Umístit potomka do jeslí nebo školky v době, kdy míst je málo, není hračka. Mladé páry si s tím ale hlavu příliš nelámou. Automaticky předpokládají, že když dojde na hlídání dětí, mohou počítat se svými rodiči. Je to v podstatě nejsnazší a také nejlevnější způsob, jak zajistit ratolesti péči, zábavu, bezpečí, výchovu i lásku. Své o tom ví čtenářka DámskéhoDeníku Hana D. z Kladna. „Už mám takového zneužívání plné zuby,“ napsala nám do redakce.

Vnuka miluje, ale došla jí trpělivost

Paní Hana je babičkou malého vnuka. Zbožňuje ho a ráda s ním tráví čas, ale nic se prý nesmí přehánět. „Jsem v důchodu, takže jsem sama mladým nabídla, že vnoučka ráda pohlídám. Ale nemyslela jsem tím, že to bude každý den,“ vysvětluje čtenářka s tím, že má také vlastní život, přátele a koníčky, kterým se chce věnovat. Navíc ji prý lehkovážný přístup syna a snachy k výchově vnuka rozčiluje.

Tchyně nám po narození vnuka nijak nepomohla, na všechno měla jen nesmyslné poučky. „Už toho mám dost!“ neskrývá hněv Denisa

Na servis, který jim babička poskytuje, si rychle zvykli. Vnoučka jezdila paní Hana hlídat každý den nebo jí ho rodiče dovezli a někdy ho tam nechávali přes noc. „Byla jsem pořád v jednom kole. Miluju ho, ale řekla jsem dost. Hlídání dítěte je prakticky práce na plný úvazek. Musíte mu věnovat skoro nepřetržitou pozornost. Neměla jsem kdy uklidit, nakoupit, uvařit a o přátelích nebo koníčcích jsem si mohla nechat leda tak zdát,“ vysvětluje paní Hana.

Hanba mi není, to oni by se měli stydět

Rodiče chlapce její rozhodnutí nelibě přijali. Přemlouvali paní Hanu, aby vnuka pohlídala alespoň občas. „To mi samozřejmě nevadí, ale znám je. Za chvíli bychom zase byli ve starých kolejích a vnuka by mi automaticky dávali každý den, jako by se nechumelilo. Je to pro ně pohodlné,“ uvedla paní Hana. Dala si tedy poněkud kontroverzní podmínku, za kterou vnuka pohlídá. Syna i jeho manželku dost zaskočila. Skrz prsty se kvůli tomu na paní Hanu dívaly i její kamarádky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ukázalo se totiž, že babička chce za hlídání zaplatit. „Nejsem školka ani chůva. Tak jsem jim řekla, že chci 100 korun na hodinu. Nešlo mi o ty peníze, ale o to, aby si uvědomili, že pořídit si dítě je závazek a odpovědnost. Když já jsem měla děti, zůstala jsem s nimi na mateřské. Oni se ale honí za kariérou a dítě je na vedlejší koleji,“ vysvětluje paní Hana. Lekci, kterou jim chtěla uštědřit, ale nepřijali. „Ječeli na mě, že mi není hanba. Není, to oni by se měli stydět, že na kluka nemají čas,“ rázně ukončila svůj dopis paní Hana.