Nathalie Baye, jedna z nejvýraznějších tváří francouzského a evropského filmu, zemřela 17. dubna 2026 v Paříži ve věku 77 let. Rodina oznámila její smrt agentuře AFP následující den.
Za sebou nechala filmografii čítající více než osmdesát titulů, čtyři ceny César a kariéru, která trvala přes půl století a vedla od Françoise Truffauta až po mezinárodní produkce rozpoznatelné i mimo Francii. Příčinou smrti byla nemoc s Lewyho tělísky, progresivní neurodegenerativní onemocnění, které je zákeřné mimo jiné tím, že v rané fázi snadno splývá s Alzheimerovou chorobou nebo psychiatrickými poruchami.
Truffaut ji objevil, Cannes ji potvrdilo
Baye se ve francouzském filmu výrazně prosadila roku 1973, kdy ji pro film objevil François Truffaut a obsadil ji do snímku Americká noc (La Nuit américaine). Byl to průlom, který ji zařadil do první ligy francouzského herectví v době, kdy tamní kinematografie patřila k nejsledovanějším na světě. Festival de Cannes ji eviduje napříč dekádami v oficiálním výběru u filmů jako La Californie, Laurence Anyways nebo Je to jen konec světa a v roce 1996 zasedala v jeho porotě.
Čtyři ceny César za roky 1981, 1982, 1983 a 2006 jsou číslo, které samo o sobě říká víc než jakýkoli přívlastek. Francouzská filmová akademie ji v roce 2002 navíc vybrala za prezidentku slavnostního ceremoniálu, což je pozice vyhrazená herečkám s mimořádnou autoritou v oboru. Francouzský stát ji vyznamenal rytířstvím Čestné legie.
Odkud ji mohl znát i český divák
Pro ty, kdo francouzské kino nesledují systematicky, existuje několik přirozených vstupních bodů. Nejdostupnější je pravděpodobně Spielbergův snímek Chyť mě, když to dokážeš z roku 2002, kde Baye hrála po boku Toma Hankse a Leonarda DiCapria. Méně komerční, ale v českém distribučním prostoru dobře zakotvený je film Je to jen konec světa kanadského režiséra Xaviera Dolana, který měl v Česku regulérní uvedení přes distribuci Aerofilms. Starší tituly jako Americká noc, Zelený pokoj nebo Návrat Martina Guerra zná každý, kdo prošel festivalovým nebo arthouse okruhem.
Baye nebyla herečka jednoho žánru ani jedné dekády. Pracovala s Truffautem, Godardem, Chabrolem i Dolanem, tedy s režiséry, kteří spolu jinak nemají skoro nic společného, a přitom si zachovala rozpoznatelný herecký rukopis: přesnost bez okázalosti, přítomnost bez přehrávání.
Kariéra, která přečkala módní vlny
Osmdesát filmů za pět dekád není jen číslo do titulku. Znamená to, že Baye přečkala několik generací francouzského kino průmyslu, proměny vkusu i nástup nových hvězd, a přitom zůstávala obsazovaná a relevantní. Málokterá herečka dokáže být věrohodná u Truffauta v sedmdesátých letech a zároveň u Dolana ve dvacátém prvním století, aniž by působila jako muzejní exponát nebo módní citace.
Pozůstalé rodiny zahrnuje i její dcera Laura Smet. Francouzský film přišel o herečku, která ho reprezentovala způsobem, jenž se nedá snadno nahradit, ne proto, že by podobný talent neexistoval, ale proto, že taková kariéra se buduje celý život a začíná vždy od začátku.