Krevní infekce způsobené karbapenem-rezistentní Klebsiellou v Evropě od roku 2019 vzrostly o 72 %. V Česku je nárůst ještě strmější.
Dne 18. listopadu 2026 zveřejnilo Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) výroční zprávu, která potvrdila to, čeho se infektologové obávali: Evropská unie se v boji s jednou z nejnebezpečnějších nemocničních bakterií řítí opačným směrem, než kam míří její vlastní cíle. Bakterie Klebsiella pneumoniae, odolná vůči karbapenemům, tedy antibiotikům poslední volby pro nejtěžší infekce, způsobila v roce 2025 v průměru 3,75 krevní infekce na 100 tisíc obyvatel EU. Cíl pro rok 2030 přitom počítá s hodnotou 2,07. Česko je sice hluboko pod evropským průměrem, ale jeho vlastní křivka míří strmě vzhůru: z 0,09 případu na 100 tisíc v roce 2019 na 0,35 v roce 2025. To je nárůst o 289 procent.
Co přesně selhává a proč to není totéž co „žádná léčba“
Karbapenemy (imipenem, meropenem a jejich příbuzní) jsou v medicíně záchrannou sítí. Lékaři po nich sahají, když běžná antibiotika přestanou fungovat, typicky u těžkých nemocničních infekcí krve, plic nebo břišní dutiny. Když selžou i karbapenemy, zbývá hrstka novějších kombinací: ceftazidim-avibaktam, meropenem-vaborbaktam, imipenem-relebaktam nebo cefiderokol. Jenže ECDC ve své čtvrté rizikové analýze varuje, že šíření enzymu NDM a některých linií Klebsielly oslabuje účinnost i těchto záchranných léků. Záchranná síť se ztenčuje, nezmizela, ale každý rok je tenčí.
Mechanismus je přitom elegantně jednoduchý a zároveň děsivý. Bakterie si předávají geny pro tvorbu karbapenemáz na plazmidech, tedy malých kruhových molekulách DNA, které mohou přeskočit i mezi nepříbuznými druhy. Nadužívání širokospektrých antibiotik v nemocnicích vytváří selekční tlak: citlivé bakterie hynou, rezistentní přežívají a množí se. ECDC mluví o začarovaném kruhu: šíření jiných typů rezistence vedlo k vyšší spotřebě karbapenemů, ta urychlila vznik karbapenem-rezistentních kmenů.
Česko: nízká základna, strmý výstup
Čísla za Českou republiku vypadají na první pohled uklidňujícně. Incidence 0,35 případu krevní infekce na 100 tisíc obyvatel je zhruba desetkrát nižší než evropský průměr. Jenže absolutní čísla klamou, pokud se člověk nepodívá na dynamiku. Podle dat ECDC za jednotlivé země Česko od roku 2019 přidalo odhadem 29 případů krevních infekcí s karbapenem-rezistentní Klebsiellou ročně navíc. Podíl rezistentních izolátů mezi invazivními vzorky K. pneumoniaedosáhl 2,2 procenta.
Zajímavý je kontrast s jinými patogeny. U zlatého stafylokoka rezistentního na methicilin (MRSA) Česko svůj cíl pro rok 2030 plní, incidence klesá. Ale u gramnegativních bakterií je obraz opačný: vedle Klebsielly výrazně stoupla i E. colirezistentní vůči cefalosporinům třetí generace, a to o 64 procent oproti roku 2019. Česká republika tedy není v epicentru (to leží v jižní, střední a východní Evropě), ale trend je jednoznačně růstový.
Koho to ohrožuje a co říká úmrtnost
Zdravý člověk přicházející na plánovaný zákrok se karbapenem-rezistentní Klebsiellou s největší pravděpodobností nenakazí. Riziko se soustřeďuje na pacienty na jednotkách intenzivní péče, lidi napojené na ventilátor, s močovým nebo žilním katétrem, po dlouhé antibiotické léčbě a s oslabenou imunitou. Podle ECDC pochází přes 70 procent celkové zátěže antibiotické rezistence v EU z infekcí spojených se zdravotní péčí, a až polovině by šlo předejít lepší prevencí a kontrolou infekcí přímo v nemocnicích.
Když už ale k infekci dojde, důsledky jsou tvrdé. Literatura citovaná ECDC uvádí u těžkých infekcí způsobených karbapenem-rezistentními enterobakteriemi úmrtnost mezi 30 a 75 procenty. Vysoké číslo odráží zpoždění účinné léčby, omezený výběr léků a celkový stav pacientů, kteří se s touto bakterií setkávají.
Co dělají úřady, a proč to zatím nestačí
Evropská unie přijala v červnu 2023 Doporučení Rady s konkrétními cíli pro snížení antibiotické rezistence do roku 2030. Nejde o přímo sankcionovatelnou povinnost, ale o společný politický závazek. ECDC od té doby vydalo už čtyři rizikové analýzy zaměřené na karbapenem-rezistentní enterobakterie. Závěr poslední z nich je jednoznačný: bez rychlejších zásahů cíle pro rok 2030 nebudou splněny.
V Česku běží Národní antibiotický program koordinovaný ministerstvem zdravotnictví, Státní zdravotní ústav provozuje českou větev evropské surveillancové sítě EARS-Net a zákon o zdravotních službách ukládá lůžkovým zařízením povinnost mít program prevence a kontroly infekcí. Na straně vývoje nových léků WHO v říjnu 2025 evidovala 90 antibakteriálních přípravků v klinickém vývoji, ale sama konstatovala, že tempo nestačí. V březnu 2026 proto vydala cílové profily pro vývoj léčby právě proti těžkým multirezistentním gramnegativním infekcím.
Co může udělat pacient
Při plánované hospitalizaci má smysl dodržovat několik pravidel: důsledná hygiena rukou pacienta i návštěv, okamžité hlášení horečky, průjmu nebo potíží v místě katétru personálu a respektování izolačních pokynů. Kdo byl nedávno hospitalizovaný v zahraničí nebo je známým nosičem rezistentní bakterie, měl by to říct už při příjmu. A obecně platí: antibiotika jen na bakteriální infekci a jen po rozhodnutí lékaře. Ne na chřipku, ne zbytky z šuplíku, ne lék předepsaný někomu jinému.
Česko zatím není v evropském epicentru karbapenem-rezistentní Klebsielly. Ale křivka, která za šest let vyskočí o 289 procent, je právě ten typ signálu, na který se u nemocničních infekcí vyplatí reagovat dřív, než se z výjimky stane standard.