Dojemný okamžik: Slon pláče, když je konečně zachráněn z 50letého pekla. Majitelé ho drželi v řetězech

Lidé si občas pořídí nějakého domácího mazlíčka, o kterého se neumí starat nebo je časem přestane bavit se mu věnovat. Taková zvířata jsou poté hodně smutná, protože se k nim jejich majitel neumí chovat. Občas se najdou ale i takoví lidé, kteří zvíře využívají jako nějakou atrakci, ale přitom s ním zachází velmi hrubě. Tento slon byl mnoho let vězněn a měl hodně špatný život. Když pro něj přišli zachránci, jeho majitel se ho přesto nechtěl vzdát.

Zvířata v zajetí trpí

Pokud jsou zvířata v zajetí, nemusí vždy trpět. Je ale potřeba, aby měla podmínky, které jsou pro ně obvyklé. Jakmile jsou tyto podmínky splněny, je velmi pravděpodobné, že se takové zvíře dožije mnohem více let, než by tomu bylo ve volné přírodě. Tento slon byl ale v zajetí velice hladový a smutný, jelikož se k němu jeho majitel neuměl chovat. Čas od času se o něj postarali turisté, kteří šli zrovna okolo.

Slon, který se velmi trápil

Tento slon byl téměř 50 let v zajetí a neustále se střídali jeho majitelé. Ani jeden se o něj ale neuměl řádně starat, a tak zvíře trpělo a dost často i hladovělo. U posledního majitele byl dokonce chován tím způsobem, že okolo nohou měl řetězy, a aby toho nebylo málo, tak kolem nich měl ještě okovy s bodci. Ty mu znemožňovaly jakýkoliv útěk. Okovy měl na nohou tak dlouho, až se mu zařezaly do masa a zvíře se trápilo bolestí.

O slona se často postarali turisté

Jelikož slon neměl mnoho jídla, byl velmi vyhublý a slabý. Občas se u něj zastavil procházející člověk, který mu hodil nějaké jídlo, nebo turisté slonovi občas něco přinesli. Tito lidé se ale o slona nemohli starat každý den, a když slon neměl co jíst, odhodlal se ochutnat vše, co leželo kolem něj, a někdy pozřel i plastovou lahev. Dobrovolníci ze záchranné stanice si tohoto nebohého tvora také všimli a chtěli jej zachránit.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Zachránci přišli pro slona

Trvalo to dlouho, než ochránci zvířat dostali povolení slona převzít do své péče a odvézt jej na lepší místo, ale podařilo se. To bylo hlavní. Záchrana slona byla naplánována na brzké ráno, a jakmile zachránci přišli ke slonovi, viděli, že jej budou muset ošetřit. Jako první jej uspali a poté začali s ošetřováním nohou. Když sundali okovy, které měl slon okolo nohou, nebyl to vůbec hezký obrázek. Záchranáři ale moc dobře věděli, že jakmile se uzdraví, bude z něj krásné zvíře plné radosti a energie.

Při ošetřování si zachránci všimli, že slonovi začaly téct slzy, a všichni věděli, že je vděčný, že se o něj někdo postaral a zachránil jej. Původní majitel se mezitím snažil ke slonovi dostat a zamezit jeho záchraně, ale naštěstí se mu to nepodařilo. Jakmile bylo o zvíře postaráno, naložili jej zachránci do nákladního vozu a převezli na místo, kde žijí i ostatní zachránění sloni. Protože byl slon od malička vězněn, nemůže být vypuštěn do volné přírody, kde by se stal rychlou potravou pro jiné tvory. Bude mu tedy mnohem lépe v obrovském výběhu s dalšími slony.