Soudružko, vezměte si Xanax. Macinka odpověděl Nerudové tak, že z toho zrudli i jeho spojenci

15. června 2026 se na síti X objevila odpověď ministra zahraničních věcí Petra Macinky na kritiku Danuše Nerudové. Zněla: „Xanax je i pro vás řešením, soudružko…“ Sedm slov, která by na osobním účtu řadového poslance vyvolala nanejvýš úsměv nebo oči v sloup. Jenže Macinka není řadový poslanec. Je místopředsedou vlády a člověkem, jehož podpis stojí pod diplomatickou korespondencí státu. A celá přestřelka začala tím, že den předtím z oficiálního účtu ministerstva zahraničí odeslal narozeninové přání Donaldu Trumpovi, které mělo k diplomatické neutrálnosti hodně daleko.

Gratulace, která nebyla jen gratulací

14. června se na účtu české diplomacie objevil text, v němž Macinka Trumpovi přál k narozeninám a napsal, že jeho „pozoruhodný návrat“ inspiroval „také mě osobně“. Zmínil odvahu „vyzvat stávající řád“, obranu národní suverenity a vzkázal Trumpovým odpůrcům, aby „nikdy neměli nedostatek Xanaxu“, protože ho budou potřebovat i příští rok. Podepsáno: místopředseda vlády Petr Macinka.

Nejde o to, že ministr fandí Trumpovi, to je jeho politické právo. Podstatné je, odkud zpráva odešla. Oficiální účet ministerstva zahraničí má podle vlastní Koncepce zahraniční politiky MZV sloužit k „promyšlenému a atraktivnímu“ sdílení ověřených informací a ke koordinovanému dialogu. Evropská služba pro vnější činnost ve své globální strategii pro sociální sítě výslovně požaduje respektující, neinflamatorní prostor. Irské ministerstvo zahraničí definuje obsah svého oficiálního účtu jako tiskové zprávy, projevy a krizový servis. Macinkova gratulace nesplňuje ani jedno z toho.

Přestřelka, která měla předehru

Konflikt mezi Macinkou a Nerudovou nezačal Trumpovými narozeninami. Už 8. června Nerudová v pořadu TN Live označila Motoristy za nejslabší článek Babišovy vlády a o Macinkovi řekla, že působí, „jako by ještě pořád tahal kačera na špagátu“. 9. dubna se střetli kvůli prezidentu Pavlovi a cestě na summit NATO, a už tehdy Macinka použil totéž oslovení: „Obávám se, soudružko, že to asi nezvládnu… Sorry jako.“

„Soudružko“ tedy není přeřek ani momentální zkrat. Je to opakovaná pejorativní nálepka, kterou Macinka nasazuje místo argumentu. Proč zrovna toto slovo, sám nikdy veřejně nevysvětlil.

Po trumpovské gratulaci Nerudová udeřila ostře. Napsala, že Macinka má v životopise „jednu velkou nulu“ a celý profesní život strávil „nošením tašky Václavu Klausovi“. Formulace je osobní, ale fakticky stojí na veřejně dostupném životopise: podle webu MZV i vlády Macinka v letech 2013–2025 působil v Institutu Václava Klause. Nerudová ho srovnala s Janem Masarykem, Jiřím Dienstbierem a Karlem Schwarzenbergem. Macinka odpověděl větou o Xanaxu.

Koalice mlčí, ale problém je starší

Ve veřejně dohledaných zdrojích z dnů bezprostředně po výměně chybí přímá reakce Andreje Babiše, Tomia Okamury nebo dalších koaličních partnerů. Kritiku vyslovili opoziční Marek Ženíšek, který mluvil o „ostudě oficiálních účtů státu“, poslanec Matěj Hlavatý naznačil možné otevření věci ve Sněmovně a exministr Ivan Pilip upozornil, že Macinka používá ministerský účet k osobnímu obdivu k Trumpovi.

Absence čerstvé koaliční vzpoury ale neznamená, že uvnitř vládního tábora je klid. Už 2. února 2026, po jiné Macinkově eskapádě, Babiš před kamerami oznámil, že ministr „změní styl komunikace“ a že koalice „nemá zájem na eskalaci“. Tehdy šlo o roztržku s Hradem. Čtyři měsíce nato se scénář opakuje, jen s jiným protihráčem a ostřejším slovníkem.

Co Macinkovi reálně hrozí

Ústavní mechanismus je jednoznačný: prezident odvolá člena vlády pouze na návrh předsedy vlády. Dokud Babiš takový návrh nepodá, Macinka zůstává. A Babišova dosavadní strategie je spor tlumit, ne eskalovat. Reálně se rýsují tři stupně možných důsledků:

• Tlak na změnu komunikace — to se už stalo v únoru a viditelně nezabralo.
• Oslabení pozice uvnitř koalice — opakované reputační škody snižují Macinkovu vyjednávací sílu.
• Návrh na odvolání — nejtvrdší varianta, pro kterou zatím chybí politická vůle i veřejný signál.

Krátkodobě tedy Macinkovi hrozí spíš další kolo sněmovního tlaku a mediální eroze než pád z funkce.

Instituce versus osobnost

Celý spor se dá číst jako střet dvou politiků s osobní averzí. Ale pod tím leží důležitější otázka: smí šéf diplomacie přepsat hlas státní instituce do první osoby singuláru? Když Macinka na účtu ministerstva napíše, že ho Trump „osobně inspiroval“, a vzápětí z téhož prostoru doporučuje oponentce anxiolytikum, mění charakter celého kanálu. Z institucionálního účtu se stává osobní politický blog s diplomatickou hlavičkou.

Podle nás právě tady leží jádro problému. Ne v tom, zda je přání Trumpovi k narozeninám legitimní, to je věc politického postoje. Ale v tom, že stát nemá mluvit jazykem stranického trollingu. Masaryk, Dienstbier ani Schwarzenberg nemuseli být svatí, aby chápali rozdíl mezi vlastním názorem a hlasem instituce. Macinka ten rozdíl buď nechápe, nebo ho záměrně stírá. Obojí je pro šéfa české diplomacie špatná vizitka.