Hudební svět pláče: Zemřela oblíbená zpěvačka, na svém kontě má hned několik velkých hitů

Možná si to jméno nevybavíte okamžitě. Ale melodii určitě znáte. Helena Vondráčková ji zpívala jako Dvě malá křídla tu nejsou, a předlohou byl právě hit Roberty Flackové Killing Me Softly With His Song. Tahle píseň obletěla svět v sedmdesátých letech, pak ji v devadesátkách znovu přinesly Fugees s Lauryn Hillovou, a dál žije dodnes. To je přesně ten typ odkazu, který se nedá zmenšit na jeden nekrolog.

Nebyla to zpěvačka jednoho hitu

Killing Me Softly With His Song je nejznámější, ale zdaleka ne jediná. Flacková stojí za třemi písněmi, které se zapsaly do dějin populární hudby jako samostatné kapitoly: The First Time Ever I Saw Your Face, Killing Me Softly With His Song a Feel Like Makin‘ Love. Za první dvě z nich získala Grammy za nahrávku roku, v roce 1973 a 1974, tedy dvakrát po sobě. Nikdo před ní to nedokázal, jak připomíná Smithsonian National Museum of African American History and Culture. Ani po ní to dlouho nikdo nezopakoval.

The First Time Ever I Saw Your Face přitom původně prošla bez většího povšimnutí. Průlom přišel až poté, co ji Clint Eastwood použil ve svém filmu Play Misty for Me, a najednou se z přehlédnuté písně stalo číslo jedna v amerických hitparádách. Takový je někdy rozdíl mezi tím, zda umělce svět uslyší, nebo ne.

Klasická pianistka, která učila na základní škole

Část toho, co dělá příběh Flackové výjimečným, je jeho začátek. Na Howard University v Washingtonu nastoupila se stipendiem v patnácti letech, studovala klasickou hudbu, ne soul ani pop. Po studiích učila hudbu na veřejných školách ve Washingtonu a večer vystupovala v nočních klubech, kde ji nakonec objevil jazzový kontrabasista Charles Mingus. Howard University ji po smrti označila za jednu ze svých nejvýznamnějších absolventek.

Tohle vzdělání bylo slyšet. Flacková nikdy nezněla jako zpěvačka, která se přizpůsobuje žánru, spíš jako někdo, kdo si bere z každého žánru to, co potřebuje. Smithsonian ji popisuje jako umělkyni, jejíž hudba propojovala blues, folk, R&B, jazz, klasiku i pop, a právě tato šíře ji odlišovala od většiny jejích současníků.

Hudební svět truchlil konkrétně, ne jen obrazně

Po její smrti se v New Yorku konalo veřejné Celebration of Life, na němž vystoupili Stevie Wonder, Lauryn Hill a Wyclef Jean, jak informuje AP News. Nejde o detail, jde o měřítko. Stevie Wonder nevystupuje na každém memorialu a Lauryn Hill je přesně ta spojnice, která ukazuje, jak daleko Flackové hudba doputovala: od soulových klubů sedmdesátých let přes filmová plátna až k hip-hopové generaci devadesátek.

V roce 2022 Flacková oznámila, že trpí ALS, která jí znemožnila dál zpívat. Přesto zůstala veřejně přítomná a v roce 2010 založila Roberta Flack Foundation zaměřenou na hudební vzdělávání, jako by se vracela k tomu, čím kdysi začala: k učitelství a přesvědčení, že hudba se musí předávat dál. Její písně to ostatně dělají samy. Dvě malá křídla tu nejsou zná v Česku kdekdo, kdo si možná nikdy nevyhledal originál. To je možná nejpřesnější definice toho, co znamená zanechat skutečný otisk, když vaše dílo žije dál v jazycích, které jste nikdy nemluvili.