„Žila jsem mezi hnijícími mrtvolami,“ říká žena, která přežila holocaust. Její vzpomínky vhání slzy do očí

Ve 14 letech byla donucena absolvovat pochod smrti do vyhlazovacího tábora v Bergen-Belsenu. Tam se stala svědkem nesčetného množství vražd. Děsivý příběh vypráví v současnosti 91letá Susan Pollacková u příležitosti Dne památky obětí holocaustu. Vzpomíná na absolutní hrůzu, již si zažila. „Bergen-Belsen byl místem smrti a nepopsatelného utrpení. Všude byla hnijící těla. Všude byl hlad a infekční nemoci. Dokonce i lidé, kteří byli naživu, už nebyli lidmi,“ říká.

Matku hned nahnali do plynové komory

Přeživší z koncentračního tábora Susan Pollacková se narodila v Maďarsku a nyní žije v Londýně. Když přišla do nacistického tábora, měla už za sebou mnoho hrůz. V pouhých 9 letech byla svědkem toho, jak jejího otce odvezli do koncentračního tábora a už nikdy jej neviděla. V roce 1944 byla spolu s matkou a bratrem převezena do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Matku nacisté okamžitě nahnali do plynové komory.

V nacistickém táboře v Polsku strávila asi 10 týdnů. „Měli jsme hlad, to bylo jediné, na co jsem myslela. Nebylo tam žádné jídlo,“ vzpomíná. Hladovění se podepisovalo na fyzickém stavu. „Nás děvčata vyšetřoval doktor, který se jmenoval Josef Mengele. Byly jsme úplně nahé i malé holčičky. Jakmile rychle hubly, šly rovnou do plynových komor, protože už se nehodily k práci,“ dodává. Susan byla poslána do německého Gubenu, kde otrocky pracovala ve zbrojařské továrně.

Po pochodu smrti nemohla chodit

V zimě na přelomu let 1944 a 1945 se však musela vydat na pochod smrti do Bergen-Belsenu. Týdny šly stovky lidí přes zamrzlá pole, aby se dostaly do tábora smrti. Po pochodu nemohla chodit, jen se plazila. Setkala se tam s bývalou sousedkou, Židovkou. „Bylo to poprvé po několika měsících, co jsem s někým mluvila rodným jazykem. Ptala se, zda přežijeme. Odpověděla jsem, že musíme vydržet,“ vypráví Susan. Druhý den byla žena mrtvá.

iZdroj fotografie: Depositphotos

V táboře byl hrozný zápach. „Nedokážu ho popsat, pach hnijících mrtvol. Bylo to špinavé místo nevhodné pro život,“ konstatuje žena, která tábor hrůzy, strachu a nepopsatelného utrpení přežila. „Nikdo se o nás nestaral. Byli jsme jako potrava pro zvěř. Házeli nás do plynových komor, kde jsme byli spáleni,“ dodává. V Bergen-Belsenu žila asi dva až tři týdny. Byla tak vyčerpaná, že už ani nevnímala, kdy je den nebo noc.

Je to už 80 let, ale jako by to bylo včera

Tábor byl osvobozen v dubnu 1945, kdy Susan dělily od smrti jen dny. „Vyplazila jsem se z baráku, pryč od toho zápachu, špíny a pláče, protože už jsem to nemohla vydržet,“ popisuje poslední chvíle v táboře. Britští vojáci, kteří ho osvobodili, ji posadili do sanitky. Bylo po všem. „Měla jsem zpátky svůj život, ale neměla jsem kam jít,“ říká. Susan byla převezena do nemocnice ve Švédsku, kde se léčila s tuberkulózou, tyfem a těžkou podvýživou.

Po letech se potkala s bratrem, který jako jediný z rodiny přežil. Byl nucen pracovat v Osvětimi jako přenašeč mrtvých těl z plynových komor do pecí. Zemřel v roce 1995. Susan se usadila v Kanadě, kde potkala manžela Abrahama. V roce 1963 se přestěhovali do Londýna. Byli svoji 60 let a měli spolu 3 děti. Susan jezdí do škol a vypráví svůj příběh. „Je to už 80 let, ale připadá mi to jako včera. Není pro mě snadné o tom mluvit, ale dělám to proto, abych lidi varovala před antisemitismem,“ vysvětluje.

Co říkáte na otřesné vyprávění Susan?

Zdroj: TheSun