Umírající děti nepláčou. S úsměvem na rtech říkají něco, co bychom nejspíš nečekali

Vzpomínají na své nejkrásnější zážitky nebo dárky

A pokud se tito malí pacienti snaží na něco upamatovat, bývají to jen ty hezké a pozitivní věci. Nevzpomenou si na hroznou bouřku, ale na to, jak je maminka objímala a chránila před hromy. A radost jim udělají i drobnosti, třeba drobné nesnáze kamaráda ve vedlejší posteli, kterému kupříkladu upadlo pití nebo jídlo.

iZdroj fotografie: Pxfuel

Pokud to jen trochu jde, je dobré je nechat mluvit. Poslechnout si, co mají na srdci, jakkoliv nám to v tomto okamžiku možná nepřijde důležité. Pro ně to totiž důležité je. Nevadí, že nějaký zážitek rozebírají stále dokola. Pomáhá jim to. Nechtějí myslet na to, že umírají, ale na to, co na tomto světě zažili. A právě to bychom jim měli dopřát ze všeho nejvíce.

Zdroj: Mirror