Když osmnáctiletý Honza odešel studovat do Brna, jeho rodiče si mysleli, že největší starost budou mít s penězi a vzdáleností. Jenže po dvou letech přivedl domů Lucii – sympatickou čtyřicetiletou ženu a rozvedenou mámu jedné dcery. Pro chlapce to byla láska jako trám, ale pro rodiče především šok, který museli nejdřív vydýchat. „Připadáme si trapně, když s ní sedíme u stolu. Je jen o pár let mladší než já,“ přiznává Honzova maminka Jana.

Syn se uzavřel a nechtěl nic slyšet 

Jana s manželem se dlouho snažili doufat, že jde jen o krátké pobláznění. Mysleli si, že Honza po čase zjistí, že potřebuje partnerku svého věku, se kterou založí rodinu. Jenže čím víc se bránili, tím víc se syn uzavíral. „Začal říkat, že ho nechápeme a že Lucie je jediná, kdo mu opravdu rozumí,“ vypráví otec Petr. Situace došla tak daleko, že se rodiče báli cokoliv říct.

„Měla jste jít raději na potrat,“ řekla pokladní matce při pohledu na syna s Downovým syndromem. Odpověď, kterou dostala, ji naprosto zaskočila

Lucie se mezitím snažila být vstřícná. Působila klidně, vyrovnaně a nevypadalo to, že by si chtěla pouze hrát na mladou ženu. Když se rodina konečně sešla u společného oběda, Jana byla překvapená. Oba působili přirozeně, ne jako matka a syn, ale skutečně jako partneři. „Věkový rozdíl tam samozřejmě vidíte, ale taky vidíte, že se mají rádi,“ popisuje. „A to je něco, co už se zpochybňuje těžko.“ Své o tom ví také psycholog a rodinný poradce pan Horský. 

Experti v tom mají jasno 

„Podobné vztahy často vyvolávají u rodičů silné emoce, protože narušují představy o tom, co je ‘normální’. Ale pokud vztah stojí na vzájemné úctě a rovnosti, není důvod ho odsuzovat,“ uvedl expert s tím, že mladí muži někdy hledají ve starších ženách jistotu a klid, který mezi vrstevnicemi nenacházejí. „A často je to jen fáze – ale někdy z toho může vyrůst i trvalé partnerství,“ dodal odborník pro redakci webu Dámský Deník.

„Manžel se chová jako dítě, beze mě je úplně bezradný. Dávám to za vinu své tchyni,“ píše Milena

iZdroj fotografie: Freepik

Jana s Petrem nakonec pochopili, že odpor nic nezmění. „Už jsme si řekli, že raději budeme u toho, než abychom ho ztratili,“ říká Jana smířeně. Dnes Lucii berou jako součást rodiny, i když je to pro ně pořád trochu zvláštní. Honza s ní žije už třetím rokem a podle všeho jim to klape. „Možná to není běžné, ale hlavní je, že je šťastný,“ uzavírá Jana.