Dojemná zpověď maminky, jíž zemřel tříletý syn na rakovinu. Svou kuráží inspiruje matky po celém světě

Chvíli jsem se držela za ruku s jinou mámu, když nám holička poprvé projela vlasy. Vzpomínala jsem na svého chlapce, jak se bál, když se poprvé stříhal v nemocnici. Jak jsem si přála, aby tam byl semnou a nabídl mi stejnou útěchu jako já jemu.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Timaree Marston

Pamatuji si jak jsem poprvé ucítila vzduch na své holé hlavě, moje hlava byla studená. Holič pochválil tvar mé plešaté hlavy a když mne uviděla Caemon prohlásila, že měl stejně krásnou hlavu. V tu chvíli jsem ucítila žal a slzy ale i pýchu. Byl to způsob jak být zase se svým synem. Když jsem se poprvé uviděla v zrcadle byla jsem v šoku a cítila jak se můj zármutek a láska k synovy obnažily.

Pocity, když jsem se vrátila domů

O pár dní déle, když už jsem byla konečně doma v San Franciscu, to na mne dolehlo. Lidé se dívali na mojí plešatou hlavu, je to něco co nevidíte tak často. Stávalo se, že mě někdo pochválil můj odvážný účes a já jen řekla, že jsem to udělala pro svého chlapce. Holení svatého Baldricka jsem v posledních pěti letech ještě dvakrát zúčastnila.

Každé holení je jiné, ovládnou vás emoce, někdy je to vzrušující jindy se bojíte. Často mám pocit, že se znovu připojím ke skupině matek a budu připravená bojovat za všechny naše děti.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Timaree Marston

Sledovala jsem desítky matek, jak zažívají ty samé pocity. Sedí, oči zavřené, cítí zármutek, ale zároveň i klid a radost. Poté co otevřou oči, vypadají jako bojovnice. Je to jedna z největších proměn, které tyto ženy podstoupí.

Momentálně si dávám pauzu. Myslím si, že tři holení, za tři roky života mého syna by mohli prozatím stačit. Protože stejně jako vzpomínky na jeho plešatou hlavu , mám v hlavě i vzpomínky na ten klid, který vždy přišel v okamžiku holení a můžu si kdykoliv vzpomenout a to mě posílí. Jsem válečnická máma, která se nikdy nezastaví.

Zdroj: St Baldricks Foundation