Později si uvědomil, že se jednalo o zásah osudu, když mu doslova do cesty přišla malá slečna, která teprve poznávala svět.
V dnešní době existuje poměrně stabilní systém, který zabezpečuje péči o děti jakéhokoli věku. Ať už jde o kojenecké ústavy, či dětské domovy. Přesto se najdou rodiče, pro něž je stále snazší se svých dětí zbavit až neetickými způsoby. Jednoho takového novorozence nechala jeho matka napospas všem okolním vlivům uprostřed chodníku. Doteď nebyla odhalena její totožnost.
Podivný předmět
Raul Marin z malého mexického městečka byl zrovna na cestě do práce. Od svého domu má zaměstnání pouze slabých dvacet minut chůze. Každý den chodí tou stejnou cestou po stejném chodníku. Zrovna přemýšlel nad nadcházejícím víkendem, když si v dálce všiml podivného předmětu uprostřed chodníku. Vypadalo to jako velký, bílý sáček, do kterého se opřel vítr.
Čím více se k neznámému objektu blížil, tím se mu zdál zajímavější. Když jej prozkoumal blíž, zůstal v šoku. Zmuchlaná bílá deka skrývala novorozené dítě, které mělo ještě pupeční šňůru. Raul měl navzdory návalu adrenalinu pohotovou reakci. Okamžitě zavolal rychlou záchrannou službu. Přivolaní zdravotníci identifikovali novorozence jako holčičku.
Proces adopce
Následně ji odvezli do nejbližší nemocnice. Raul byl ze stavu malého tvora tak vyděšený, že sanitku následoval až do nemocnice. Chtěl se jednoduše ujistit, že bude malá slečna v pořádku. V průběhu hospitalizace bylo zjištěno, že u sebe novorozenec nemá žádné identifikační doklady. Tím bylo znemožněno najít jeho biologické rodiče a zbytek rodiny.
Raula v té chvíli napadla jen jedna jediná myšlenka. „Cítil jsem, že najít ji nebyla pouhá náhoda.“ S podporou rodiny se rozhodl přihlásit do procesu adopce. Po traumatickém začátku dívčina života se rozhodl společně se svými příbuznými dát jí druhou šanci. Šanci na život, který si právoplatně zaslouží. Příběh tohoto Mexičana vykouzlí úsměv na tváři každému čtenáři.