Smutná zpráva pro filmový svět. Zemřela herečka, která hrála po boku Elvise Presleyho. Bylo jí 82 let

Její jméno nemusí českému divákovi znít povědomě na první dobrou. Ale v americké televizi patřila k tvářím, které se objevovaly na obrazovkách nepřetržitě čtyři desetiletí, od černobílých padesátých let až po sitcomový boom devadesátek. Nebyla jednorázovou hvězdou jednoho hitu. Byla herečkou, která si vybudovala tři různé kariéry ve třech různých televizních epochách, a v každé z nich obstála.

Od dětské hvězdy k teen idolu

Shelley Fabaresová se před kamerou poprvé objevila jako desetiletá. V roce 1958, ve svých čtrnácti, získala roli Mary Stoneové v seriálu The Donna Reed Show, rodinné komedii, která definovala americký televizní mainstream přelomu padesátých a šedesátých let. Hrála v ní šest sezon.

Právě na place tohoto seriálu vznikl i její největší hudební hit. Producent Tony Owen ji v roce 1962 přesvědčil, podle jejích vlastních slov téměř donutil, aby nazpívala píseň Johnny Angel. Singl vystřelil na první místo americké hitparády Billboard Hot 100. Fabaresová se přes noc stala teen idolem. Přesto se k hudební kariéře nikdy plně nepřiklonila. Herectví pro ni zůstalo hlavní osou.

Tři filmy s Elvisem

Mládí a popularita z Donna Reed Show jí otevřely dveře do Hollywoodu. A právě tam potkala Elvise Presleyho, ne jednou, ale třikrát:

• Girl Happy (1965): zahrála si Valerii, dceru gangsterského bosse, kterou Elvis hlídá na jarních prázdninách na Floridě.
• Spinout (1966): v roli Cynthie Foxhughové, dcery bohatého průmyslníka, která se uchází o závodníka a muzikanta v Elvisově podání.
• Clambake (1967, v českém překladu uváděný jako Mejdan): jako Dianne, dívka, o niž soupeří dva muži z opačných konců společenského žebříčku.

Los Angeles Times ji v roce 1996 označily za jedinou herečku, která se po Presleyho boku objevila ve třech celovečerních filmech. Elvis ji údajně považoval za svou oblíbenou filmovou partnerku. Kolem dvojice kolovala řada fám o románku, žádný z nich ale nebyl nikdy veřejně potvrzen. Co potvrzeno bylo, je výjimečná chemie na plátně, a fakt, že si ji Presley sám opakovaně vyžádal.

Třetí život: sitcomová opora devadesátek

Kde by mnozí herci z šedesátkové éry zmizeli z obrazovek, Fabaresová udělala pravý opak. V sedmdesátých letech přešla k dramatickým rolím; televizní film Brian’s Song z roku 1971 jí přinesl uznání kritiků. V osmdesátých letech hrála Francine Websterovou v seriálu One Day at a Time.

Největší pozdní triumf ale přišel v roce 1989. Sitcom Coach, v němž ztvárnila Christine Armstrongovou, manželku trenéra univerzitního fotbalového týmu, běžel devět sezon a 200 epizod. Fabaresová za tuto roli získala dvě nominace na Primetime Emmy. V českém prostředí seriál takovou stopu nezanechal, v USA ale patřil k pilířům čtvrteční večerní sestavy stanice ABC.

Její kariéra měla ještě jeden nečekaný rozměr. V animovaném seriálu Superman a později v Justice League propůjčila hlas Marthě Kentové. I v dabingu tak zůstala přítomná pro generaci, která ji z černobílé televize nemohla znát.

Život po reflektorech

V roce 2000 prodělala transplantaci jater kvůli autoimunitní poruše. O čtyři roky později vystoupila před americkým Kongresem jako členka Alzheimer’s Association; její matka na tuto chorobu zemřela a Fabaresová propojila vlastní zdravotní zkušenost s apelem na výzkum neurodegenerativních onemocnění.

V posledních letech žila v ústraní. Profesně byla v důchodu, ale úplně se nestáhla: ještě v létě 2024 poskytla rozsáhlý vzpomínkový rozhovor pro podcast That’s Classic! a v únoru 2025 odpovídala na dotazy fanoušků společně s hercem Mikem Farrellem. Příčinu její smrti rodina v prohlášení pro AP nezveřejnila.

Co po ní zůstává

Filmy s Elvisem dnes v Česku legálně streamovat nelze, ani Girl Happy, ani Spinout, ani Clambake nejsou na tuzemských platformách dostupné. Seriál Coach je v USA ke zhlédnutí zdarma na Roku Channel nebo přes Prime Video; česká dostupnost je nejistá.

Shelley Fabaresová nebyla typ herečky, po které se pojmenují éry. Byla typ herečky, která v každé éře najde místo, a zůstane. Čtyřicet let před kamerami, dvě emmyovské nominace, tři filmy s Králem rock and rollu a hlas, který v roce 1962 ovládl americké rádiové vlny. Tichý, ale mimořádně stabilní odkaz.