Srdceryvný příběh mladé dívky a její tety, jež musely čelit rakovině. Štěstí se však bohužel obrátilo jen na jednu stranu

Dlouhý rodinný boj proti rakovině. Srdceryvný příběh, který má jen zpola dobrý konec. Celá rodina zažila v pouhých deseti letech hned dvě oběti rakoviny, z nichž se z nemoci vymanila pouze jedna. Matka popsala neuvěřitelný příběh své dcery a své sestry, jimž byla ani ne v rozmezí 10 let od sebe diagnostikovaná rakovina.

Den zjištění a cesta k uzdravení malé Alex

Už v okamžik, kdy jsem byla těhotná, jsem věděla, že to nebude jednoduché. Ale to, co jsem musela prožít, by mě v životě nenapadlo, že zažiju, říká matka Alex. S dítětem přichází zodpovědnost a povinnosti. To všechno se zdvojnásobilo dne 8. června 2007, na který nebyl nikdo překvapen. Malé Alex byla diagnostikována vzácná forma rakoviny.

Okamžitě byla hospitalizována a začala léčba chemoterapií. V přísném režimu byla Alex aplikována radiační terapie, která musela být doprovázena kapačkou v přestávkách. Malá Alex totiž vyhubla téměř na kost a jídlo v žádném případě nestačilo. Matka popsala, že to došlo do stavu, kdy holčička vypadala tak, že pokud by se zvedla, tak by ji vlastní svaly a kosti neudrželi.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Matka měla těžké dětství, v dospělosti i její dceru postihla rakovina

Pro naši rodinu to bylo těžké období, starat se o dceru a přitom zvládat vydělávat a uživit se. Bylo strašné vidět ji v takových bolestech při boji s rakovinou a nemoct nic udělat, nijak ji pomoct. Naštěstí malá Alex se ukázala být hned od prvního dne velkou bojovnicí, která by to nikdy nevzdala. Díky tomu a povedené léčbě se taky nakonec vyléčila a po nějaké době i vrátila zpět do normálního života.

Já, matka Alex, už jako malá zažila rakovinu v rodině. Přesně deset dní po mých devátých narozeninách mou matku zdolala rakovina, s kterou vedla dlouhý boj. Dětství jsem proto měla těžké. Teď, když jsem sama matkou je to o to těžší, protože vím jaké to bylo vědět, že na světě nechávám svou dceru samotnou a jak moc pro mě bude truchlit. Bohužel ani tohle mě nedokázalo připravit na diagnózu mé sestry, u které také šest let po uzdravení Alex propukla rakovina.

Nezdolatelná rakovina mé sestry. Nebylo už na začátku pozdě?

Šest let po uzdravení mé dcery se rakovina objevila i u mé sestry. U té, která nám vždy stála po boku a podporovala nás hlavně při léčbě Alex. To neměla ani tušení, že ve svých 46 se bude s tímto onemocněním také potýkat. Já nemohla být ani u jedno vyšetření a ani u jedné chemoterapie. Kvůli práci a dětem, jsem to prostě nestíhala. Ona to naštěstí pochopila, a proto mě tam ani nechtěla.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Navíc v nemocnici sama nikdy nebyla, její manžel nebo náš táta s ní vždycky byli. Já jí pomáhala jinak. Nakoupila jsem jí pohodlné oblečení, které mohla jednoduše obléknout i po operaci kyčle a také nové boty, se kterými by se opět naučila chodit. Nakoupila jsem jí také potraviny a paruku. Navíc jsem jí reorganizoval spíž a uklidila místnost.

Ne všechny příběhy mají šťastné konce

Věci jako úklid nebo nákup pro mě byl naprostou maličkostí. Ale dopisy přicvaknuté na mé ledničce od ní mi každý den připomínaly její vděčnost. Bohužel se již v té chvíli blížil konec jejího boje. Během pár měsíců se cesta za uzdravením ukázala být předem prohraným bojem. Sledovat poslední její vydechnutí bylo skličující a naprosto mě zlomilo.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Pro všechny bojovníky s rakovinou je důležité, abyste věděli, že nesmíte přestat věřit. Víra a láska bylo to, co mi zachránilo dceru. Mé setře bohužel nepomohla ani víra a pevná touha žít. Občas má pro vás osud zkrátka připraveno, něco jiného než možná čekáte. Je důležité si svého zdraví a lidí kolem nás vážit, protože jakmile o ně přijdeme, okamžitě nám dojde, jaké štěstí jsme prožívali a neuvědomovali si to.

Zdroj: StBaldricks Foundation