Čtenářka v dopise popsala důvody, proč nedokázala dodržet slib, který dala své mamince. Pokud by ji totiž měla doma ještě chvíli, zešílela by.
V dnešní době je stále častější umisťovat své staré rodiče do pečovatelských domů, domovů důchodců či podobných zařízení. Dospělé děti totiž nemají čas ani možnost se o svou nemohoucí matku či otce starat. Musí vydělávat peníze, navíc je to pro ně takto pohodlnější. Někteří toto chování odsuzují, jelikož by měli potomci svým rodičům oplatit péči a starost. Takto smýšlela i paní Marta, nakonec ale svůj názor změnila.
Svou maminku milovala nade vše
Paní Martu T. odmalička vychovávala pouze maminka. Otec jí zemřel, když byla ještě miminko. Její matka pracovala jako učitelka matematiky na střední škole. Jednalo se o velmi chytrou a všestranně nadanou dámu. Po škole ještě doučovala vybrané studenty, aby tak sobě i dceři zajistila hezký život i budoucnost. Paní Marta se od své maminky mnoho naučila, milovala ji nade vše a věděla, že ji nikdy nebude chtít opustit.
Když potkala svého manžela a odstěhovala se do velkého domu, matku i tak denně navštěvovala, často i se svým mužem, který svou tchyni zbožňoval. Imponovalo mu, jak nadaná a znalá je to žena. „Roky ubíhaly, děti nám vyletěly z hnízda a my zůstali s manželem sami ve velkém domě. V tu dobu jsem si začala všímat změn v matčině chování,“ píše v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Marta. Velmi rychle se z chytré a soběstačné ženy stala zmatená a pomalá stařenka.
Svůj slib bohužel nedodržela
„Manžel ihned navrhnul, aby se maminka přestěhovala k nám do domu, a já s nadšením souhlasila. Přeci bychom ji nedali někam do ústavu,“ vzpomíná dále čtenářka. Elán je však brzy opustil. Martina matka velmi zapomínala, byla agresivní, upadala do depresí a neustále se pomočovala, a to ve většině případů schválně. Najatá pečovatelka sice pomáhala, ale paní Marta už to přestávala zvládat. „Nechtěla jsem ten první krok udělat já, a tak jsem byla šťastná, když manžel řekl, že takto to už dál nepůjde,“ popisuje paní Marta.
Kvůli péči o matku musela přestat pracovat, což jí na náladě příliš nepřidalo. A tak s manželem nakonec vybrali soukromý domov důchodců, kam žena maminku umístila. „Obrečela jsem to. Vím, že jsem hrozná dcera, ale nemohla jsem už dál. Matka by mě zničila. Navíc jsem si ji chtěla pamatovat jako chytrou energickou ženu, ne agresivní a zmatenou čarodějnici. Vydržela jsem to půl roku, dál už to nešlo,“ píše v dopise čtenářka.
Matku navštěvuje několikrát týdně, ta už ji většinou ani nepoznává. Bohužel, hodně starých lidí zcela změní své chování. Na DámskémDeníku jsme již zveřejňovali zpověď ženy, k níž se nastěhovala 88letá maminka.