Bála se, jak ho přijmou sourozenci

Když manželům Powellovým lékaři navrhli, aby podstoupili potrat, protože jejich syn trpí Downovým syndromem, neváhali ani vteřinu. Maminka malého Trippa na takovou možnost nepomyslela ani na chvilku. „Doporučili nám, abychom těhotenství ukončili, a já jsem odpověděla, že to nepřipadá v úvahu,“ řekla maminka Nicole Powellová.

Místo toho se nadále chystali na jeho příchod. I přes to, že věděli, že to bude neobyčejné dítě, těšili se na něj jako na všechny předešlé. Doma už měli čtyři starší syny, a když se malý Trippin narodil, jeho maminka si uvědomila, že si s nimi musí vážně promluvit. Chtěla jim vysvětlit, co to znamená, že má chromozom navíc. Bála se, že by se za malého bratra mohli stydět.

Jakmile však viděla reakci chlapců, věděla, že se nemá čeho obávat, protože ho mezi sebe s láskou přijmou. Později se ukázalo, že jsou všichni chlapci k malému bratříčkovi mimořádně laskaví. A hlavně Rayce se o něj stará s velkou pečlivostí a láskou. To dokazuje i video, které jejich maminka natočila a umístila na internet.

iZdroj fotografie: Freepik

Často si spolu hrají a zpívají písničky

Nicole říká, že tyto dva často najde sedět někde na pohovce nebo v posteli, kde si spolu hrají nebo zpívají. Na tomto dojemném videu se můžete podívat, jak starší bráška tomu malému zpívá. Tripp ho velmi zaujatě pozoruje, poslouchá a zdá se, že se mu taková péče moc líbí. A líbí se i lidem. Video jich zhlédly už statisíce a mnoho z nich připojilo komentáře, ve kterých Rayce chválí za jeho bratrskou lásku a pozornost, již malému bráškovi věnuje.

Downův syndrom může mít různou závažnost. Většinou se s ním pojí zpomalený intelektuální vývoj, avšak děti s tímto syndromem se dokážou učit, a pokud je jim věnována specializovaná péče a pozornost, velmi často se o sebe umí v dospělosti postarat, alespoň v základních věcech. Někomu by se mohlo zdát, že postižené dítě je neštěstím pro rodinu. V případě Downova syndromu to ovšem rozhodně tak jednoznačné není.

Tito lidé jsou totiž známí pro svou vřelou a láskyplnou povahu. Často projevují opravdovou laskavost, empatii a schopnost spojit se s ostatními na emocionální úrovni. Jejich pozitivní pohled na život a schopnost bezpodmínečné lásky mohou mít hluboký dopad na lidi kolem nich. Dokážou podporovat pocit společenství a přijetí. Malý Tripp tak jistě bude pro své starší bratry velkým přínosem.

Článek Takto vypadá skutečná sourozenecká láska. Chlapeček zpívá svému bratříčkovi s Downovým syndromem se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Všichni spali, když vypukl požár

Rodina Davidsonova žije v americkém Tennessee. Mají dva starší chlapce Eliho a Eliáše a ani ne dvouletou holčičku Erin. Žili v jednopodlažním dřevěném domě, ve kterém však jednu noc vypukl požár. Maminku Nicole probudil zápach kouře. Okamžitě probudila svého muže Chrise a začali rychle jednat. Dům už byl v plamenech.

Zachránit starší syny bylo jednoduché, protože měli postele u oken a bez potíží se k nim dostali. K malé Erin se však nedokázali probojovat. Mezi nimi a její postelí už šlehaly plameny. Všichni tedy rychle vyběhli z domu, aby se zkusili k holčičce dostat přes okno v ložnici. To však bylo hodně vysoko. Otci se ho sice podařilo bez problémů rozbít, ale nenašel nic, po čem by do něj mohl vylézt.

Zachránil ji starší bráška

„Zevnitř se k dceři nedalo dostat kvůli plamenům a kouři, a tak jsme všichni tři vyběhli ven. Nebylo tam však nic, po čem bych mohl vylézt k oknu a dostat se dovnitř. Zvedl jsem nakonec Eliho, který neváhal, vešel dovnitř skrz okno a zachránil svou sestru,“ popisuje dramatickou situaci Chris. Opravdu nebylo času nazbyt a jedinou možností pro ně bylo vysadit syna, jenž se pak oknem protáhl.

iZdroj fotografie: Freepik

Malou sestřičku vyndal z postýlky a podal ji oknem otci. Sám už slezl dolů bez větších potíží. A bylo to za pět minut dvanáct. Než stihli přijet hasiči, z jejich domu nezůstalo prakticky nic. Dřevěná konstrukce shořela jako papír spolu s většinou jejich věcí. „Táta rozbil okno, ale řekl mi, že se tam nedokáže dostat. Neváhal jsem a řekl jsem, že to udělám já. Bál jsem se, ale chtěl jsem zachránit svou sestřičku,“ dodal malý Eli k celé záchraně.

Díky malému hrdinovi tak požár neskončil tragicky a všichni vyvázli bez zranění. Toto drama nezůstalo bez povšimnutí v místní komunitě a lidé pro rodinu, která tak náhle přišla o střechu nad hlavou, uspořádali sbírku. Rodina bude začínat prakticky od nuly, protože jim nezůstalo ani základní vybavení. Díky dobrým lidem se však už brzy budou moct nastěhovat do nového domu.

Článek Dům se změnil v hořící peklo a 2letá holčička byla stále uvnitř. Bez váhání ji zachránil nejméně pravděpodobný hrdina se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Po mrtvici dlouho nekoncertoval

Václava Neckáře si diváci zamilovali především jako prince v pohádce Šíleně smutná princezna. Jeho sólový zpěv i duety s Helenou Vondráčkovou se řadí mezi ty nejkrásnější písně. A ve zpěvu a koncertování pokračoval Neckář po celý svůj život. Bohužel jej před lety postihla při řízení auta mrtvice, kvůli níž zpěvák zapomněl všechny své texty a, jak píše i web iDnes, musel se znovu učit mluvit, s čímž mu pomáhala zkušená logopedka.

Helena Vondráčková svou slávu získala „přes noc“: Nejvíc jí k ní dopomohly Bohdalová s Pilarovou

iZdroj fotografie: Nextfoto

Přestože se Neckář zotavil, zdravotní problémy jej provází dodnes. Avšak, jak jen to bylo možné, vrátil se na pódium, aby tak mohl fanoušky potěšit svým zpěvem. Koncertoval sólově i s kapelou, především vystupoval se svým mladším bratrem Janem, který ve skupině Bacily hrál na klávesové nástroje, kytaru, violoncello i klarinet. Ten však na konci roku 2023 oznámil konec koncertování této kapely, a to především kvůli bratrově nelepšícímu se zdraví.

Konec koncertů nepřipadá v úvahu

Václav Neckář se však zpěvu a vystupování nechce vzdát, a tak místo Bacilů koncertuje s jinými doprovodnými kapelami. To se ovšem jeho bratrovi příliš nelíbí, a tak mezi nimi vznikly velké neshody. „Nic jsem mu nezakázal, jen doporučil, že je načase skoro v nejlepším přestat. Řekl bych, že už jsme byli přes čáru. Ale brácha si najímá své kamarády a občas někde něco podnikají. Ale já u toho nechci být a dávám od toho ruce pryč,“ cituje vyjádření se Jana Neckáře k bratrovu koncertování web AhaOnline.

Neckářova kritika Slavíků má zajímavou dohru. Přiznal se viník, který využil zpěvákovo jméno

iZdroj fotografie: Nextfoto

Na své naplánované koncerty natěšený Václav Neckář však svému bratrovi oponuje a všechny ujistil, že mu zdraví ještě dobře slouží. Snad se tedy zpěvák nemýlí a nepřeceňuje své síly. Zdravotních potíží má totiž několik. Na DámskémDeníku jsme psali o jeho problémech se srdcem, které ho už několikrát dost potrápily.

Článek Velké neshody mezi bratry Neckářovými. Jan dává od Václava raději ruce pryč se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Pouhých dvanáct let

Vždy když na místo přišla, na hlavní desce byla váza s čerstvými květinami. Zprvu si myslela, že se někdo spletl nebo že nějaký uličník neměl na práci nic lepšího, než přehazovat různé nádobky a svíčky na hrobech. Když Karl zemřel, bylo mu pouhých dvanáct let. Anna na něj nikdy nepřestala myslet. Už jako dítě k němu měla silný vztah a jeho odchod ji velmi zasáhl.

Nikdy na něj nezapomněla a podle svých slov na něj také dennodenně myslí. Občas ji z toho až přepadá chmurná nálada, hlavně když si představí, čeho mohl ve svém životě dosáhnout a jak by se asi měl v současnosti. Za více než padesát let se Anně nepodařilo zjistit, kdo je tím tajným dárcem nebo dárkyní kytic. Byla tak zvědavá, že požádala o pomoc ostatní.

Hezká vzpomínka

Poptala se ostatních návštěvníků hřbitova, mluvila se známými, ale nikdo neměl žádné bližší informace. Jednou však na tajemnou osobu narazila sama, když zrovna přišla na svou pravidelnou návštěvu. Z tajemného dárce se vyklubal čtyřiaosmdesátiletý Ronald Westborough. Jeho věk zhruba odpovídá tomu, který by v současnosti patřil Annině bratrovi.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ronald absolvoval s Karlem ten stejný skautský tábor. V té době se kluci skamarádili a vytvořili si spolu několik zážitků. Jeden z nich se však stal Karlovi osudným. Během jedné noční koupačky v jezeře už z vody nikdy nevyšel. Stejně jako Anna ani Ronald na Karla nikdy nezapomněl. Cítil jako svou kamarádskou povinnost mu aspoň pravidelně donášet kytice. Anna je ráda, že si muž zanechal na jejího bratra hezkou vzpomínku.

Článek Na hrob jejího bratra někdo pravidelně přinášel květiny. Po více než 70 letech odhalila, o koho jde se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Vztahy ochladly už před dvaceti lety

Vztah mezi sourozenci zásadně ochladl před spoustou let. Když si Vondráčková v roce 2003 vzala za manžela Michala, jejímu bratrovi se nepozdával a měl sestru varovat. Podle webu Extra to zpěvačka údajně nelibě nesla. Později došlo i na ostré mediální přestřelky. Vondráček, který dříve také působil jako hudebník v šoubyznysu, je otcem herečky a zpěvačky Lucie Vondráčkové.

iZdroj fotografie: Nextfoto

Před soudem Šinágl nově stanul kvůli tomu, že údajně neplní pravomocné rozsudky z minulosti. Ty mu ukládaly smazat z jeho webu řadu negativních textů o Vondráčkové, Michalovi a jejich právničce. Během jednání aktivista řekl, že informace mu sděloval bratr zpěvačky. „Z devadesáti procent se jedná o informace od Jiřího Vondráčka, bratra Heleny Vondráčkové. Jsem jediný novinář, který byl ochoten o tom psát,“ cituje Šinágla Blesk.

Cesta naší nejlepší zpěvačky na vrchol. Helena Vondráčková a její začátky

Sestru nechtěl poškodit, váží si jí

Bratr zpěvačky se proti tomu však ohradil. „Nařčení, že jsem chtěl způsobit své sestře Heleně a Martinu Michalovi nějakou škodu, považuji za vykonstruované a je to pro mě úplně absurdní. Nikdy nebylo mým zájmem poškozovat sestru, které si vážím,“ řekl Vondráček webu iDnes. V minulosti už byl Vondráček se Šináglem zapletený.

iZdroj fotografie: Nextfoto

Helena Vondráčková svou slávu získala „přes noc“: Nejvíc jí k ní dopomohly Bohdalová s Pilarovou

Státní zástupce ho vinil z toho, že aktivistovi měl našeptávat, jak vyvést majetek, aby z něj zpěvačka nedostala soudně nařízené odškodné. Soud ho ale osvobodil. Během řízení tehdy novopečená držitelka ceny Thálie a její manžel vydali prohlášení. „Je nám z toho smutno. Nikdy jsme nečekali, že ve své nenávisti, protože nebylo po jeho vůli, je schopen zajít až takto daleko. Spojit se s takovým člověkem, jako je Jan Šinágl, asi nejprolhanější člověk u nás,“ uvedli manželé.

Článek Nekončící sourozenecká válka Jiřího a Heleny Vondráčkových: „Nečekala jsem, že je schopný zajít tak daleko“ se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Připadala si jako páté kolo u vozu

Paní Simona vyrůstala se svým starším bratrem v podstatě jen s matkou. Otec pracoval v zahraničí a s rodinou byl jen zřídka. „Máma se točila pořád jen kolem mého bratra. Měl, cokoli si usmyslel. Já jsem si připadala odstrčená. Musela jsem pomáhat, ale když jsem něco chtěla, byl to problém. On nemusel nic a dostal všechno,“ vzpomíná na dětství čtenářka. Rozmazlování bratra nesla těžce, ale o to víc se naučila být soběstačná.

7 frází, které mohou zničit vztah mezi sourozenci jednou provždy, a přesto je rodiče běžně dětem říkají. Vyvarujte se jim obloukem

Zatímco ona byla jedničkářka, bratr si s prospěchem hlavu nelámal. Kdyby matka neintervenovala ve škole, pravděpodobně by ani neodmaturoval. „Když jsem mámu požádala o nové oblečení nebo boty, většinou jsem slýchala, že si musím vystačit se starými. Neměla prý peníze, protože musela bratrovi platit doučování, na které ani nechodil,“ svěřila se čtenářka. Tak to podle ní bylo se vším. Po absolvování střední školy začala studovat na státní univerzitě.

Odjela studovat, aby s nimi nemusela žít

Vybrala si školu tak, aby byla co nejdál z domova. Studium farmacie ji navíc bavilo. Domů téměř nejezdila. Když potřebovala peníze, zavolala otci. Za matčinými zády ji pokaždé podpořil. „Bratrovi matka zaplatila soukromou školu. Po roce to ale stejně vzdal. Navíc přivedl svoji přítelkyni do jiného stavu a nastěhovali se do našeho domu, což jsem ale nevěděla,“ vypráví paní Simona. Když byla ve třetím ročníku, otec zemřel. Po dlouhé době přijela domů a nestačila se divit.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Na první pohled bylo všechno vzhůru nohama. Nejenže se bratr s přítelkyní nastěhovali do domu k matce, ale měli už dvě děti a třetí bylo na cestě. „Bratr byl flákač. Furt se jen povaloval, pracoval příležitostně a jeho žena byla v podstatě neustále na mateřské. Matka je obskakovala, vlastně i živila, ale byla za to ráda. Bylo to dost bizarní divadlo. Děkovala jsem Bohu, že s nimi nemusím žít,“ uvedla paní Simona. V závěti otec odkázal svůj podíl na domě matce.

Půlku peněz za rodinný dům promrhal

Peníze pro paní Simonu nebyly problém. Měla stipendium, bydlela na koleji a při studiu současně pracovala. „Nebylo to na nějaké velké vyskakování, ale zvládala jsem to,“ podotkla. Když ukončila úspěšně studium, začala pracovat v soukromé lékárně, kde padla do oka jejímu majiteli. „Také se mi moc líbil a začali jsme spolu chodit. Nakonec jsme se vzali a máme už tříletou dceru,“ pochlubila se paní Simona. Zatímco v jejím životě se dařilo, doma byly problémy.

Nelíbí se jí, že by dědictví otce mělo připadnout jeho nové ženě: „Vzala mi tátu a dětem vnoučata, teď zaplatí ona“

Bratr totiž začal podnikat. Založil přepravní firmu, které se nedařilo. Neměl žádné zkušenosti, zadlužil se a zkrachoval. „Přesvědčil matku, aby prodala dům a polovinu peněz mu dala na splacení dluhů. Ještě, že se mi podařilo přemluvit mámu, aby si koupila za zbytek peněz alespoň malý byt. Bratra mezi tím opustila žena i s dětmi, a tak se k matce nastěhoval také,“ popisuje paní Simona s tím, že nakonec začal bratr pracovat v zahraničí.

S bratrem se bude nejspíš soudit

Nevrátil se ani, když mu paní Simona zavolala, že jejich matka vážně onemocněla. „Nemohla zůstat sama, takže jsme si ji s manželem vzali k sobě. Trochu jsem doufala, že teď možná ocení alespoň to, že jsem se k ní neobrátila zády na rozdíl od bratra, kterého její zdraví nezajímalo. Jen se občas zeptal, zda neprodáme matčin byt, protože potřeboval peníze,“ posteskla si čtenářka. Pečovala o matku, hradila její léčbu a také platila nájem a služby v matčině opuštěném bytě.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Po dvou letech matka zemřela. Nezanechala žádnou závěť. Jediné, co po sobě zanechala, byl byt. „Měl by připadnout jen mně. Vždyť bratr dostal peníze za polovinu domu, nehledě na to, že ho matka po celou dobu podporovala. Řekla jsem tedy bratrovi, aby se vzdal maminčina majetku. Odmítl to,“ vysvětluje paní Simona. Obrátila se proto na právníka, který jí dal jistou naději. „Budu bojovat klidně i u soudu. Bratr promrhal polovinu jmění po tátovi a chce ještě víc? To tedy ne,“ uzavřela paní Simona.

Článek „Bratr utratil polovinu otcova jmění, ale stejně chce pořád víc.“ Na majetek a peníze má nárok i sestra Simona a bude o ně bojovat soudní cestou se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Divil se, že ho vůbec do rozhlasu vzali

Sympaťák s charakteristickým hlasem a příležitostný herec, který momentálně hraje v primáckém seriálu Agrometal, nastoupil do rozhlasu už v dobách normalizace. „Vůbec jsem se divil, že mě do toho rádia vzali a že se mě nechtěli zbavit! Možná to bylo tím, že se mi jako hlasateli docela dařilo. Ale zarazili mi alespoň kariérní postup,“ cituje vzpomínání Rosáka na rozhlasové začátky Blesk. Představa, že by se s o šest let starším bratrem ještě viděl, byla tehdy nemyslitelná.

I když Rosák k tomu dostal příležitost. Přišli za ním dva policisté a nabízeli mu spolupráci výměnou za to, že mu umožní podívat se za bratrem na Západ. „Vy děláte v rádiu, tam máte spoustu známých, jste takovej srdečnej, se všema si povídáte. Sem tam někdo něco řekne. Jako ta kolegyně Konečná, co teď utekla přes Tunisko. Určitě o tom mluvila, ale my se to včas nedozvěděli. Ale kdyby tam byl někdo, kdo by nám to včas řekl, Konečná by nevycestovala…“ naléhali na něj policisté.

Nikdy emigraci bratrovi nevyčítal

Metoda něco za něco na Rosáka neplatila. Nebylo mu ale zrovna nejlépe, když na něj policisté udeřili. „No dovedete si představit, co se v tuhle chvilku v člověku odehrává?!“ řekl serveru moderátor. Nakonec se z toho, že by měl donášet na kolegy, nějak vykroutil. Napadlo ho ale, že za zeptání na případný výlet za bratrem nic nedá. Byla to ale drzost. „Oba vyskočili, já myslel, že mě v tu chvilku seřežou! Řvali na mě: ‚To si z nás děláte srandu?! Tak když nám tady něco odmítnete, tak váš brácha, ať si políbí!‘“ vyprávěl moderátor Blesku.

iZdroj fotografie: Nextfoto

Československé předlistopadové poměry způsobily, že se s bratrem Karlem, který před dvěma roky zemřel, Rosák neviděl dlouhých šestnáct let. Moderátor se na bratra kvůli potížím, které mu jeho emigrace způsobila, nezlobil. „Já jsem mu to přál a vůbec nikdy jsem mu to nevyčítal. Když jsme si občas telefonovali, tušil jsem, že nás odposlouchávají, tak jsem mu na konci hovoru vždycky řekl: ‚Karle, vrať se, tak čau!‘ Aby ti policajti na druhý straně věděli, že my o nich víme.“ pobaveně poznamenal Rosák.

Článek Jan Rosák kvůli režimu neviděl svého bratra 16 let: „Dokonce nás odposlouchávali, ale měli jsme z toho srandu,“ směje se se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Nekonečný vlak problémů

Jenom sedmiměsíční Esmae zatím strávila většinu svého života v nemocničním prostředí. Prvních zdravotních problémů a odlišností si její rodiče začali všímat, již když měla dívka pouhé dva týdny. Od té doby se s nimi veze nekonečný vlak nových diagnóz a symptomů. Mezi prvními zazněla jména velmi vzácných a ojedinělých onemocnění. Zaprvé aplastická anémie.

Následovala kojenecká vaskulopatie. Obě dvě nemoci mají jedno společné. Tělíčko malé Esmae není schopno bojovat s potenciálními infekcemi. Pro tak malé dítě jde o poruchu, která může být smrtelná. Kvůli anémii dívčino tělo neprodukuje dostatek nových krvinek, které jsou klíčové k účinné obranyschopnosti organismu a také tělesnému vývoji.

Sám nabídl svou pomoc

Kromě toho byly nalezeny stopy zánětu. Rodiče Esmae nesou její stav velmi těžce. Přesto je lékaři ujistili, že ani jeden z nich není přenašečem žádné z chorob. Mezi prvními příznaky zdravotních problémů se objevily bílé skvrny na dívčině těle. Nejprve jí byla podána antibiotika, později se však přistoupilo k odběru kostní dřeně. A tehdy to všechno začalo.

Two-year-old boy to be donor for transplant to save baby sister’s life https://t.co/qMu5oNtYN5 pic.twitter.com/2AjiGTUmRl

— Llanelli Star (@LlanelliStar) February 13, 2023

Lékařům vrtalo hlavou, kdo by mohl být pro tak malou dívku vhodným dárcem kostní dřeně. Její bratříček na nic nečekal a naznačil rodičům, že by chtěl Esmae sám pomoci. Stal se zázrak a jejich testy vykazují skoro stoprocentní shodu. Proces léčby bude ještě hodně dlouhý. Dívku čeká mnoho let chemoterapie a návštěv zdravotnických zařízení. Přesto je rodina ráda, že vidí světlo na konci tunelu.

Článek 2letý chlapec je jedinou nadějí na záchranu života své mladší sestry. Stal se jedním z nejmladších dárců se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Podivný telefonát muže překvapil

Sedmaosmdesátiletý Allen Swinbank se narodil v britském Bradfordu v roce 1935. Začátkem roku ho zaskočil podivný telefonát. Když položil sluchátko, chvíli jen tak seděl a koukal do prázdna. Hlavou mu běžela spousta myšlenek. Právě domluvil s dívkou, která se představila jako Natasha. To, co mu řekla, ho vyvedlo z míry. „Myslím, že můj dědeček je váš příbuzný, váš bratr,“ prohlásila dívka, která na internetu pátrala po rodinných kořenech.

Allenův otec John Spence-Swinbank jeho matku opustil, když mu bylo pouhých šest měsíců. „O tátovi jsme nemluvili, protože ho máma nenáviděla,“ vzpomíná. Během druhé světové války jeho otec v bitvě u Dunkerque padl do zajetí. V německém zajateckém táboře Stalag strávil pět let. Allen se s ním poprvé setkal až ve svých šestadvaceti letech. „Něco málo mi o sobě řekl, ale nezmínil se, že mám bratra,“ uvedl Allen. Nevlastní sourozenec, kterého měl jeho otec s jinou ženou, je jen o dva roky mladší.

Sen se bratrům nakonec splnil

Pětaosmdesátiletý John Robson vyrůstal v Bridlingtonu u svého dědečka a tet. Ti mu řekli, že jeho otec padl ve válce, přestože ve skutečnosti zemřel až v roce 1980. Paradoxní je, že John si vždycky moc přál mít sourozence. Mluvil o tom i na stará kolena se svou ženou. Myslel si ale, že jeho sen se nikdy nesplní. Jenže se mýlil. Jeho vnučka Natasha ho našla. „Je to jako splněný sen. Boží plány jsou někdy hodně tajemné,“ řekl John. Bratři se domluvili, že se po osmdesáti letech letos poprvé setkají.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nedávno John vyrazil za svým bratrem. Bylo to velmi dojemné. „Objali jsme se a došlo i na pár slz. Je tak moc zvláštní, že se to stalo,“ řekl Allen. Bratři zjistili, že oba mají vnoučata i pravnoučata a také zálibu v motorkách. „Allenova sousedka se mě zeptala, jestli jsem jeho bratr. Řekla, že jsem mu hodně podobný. To byl skvělý pocit. Tohle je splněný sen. Máme co dohánět,“ nadšeně vyprávěl John o prvním setkání s bratrem, na které si oba muži museli počkat dlouhých osmdesát let.

Článek Bratři plakali, když se poprvé mohli obejmout. Vzájemně nevěděli o své existenci přes 80 let se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Na velmi odlišných cestách

„Navzdory tomu, že se oba objevili na královnině pohřbu, je jejich vztah stále na bodu mrazu. Domnívám se, že od roku 2019 mezi bratry nepanuje důvěra.“ Možná si říkáte, proč právě rok 2019. Právě v tomto roce totiž William a Kate čelili nečekaným pomluvám. Vraceli ze své cesty z Pákistánu, když se dozvěděli, že Harry v rozhovoru uvedl, že jsou na velmi odlišných cestách.

Oblíbený královský pár toto zjištění nijak nepotěšilo. William k celé situaci přistoupil poměrně zodpovědně a sjednal s Harrym plánované jednání, schůzku. Harry souhlasil a vznesl dotaz, kdo další na setkání bude přítomen. Poté, co se dozvěděl, že u rozhovoru bude sekretářka, svou účast přehodnotil. Tento krok pouze dokreslil atmosféru všeobecné nedůvěry mezi bratry.

Kontroverzní ukázka z rozhovoru

Později uvedl, že se bál úniků informace dále do tisku a médií. Členové královské rodiny tak nekomunikují přímo, osobně, či aspoň pomocí korespondence. Víceméně si své účty vyřizují přes personál. Autor Valentine Low vydal knihu, jejímž hlavním obsahem jsou skryté vnitřní záležitosti královské rodiny. Autor hledá viníka ne zrovna ideálních vztahů v jednom rozhovoru.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Hlavní aktérkou daného rozhovoru je Meghan Markle. Reportér se v něm manželky Harryho zeptal na to, jak velký tlak na svou osobu pociťuje. Ona odpověděla: „Děkuji za optání. Málo lidí zajímá, jestli jsem v pořádku.“ Její odpověď rozvířila diskuze v médiích po celém světě. Kontroverzní ukázka byla odvysílána v nepřítomnosti Kate a Williama. A to právě během jejich cesty do Pákistánu.

Článek V nové knize vypluly na povrch další nehezké věci ze zákulisí královské rodiny. Meghan Markle cítí velký nátlak se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Odmítla jej opustit

Čtyřměsíční dítě se narodilo se srdeční vadou a hned po narození podstoupilo velkou operaci. Avšak potřebovalo životně důležitou dřeň, aby se zabránilo infekci. Šestiletá starší sestra Sophia se geneticky stoprocentně hodila jako vhodný dárce. Statečně požadovala po svých ustaraných rodičích, aby ji nechali dárcovství provést. Prohlásila: „Když dám Calebovi svou dřeň, bude žít.”

Školačka si nechala odebrat kostní dřeň z kyčle těsně před tím, než ji darovali malému Calebovi. Rodiče Kelsey Stynes​, která má nyní 28 let, a 31letý Lee Ashby museli čekat dva týdny na výsledky, zda Calebovo tělo stoprocentně přijalo kostní dřeň jeho sestry. Po čtyřech týdnech se čtyřměsíční dítě zcela uzdraví. Ochranitelská Sophia, jež má nyní silnější pouto se svým malým bratrem, jej odmítla opustit.

Nový imunitní systém

Zotavila se po operaci a navštěvuje nemocniční školu, jelikož jí bylo uděleno zvláštní povolení, aby bedlivě sledovala svého bratra, dokud se za 6 až 8 týdnů nevrátí domů. Zdravotní sestra Kelsey řekla: „Je to pro mě tak emocionální, když na to pomyslím. Jsem tím vším úplně ohromena. Byla po celou dobu tak fantastická. Nepřestala se usmívat a věděla, že udělala dobrou věc. Nejsem si jistá, jestli ví, jak je úžasná.”

iZdroj fotografie: iStock

„Kdyby s tím nechtěla pokračovat, neměli bychom nyní živého Caleba,” řekla Kelsey. Podle lékařů mohlo hocha zabít i běžné nachlazení. Jeho tělo bylo příliš slabé na to, aby se řádně zotavilo z operace srdce. Rodině bylo řečeno, že jedinou možností, jak mu zachránit život, je transplantace kostní dřeně, která mu poskytne nový imunitní systém. Caleb a Kelsey jsou stále v nemocnici, kde pravděpodobně budou ještě dalších 8 týdnů.

Článek Čtyřměsíční chlapec na tom byl bledě. Jeho 6letá sestřička se pro něj ale obětovala a zachránila mu život se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Agresivita otčíma se začala projevovat

Dáša měla šťastné dětství. Žila s rodiči a prarodiči v domě na venkově. Jednoho dne ale matka otce vyhodila. Malá holčička to nechápala, byla tatínkovou princeznou. Později se ukázalo, že si celkem rád dopřál drogy a kradl prarodičům peníze, což matka jednoho dne už nesnesla. Po odchodu manžela se matka změnila, uzavřela se do sebe a stala se chladnou i k malé Dáše.

Když si našla přítele, zdálo se, že je vše na dobré cestě. I s malou dcerou se k němu nastěhovaly. Ale ani on nebyl ideální. Hodně pil. Neustále se stěhovali z místa na místo a bydleli i v bytech, kde byli štěnice a švábi. Měli spoustu půjček, hypotéku a dluhy. Agresivita otčíma se začala postupně projevovat. Dášu bil a každý den byl pro dívku peklo.

Matka byla vždy na straně otčíma

Matka ho ale milovala a na incidenty nereagovala. Dáša nechápala, proč se jí matka nezastane. Cítila se zraněná, opuštěná a zahnaná v koutě. Začala se sebepoškozovat. Když se jí matka jednoho dne zeptala, zda by si přála bratra nebo sestru, Dáša odpověděla, že ani jednoho, protože nechce, aby sourozenec trpěl jako ona. Když jí bylo jedenáct, matka otěhotněla.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Když s otčímem přivezli z porodnice domů matku s malým Michalem, okamžitě se do miminka zamilovala. Chodila s ním na procházky, přebalovala ho i krmila. Byl nádherný. I když Dáše přibyly povinnosti a musela se o bratříčka starat, jeho příchodem se jí rozjasnil život. O šest let později, když bylo Dáše 17 let, rozhodla se, že se od rodičů odstěhuje. Nemohla už snést další výčitky a vyhrožování.

Otčím udeřil bratra do obličeje

Začala žít s přítelem, protože sama si byt dovolit nemohla. Nefungovalo to a asi po roce se vrátila domů. Sotva týden po návratu se otčím znovu opil, udeřil bratra do obličeje a Dáša se s ním poprala. Otčím popadl nůž, což dívku vyděsilo. Popadla bratra a utekli k babičce. Na internetu si druhý den našla garsonku a s Michalem se do ní přestěhovali. Matka si pro syna ale přijela a slíbila Dáše, že se o něj postará.

Dáša jí věřila. Našla si práci v obchodě s tabákem, aby si vlastní bydlení mohla dovolit. Po roce přijela domů na návštěvu. Povídala si s bratrem. Postěžoval si, že ho otec týrá a matka s tím nic nedělá. Dáša mu proto zabalila věci a odvezla si ho k sobě domů. Matka se tomu moc nebránila. Možná si uvědomovala, že to bude pro syna lepší. S vědomím toho, že je malý bráška v pořádku, se život Dáši stal klidnějším.

Ani na chvíli nelitovala, že si bratra vzala

Vyrovnaná mladá žena, které je nyní 20 let, stále pracuje v prodejně s tabákem a žije s Michalem v garsonce s velkým obývákem. Chlapec chodí do školy, může si dovolit i exkurze a výlety jako ostatní děti. Zadlužení rodiče dětem nijak nevypomáhají. Všechno je na Dáše. Každé ráno Michal brzy vstává a uvaří oběma čaj a Dáša udělá snídani.

iZdroj fotografie: Pexels

Po škole se bratr zastaví za sestrou v trafice a pak jde domů, kde si dělá úkoly a ohřeje jídlo. Společné večery tráví sourozenci sledováním filmů. Matka za chlapcem občas přijde, zatímco je otčím v práci. Platit nájem a pokrýt náklady na domácnost je pro Dášu těžké, ale snaží se. Věří, že si najde lepší práci a budou si s Michalem moci dopřát dovolenou. Ani na chvíli ale nelituje, že si bratra k sobě vzala.

Co říkáte na dívčinu odvahu a péči, kterou věnuje bratrovi?

Zdroj: Express

Článek „Nechci, aby někdo trpěl jako já.“ Příběh 20leté Dáši, která unesla vlastního bratra a sama ho vychovává se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Shledání napomohl Červený kříž

Bratři byli poté posláni do Polska a adoptováni do různých domovů. Lucian žil v Polsku a o tom, že je adoptovaný, se dozvěděl až při odchodu do armády, což pro něj musela být dvojnásobná strast. George narazil na své adopční dokumenty v sedmnácti letech, kdy se také dozvěděl, že má bratra dvojče. George v šedesátých letech požádal Červený kříž, aby mu pomohl najít jeho dvojče, ale pokusy byly neúspěšné. „Celý život jsem chtěl jen poznat svou rodinu,“ uvedl George.

„Sedmdesát let jsem žil, aniž bych o něm něco věděl, a říkal jsem si, že ho nikdy nenajdu.“ Lucian se dozvěděl, že má dvojče, až ve svých šedesáti letech. Ironií osudu je, že se obrátil na Červený kříž, který poté dokázal George vypátrat. George si ani nebyl jistý, jestli jeho bratr ještě žije. Když se dozvěděl, že nejenže žije, ale že se chce také setkat, byl šokován. Oba bratři se nakonec setkali osmašedesát let po svém odloučení na varšavském letišti ve věku 70 let.

Video má devět milionů zhlédnutí

„Nikdy jsem nevěděl, kdy ten den nastane, ale říkal jsem si, že jednoho dne bratra najdu. Nemohl jsem se dočkat, až ho obejmu a dám mu velkou pusu,“ řekl George. Než se k sobě oba muži přiblížili, měli v očích slzy. George řekl, že doufá, že to bude začátek jejich velmi blízkého vztahu. Lucian přišel s největší kyticí květin, jakou mohl vůbec unést. Muži se drželi v náručí, plakali, líbali se na tváře a při shledání si hladili hlavy. Jejich manželky se také objaly. „Mé srdce přetéká radostí, že ho mohu přivítat zpět na polské půdě,“ řekl Lucian.

iZdroj fotografie: Pexels

Video zachycující jejich emotivní shledání se nakonec stalo virálním. Video BBC z jejich návratu domů má více než devět milionů zhlédnutí. Kromě toho, že se dvojčata navzájem našla, Červený kříž také zjistil některé informace o jejich rodičích. Jejich otec byl americký voják, který se vrátil do USA ještě před jejich narozením. Jejich matka se je pokusila vypátrat, ale bylo jí znemožněno zjistit, kde se nacházejí. Po setkání na letišti navštívili bratři varšavské Muzeum povstání. Oba muži spolu plánují strávit ještě hodně času.

Jaké máte pocity z tohoto příběhu?

Zdroj: Express

Článek Díky Červenému kříži se mohli po 70 letech konečně potkat. Napínavý příběh dvojčat, která rozdělili už po narození se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.

Bratr jí zemřel, když jí bylo pouhých 7 let

Když bylo Ann Kear pouhých sedm let, její dvanáctiletý bratr nečekaně zemřel. Chlapec nešťastnou náhodou utonul 1. srpna 1947 v Oxwich Bay (Wales, Velká Británie), kde byl společně se svým skautským oddílem na táboře. Protože v tu dobu byla Ann velmi malá, má na svého zesnulého bratra jen málo vzpomínek. (Její rodiče jí tehdy ani nedovolili jít na pohřeb.) Většinu věcí, které o Karlovi ví, zná z vyprávění. Podle jejích rodičů byl Karl velmi oblíbený a laskavý, o čemž svědčí i množství kondolencí, jež rodina obdržela.

Jen od lidí v jejich rodné vesnici jich bylo bezmála sto. Ale nebyly to jen kondolence, které svědčily o Karlově výjimečnosti. Někomu se vepsal do srdce natolik, že jeho hrob chodil navštěvovat po dlouhých 70 let. Tento záhadný návštěvník zanechával na hrobě mladého chlapce květiny, vzkazy a drobné dárky. Přestože se Ann snažila (chodila na skautské srazy, psala výzvy do novin, nechávala vzkazy na hrobě či byla hostem v rádiu a v televizi), identitu tajemného návštěvníka nikdy nevypátrala.

Po 70 letech se dočkala kýžených odpovědí

S přibývajícími roky začala ženina naděje na rozluštění této záhady klesat, ovšem rozhodla se učinit ještě jeden poslední pokus. Se svojí sestrou Sarah zkontaktovaly novinářku Camilu Ruz, aby jim pomohla neznámého návštěvníka vypátrat, a ony tak mohly uzavřít jednu starou rodinnou záhadu. Camilu příběh okamžitě nadchl a rozhodla se pro jeho zdárný konec udělat maximum. Jako první domluvila návštěvu místního archivu, kde si s Ann prohlédly staré fotografie a zjistily jména Karlových přátel z tábora.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Camila kontaktovala všechny, na něž získala adresu či telefon. Jeden chlapec jí ale nedával spát – Ronald Westborough. Ronald byl Karlův blízký přítel a to osudné léto s ním sdílel stan. Když se jí konečně podařilo s ním spojit, věděla, že našla to, co hledala. Ronald souhlasil se schůzkou a Camila mohla jít s touto novinkou za Ann. Tehdy sedmasedmdesátiletá žena nevěřila svým uším a štěstím se rozplakala. Na schůzce s Ronaldem se dozvěděla, co se tehdy vlastně stalo a proč hrob jejího bratra navštěvuje.

Osudné páteční odpoledne se vydalo asi 24 dětí koupat do moře. Bylo jich tam velmi mnoho a Karl se Ronaldovi rychle ztratil. Když vyšli později z vody, Ronald si všiml, že Karlovo oblečení leží na stále stejném místě – netknuté. Okamžitě to řekl vedoucím a všichni běželi zpět k vodě. Ronald, spolu ještě s jedním chlapcem, našel Karla o kus dál – vznášel se na hladině obličejem dolů. Obě děti (Ronaldovi bylo tehdy 13 let) Karla vytáhly na břeh, ale bylo již pozdě.

Zesnulý chlapec ovlivnil život řadě lidí

Za svůj mimořádný výkon, kdy překonal šok a Karlovo tělo vytáhl na souš, si Ronald vysloužil pochvalu od policisty, který k místu nehody následně přijel. Později se Ronald sám rozhodl stát se policistou – k tomuto rozhodnutí ho svým způsobem nasměroval právě Karl. Na svého přítele proto nikdy nezapomněl a na hrob mu pravidelně nosil květiny. Jakmile si Ann vyslechla celý příběh, byla hluboce dojatá a vděčná, že se konečně dočkala kýžených odpovědí.

Ovšem spolu s odpověďmi vyvstala nová otázka. Jestliže Ronald nosí na Karlův hrob květiny, kdo tam zanechává ostatní pozornosti? I přes to, že se Ann odpověď na tuto záhadu asi nikdy nedozví, byla šťastná, že její bratr pro někoho znamenal tak moc, aby ho sedmdesát let chodil navštěvovat na hřbitov.

Jak často navštěvujete hřbitov?

Zdroj: DailyMail

Článek Tajemný cizinec navštěvoval hrob jejího staršího bratra. Teprve po 70 letech se dozvěděla, o koho se jedná se nejdříve objevil na DámskýDeník.cz.