Witowská vytáhla na Klempíře jeho vlastní volební program. Ministr neměl co říct

Světlana Witowská nemusela sahat po složitých analýzách ani po anonymních zdrojích. Vzala veřejně dostupný volební program Motoristů sobě z roku 2025, otevřela kapitolu „Veřejnoprávní média a koncesionářské poplatky“ a přečetla jednu větu: „Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu, tím by se stala vládními.“ Pak se podívala na vládní návrh zákona, který tentýž resort pod Klempířovým vedením předložil v červnu 2026. Ten zavádí přesně to, co program odmítal, tedy pravidelné roční příspěvky ze státního rozpočtu. Žádná interpretace, žádný spin. Dva dokumenty vedle sebe a mezi nimi propast.

Co stojí v návrhu zákona

Klempířův návrh zákona o médiích veřejné služby počítá s tím, že od 1. ledna 2027 skončí televizní i rozhlasové poplatky. Nahradí je pevné částky ze státního rozpočtu:

• Český rozhlas: 2,066 miliardy Kč ročně
• Česká televize: 5,742 miliardy Kč ročně

Dohromady necelých 7,81 miliardy. Od roku 2028 by částky automaticky rostly podle inflace vyhlášené Českým statistickým úřadem, maximálně o pět procent ročně. Pro domácnosti to znamená konec přímé platby; podle závěrečné zprávy RIA průměrná rodina ušetří asi 2 460 korun ročně. Jenže právě tady začíná problém, na který Witowská upozornila.

Rozpor, který se nedá zamluvit

Program Motoristů neříkal jen „chceme jiný model“. Explicitně varoval, že financování ze státního rozpočtu udělá z veřejnoprávních médií „vládní“. Hned za tím požadoval zrušení automatického nároku na peníze. Klempířův návrh dělá obojí naopak: zavádí rozpočtové financování a garantuje zákonný nárok na konkrétní částku.

Ministr přitom v dubnu 2026 na tiskové konferenci i v následných debatách hájil parametry návrhu, mluvil o stabilitě, předvídatelnosti a úspoře administrativy. Připustil i debatu o výši částek. Co v dostupných veřejných vyjádřeních chybí, je přímá odpověď na otázku, proč je dnešní řešení opakem toho, před čím jeho strana voliče varovala. Právě tato absence věcné protiargumentace dodává konfrontaci ze strany Witowské takovou sílu.

Čísla, která mluví proti návrhu

Nový model nepřináší jen změnu zdroje peněz. Přináší i méně peněz. Letos měla Česká televize z poplatků inkasovat přibližně 6,7 miliardy korun, Český rozhlas téměř 2,5 miliardy. Součet: zhruba 9,2 miliardy. Návrh počítá s 7,81 miliardy, tedy výpadek kolem 1,4 miliardy ročně. Oficiální zdůvodnění v závěrečné zprávě RIA mluví o úspoře administrativních nákladů obou médií v řádu 223 až 250 milionů ročně. I po odečtení této úspory zůstává manko přes miliardu.

Zajímavé je, že samotná RIA přiznává rizika: přesun do rozpočtu „zvyšuje význam transparentních, zákonných a předvídatelných pravidel“, protože bez dostatečných garancí může růst riziko politického tlaku. Evropský rámec, nařízení European Media Freedom Act, požaduje financování, které je adekvátní, stabilní a předvídatelné právě proto, aby rozpočtový model neotevíral dveře politickému nátlaku.

Proč zrovna Witowská

Bývalá dlouholetá tvář České televize, dnes spojená s Českým rozhlasem, v květnovém rozhovoru otevřeně mluvila o „velkém strachu a obavě“ z budoucnosti veřejnoprávních médií. Její kritika tak nestojí na stranické pozici, ale na zkušenosti člověka, který v systému veřejné služby pracoval roky zevnitř. A hlavně: nepotřebovala nic vymýšlet. Stačilo položit dva dokumenty vedle sebe.

Legislativa už běží

Vláda návrh schválila 19. června 2026 a téhož dne ho předložila Poslanecké sněmovně. Nejde tedy o teoretickou debatu ani o přestřelku na sociálních sítích. Cílová účinnost je 1. leden 2027 a sněmovní projednávání startuje v době, kdy klíčová otázka zůstává nezodpovězená: jak se z pojistky proti „vládním médiím“ stal zákon, který přesně tento model zavádí.