl být Rustam převezen do dětského domova, všimla si jej žena, matka malé holčičky. Chlapec ji natolik zaujal a jeho příběh chytil za srdce, že se rozhodla jednat. Spolu se svým manželem požádali o adopci, která jim byla docela rychle schválena. A tak si mohli Rustama odvést domů. Dostali jakýsi manuál, ve kterém bylo popsáno, jaké lékaře musí chlapec navštěvovat a co jej ještě čeká s ohledem na jeho handicap.

Adoptivní matka dřela, aby byl syn jako ostatní

Žena byla odhodlaná z chlapce vychovat dobrého člověka, naučit ho chodit, aby mohl vést plnohodnotný život a dokázal to, co jeho vrstevníci. Byla to dřina, Rustam ze začátku nechtěl spolupracovat, ale nakonec snažení přineslo ovoce. Nezastavily ji ani negativní komentáře, které kolem sebe často slýchala. Lidé totiž dokáží být opravdu zlí a neempatičtí. Nenechala se ale odradit a synovy pokroky zveřejňuje na TikToku. Denně chlapce ujišťuje, že je dokonalý takový, jaký je.

@nika_evil_ #инвалидностьнеприговор #житьздорова #яхожу ♬ Stay at Home (Tt Special) – PATSYKI Z FRANEKA

Dnes již desetiletý Rustam ukazuje svou radost ze života a odvahu být sám sebou. Má svůj osobitý styl, vlasy si češe do zábavných účesů, čímž projevuje svou temperamentní osobnost. Kdyby jej nyní viděla jeho biologická matka, jistě by svého rozhodnutí vzdát se ho litovala. Stejně jako žena, která ihned po porodu opustila svou postiženou dceru, jejíž příběh jsme na DámskémDeníku již popisovali.

Článek Matka ho kvůli vzhledu opustila hned po narození. Kdyby věděla, jak bude vypadat za 10 let, určitě by si to rozmyslela se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Narodila se se srdcem mimo hruď

Když byla Virsaviya ještě v děloze své matky, lékařům se při ultrazvuku něco nezdálo. Po mnoha vyšetřeních oznámili nastávající rodičce, že její nenarozená dcera pravděpodobně zemře ještě během těhotenství nebo krátce po porodu. Žena však věřila tomu, že vše dobře dopadne. Když se holčička narodila, všichni byli šokováni. Její srdíčko nebylo ukryto pod hrudním košem a svaly, jako tomu běžně je, ale vyčnívalo jí ven z hrudi a chránila jej jen kůže.

Dívka trpí nemocí zvanou Cantrellova pentalogie. Web FaithPot uvádí, že touto chorobou trpí pouze 1 z milionu živě narozených dětí. Zpočátku bylo velmi náročné naučit se, jak s touto vadou žít a denně fungovat, ale nyní již Virsaviya zvládá vše hravě. Dnes si již čtrnáctiletá teenagerka užívá života a sdílí všechny možné aktivity se svými kamarády a spolužáky. Musí ale nosit hrudní kryt, díky němuž si chrání svůj životně důležitý orgán.

Stala se velkou inspirací pro mnoho lidí

Virsaviya se stala velmi aktivní na sociálních sítích a na svém instagramovém profilu sdílí mnoho fotografií a videí ze svého života. Stala se velkou inspirací pro mnoho lidí, a to především díky své odvaze, bojovnosti a touze žít. Ví, že její stav přináší velké riziko, občas musí být napojena na kyslík, protože ho má nedostatek, ale ani z toho si nic nedělá. Miluje tanec, zpěv a společnost svých přátel.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Virsaviya Borun-Goncharova (@virsaviya_art_heart)

To, že je jiná, bere jako svou přednost. Díky tomu se cítí výjimečně a se svým zdravotním stavem je zcela smířená. Obdivuje ji mnoho lidí, kterým dává jakousi naději, že život nekončí jakoukoli komplikací či překážkou. Nevzdává se, za což jí patří velký obdiv. Žije svůj život a svůj handicap neřeší. Stejně jako dívka, která se narodila bez rukou, to ji ale nezastavilo v rozvoji jejího talentu. Její baletní vystoupení jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali.

Článek Když se miminko narodilo se srdcem mimo hruď, lékaři mu dávali 1% šanci na přežití. Dnes 14letá dívka ukázala, že je obrovskou bojovnicí se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Z cesty autobusem se stala noční můra

Vážnou nemocí se Monika Dąbrowska z polské Varšavy nechce nechat příliš omezovat. Přestože kvůli roztroušené skleróze už nechodí a je odkázaná na kolečkové křeslo, snaží se žít relativně normálním životem. Ráda maluje obrazy a cestuje. Její stav se neustále zhoršuje. Část těla má zcela nehybnou a občas má i problémy s řečí. Když se rozhodla jet se svou dcerou na výlet, nečekala ani na okamžik, že by se mohl změnit v noční můru.

Cestující v autobuse neuvolnili muži na vozíku místo a nepomohli mu. Celou situaci vzal do rukou řidič a začaly si dít věci

Problémy podle ženy začaly už ve chvíli, kdy k autobusu dorazily. Řidiče moc nezajímala rezervace na konkrétní místa a poslal ji na sedadla, která jsou asi v půlce vozu. „Jízdenky jsem si koupila o měsíc dřív a informovala dopravce, že jsem invalida na vozíku a že pojedu s asistentem. Lístek jsem dostala na místa 1 a 2, což jsou sedačky hned u prvních dveří,“ řekla Monika webu InteriaWydarzenia s tím, že právě těmito dveřmi se postiženým nastupuje nejsnáze.

K sedadlu se musela doplazit po zemi

Snažila se řidiči vysvětlit, že nástup prostředními dveřmi není pro postižené uzpůsobený, ale marně. Sedadla vpředu nedostala, přestože lidé, kteří tam seděli, byli ochotní se přemístit. Řidič byl neoblomný. Zdolat pár schůdků není pro ženu snadné. „Je to velká námaha, ale zvládnu to sama, naučila jsem se to díky rehabilitaci,“ vysvětlila Monika. Stres narůstal a navíc ji pak rozčílilo, že měl řidič tendence ji poučovat, jak má nastoupit, namísto toho, aby pomohl její dceři naložit do zavazadlového prostoru invalidní vozík.

iZdroj fotografie: Pxhere

Aby se dostala na vzdálená sedadla, musela se plazit po podlaze vozu a nikdo jí nepomohl. „Byla jsem vyčerpaná, potlučená, špinavá, naštvaná. Ležela jsem v uličce na zemi a lidé mě prostě překračovali jako nějaký exkrement. Bylo to děsivé a ponižující,“ řekla Monika webu Kobieta s tím, že jí nabízela pomoc jen osmdesátiletá stařenka. Incidentem se začalo zabývat vedení dopravní společnosti. Prozatím shromažďuje všechny informace. Po jejich vyhodnocení podnikne příslušné kroky.

Článek Monika trpí roztroušenou sklerózou, lidé pro ni ale nemají pochopení. „V autobusu jsem se musela plazit po zemi. Nikdo mi nepomohl,“ říká se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Handicapovaný tanečník překvapuje svým talentem

Po celém světě je možné spatřit taneční páry, jež předvádí různé taneční styly. Mezi ty nejoblíbenější a nejběžnější pravděpodobně patří latinskoamerické a standardní tance. Diváci mohou při takovýchto vystoupeních obdivovat ladnost a také mrštnost pohybu tanečníků, kteří předvádějí dokonale propracované a nacvičené tance. Když se však člověk stane svědkem vystoupení páru, z nichž jeden je na invalidním vozíku, rozhodně se mu vryje do paměti.

Takovým tanečníkem je i Piotr Iwanicki, který se nenechal převálcovat nepřízní života. Přestože je ochrnutý a upoutaný na invalidní vozík, dokáže se svou partnerkou předvést nezapomenutelné a dokonalé vystoupení. To dokazuje také jeho soutěžní historie. Jak totiž uvádí také web InfiniteFlowDance, je tento muž jedním z nejúspěšnějších tanečníků na vozíku na světě. Stal se totiž několikanásobným mistrem světa, Evropy i Polska.

Neobvyklé taneční video vás ohromí

Piotr se snaží ukázat světu, že je možné vše, když má člověk snahu a odhodlání. Zpochybňuje předsudky a je důkazem toho, že si i lidé s postižením mohou plnit sny a dělat to, co je baví. Snaží se propojit lidi s postižením s těmi bez postižení. Na YouTube zveřejněné video, na němž tančí Piotr se svou zdravou partnerkou, dojímá internetové uživatele a je důkazem toho, že ani invalidní vozík není překážkou při tanci. Sami se o tom můžete přesvědčit.

Piotr je opravdovým důkazem toho, že nic není nemožné. Pokud totiž člověk opravdu chce něčeho dosáhnout a jde si za svým cílem, podaří se mu to. I když to mnohdy není vůbec lehké. Je třeba ale za své sny bojovat ze všech sil. A není zde překážkou ani handicap. To potvrzuje také dívka bez rukou, která svým tanečním vystoupením ohromila veřejnost a o jejímž talentu jsme se na DámskémDeníku již dříve zmiňovali.

Článek Muž na invalidním vozíku ohromuje svět. Video dokonalého tance s partnerem boří hranice internetu se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Stejným onemocněním trpí pouze 30 lidí na světě

Nyní tříletá Josephine Grace Owen se narodila v americkém státě Tennessee. Doma na ni netrpělivě čekali další tři sourozenci, kteří se na svou malou sestřičku velmi těšili. Bohužel se po porodu ukázalo, že dívenka trpí Antley Bixler syndromem (ABS), jenž byl celosvětově diagnostikován pouze u třiceti lidí, o čemž informuje také web Twice. Při tomto onemocnění dochází k deformaci kostí především v oblasti obličeje a končetin. Navíc jí kosti rychle srůstaly, což způsobovalo ještě větší deformaci.

Malá Josephin má navíc kostmi a tkání zablokovány oba nosní průduchy. Proto jí s dýcháním pomáhá zavedená tracheostomická trubice, což zmiňuje i web Mirror. Navíc je holčička velmi křehká a zranitelná. Rodiče i starší sourozenci ji stále hlídají, aby neupadla a neublížila si. To by totiž mohlo způsobit prasknutí lebky a následnou smrt. Dívka brzy po narození absolvovala dvě několikahodinové operace, které alespoň z části snížily její trápení. Další, již potřebovala, však stála neuvěřitelných 100 milionů korun. Lékařům se během ní podařilo nemožné.

Rozsáhlá operace byla úspěšná

Při tomto rozsáhlém zákroku bylo odstraněno čelo a přední kost, to vše bylo následně přeskupeno a vloženo zpět do hlavy. Při pohledu na její lebku pod rentgenem, by si člověk její kosti spletl s puzzlemi. Chirurgové na operačním sále strávili několik hodin, během nichž holčičce zavedli do hlavičky šrouby, které se časem vstřebají. Jejich úkolem je držet kosti pohromadě. Přestože operace dopadla dobře, zdaleka není poslední. Jak uvedla matka Josephin, její dcera bude muset podstoupit ještě nejméně tucet podobných zákroků.

@annaowenn Josephine has Antley Bixler Syndrome. I has affected about 120 people EVER. That makes Josephine 1 in 250 million!#josiestrong #antleybixlersyndrome #craniosynostosis ♬ ME! (feat. Brendon Urie of Panic! At The Disco) – Taylor Swift

Josephinina matka uvedla, že dívka veškeré lékařské prohlídky a operace zvládá skvěle a je na svou dceru velmi pyšná. Na svém tiktokovém účtu sdílí rodinné fotografie a videa a zároveň vysvětluje problematiku celé jejich situace. Je vidět, že i přes postižení, je dívenka veselé a šťastné dítě, a to především kvůli své milující rodině.

I když je celá situace pro rodinu velmi náročná, boj nevzdávají. Věří, že bude Josephin žít plnohodnotný a samostatný život, bude mít vlastní děti a manžela, který ji bude milovat takovou, jaká je. Dívenka má obrovské štěstí, že ji rodina i přes velký handicap zahrnuje láskou a podporou. Ne všichni mají takové štěstí. Jako holčička, již matka opustila hned v porodnici, protože se narodila bez rukou. O jejím příběhu jsme vás na Dámském Deníku již informovali.

Článek Holčička se narodila se vzácnou poruchou lebky. Lékařům se během operace za 100 milionů povedlo nemožné se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

S vadou se žena narodila

Geter Mahogany patří mezi řadu lidí, kteří mají na těle nějakou zvláštnost. Její stav je však rapidně jiný než u většiny ostatních. Se svým zdravotním problémem se již narodila a musela se s tím postupem času naučit žít. Narodila se totiž s lymfedémem, což je chronické onemocnění, které způsobuje různé otoky v důsledku lymfatických uzlin, jež špatně odvádějí tekutiny z jejího těla. Po zbytek svého života tak bude muset podstupovat různé fyzioterapie a masáže.

Žena byla v mládí terčem posměchu

Život s tímto nevšedním problémem, který postihne přibližně jednu osobu na 100 000 obyvatel této planety, je sám o sobě velice obtížný. Geter Mahogany má postiženou touto nemocí celou jednu stranu svého těla, což je důvodem toho, proč se jí nejvíce vody hromadí právě v noze. Již od dětství byla terčem různých posměšků, sama se cítila ošklivá. Geter také říká, že si připadala jako zrůda. To, aby se vypořádala se svým stavem, chtělo mnoho času a také obrovskou mentální vyspělost.

Modelka odmítla operaci

Spousta lékařů již této ženě nabídla operační řešení jejího problému. Při důkladnějším zkoumání však vždy lékaři přišli na to, že by Geter nezbavili problému úplně, ale jen částečně. Na základě těchto informací se proto pokaždé žena rozhodla, že operaci podstupovat nebude. Jedinou cestou tak bylo to, že se začala Geter mít ráda taková, jaká je. Jednoho dne jí otevřel oči muž, který k ní přistoupil a zeptal se, zda si ji může vyfotit. V tu chvíli našla Geter nový smysl svého života.

 

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Mahogany Geter (@model.mahoganyyg)

Dnes žena pomáhá lidem

Geter sama říká, že tehdy váhala, zda má přijmout nabídku muže, aby si ji vyfotil. Dnes tohoto rozhodnutí již nelituje, jelikož jí to pomohlo odstartovat její modelingovou kariéru. V současné době pomocí sociálních sítí, kde má desetitisíce sledujících, ukazuje lidem, že je v pořádku být něčím zvláštní. Lidem se zároveň snaží říci, že se mají mít rádi takoví, jací jsou. Sama říká, že pokud dosáhne většího úspěchu, chce koupit dům svým rodičům a také rozšířit povědomí o lymfedému, aby tím pomohla ostatním lidem.

Článek Noha modelky váží 45 kilogramů. Snaží se díky tomu pomáhat lidem a zvýšit jim sebevědomí, které sama dříve postrádala se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Dívku vychovávají prarodiče

Spolu se svou o tři roky starší kamarádkou Eliškou Jeřábkovou přijely z Kopřivnice, aby v soutěži předvedly svůj talent. Když dívka na vozíčku stanula před porotou, musela čelit zvídavým dotazům. „Mám vyluxované kyčle,“ odpověděla Karolína na dotaz poroty, co se jí stalo. Ve skutečnosti má svalovou dystrofii. Její matka totiž brala během těhotenství drogy, a proto je dívka handicapovaná již od narození.

O tom, že by měla jedenáctiletá školačka bezstarostné dětství, nemůže být ani řeč. Matka se Karolíny vzdala právě kvůli jejímu zdravotnímu stavu, tudíž se o ni stará babička s dědečkem. Matka o dceru nejeví žádný zájem. „Potkala jsem ji v parku, byli tam i dva strejdové. Říkala, že se jí po mně stýská, a pak už nic,“ vyprávěla dívka. I když jí osud do cesty neustále klade překážky, nepřestává bojovat za své štěstí a místo v životě.

Do umělecké školy ji nevzali

Karolína má ráda tanec a navzdory svému handicapu chtěla chodit do umělecké školy. Když se tam přihlásila, měla smůlu. „Nevzali ji. A tak přišla za mojí mamkou, která je mojí trenérkou. Vyzkoušely jsme to a dnes spolu tančíme už pět let,“ vypráví Eliška. Do televizní soutěže přišly obě dívky s jasným cílem. „Chceme ukázat, že tanec nezná hranice a talent je v každém z nás,“ dodala Eliška.

iZdroj fotografie: Nextfoto

Když se rozezněly první tóny skladby Chandlier od zpěvačky Sii a dívky začaly tančit, bylo jasné, že půjde o velmi výjimečné a dojemné vystoupení. V očích porotců i lidí v publiku byly vidět slzy. Nakonec si dívky vysloužily potlesk celého sálu ve stoje. „Líbí se mi, Karolíno, jak bojuješ o svoji šanci, a na tobě Eliško, že jsi při tom. Takhle zápasit se životem, je nevídané.  Moc jsi nás dnes naučila, děkujeme,“ řekl obávaný porotce Jaro Slávik a následně sudí poslali dívky do dalšího kola soutěže.

Článek Školačka si tancem na vozíčku plní svůj sen: 11letá Karolínka svým vystoupením s kamarádkou rozplakala porotu ČSMT se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Myslela si, že je spousta lidí bez rukou

Proč se 38letá Sarah Talbiová, která žije v belgické metropoli Bruselu, narodila bez horních končetin, to lékaři nevědí. Ona sama se však už od dětství nepovažovala za jinou. „Bylo to pro mě přirozené. Jak děti berou všechno do rukou a dělají nepořádek, tak já jsem dělala to samé, ale nohama,“ říká. Naučila se běžné úkony prostě dělat jinak. Nejdříve šlo o základní věci, jako se například obléknout, učesat i najíst.

S přibývajícím věkem své dovednosti handicapovaná Sarah zdokonalovala a rozšiřovala. „Když jsem byla starší a začala chodit do školy, měla jsem problémy s psaním,“ vzpomíná. Navíc začala čelit zvídavým otázkám bezprostředních dětských spolužáků. „Děti se mě ptaly, proč nemám ruce, ale pro mě to bylo úplně normální. Myslela jsem si, že je spousta jiných lidí bez rukou a já jsem prostě jedna z nich,“ dodává.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Největším úspěchem je její dcerka

Když se Sarah narodila dcera, byl to v jejím životě zlom. Vyjma sebe se musela posrat i o miminko. Náročnou péči o potomka přitom někdy sotva zvládají i matky, které obě ruce mají. „Myslím, že pro každou ženu je těžké stát se mámou, protože je to tak velká změna. S mým postižením jsem jen řešila dvě věci,“ říká žena bez rukou. Svého rozhodnutí ani na vteřinu nelitovala. Dcera Lilia je prý jejím největším úspěchem v životě.

Snadné to nebylo, ale postupně se do všeho dostala. „Nyní už mám 2 roky zkušeností a mohu s dcerou dělat vše,“ říká. Pro Sarah není problém dceru nakrmit, obléct, připravit jídlo, nebo umýt nádobí. „Když jdeme po ulici, místo za ruku mě drží za rukáv. Je to legrační, někdy se chce rozběhnout a zeptá se, zda se může pustit,“ uvedla Sarah. Dokonce dokáže nohama malovat, a tak se těší, že bude moci uspořádat výstavu svých děl.

Článek Žena bez rukou ukázala, jak se denně stará o svou 2letou dceru. I bez končetin dokáže takřka jakýkoli úkon se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Žena má potíže s chůzí

Žena nedávno musela odvézt do obchodu svého přítele, sestru, jejího přítele a maminku. Musela se naučit řídit i přes svůj handicap, ale teď už o sobě říká, že je v tom opravdu dobrá. Kvůli svým zraněním má chronické bolesti kyčle, krku a zad a občas problémy s plícemi. Má tedy kartu, která jí povoluje parkovat na místech pro invalidy. Chůze ji rychle unaví, takže je pro ni tato karta opravdu nutností.

V tento den tedy oprávněně zaparkovala na místo pro invalidy. Neuvědomila si ale, že vzala místo někomu, kdo už delší dobu kroužil kolem, aby ho získal. A právě zde nastal ten problém. Jakmile žena vystoupila, začal po ní muž z auta křičet, že ukradla místo těm, kteří ho skutečně potřebují. Potom jí nařídil sednout do auta a přeparkovat ho. Její rodina na ni naléhala, aby muže neřešila a odešla, ale toto už se jí jednou stalo a byla při tom i policie.

Ukázala mu svoji nohu

Ženě už bylo špatně z všeobecného smýšlení lidí, že mladý člověk nikdy nemá právo zaparkovat na místě pro invalidy. Neřekla ani slovo a šla si sednout zpět do auta. Rozhodně ale neměla v plánu s ním někam odjet. Měla na sobě sukni a legíny, takže na první pohled nebyla umělá končetina vidět. Proto se posadila na své sedadlo a sundala si protézu. Muž tak mohl vidět i místo, kde jí byla noha uříznuta.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Potom se jej zeptala, jestli je to takto v pořádku a zda může jít v klidu do obchodu. On odešel a ještě ji nazval nechutnou a drzou. Kdyby mu to řekla hned, nemusel by se ztrapňovat a vše by se vyřešilo v klidu. Celá její rodina ženě poté řekla, že se za ni stydí a toto dělat nemusela, když ji viděli všichni lidé. Ale ona i ostatní uživatelé internetu na to mají jiný názor. I mladí lidé totiž mohou mít problémy.

Na čí straně byste byli vy?

Zdroj: Mirror

Článek Zaparkovala na místě pro invalidy a důchodce se do ní pustil. Usoudil, že když je mladá, nemá tam co dělat se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Většina lidí by raději zůstala doma

Jakmile venku začne sněžit, vydávají se ven hlavně děti a občas s nimi jdou i rodiče. Většina dospělých však raději zůstane doma a užívají si tepla, přičemž se dívají z okna ven na děti, které si hrají. Jenže i oni by si měli užívat zimních radovánek společně se svými potomky a alespoň trochu zůstávat v každém věku dítětem. Díky tomu se jejich život stane mnohem veselejší a dokáží se radovat i z maličkostí.

Muž na vozíku si hrál s dcerou ve sněhu

Tento muž na vozíčku by se měl stát příkladem pro všechny ostatní, kteří říkají, že něco nejde. Venku totiž napadlo velké množství sněhu a on si nechtěl nechat ujít příležitost, aby si užil zimní období společně se svou malou dceru. Rozhodl se i přes jeho handicap vydat ven do sněhu a hrát si se svou dcerou. Z jejich společných zimních radovánek vzniklo i video. Všechno jde, když se chce.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Na tomto dojemném a krásném videu je zachyceno, jak si otec bláznivě hraje se svou dcerou, aniž by jej nějak omezoval jeho handicap. Na invalidním vozíku měl připoutané nafukovací kolo, v němž seděla jeho dcera. Po celou dobu ji vozil po ulici na sněhu a bylo vidět, že oběma se tato aktivita velice líbí a užívají si ji naplno. Nechte se inspirovat a věnujte čas dětem při jakékoliv příležitosti, kterou budete mít.

Jaká aktivita vás naposledy překvapila u handicapovaného člověka?

Zdroj: DailyMail

Článek Video: Vozíčkář vymyslel perfektní způsob, jak si s dcerkou užít sáňkování. Nakonec svého hendikepu ještě využil se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

V životě si nenechala nikdy nic odepřít

Pro tuto odhodlanou ženu z Belgie není nic nemožné a i přes to, čím si musela denně procházet, zůstala pozitivní a všem tak dokázala, že ji nic nezastaví v tom, aby si šla za svými sny. Sarah je úspěšnou malířkou, čímž vyslala světu jasnou zprávu. Dokázala tak lidem, že když člověk opravdu chce, podaří se mu zrealizovat i velmi divoké sny. Je také velmi aktivní a když si najde chvilku při péči o dceru, často ji věnuje sportu.

Před narozením své dcerky byla poměrně nervózní ohledně toho, jestli bude péči zvládat. Jakmile jí však novorozenou holčičku dali na hruď, rozhodla se, že se jí nikdy za žádnou cenu nevzdá. Začala tak její nová životní etapa, kdy se každý den učí novým věcem. Musí se učit, jak se o dceru postarat, a s postupem času přibývají nové a nové věci, které na ni s rostoucím věkem dcery čekají.

Zvládá všechno a ještě mnohem více

Péči o holčičku však zvládá s přehledem a mezi její běžné každodenní činnosti patří dcerku obléct, umýt a přebalit. Stíhá se při tom ještě postarat o dům a navařit sobě, dceři i svému manželovi. Díky tomu, jak normální a plnohodnotný život vede, aniž by se nechala někým omezovat, se stala inspirací a nadějí pro mnoho lidí, kteří se s podobným hendikepem narodili, nebo ho získali v průběhu života.

Založila si také kanál na YouTube, kde už má skoro čtvrt milionu odběratelů. Není divu, že se jí dostalo takové pozornosti, jelikož lidé obdivují to, jak si nenechala nic odepřít a ještě vše zvládá v úsměvem na tváři. Najdete tam videa s její denní rutinou, ale také ukázky toho, jak zvládá každodenní činnosti. Na jejím kanálu jsou také videa o tom, jak cvičí, nebo z kurzu sebeobrany, do kterého se přihlásila. Na TikToku se zase nachází spousta videí s jejím uměním.

Co si o životě Sarah Talbi myslíte vy?

Zdroj: Mirror

Článek Nemá ruce, ale sen o miminku si vzít nenechala. Supermáma zvládá každodenní činnosti pomocí nohou se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Svému osudu se postavila s hlavou vztyčenou

Dnes jednadvacetiletá Magdalena Paskar pochází z Ukrajiny. Její rodná ves se jmenuje Krutoyarivka a nachází se v Oděské oblasti (největší samosprávná oblast Ukrajiny lokalizovaná na jihozápadě země). Mladá žena se narodila a vyrůstala v chudší, avšak šťastné rodině. Bohužel před lety ji zákeřná nemoc trvale upoutala na invalidní vozík. Její zdravotní stav ji bohužel separoval od jejích vrstevníků. A protože s nimi nemohla trávit čas, své volné chvíle vyplňovala hudbou.

Magdalena se za dobu, kterou strávila na invalidním vozíku, naučila skvěle hrát na klavír a na kytaru. Kromě hry na hudební nástroje velmi ráda zpívá. Hudba ji jednoduše dělá šťastnou a pomáhá jí zvládat kondici, v níž se nachází. Mladá žena nicméně poukazuje na fakt, že jsou okamžiky, kdy je velmi těžké vše nevzdat a nepoddat se sebelítosti. Přestože pro ni byla účast na konkurzu do pěvecké soutěže The Voice of Ukraine (Hlas Ukrajiny) výzvou, dokázala ze své komfortní zóny vystoupit a před celým národem prezentovat svůj nesporný talent.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Záznam z jejího konkurzu se stal internetovým hitem

Jakmile Magdalena vstoupila na pódium devátého ročníku soutěže The Voice of Ukraine (rok 2019), publikum vzrušením zašumělo. Porota tak mohla z nadšených tváří v davu vyčíst, že ji čeká něco výjimečného. Nicméně k mladé ženě byla otočená zády, neboť se jednalo o tzv. konkurz naslepo, a proto neviděla, čemu přesně čelí. Již první tóny písně, kterou si Magdalena zvolila, však všechny čtyři porotce zaujaly. Mladá žena zazpívala píseň Human od interpreta Rag’n’Bone Man.

Její vystoupení bylo procítěné a hluboké. Dva z porotců ji téměř okamžitě a s radostí poslali do dalšího kola soutěže, další dva si užívali její melodický hlas a rozhodli se „na poslední chvíli“. Magdalena se tak mohla radovat z postupu, který jí změnil život. Svým setrváním v soutěži si získala srdce milionů diváků a všechny přesvědčila, že i handicapovaní lidé si zaslouží pozornost. Jen video z jejího konkurzu má na serveru YouTube téměř 6 milionů zhlédnutí. Na její strhující výkon se můžete v níže přiloženém videu podívat i vy.

Jaké talentové soutěže si nikdy nenecháte ujít?

Zdroj: HlasZemě

Článek „Jsem jenom člověk,“ zpívala žena na invalidním vozíku v talentové soutěži. V jejím podání získala písnička zcela nový rozměr se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Setkání Rolfa a Harrisona

Harrison, kterému je nyní šest let, se narodil v americkém státě Georgia bez rukou. I přes svůj handicap ale věří, že se jednou bude moci stát vyšetřovatelem. Harrison policistu zastavil a řekl mu, že se chce stát taky policistou, aby mohl pomáhat lidem cítit se bezpečně. Rolfa postoj malého chlapce zaujal. „Přesně z toho důvodu jsem se dal k policii já,“ vypověděl později.

Rolf se později rozhodl, že si Harrisona vezme pod ochranná křídla. „Buďte k lidem vždycky slušní a chovejte se k nim tak, jak chcete, aby se chovali k vám. Mějte k ostatním respekt,“ vysvětloval Rolf. Policejní důstojník se tak setkává s malým chlapcem v parku každý pátek při policejní obchůzce. Pro oba je to nejlepší den v týdnu. „Vyprávíme si o tom, co policista musí mít, jak se musí chovat a na co by se měl připravit,“ vypráví Rolf.

Policejní pátky

„Rolf dohlédl i za Harrisonův handicap,“ popisuje situaci matka chlapce. „Moc si vážím toho, že mu pomáhá splnit si svůj sen,“ dodává dojatě. I přesto, že prognóza chlapce nebyla pozitivní, Harrison ukazuje, že je bojovník. „Lékaři říkali, že nebude sám ani chodit a že bude stále odkázaný na pomoc ostatních,“ vypráví matka. „On je ale tvrdohlavý, a když si něco umane, dosáhne toho. Naučil se chodit a místo rukou používá nohy,“ dodává.

Malý chlapec se chce stát policejním vedoucím nebo detektivem. Je nutno uznat, že díky pomoci Rolfa má k této kariéře hezky nakročeno. „Přesně taková partnerství by měla vznikat v celé společnosti. I lidé s handicapem mají životní elán a odhodlání něco dokázat. Ve spojení s někým, kdo tu jiskru života dokáže rozdmýchat, jsou nezastavitelní,“ vysvětluje matka.

Policista Harrison

Chlapec věří tomu, že v policejním sboru je místo pro všechny. Nevnímá totiž to, že nemá ruce jako handicap, ale prostě kus sebe. Pokaždé, když o sobě budete pochybovat a říkat si, že něčeho nedosáhnete, vzpomeňte si na odhodlaného Harrisona. O pár let později o něm totiž můžeme číst jako o prvním úspěšném kriminalistovi bez rukou. Ať už se mu jeho sen splní či nikoliv, jeho odhodlání může být ukázkou dalším dětem i dospělým.

Co říkáte na neobyčejné přátelství malého chlapce se zkušeným policistou?

Zdroj: 11Alive

Článek Policista se stal opatrovníkem 6letého chlapce bez horních končetin, který se touží stát vyšetřovatelem se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Úraz vyvolal vážné onemocnění

Kevin Taylor byl mladý muž plný elánu a chuti do života. Rád se věnoval různým druhům sportů a aktivitám s nimi spojenými. Bohužel, v roce 2000 si zlomil pravou nohu, a to, co z počátku vypadalo jako přechodné omezení, se stalo trvalým handicapem. Úraz totiž vyvolal onemocnění zvané reflexní sympatická dystrofie (zkráceně RSD, jinak nazývané Sudeckova nemoc). V podstatě jde o poruchu – hyperaktivitu, autonomního sympatického nervového systému, který kontroluje mj. činnost potních žláz a prokrvení končetin.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Hyperaktivita se poté projevuje otoky, výraznou pálivou bolestí, ztuhlostí a barevnými změnami kůže na postižené končetině. RSD je léčitelná, avšak v některých případech, jako byl ten Kevinův, je léčba neúčinná. Lékaři označili mužův stav za nejhorší, s nímž se kdy setkali. Jediné východisko bylo podle nich zasaženou končetinu amputovat. V roce 2009 tak Kevin přišel o pravou nohu a skončil na invalidním vozíku. I přes veškeré nástrahy osudu se snažil zůstat optimistický a na svůj život nerezignovat.

Pravá láska byla lékem, který potřeboval

Čtyři roky poté co byl upoután na invalidní vozík, v roce 2013, potkal Kevin svoji spřízněnou duši. S Kim Didway se seznámil v jednom z texaských podniků. Oba (nyní manželé) se shodují, že to byla láska na první pohled. Jakmile se jejich pohledy střetly, oběma bylo jasné, že je mezi nimi silné spojení. Kevin obdivoval Kiminu činorodost a chuť do života, Kim se zase zamilovala do jeho laskavosti a obětavosti. Jedna ze skutečností, která Kevinovi učarovala, byla Kimin nezájem o jeho handicap.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Mladá žena jako by invalidní vozík vůbec neviděla. Jednala s ním bez soucitu a lítosti, jako rovný s rovným. Netrvalo proto dlouho a pár začal plánovat svatbu. Zatímco Kim se plně ponořila do příprav jejich velkého dne, Kevin byl zaneprázdněný něčím jiným. Rozhodl se, že svoji životní lásku v jejich svatební den překvapí a naučí se opět chodit. Začal pravidelně navštěvovat fyzioterapii a krůček po krůčku se učil pohybovat se s protézou.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Když nastal jejich svatební den, Kim oblékla překrásné bílé šaty a těšila se, že si vezme muže svých snů. V momentě, kdy došla na kraj svatební uličky, hosté se při prvních tónech svatebního pochodu postavili. Ovšem ke Kimině překvapení se postavil i Kevin. Žena nedokázala zadržet slzy dojetí. Když k ní ženich došel, začala otevřeně plakat. Bylo to vůbec poprvé, co ho viděla vstát a chodit bez cizí pomoci. Kevin později prohlásil, že mu Kim dodala odvahu začít žít opět naplno a bez invalidního vozíku.

Čím vás během vašeho vztahu překvapila vaše polovička?

Zdroj: Shareably

Článek Muž měl být nadosmrti upoutaný na invalidní vozík. Ve svatební den však šokoval snoubenku i ostatní svatebčany se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Rozhodování nebylo jednoduché

Rozhodnout o osudu malého pejska nebylo vůbec jednoduché. Naštěstí však Lou Robinson z Texasu nakonec společně s manželem Markem rozhodla o tom, že psa zachrání. Chtěli mu dát šanci přežít. Partneři se celý život starali o bezdomovce a opuštěné psy a také tohoto štěňátka jim bylo líto. Z toho důvodu tedy pár odmítl nabídku veterináře a rozhodl se, že se o Nobbyho postará. A tak si manželé přinesli domů štěňátko a nepřetržitě se mu věnovali. Dávali mu lásku, bezpečí a také ho krmili z láhve.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Mark Bowlin

V prvních dnech to vypadalo, že se Nobbymu daří opravdu dobře. „Uši má dobře vyvinuté. Štěká, funí, rozpoznává zvuky,“ řekla Lou Robinson. Po čase se však situace začala měnit. Když byl malému Nobbymu skoro měsíc, najednou začal kýchat. Nemohl se vyprázdnit a z nosu mu šly bublinky. Pejska opět prohlédl veterinář, nasadil mu antibiotika a také ho umístil do inkubátoru. Situace se zdála být opravdu velmi vážná. Nobby však všem ukázal, že chce o svůj život bojovat a má opravdu velkou vůli.

Nobby se nevzdal

Štěňátko, kterému chybějí přední packy, o svůj život nadále bojovalo a manželé Robinsonovi ho v tom podporovali. Postupem času se Nobbyho stav zlepšil. Nyní má již 3 roky. Pochopitelně musel během svého života překonávat různé výzvy a překážky. Celému světu však každý den dokazuje, že může zvládnout spoustu věcí, které se zpočátku zdají nemyslitelné. Rodina mu také vytvořila účet na Facebooku, aby lidé mohli sledovat jeho dobrodružství.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Mark Bowlin

Podle veškerých dostupných materiálů to vypadá, že je Nobby opravdu spokojený a šťastný pejsek. Vyrostl z něj opravdu silný pes, který si rád hraje a je plný života. Je zvědavý a touží vyzkoušet všechno. Aby se mohl hýbat, má svůj vlastní invalidní vozík, jenž mu usnadňuje nejen pohyb, ale také hraní. Pro mnohé je Nobby zdrojem inspirace. Ukazuje totiž, že se liší od ostatních a že být jiný není tak děsivé, jak to na první pohled možná vypadá.

Jak byste se rozhodli vy, kdyby se vám narodilo štěně bez tlapek?

Zdroj: Metro

Článek Štěně se narodilo bez předních tlapek odsouzené k utracení. Majitelé mu však vyrobili vlastní vozík a již 3. rokem si užívá života se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Muž s ním prostě mluvil

Moderátor se rozhodl s ním mluvit. „Chtěl jsem na jeho tváři vykouzlit úsměv alespoň na malou chvíli,“ přiznal muž. Chlapec se svěřil, že jeho tatínek měl nehodu a před měsícem zemřel. Jel po silnici plné sněhu a nad svým vozem ztratil kontrolu. „Maminka má teď hodně práce, abychom vyžili,“ povídal hoch. Chtěl by jí pomoci, ale kvůli invalidnímu vozíku nemůže. Maminka mu říká, aby se o to nestaral, ale jemu se situace nelíbí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Někdy v noci ji slyší plakat a on nemůže nic dělat. Ačkoli myslel hlavně na svoji maminku, vyslovil také jedno velké přání pro sebe. Když byl tatínek ještě naživu, často ho vozil autem. Teď mu však nezbývá nic jiného, než jen sedět ve svém pokoji. Nemá totiž nikoho, kdo by ho vzal na výlet. Za své přání se rovnou omluvil, protože chápal, že muž v rádiu má spoustu svých starostí. Moderátor prý pocítil knedlík v krku a nebyl schopen ze sebe vypravit jediné slovo.

Bylo mu ho velmi líto

Moderátorovi bylo chlapce opravdu líto. Dlouhou dobu slyšel jeho slova o tom, že mu tatínek slíbil, jak ho vezme ještě letos na výlet. Pak chlapec musel hovor ukončit, protože se vrátila jeho maminka z práce. Ještě ho však stihl poprosit, aby mu zavolal, až bude projíždět jeho městem. Muž se ihned zeptal na jeho adresu. Chtěl ho alespoň navštívit a dělat mu na krátkou dobu společnost. Když přijel na místo, nestačil se divit.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Před Teddyho domem stálo spoustu kamionů. Nemohl uvěřit tomu, co viděl. Všichni řidiči mu ukázali své vozy. Moderátor přiznal, že na pohled chlapce asi nikdy nezapomene. Byl opravdu šťastný. Pak si v autě zapnul rádio a slyšel hlas Teddyho maminky, která všem moc děkovala za to, co pro jejího syna udělali. „Nenacházím slova, kterými bych mohla poděkovat. Končím, protože nechci brečet. Děkuji,“ řekla dojatá žena.

Jak byste s chlapcem strávili svůj volný čas?

Zdroj: Reader’s Digest

Článek Invalidní chlapec po smrti otce nevykročil měsíc z domu, neboť na něj matka neměla čas. Odvážný telefonát do rádia všechno změnil se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nelehké dětství a kariéra maskéra

Gabe Adams-Wheatley se narodil v Brazílii s Hanhartovým syndromem – genetickým onemocněním, které ovlivňuje vývoj končetin. Byl adoptován americkou rodinou a vyrůstal v Utahu. Tento dvaadvacetiletý mladík si na sociálních sítích založil profily, které ukazují jeho každodenní život. Také zde nahrává videa ukazující, jak se dokonale nalíčit bez použití rukou. Jen na Tiktoku získal talentovaný influencer přes dva miliony sledujících a na Instagramu přes 101 tisíc odběratelů. Mnohé jeho klipy se staly virálními.

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Gabe Adams-Wheatley (@no_limbs_)

Gabe ukazuje ve svých videích dovednosti s make-upem pro lidi se stejným postižením, kterým trpí on sám. Influencer drží štětce mezi rameny a deskou stolu, následně pohybuje hlavou, aby nanesl požadovanou kosmetiku. Absence končetin mladému umělci nebrání používat štětce, korektory, řasenky, rtěnky nebo oční stíny. Gabe svými příspěvky inspiruje lidi po celém světě a popularitu využívá ke vzdělávání ostatních. Také se angažuje v boji proti násilí na slabších.

Odvážný bojovník za práva slabších

Ve videu zveřejněném během měsíce prevence sebevražd Gabe přiznal, že se pokusil zabít poté, co s ním bylo špatně zacházeno kvůli jeho vzhledu, a řekl, že je „nedostatečný“. „Přišel jsem domů v slzách, protože si ze mě lidé dělali legraci, že nemám ruce ani nohy,“ řekl. Bylo mu pouhých dvanáct let, když se naučil tajně tančit před svou adoptivní rodinou. Jako teenager se připojil k devětadvacetičlennému tanečnímu souboru na Davisské střední škole v Kaysville. 

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Gabe Adams-Wheatley (@no_limbs_)

Tento obdivuhodný mladý muž se také naučil psát, sám stoupat po schodech, plavat, bruslit a otáčet stránky v knize pouze pomocí krku, paže a brady. Dvaadvacetiletý mladík vděčí za svou sílu svým rodičům. „Pomohli mi vidět se jako normální kluk, který dokáže najít svou sílu,“ napsal v roce 2010 v článku pro Huffington Post, „Jen jsem potřeboval jiný přístup.“ Jeho rodina si tento fakt uvědomila, když se jako osmiměsíční dítě převalil přes pokoj a kousl svého staršího bratra do nohy poté, co mu ukradl dudlík.

Roky trénování běžných dovedností

Když byl dítě, trvalo mu rok, než se naučil chodit, ale nyní se Gabe více než pohodlně pohybuje sám, když k cestě do třídy nepoužívá svůj invalidní vozík. Od puberty zvládl držení tužky, používání vidličky nebo otáčení stránek v knize pouze krkem, ramenem a bradou, protože má kvůli vrozené vadě jen částečně vyvinutý jazyk.

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Gabe Adams-Wheatley (@no_limbs_)

Tanec dal Gabeovi ještě větší nezávislost a zcela nový prostor k sebevyjádření. „Když tančím, cítím svobodu. Nic jiného se tomu neblíží.“ Gabe je inspirací pro svůj taneční tým, ale jeho učitel říká, že je jako každý jiný dospívající chlapec se „stejnými nadějemi, touhami a sny“.

„Je výmluvný a vyspělý,“ řekl Kim King časopisu. „A nikdy nechtěl být viděn jako chlapec s omezeními.“ V roce 2010 Gabe psal o svém úplně prvním skoku ze skokanského prkna a o tom, co to znamenalo, když slyšel potlesk. „Zvuk, který mi připomněl, že to nebyl obyčejný úkol, který jsem splnil,“ napsal. „Byl to zvuk získání mé nezávislosti.“

Víc než dítě na invalidním vozíku

V únoru v Queertě řekl komunitním portálu LGBTQ+, že jeho adoptivní rodiče a dvanáct sourozenců ho vždy podporovali a učili ho, jak být silný. „Jednoho dne mi moje matka řekla: Musíš se podívat do zrcadla a pojmenovat deset věcí, které se ti na tobě líbí. Pak chci, abys šel do školy, vybral si deset lidí a řekl o nich jednu hezkou věc… Donutila mě, abych se snažil být šťastný sám za sebe, abych mohl dát to nejlepší ze sebe ostatním,“ komentoval Gabe.

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Gabe Adams-Wheatley (@no_limbs_)

„Vždy jsem chtěl být víc než dítě na invalidním vozíku,“ řekl magazínu People. Jeho příbuzní dodali, že nikdy nechtěl být vnímán jako omezená osoba. V létě tohoto roku si Gabe vzal svého partnera Adama Wheatleyho. Gabe připisuje své neuvěřitelné úspěchy faktu, že ho jeho rodiče nikdy neviděli jako postiženého, ​​a to i přes jeho Hanhartův syndrom. Jak Gabe pokračuje ve svém životním stylu, není pochyb o tom, že ho zvuk potlesku bude i nadále pronásledovat.

Co říkáte na tohoto mladého muže?

Zdroj: DailyMail, Ofeminin

Článek Nemá ruce ani nohy, rodiče ho opustili ještě v porodnici. Svou kariérou však inspiruje miliony lidí po celém světě se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Lorelai zachránila adoptivní matka

Lorelai měla ale také jedno velké štěstí. Ujala se jí úžasná adoptivní matka, která se rozhodla dceru rozvíjet i přes její handicap. Když nastoupila do školy, uměla celou abecedu, dokázala číst i psát a velký zájem si získala poezie. Svůj zájem se rozhodla rozvíjet i tvůrčím směrem, a ještě před nástupem na základní školu napsala 10 knih. Kromě toho, že získala schopnosti rychle se učit, získala také talent na hudbu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Lorelai v soutěži

A tak ke svému zájmu o poezii dívka přidala ještě zájem o hudbu. Naučila se perfektně zpívat a navzdory svému handicapu i výborně hrát na klavír. Její život rozhodně nebyl snadný a nikdy nebude. Vždycky bude mít kolem sebe mnohem více překážek než plně zdraví jedinci, a bude se s nimi muset potýkat.

Článek Těžce handicapovaná dívka v sobě skrývá obrovský hudební talent. Publikum jí leželo u nohou se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.