Zamýšleli jste se někdy nad tím, kam až sahá historie praní a jak se pralo v dávné době minulé? Věřte či ne, nebylo to vždy tak jednoduché, jak je tomu nyní. Přinášíme vám pár užitečných informací, díky kterým si naše automatické pračky či kvalitní prací prostředky, budeme vážit ještě o něco více.
Kdy vznikla potřeba praní?
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak takové praní, resp. potřeba praní vůbec vznikla? Kdy vůbec člověk začínal pociťovat potřebu čistoty? Tato potřeba se přitom vyvinula zcela přirozeně v době, kdy lidé vyměnili kožešiny za textilní oblečení.
Za prvotní zmínky o praní jako takovém, pocházejí právě ty od Sumerů a vážou se do období 2800 let před našim letopočtem. Textilní oděvy se v té době jen jednoduše namáčely do řek či potoků a tloukly o kameny.
Zajímavostí je, že už v té době se používal i první prací prostředek, při kterém byste ale marně hledali společné rysy s tím současným. Na výrobu mýdla se využívala například kůra, různé obiloviny a dřevo či dokonce popel.
Na praní nedali dopustit ani ve starověkém Římě, Řecku či Egyptě
Už starověcí Řekové, Římané či Egypťané měli v otázce čistoty jasno. Snad nebude žádným překvapením, že praní měli na starosti zejména otroci. Vždyť už hieroglyfy hovoří o tom, jak šlapali bosýma nohama po oděvech a do „praní“ přidávali i pšeničné otruby.
První veřejné prádelny mají na svědomí Římané, ptáte se, jak fungovaly? V kádích s bělicím vápnem, louhem ale i močí šlapali po oděvech, dokud je nevyčištili. Zmínka o prvním mýdle sahá například už do 2. století, nejde však o takové mýdlo, jaké známe z dnešních obchodů. Šlo o směs popela, vápna a tuku.
Středověk na hygienu příliš nedbal
Ačkoliv měl starověk na praní nebo hygienu jako takovou, docela dobře našlápnuto, horší to bylo ve středověku. Tam se moc o pokroku v této oblasti mluvit nedá, ba právě naopak. Na svědomí ho má právě mor, který se šířil přímo bleskovou rychlostí. Lidé si tehdy mylně mysleli, že jeho zdrojem je právě voda, a tak se jí snažili co nejvíce vyhýbat. Koupání omezili na jednou za měsíc a prali ještě méně. Všechno oblečení nejdříve vyvařili v horké vodě a následně tloukli dřevěnými holemi.
Velká změna nastala až v 17. století, kdy praní opět začalo být v módě. Textilie se opět ve velkém namáčely do vody, kde se následně pořádně vydrhly. Co myslíte, kdo měl tehdy na svědomí výrobu mýdla? Za jeho vznik můžeme vděčit Španělům a Italům, a jeho výroba sestávala z olivového oleje, popela a mořských rostlin. Právě v tomto období se o slovo přihlásila i úplně první vroubkovaná prací deska – valcha.
A co první pračka?
Úplně první pračka spatřila světlo světa v roce 1767 a má ji na svědomí Jacob Christian Schäffen. Navzdory jeho velkému úsilí však jeho pračky nezažily příliš velký úspěch. Ten se dostavil až o několik let později, konkrétně v roce 1851, kdy spatřila světlo světa úplně první pračka s bubnem na ruční pohon. Za zlatý věk praček se však považuje až konec 19. století. A jak takové první pračky vlastně vypadaly?
Nejdříve šlo jen o jakési nádoby, na kterých na dně byl dřevěný rošt a vroubkovaná prací deska, což se nakonec ukázalo jako nepříliš šťastné řešení. Oblečení se v takové pračce totiž velmi snadno potrhalo. Později však přišly na řadu ručně poháněné pračky bez valchy, které sklidily velký úspěch. Všechny pračky se však poháněly manuálně.
Skutečnou „revoluci“ však způsobil až Nikola Tesla v roce 1894, kdy vyvinul využití elektrické energie v malém motoru. Tento malý motor totiž později poháněl i pračku. První, plně elektrická pračka spatřila světlo světa v roce 1907 a na svědomí ji má Alva Fischer, no a v témže roce vznikl i úplně první prací prášek.
Pro zajímavost, v roce 1957 v závodě Romo, byla vyrobena vůbec první československá automatická pračka.
Přibližně ve stejnou dobu se začal vyrábět i prací gel a o deset let později i biologicky aktivní enzymy. Pokud se ptáte, kdy přišly na řadu prací prášky pro alergiky a lidi s citlivou pokožkou, tak vám řekneme, že to byly 90 léta a o pár let později přišly konečně na řadu i prací kapsle.
Jak jste mohli vidět, prací prostředky se neustále zdokonalují. Mnohé české hospodyňky již roky nedají dopustit právě na prací prášek z Německa, který se nejednou považuje za mnohem kvalitnější. Mezi favority patří německý prášek na praní Omo, který disponuje obrovskou škálou vůní, ze kterých si jistě vybere každý. A jak se dostat k zahraničnímu zboží bez zbytečného cestování? Celkem jednoduše. Stačí navštívit online drogerii myAustria.cz a nakupovat.