Odvážná reportérka si hrála na blázna a nechala se na 10 dní zavřít do léčebny. Odhalila veřejnosti příšerné tamní podmínky a zacházení s pacienty

Roku 1864 přišla na předměstí Pittsburghu v Pensylvánii na svět statečná a cílevědomá žena Nellie Bly, pravým jménem Elizabeth Jane Cochran. Ta se rozhodla udělat velké „bum“ v oblasti novinařiny. Když začínala, ještě nikdo neměl ani ponětí, že by se snad jednou mohla věnovat něčemu většímu než obyčejným ženským tématům. Všechny ale přesvědčila o opaku a do dnešního dne se o ní na některých školách i učí.

Její začátky nebyly nic speciálního

Bylo odvážné v takové době chtít se jako žena věnovat novinařině. Tehdy se společnost řídila tím, že by křehké pohlaví mělo spíše zůstat doma u pračky a v kuchyni. Nellie to ale viděla jinak a již ve věku 21 let, roku 1885, se rozhodla napsat anonymní dopis do místních novin (The Pittsburgh Dispatch). Tehdejšího vydavatele zaujala a požádal ji o jméno. Místo svého pravého jména ovšem uvedla pseudonym, pod kterým si ji většina lidí pamatuje dodnes.

„Nellie Bly“ je původem postava z písně od skladatele Stephen Foster. Nejprve se zaměřovala na ženská témata. Pak ale nastal zlom a rozhodla se pro svůj první odvážný krok – strávila šest měsíců v Mexiku a sledovala životy lidí pod diktaturou Porfiria Díaze. V roce 1887 se vrátila do New Yorku a trvalo jí sehnat si práci. Po několika dalších měsících se ovšem zadařilo a ona dostala šanci v novinách „New York World“. Tyto noviny patřily Josephu Pulitzerovi, jenž miloval senzace a děsivé příběhy. Není divu, jakým směrem se život Bly následně vydal.

Nebála se riskovat vlastní bezpečí a komfort

Na ostrově Blackwell (k dnešnímu dni ostrov Roosevelt) existovala jistá psychiatrická léčebna, o níž toho kolovalo mnohé. Mimo jiné se na ostrově nacházela také věznice, nemocnice a chudobince. Jednoho dne Blyina editorka navrhla, aby se Bly nechala na deset dní ubytovat v léčebně a následně světu odhalila pravdu a skutečné podmínky, v nichž tam lidé žijí. Tento plán byl doslova a do písmene šílený, Bly ale neodmítla a s nadšením se své role ujala. Pod falešným jménem se ubytovala v hotelu, kde v zrcadle trénovala šílené výrazy.

iZdroj fotografie: Pixabay

V noci chodila po ulicích a chodbách, přičemž řvala a něco nesouvisle mumlala. Odmítala také spát a netrvalo dlouho, než na ni obyvatelé penzionu zavolali policii. Lhala o tom, že je Kubánský přistěhovalec a poslali ji do nemocnice Bellevue v New Yorku. Už tehdy si zažila své, jelikož nemocniční vězni žili ve špinavých podmínkách a jídlo dostávali jen zkažené. V této nemocnici jí diagnostikovali demenci a další psychické poruchy – a to rozhodlo. Byla poslána do oné léčebny na ostrově Blackwell.

Pravda byla krutá a děsivá

První špatnou věcí bylo, že na celou léčebnu připadlo jen 16 pochybných doktorů. Proč to bylo špatně? Léčebna, původem stavěná pro 1 000 pacientů, jich v době přijetí Bly měla neuvěřitelných 1 600. To znamená nedostatečnou péči a malé prostory. Mělo to být ovšem horší. Léčby, které se na pacientech praktikovaly, jim spíše zajistily ještě větší šílenství, než aby danou osobu skutečně léčily. Pokud byste do léčebny přišli jako zdravý člověk, po měsíci jejich procedur byste měli psychické následky do konce života.

Je možná i dobře, že personálu bylo tak málo, neměli totiž žádný soucit a pacienty spíše brali jako hračky bez práva, s nimiž si mohou dělat, co chtějí. Docházelo jak k psychickému, tak i fyzickému týrání. Den pacientů probíhal tak, že museli cca 12 hodin (někdy i více) sedět na lavicích a nesměli mluvit, či se vůbec hýbat. Museli si užívat ledové koupele v oblečení, ve kterém následně zůstávali, což vedlo k nemocem. Když měli někteří pacienti smůlu, byli spoutáni lany a nuceni tahat těžké vozíky.

Hrozné to tam bylo ve všech směrech

Bly ani nepřekvapovalo, že zde nebyla žádná hygiena. I potraviny byly v příšerném stavu – shnilé maso, zatuchlý chléb, plesnivá jídla a kontaminovaná voda, to byl celý jejich jídelníček. Nikdo nesměl klást odpor nebo si jen obyčejně a bez projevů agrese stěžovat. Za takové chování následovalo bití a Bly bylo dokonce vyhrožováno sexuálním napadením. Bly se postupně s vězni začala přátelit a největším a nejděsivějším odhalením pro ni bylo, že spousta vězňů vůbec šílená nebyla.

iZdroj fotografie: Unsplash

Často se jednalo o přistěhovalce, s nimiž se nikdo nedokázal domluvit, a tak je poslali do léčebny. A nebo tam také končili chudí lidé bez rodiny. Je lepší si nepředstavovat, co by se stalo, kdyby se Blyina editorka z nějakého důvodu rozhodla ji z léčebny nedostat. I kdyby dokázala sebelépe, že šílená není, nepustili by ji ven. To už zní jako dobrý námět na horror. Bly rychle došlo, že lidé často začali trpět psychickými chorobami až po příchodu do léčebny. Se zdejším celkovým přístupem a léčbou to ani jinak nešlo.

Po propuštění začala okamžitě mluvit

Bly tam vydržela celých deset dní a poté jí editorka zařídila propuštění. Hned po příjezdu domů začala vydávat články, které se staly naprostou senzací. Zážitků měla tolik, že to vydalo na pravidelnou sérii článků. Měsíc po vydání prvního článku se léčebnu rozhodla navštívit kontrola, aby vše prošetřila a udělala přítrž všem nezákonným aktivitám. Ta své činy ale samozřejmě zakryla. Všechny pacienty, o kterých se Bly zmiňovala a kteří byli navíc, přepravila do jiných zařízení.

Personál celou léčebnu vydrhl do čistoty a nakoupil čerstvé potraviny. Nijak nešlo poznat, v jakém stavu se nacházela předtím. Kontrola se ale nenechala oklamat a prosadila nový zákon o přidání peněz do léčeben. Agresivní zaměstnanci byli propuštěni a byli najati překladatelé pro přistěhovalce. Od té doby se všichni snažili se dělat vše pro to, aby se neopakovala situace, kdy se se zdravým člověkem zacházelo jako s nemocným.

Kdybyste byli na místě Bly, jak byste se rozhodli po návrhu ze sebe udělat blázna?

Zdroj: Biography