Příběhy lidí jsou různé. Zatímco někdo svým životem propluje bez větších komplikací, jiní lidé zažijí překážky, o kterých se vám může zdát jen v těch nejhorších nočních můrách.
Umíte si představit, že byste jen tak přišli o čtyři roky života? Zní to jako z nějakého špatného filmu, pro Victorii Arlen je to ovšem krutá realita, se kterou se statečně poprala. Kóma samo o sobě ale není to nejhorší, k čemu došlo. Poslední dva roky v něm totiž všechno vnímala, jen to nemohla dát nikomu najevo.
Všechno to začalo docela nenápadně
Na vážných nemocech, které nepostihují každého je jedna z nejhorších věcí to, že se většinou nedají určit jen tak. Tím, že nepostihují mnoho osob, je těžké vypozorovat příznaky včas. Victoria byla jako malá velice aktivní dívka, která milovala sport a tanec. Vždy se usmívala a život si užívala plnými doušky. V jedenácti letech ale začínala vnímat změny ve svém těle, které se jí rozhodně nelíbily.
Začala se třást, ráno jí dělalo problém vstanout z postele a nohy ji tak nějak přestávaly poslouchat. Bylo to bezpochyby děsivé, to nejhorší ale mělo teprve přijít. Doktoři jí diagnostikovali transverzální myelitidu a akutní encefalomyelitidu. Obojí jsou velmi vzácná autonomní onemocnění a postihují míchu a mozek. Dívka skončila v kómatu a lékaři se shodovali na jednom, že už se nikdy neprobere.
Stala se vězněm vlastního těla
První dva roky o sobě skutečně nevěděla. Její rodiče si ji vzali domů, kde o ní u její postele pečovali a střídali si „směny“. Neustále na ni mluvili, nikdy neztráceli naději, že je dívka třeba uslyší a jednou se probere. Po dvou letech začala sama Victoria vnímat. Nejprve moc nevěděla, co se děje, ale postupem času se jí v hlavě začaly všechny dílky jejího života spojovat dohromady a ona si postupně uvědomovala, v jaké situaci se nachází.
Bylo to děsivé prozření, měla strach, co s jejím životem bude dál. Nechtěla se ovšem vzdát boje. Kolikrát si říkala, že kdyby prostě umřela, tak všechna ta bolest a utrpení skončí. Na druhou stranu to bylo to nejjednodušší řešení a ona se nerada jen tak lehce vzdávala. Začala tedy trénovat paměť, tvořila si v hlavě scénáře, jaké to bude, až bude opět zdravá a postupně dosahovala svých snů.
Vše se začalo obracet k lepšímu
Tři měsíce po svých patnáctých narozeninách se skutečně probrala. Začala cítit svou horní polovinu těla a mohla se opět částečně vrátit do svého života. Pohybovat se sice mohla jen na invalidním vozíku, rozhodla se ovšem, že tím to nekončí. Tvrdě na sobě pracovala a šla si za tím, po čem skutečně toužila. Opět získat svůj normální život. A také se jí to povedlo.
V době, kdy ještě nechodila, získala zlatou medaili na paralympijských hrách. Poté se jí sny splnily a ona začala znovu používat své nohy se vším všudy. Nyní je moderátorkou pro ESPN TV a Dance with the Stars (Tančíme s hvězdami). A je třeba uznat, že tanec jí jde opravdu skvěle. Doufá, že svým příběhem inspiruje i ostatní lidi, kteří si třeba mohou myslet, že je vše ztraceno a není zde žádná naděje.
Co by se vám honilo hlavou, kdybyste se „probrali“ z kómatu jako Victoria?