Šest zemí NATO riskuje střet s Trumpem. Česko je mezi nimi, důvod je podle občanů trapný

Dva týdny před summitem NATO v Ankaře, naplánovaným na 7.–8. července, se šest aliančních zemí ocitá v nepříjemném světle. Podle přehledu analytické služby Evropského parlamentu (EPRS), která porovnala národní rozpočty na rok 2026, nedosahují dvouprocentního minima Česko, Itálie, Lucembursko, Portugalsko, Slovinsko a Španělsko. Pikantní je načasování: ještě loni NATO oficiálně hlásilo, že dvě procenta splnili všichni spojenci. Česko se tedy vrací pod tlak rok po tom, co poprvé proklouzlo nad čáru. A způsob, jakým se vláda snaží čísla zachránit, vyvolává doma víc rozpaků než důvěry.

Armáda za 1,73 procenta, zbytek dodá doprava

Rozpočet ministerstva obrany na rok 2026 činí 154,791 miliardy korun. To odpovídá zhruba 1,73 % HDP, výrazně pod aliančním závazkem. Vláda přesto tvrdí, že Česko plní: po sečtení výdajů z dalších rozpočtových kapitol se celková obranná částka vyšplhá na 184,694 miliardy, tedy asi 2,06–2,10 % HDP podle použité predikce růstu ekonomiky.

Problém je v tom, co se do té sumy počítá. Zhruba 19,6 miliardy korun pochází z kapitoly dopravy. Národní rozpočtová rada ve svém stanovisku vyjádřila „velmi vážné pochybnosti“, zda NATO tyto položky uzná jako legitimní obranné výdaje. Prezident Petr Pavel při podpisu rozpočtu v březnu varoval, že bez sporných položek dvě procenta jen stěží vyjdou, a kritizoval absenci výhledu na roky 2027–2028. Nová vláda přitom proti původnímu návrhu seškrtala obranný rozpočet zhruba o 21 miliard a projekty za 16,4 miliardy přesunula do příštího roku. Ministerstvo obrany mluví o „přechodném“ roce. Jenže právě v přechodném roce se koná summit.

Trumpův transakční tlak a tichá redukce amerických sil

Donald Trump tlačí na spojence od svého prvního mandátu. Po summitu v Haagu v roce 2025 se debata posunula od starého dvouprocentního minima k ambicióznějším číslům, hovoří se o 3,5 % HDP plus dalších 1,5 % na širší bezpečnostní výdaje. V tomto kontextu je i pouhé škrábání se na dvě procenta pomocí dopravních položek signálem slabosti.

Reálné páky Washingtonu nejsou formální sankce (NATO takový mechanismus nemá). Jsou politické:

• Veřejné zostuzení na summitu – Trump opakovaně jmenoval „neplatiče“ před kamerami.
• Tvrdší bilaterální vyjednávání – slabší rozpočet znamená slabší pozici při jakékoli žádosti směrem k USA.
• Omezení amerických kapacit – Reuters letos popsal, že USA už zmenšují balík sil vyčleněných pro alianční krizové plány. Evropané mají mezery dorovnat sami, a kdo nedává ani minimum, těžko může žádat víc.

Premiér Babiš v dubnu po jednání s generálním tajemníkem Ruttem v Praze ujišťoval, že Česko udělá vše pro splnění závazků. O šest týdnů později v rozhovoru pro Financial Times připustil, že země letos dvě procenta „pravděpodobně“ nesplní. Sám sebe přitom označil za „trumpistu“ a naznačil, že osobní vztah s americkým prezidentem může Česku pomoci. Dostupné precedenty ale ukazují opak: Trump jde tvrdě přes čísla i vůči spojencům, s nimiž má korektní vztahy.

Šest zemí, šest příběhů, a jeden zvláštní český

Česko není jediné pod čarou, ale jeho situace je specifická. Podle EPRS vypadají národní rozpočty na rok 2026 takto:

Španělsko zvolilo otevřenou konfrontaci. Premiér Sánchez prohlásil pětiprocentní cíl za nepřiměřený a zbytečný a argumentoval, že pro vojenské potřeby stačí 2,1 %. Madrid říká nahlas, co si myslí. Praha volí opačnou taktiku: deklaruje loajalitu, slibuje plnění, ale prakticky se snaží protlačit přes hranici spíš přes metodiku než přes reálné peníze pro armádu. Podle nás je právě tohle jádro „trapného důvodu“, nejde o otevřený nesouhlas, ale o pokus tvářit se, že vše je v pořádku, zatímco domácí kontrolní orgány veřejně říkají, že není.

Co si o tom myslí Češi

Veřejnost přitom není naladěna na škrty. Podle šetření STEM z letošního roku chce 39 % lidí držet výdaje na dvou procentech HDP a 32 % je chce zvýšit. Jen 14 % by je snížilo. Z dat CVVM vyplývá, že 76 % Čechů je spokojeno s členstvím v NATO a 79 % považuje Alianci za potřebnou. Vláda tedy nemá problém s veřejným míněním, má problém s vlastními prioritami. Babiš sám mluví o zdravotnictví a napjatých financích. Jenže zákon č. 177/2023 Sb. výslovně ukládá rozpočtovat obranu nejméně ve výši dvou procent nominálního HDP. Rozpočet na rok 2026 tento zákon de facto obchází.

Ankara za dva týdny

Generální tajemník Rutte už avizoval, že summit bude řešit obranné financování, průmyslovou kapacitu i plnění aliančních plánů. Pro Česko to znamená nutnost přijet s věrohodnou trajektorií růstu, ne jen s příslibem, že příští rok bude lépe. Vlastní obranná strategie z roku 2023 přitom říká, že dvě procenta jsou minimum a může být potřeba vydávat víc. Současný rozpočet je tak v rozporu nejen s aliančním tlakem, ale i s dokumentem, který Česko samo napsalo.

Dvě procenta nejsou jen číslo v tabulce. Jsou měřítkem toho, jak vážně to země se svými spojenci myslí, a právě teď Praha vysílá signál, že to s nimi myslí hlavně na papíře.