Drsný konflikt Turka a Hladíka: Výměna názorů se vyostřila, moderátorka si myslela, že se budou prát

V televizi bylo opět pořádně rušno, jak redakce Dámského Deníku zjistila. Ve studiu politických debat to občas jiskří. Ale když se ostrá výměna názorů přenese i mimo vysílání, začíná to být teprve, jak se patří, zajímavé. A přesně to se stalo po natáčení pořadu Za pět minut dvanáct, kde se do sebe pustili bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík a vládní zmocněnec pro klima Filip Turek, který si mnohdy servítky opravdu nebere. Téma? Větrné elektrárny a takzvané akcelerační zóny.

Pět set, sedm set, nebo kilometr?

Jinými slovy – hosté se přeli o to, kde a jak rychle stavět nové větrníky, aby to dávalo smysl energeticky i lidsky. Jenže jakmile přišla řeč na konkrétní parametry celé záležitosti, bylo po klidu.

Turek tvrdil, že Hladík ještě ve funkci „předschválil“ parametry, podle nichž by větrné elektrárny mohly stát už 500 metrů od obydlí, jenže on sám by prý chtěl minimálně 700 metrů. A to z více důvodů. Hladík se proti tomu ohradil s tím, že nic takového v zákoně není a že jeho zadání bylo naopak přísnější.

„Vy furt lžete,“ zaznělo mimo kamery. Nebo spíš pan Hladík se domníval, že to tak je. Moderátorka Bára Divišová totiž pohotově upozornila, že kamera běží dál. Turek byl na chvíli zaskočený, ale v debatě pokračoval. A bylo znát, že emoce ještě zdaleka nevyprchaly.

iZdroj fotografie: Pixabay

„Nebudete se prát, že ne?“

Napětí ve studiu by se dalo krájet, což bylo patrné i přes televizní obrazovky. Hladík rozhazoval rukama, Turek se vracel k číslům a oba si stáli za svým. A to dost vehementně. „Nebudete se prát, pánové, že ne?“ vložila se jim do toho nakonec Divišová. A dodala, že by mezi ně klidně skočila.

O co vlastně jde? Ve hře jsou zájmy státu i obyvatel

Akcelerační zóny jsou jedním z nástrojů, jak urychlit výstavbu obnovitelných zdrojů – to je starý známý fakt. Evropská unie proto v tomto směru dlouhodobě tlačí na zrychlení povolovacích procesů, protože bez nových zdrojů energie dokážeme jen těžko snížit závislost na fosilních palivech.

Jenže každá mince má dvě strany. Místní obyvatelé často protestují proti hluku, zásahu do krajiny i vlivu na přírodu. A nejcitlivějším bodem celé debaty bývá právě minimální vzdálenost. V Německu se například v některých spolkových zemích diskutovalo i o hranici jednoho kilometru či více, u nás se zatím politici přou o 500 nebo 700 metrů. Konečné číslo ale zatím nepadlo – tak uvidíme, kam až to povede.

Autorský text, TN, GOV