Když se náhradní matka musí rozloučit s dítětem, o které projevili zájem jeho biologičtí rodiče nebo ho chce nějaká rodina adoptovat, je to prý velmi bolestné.
Lidé, kteří svůj život zasvětí péči o druhé, zasluhují přinejmenším obdiv. Podobně jako osmdesátiletá seniorka, která pracovala jako prodavačka. Na tom by samo o sobě nebylo nic výjimečného, kdyby současně neměla srdce ze zlata a přes tři dekády nepomáhala opuštěným dětem, které se nešťastným řízením osudu ocitly v systému pěstounské péče. Na sociálních sítích ji lidé nazývají světicí, andělem strážným i hrdinkou.
Prvnímu dítěti už táhne na čtyřicítku
Před časem byla Linda Owensová z Haywardu v americkém státě Kalifornie vyznamenána prestižní Jeffersonovou cenou, jež se uděluje lidem, kteří udělali něco výjimečného. Podle serveru People si prodavačka v důchodu ocenění právem zasloužila za to, že se ve svém životě stala náhradní matkou pro 81 dětí v pěstounské péči. Jejím posledním svěřencem byla tehdy pouze sedmiměsíční holčička.
Se svým bohulibým posláním začala před 34 lety. Prvnímu dítěti, o které se Owensová starala, bylo nedávno už 37 let. Od té doby poskytla láskyplný domov dalším osmdesáti svěřencům. „Je to náročná práce, ale je i velmi obohacující a stojí to za to,“ cituje web Owensovou. Bývalá zaměstnankyně obchodu s potravinami vychovávala děti sama. V její péči se ocitala i miminka narozená se závislostmi, s vývojovými vadami a podobně.
Loučení s dětmi bývají srdceryvná
Úskalí pěstounství tkví v tom, že Owensová je pečlivou a milující náhradní matkou pro děti jen na omezený čas. Přesněji do doby, dokud nejsou vráceny svým biologickým rodičům nebo adoptovány. Přestože si je vědoma toho, že k tomu jednoho dne dojde, loučení s každým dítětem je prý velmi bolestné. „Můžu mu dát pusu na čelo, popřát všechno nejlepší do života a říct mu, že ho mám ráda,“ řekla Owensová webu CBSNews.
Vyznamenaná pěstounka dostává sice na každé dítě příspěvek, ale za děti utrácí i své úspory. Jejím láskyplným náručím prošlo 81 svěřenců, včetně tří sad dvojčat. Jméno každého dítěte si pamatuje a vzpomíná na radostné okamžiky. Když se s některým může setkat i poté, co už její domov opustí, je ráda. Jako v případě holčičky, kterou později adoptovala cizí rodina. Dodnes ale Owensovou navštěvují a ona stále patří do života holčičky a může sledovat, jak vyrůstá.