Syn opustil starého otce a nechal ho skomírat ve zchátralém domě. Jednoho dne se u dveří objevil anděl strážný

Díky šťastné náhodě se starému osamocenému muži, na nějž se vykašlal vlastní syn, obrátil život k lepšímu.

Starý muž s holí v ruce i Zdroj fotografie: Freepik
                   

Mnoho starých lidí je odkázáno samo na sebe. Není to ale jen z toho důvodu, že by již na tomto světě zůstali sami. Bohužel stále více dospělých dětí ztrácí o své rodiče zájem, nechtějí se o ně starat. Někteří je umístí do domova důchodců, ostatní ale stařečky nechají samotné, bez pomoci a dělají vše pro to, aby za nimi nemuseli jezdit. V takové situaci se ocitl i čtenář Jaroslav.

Syn se o něj přestal zajímat

Pan Jaroslav žije v malém starém domě v horách. Manželka mu zemřela již před mnoha lety, a tak jako jediný příbuzný mu zbyl jeho syn Petr. Ze začátku mu mladý muž pomáhal, ale když si našel ženu, jeho návštěvy byly méně časté. Naposledy za ním přijel s novorozeným vnoučetem. To bylo ale před mnoha měsíci. Když přicházela zima, potřeboval starý otec pomoci nasekat dřevo a připravit dům na chladné a mrazivé dny, ale nikdo mu nepřijel pomoci.

„Petr raději odjel se svou rodinou na dovolenou,“ svěřuje se čtenář. Docházely mu zásoby jídla i vody, on se ale neměl jak dostat do obchodu. Napadlo mnoho sněhu, což mu znemožňovalo jakýkoli pohyb. Smutně koukal z okna a utápěl se v samotě, když si všiml malého koťátka za oknem. „Třáslo se zimou, a tak jsem ho rychle vzal dovnitř, jinak by umrzlo,“ popisuje pan Jaroslav. Jak se později ukázalo, bylo to to nejlepší, co mohl udělat.

Život se mu obrátil k lepšímu

Večer mu totiž před domem zastavilo drahé auto. Jeho majitel se přišel zeptat, zda muž nenašel malé kotě. Když viděl, v jakých podmínkách starý muž žije, udělal něco úžasného. „Zeptal se mě, zda bych mu mohl hlídat jeho nový dům, který by ale ještě potřeboval dokončit. Pokud bych zvládl i to, dobře by mi zaplatil,“ vzpomíná dále čtenář. Pan Jaroslav neváhal, sbalil si pár věcí a s mužem odjel.

Jeho život se zcela změnil. Žije v obrovském domě s novou rodinou, která jej sice zaměstnává, ale bere ho spíše jako dědečka. Spřátelil se se všemi členy a mnoho času tráví také s kočkou, které vděčí za štěstí, jež jej potkalo. „Syn se mi neozývá, ale mně to nevadí, nyní se cítím skvěle a jsem konečně zase šťastný,“ končí svůj příběh čtenář Jaroslav.

Muž se do té doby cítil zbytečný a nechtěný, stejně jako paní Zdenka, která trávila svátky sama a jejíž smutnou zpověď jsme na DámskémDeníku již dříve zveřejňovali. Je to smutné. Děti by na své rodiče neměly zapomínat, vždyť jim vděčí za mnohé.

Jak se vy chováte ke svým rodičům?

Diskuze Vstoupit do diskuze
55 lidí právě čte
Zobrazit další články