Srdceryvný příběh mladé dívky a její tety, jež musely čelit rakovině. Štěstí se však bohužel obrátilo jen na jednu stranu

Nezdolatelná rakovina mé sestry. Nebylo už na začátku pozdě?

Šest let po uzdravení mé dcery se rakovina objevila i u mé sestry. U té, která nám vždy stála po boku a podporovala nás hlavně při léčbě Alex. To neměla ani tušení, že ve svých 46 se bude s tímto onemocněním také potýkat. Já nemohla být ani u jedno vyšetření a ani u jedné chemoterapie. Kvůli práci a dětem, jsem to prostě nestíhala. Ona to naštěstí pochopila, a proto mě tam ani nechtěla.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Navíc v nemocnici sama nikdy nebyla, její manžel nebo náš táta s ní vždycky byli. Já jí pomáhala jinak. Nakoupila jsem jí pohodlné oblečení, které mohla jednoduše obléknout i po operaci kyčle a také nové boty, se kterými by se opět naučila chodit. Nakoupila jsem jí také potraviny a paruku. Navíc jsem jí reorganizoval spíž a uklidila místnost.

Ne všechny příběhy mají šťastné konce

Věci jako úklid nebo nákup pro mě byl naprostou maličkostí. Ale dopisy přicvaknuté na mé ledničce od ní mi každý den připomínaly její vděčnost. Bohužel se již v té chvíli blížil konec jejího boje. Během pár měsíců se cesta za uzdravením ukázala být předem prohraným bojem. Sledovat poslední její vydechnutí bylo skličující a naprosto mě zlomilo.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Pro všechny bojovníky s rakovinou je důležité, abyste věděli, že nesmíte přestat věřit. Víra a láska bylo to, co mi zachránilo dceru. Mé setře bohužel nepomohla ani víra a pevná touha žít. Občas má pro vás osud zkrátka připraveno, něco jiného než možná čekáte. Je důležité si svého zdraví a lidí kolem nás vážit, protože jakmile o ně přijdeme, okamžitě nám dojde, jaké štěstí jsme prožívali a neuvědomovali si to.

Zdroj: StBaldricks Foundation