Syn opustil starého otce a nechal ho skomírat ve zchátralém domě. Jednoho dne se u dveří objevil anděl strážný

Mnoho starých lidí je odkázáno samo na sebe. Není to ale jen z toho důvodu, že by již na tomto světě zůstali sami. Bohužel stále více dospělých dětí ztrácí o své rodiče zájem, nechtějí se o ně starat. Někteří je umístí do domova důchodců, ostatní ale stařečky nechají samotné, bez pomoci a dělají vše pro to, aby za nimi nemuseli jezdit. V takové situaci se ocitl i čtenář Jaroslav.

Syn se o něj přestal zajímat

Pan Jaroslav žije v malém starém domě v horách. Manželka mu zemřela již před mnoha lety, a tak jako jediný příbuzný mu zbyl jeho syn Petr. Ze začátku mu mladý muž pomáhal, ale když si našel ženu, jeho návštěvy byly méně časté. Naposledy za ním přijel s novorozeným vnoučetem. To bylo ale před mnoha měsíci. Když přicházela zima, potřeboval starý otec pomoci nasekat dřevo a připravit dům na chladné a mrazivé dny, ale nikdo mu nepřijel pomoci.

„Petr raději odjel se svou rodinou na dovolenou,“ svěřuje se čtenář. Docházely mu zásoby jídla i vody, on se ale neměl jak dostat do obchodu. Napadlo mnoho sněhu, což mu znemožňovalo jakýkoli pohyb. Smutně koukal z okna a utápěl se v samotě, když si všiml malého koťátka za oknem. „Třáslo se zimou, a tak jsem ho rychle vzal dovnitř, jinak by umrzlo,“ popisuje pan Jaroslav. Jak se později ukázalo, bylo to to nejlepší, co mohl udělat.

Život se mu obrátil k lepšímu

Večer mu totiž před domem zastavilo drahé auto. Jeho majitel se přišel zeptat, zda muž nenašel malé kotě. Když viděl, v jakých podmínkách starý muž žije, udělal něco úžasného. „Zeptal se mě, zda bych mu mohl hlídat jeho nový dům, který by ale ještě potřeboval dokončit. Pokud bych zvládl i to, dobře by mi zaplatil,“ vzpomíná dále čtenář. Pan Jaroslav neváhal, sbalil si pár věcí a s mužem odjel.

Jeho život se zcela změnil. Žije v obrovském domě s novou rodinou, která jej sice zaměstnává, ale bere ho spíše jako dědečka. Spřátelil se se všemi členy a mnoho času tráví také s kočkou, které vděčí za štěstí, jež jej potkalo. „Syn se mi neozývá, ale mně to nevadí, nyní se cítím skvěle a jsem konečně zase šťastný,“ končí svůj příběh čtenář Jaroslav.

Muž se do té doby cítil zbytečný a nechtěný, stejně jako paní Zdenka, která trávila svátky sama a jejíž smutnou zpověď jsme na DámskémDeníku již dříve zveřejňovali. Je to smutné. Děti by na své rodiče neměly zapomínat, vždyť jim vděčí za mnohé.