Lékaři novopečené matce zakázali vzít si novorozeně domů. Začali tvrdit, že by ho mohla zabít

Anna Bachurová z běloruského Ivaceviče musela celý život bojovat o věci, které ostatní považují za samozřejmé. Začalo to hned po jejím narození. Po jediném pohledu na svou dceru se její rodiče rozhodli dát ji k adopci. A to jen proto, že její ruce a nohy nebyly správně vyvinuty, prsty a zápěstí neměly normální tvar. Takovou holčičku nikdo nechtěl, a tak Anna strávila celé dětství v sirotčinci.

Začala její dlouhá cesta

Přestože věděla, jak málo pravděpodobný je návrat jejích rodičů, snila o tom každý den. V pubertě dokonce jednou utekla ze zařízení, aby matku s otcem navštívila. To ji však jen ještě více ztrápilo. Její biologičtí rodiče s ní nechtěli mít nic společného. V ten moment se Anna rozhodla své štěstí nenechat záviset na někom jiném, ale získat si ho sama. Tak začala její dlouhá cesta.

i

Tvrdě pracovala na svém osamostatnění. Nakonec složila zkoušku, jež prokázala, že může žít sama. Naučila se pracovat s počítačem, malovat obrazy a začala si utvářet život podle svých vlastních hodnot a představ. Několik let se cítila v životě zaseknutá, dokud nepotkala muže jménem Anatolij, který ji učinil šťastnou. Anatolij sám překonal několik těžkých životních etap. Trpí následky dětské obrny a přesně ví, jaké je být jiný.

Jejich nemoc nebyla dědičná

Byli si souzeni, zamilovali se do sebe a v roce 2008 se vzali. Žili spokojeným životem a strávili spolu několik šťastných let, dokud Anna nepřekvapila Anatolije oznámením o těhotenství. Lékaři jim však zkazili radost, když jí doporučili podstoupit potrat. Žena to odmítla, protože ani její, ani manželova nemoc nebyla dědičná. Šance na porod zdravého dítěte byly stejné jako u ostatních párů.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Po celou dobu těhotenství se ji lékaři snažili přesvědčit, aby šla na potrat, ale ona nikdy nepodlehla. Příliš milovala dítě, které v břiše nosila. Nakonec měla Anna pravdu. V červenci 2015 se jí narodil zdravý chlapeček Kostia. Anna a Anatolij byli jako v sedmém nebi. Když si chtěli syna vzít domů, lékaři jim stroze oznámili, že to není možné. Anna se vždy považovala za silnou osobnost, ale v té chvíli se jí začal hroutit svět.

Dokázala si s dítětem poradit sama

Sociální pracovníci a lékaři se snažili novopečené rodiče přesvědčit, že se o chlapečka nebudou moci starat kvůli fyzickým omezením. Obávali se také, aby Kostia nebyl Anou či Anatolijem zraněn. Proto měl být chlapec předán do pěstounské rodiny. „Mohli byste jej ztratit nebo omylem utopit. Možná kluka špatně nakrmíte. Seznam hrozeb je dlouhý,” argumentovali doktoři. Anna se po celou dobu svého působení v sirotčinci starala o malé děti, takže si plně dokázala poradit i s vlastním synem.

Matka se o Kostiu v porodnici opravdu dobře starala, přesto jí lékaři nedovolili vzít si syna domů. Anna i Anatolij udělali vše pro to, aby dokázali, že jsou dostatečně dobrými rodiči. Podstoupili testy psychické i fyzické způsobilosti. Dle mnoha lidí se o dítě starat nedokážou, zároveň měli i neuvěřitelné množství příznivců. Nakonec byl tlak na úřady tak velký, až podlehly. Pár si konečně přivezl svého chlapce domů.

Jaký máte názor na rodiče s jakýmkoliv postižením?

Zdroj: Express