Žena se potýkala se zhoršující se „rýmou“. Lékaři si mysleli, že se jedná o alergii na nějaký vnější podnět. O svém zdravotním stavu se dozvěděla pravdu až po dlouhých třech letech.
S chybnou lékařskou diagnózou se ve svém životě příliš často nesetkáte. Ovšem zcela vyloučené to také není – o tom se přesvědčila i Kendra Jackson, které lékaři celé tři roky tvrdili, že trpí alergií na nějaký vnější podnět. Protože se po intenzivní léčbě ženin stav stále nelepšil, rozhodla se navštívit lékařské centrum v Nebrasce (Nebraska Medicine). Tam ji podrobili sérii testů a zjistili, že její stav je vážnější, než se na první pohled zdálo.
Léčbou neexistující alergie strávila tři roky
Zdravotní problémy, s nimiž se dvaapadesátiletá Kendra Jackson potýkala, se zpočátku nezdály nijak vážné. Kendra si myslela, že se nachladila, v důsledku čehož se potýká s kašlem, kýcháním a s rýmou. Ovšem domnělá rýma neustupovala, a tak se žena rozhodla navštívit lékaře – nejprve jednoho, posléze druhého, třetího, čtvrtého, atd. Žádný z navštívených odborníků jí ovšem nedokázal pomoci. Až po dlouhých třech letech se rozhodla pro schůzku s lékaři z lékařského centra v Nebrasce – Nebraska Medicine.
Téměř bezprostředně po jejím příchodu se Kendry ujala zdravotní sestra, která jako první pojala podezření, že se nejedná o obyčejnou (alergickou) rýmu, ale o únik mozkomíšního moku. Sestra svou domněnku sdělila lékařům, kteří rozhodli o odebrání vzorku tekutiny a jeho následném odeslání na detailní rozbor. Po konzultaci s lékaři zůstala Kendra v centru přes noc na pozorování. Lékaři nechali ženu spát v poloze vsedě, tedy v křesle. Druhý den ráno, když se Kendra probudila, měla celou přední část trika mokrou od tekutiny vytékající jí z nosu.
Ženě z nosu vytékal mozkomíšní mok
Testy provedené na vzorku odebrané tekutiny posléze potvrdily, že Kendře z nosu vytéká mozkomíšní mok. Následné CT vyšetření poté odhalilo dírku v kribriformní ploténce (odděluje dutinu lebeční od dutiny nosní). Když lékaři pátrali po příčině, dozvěděli se, že žena byla před pěti a půl lety účastnicí vážné dopravní nehody, při níž se obličejem uhodila o palubní desku automobilu. Bezprostředně po nehodě začala Kendra trpět migrénami, avšak problémy s tekutinou unikající jí z nosu zaznamenala až dva a půl roku poté.
V momentě, kdy navštívila lékařské centrum v Nebrasce, unikalo Kendře do nosu a úst denně kolem půl litru mozkomíšního moku, což způsobovalo příznaky podobné nachlazení (kašel, rýmu a kýchání). Únik mozkomíšního moku může být život ohrožující, a to jak v závislosti na množství ztracené tekutiny, tak na zvýšeném riziku infekcí (kupříkladu meningitidy čili zánětu mozkových blan). Lékaři proto Kendru operovali, kdy otvor v lebce utěsnili pomocí tkáně, kterou jí odebrali z nosu a tuku odebraného z břicha.
Tím ho chrání před mechanickým poraněním a zároveň umožňuje přísun živin a odvod odpadu. Obaly mozku a míchy – tzv. dura mater, poté drží mozkomíšní mok „na jeho místě“. Unikne-li nějakým otvorem mozkomíšní mok mimo tyto obaly, hovoří se o úniku mozkomíšního moku.
Jaké zdravotní komplikace potkaly po (auto)nehodě vás?