Dechberoucí příběh zažil otec, který své dceři koupil v bazaru ojetý vůz. Dopis, který našel uvnitř auta, ho dojal k slzám.
Rodiče se snaží svým dětem dělat neustále radost a plnit jim přání, jak jen je to možné. Nezáleží na tom, zda jsou jejich potomci maličké děti, nebo už dospělé osoby. Když mají rodiče příležitost své ratolesti potěšit, neváhají a udělají to. Každého těší něco jiného, někomu udělá radost pomoc, jinému třeba přítomnost určité osoby nebo dárek. V tomto příběhu se jedná o veliký dar, jejž koupil otec své dceři.
Ojeté auto
Kevin Duke se rozhodl své dceři koupit její první auto. Jelikož si nemohl dovolit pořídit nový vůz, obstaral jí ojetý Ford Fusion, který objevil v místním autobazaru. Aby se jako správný táta ujistil, že je auto bezpečné a bez problémů, ujal se jeho testování sám. Používal ho pár prvních dní, testoval ho a šťoural se v něm. Když otevřel palubní přihrádku, narazil tam na kus papíru. Po bližším zkoumání zjistil, že se jedná o dopis.
Kevin se dal do čtení, a jak sám vzpomíná, uronil u toho nemálo slz. V dopise se dočetl, že jej napsala Sabrina, dcera původní majitelky, pro kterou má toto vozidlo v srdci speciální místo. Naléhala, aby se nový majitel o vůz staral s maximální péčí a úctou. Popisovala v něm svůj životní příběh, který byl neuvěřitelně smutný a dojemný. Zde jen úryvek dopisu, jež se v autě ukrýval.
Dojemný dopis
„Jen jsem vám chtěla říct, jaké speciální vozidlo jste si koupili. Tohle auto patřilo mé matce, která zemřela 25. února 2015 při požáru domu spolu s mou šestiletou dcerou a mojí tetou. Moje máma řídila toto auto naposledy v den, kdy nás opustila. Ona a moje dcera šly nakupovat a nechat se ostříhat. Toto auto pro mě znamená spoustu speciálních vzpomínek. Můj domov a všechno v něm je pryč, tohle auto bylo jediné, čeho jsem se mohla dotknout.“
„Došlo ke zmatkům s papírováním a to způsobilo, že nebyla hrazena pojistka, proto o auto přicházím. Nejsem na vás naštvaná. Doufám, že tohle vozidlo je nejlepší, jaké jste kdy měli. Doufám, že bude fungovat ještě dalších 100 let. Doufám, že zadní sedadlo bude plné dětí a hraček. Moje rodina naplnila toto auto spoustou lásky. Podnikali jsme výlety, poslouchali hudbu z 80. let a country. Na zadním sedadle jsem vyměnila víc plen, než dokážu spočítat. Někde je pravděpodobně zapadlá pastelka, která patřila mé dceři. Možná i celý kuřecí nuget. HA!“
„Promáčklina na zadním blatníku na straně řidiče a promáčklina ve dveřích spolujezdce jsou místa, do kterých narazila moje holčička, když se učila jezdit na kole. To bylo několik měsíců před její smrtí. Vím, že pro vás je to jen auto, pro mě je to ale mnohem víc. V tomto autě se odehrával život.“
„Auto se jmenuje Sylvie, pojmenovala ho tak má dcera. Pokud to bude možné, jméno neměňte. A když budete chtít někdy Sylvii prodat, zkuste mě prosím najít. Právě jsem zaplatila 3 pohřby, takže si teď nemůžu dovolit ho koupit zpět, ale doufám, že v budoucnu budu v lepší finanční situaci. Žehnám vám, buďte šťastní, žijte a milujte se jako my. Přeji vám a Sylvii jen to nejlepší.“
Muže se dopis dotkl natolik, že se rozhodl Sabrinu vyhledat. Když ji našel, bez rozmyšlení jí auto vrátil a své dceři koupil jiný vůz. Ta ho pojmenovala Sylvie 2. Je neuvěřitelné, co vše se může v životě přihodit. Tento dojemný příběh měl díky Kevinovi úžasný a šťastný konec.