V hektickém tempu moderní doby se lidé často vymlouvají, že nemají moc času na setkávání s rodinou a kamarády. Nepřipouštějí si nebo ani nepomýšlejí na to, že jednou by je to mohlo šeredně mrzet. Okamžiky strávené s blízkými totiž nejde ničím nahradit. Své o tom ví čtenář DámskéhoDeníku Pavel H. z Děčína. „Vyčítám si, jak jsem se k mamince někdy choval. Kéž bych mohl vrátit čas,“ napsal nám do redakce.

Považoval za samozřejmé, že tu matka je

Jakmile zemřou rodiče, jejich potomky to tvrdě zasáhne. I když jsou už dospělí, ztráta matky nebo otce v nich vyvolá obrovský smutek, pocit prázdnoty i zvláštní nejistoty. Protože odešel člověk, který jim celý život projevoval bezpodmínečnou lásku a snažil se pro ně zajistit pohodu, pohodlí a bezpečí. „Moje maminka, přestože jí bylo už 86 let, byla velmi vitální a energická. Její smrt mě strašně zasáhla. Nečekal jsem to, bral jsem jako samozřejmost, že tu prostě je,“ uvedl pan Petr.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Naposledy viděl svou matku před týdnem. Stavil se u ní se svou ženou a dětmi na nedělní oběd. „Vypadala spokojeně. Uvařila skvělý oběd a upekla můj oblíbený jablečný koláč,“ popisuje čtenář s tím, že byla pohodová atmosféra a všichni se dobře bavili. „Když jsme odcházeli, dala každému při loučení pusu. Řekla mi, že mě má ráda. Jako by tušila, že je to naposledy. Nenapadlo mě, že už ji nikdy neuvidím,“ svěřil se pan Petr.

Když 82letá maminka onemocněla, syn se okamžitě všeho vzdal a přestěhoval se k ní. „Teď jsem na řadě já, abych se staral,“ řekl

Kdyby mohl vrátit čas, choval by se jinak

Po několika dnech mu ráno zazvonil telefon. Volající mu oznámil, že jeho matka je po smrti. „Řekli mi, že maminka v noci usnula a ráno už se neprobudila. Byl jsem v šoku. Nechtěl jsem tomu uvěřit. Ještě před pár dny byla tak veselá a v pořádku. Strašně mě to zasáhlo,“ svěřil se zdrcený čtenář. Zařídil nezbytné formality a pohřeb. Stále ale byl jako tělo bez duše. Už nikdy svou maminku neuvidí, nemůže jí říct, jak moc ji má rád, ani se jí omluvit za to, jak se někdy choval.  

iZdroj fotografie: Depositphotos

Když se mamince na sklonku života začala vytrácet paměť, syn vymyslel něco geniálního

Přemýšlel, co všechno mohl udělat jinak. „Tolikrát jsem byl na maminku hrubý, odmlouval jsem, sekýroval jsem ji, neměl jsem čas ji navštívit, nechtělo se mi poslouchat její vyprávění a rady, rušil jsem nedělní obědy, na které mě zvala. Kéž bych mohl vrátit čas, všechno bych jí vynahradil,“ zpytuje svědomí pan Petr. Dal by cokoli za to, aby se s maminkou mohl znovu setkat. „Vím, že je to nepřenositelná zkušenost, ale chtěl bych všem říct, aby si vážili svých rodičů a milovali je, dokud jsou naživu,“ napsal v závěru svého dopisu.