Umíral zvědavostí zjistit, kam každý den utíká pes, kterého trénoval. Vysvětlení se nacházelo pouze pár metrů od jeho vlastních dveří.
V jednom sousedství bydlela rodina s dětmi a vedle ní žil trenér psů. Rodinu tvořili manželé Dixie a Edward, kteří spolu měli dvě ratolesti. Později se však rozhodli, že by se chtěli postarat o další. Adoptovali tedy malého chlapce s několika vývojovými vadami. Hoch Danny je uchvátil svým roztomilým a nevinným úsměvem. Lékaři je však informovali o jeho problémech s komunikací a učením.
Návštěvy odborníků
Danny to neměl jednoduché, každodenní aktivity pro něho byly nepřekonatelným bojem. Jelikož skoro nekomunikoval, nemohl správně vyjádřit své potřeby a pocity. Adoptivní rodiče se mu proto snažili co nejvíce pomoci – navštěvovali s ním odborníky a trénovali doma výslovnost jednotlivých slov. Jeho schopnosti se tak postupem času zlepšovaly.
Svým vrstevníkům však stále nestačil. Soused David žijící ve vedlejším domě neměl rodinu, živil se jako trenér psů. Jejich výcvik prováděl vždy u sebe na zahradě, kterou si přizpůsobil svému povolání. Koupil tedy potřebné pomůcky a přijímal další a další klienty. Do rukou se mu dostala také fenka jménem Saki. Zprvu byl nadšen jejími schopnostmi. Zdálo se, že je perfektním žákem.
Mluvil jen s ní
Po každodenním tréninku však vždy někam zmizela a vrátila se až za pár hodin. Davidovi to celé vrtalo hlavou, kdyby se u něho přece necítila dobře, tak by utekla a už nikdy se nevrátila. Ona však pokaždé přiběhla nazpět a ani jednou se nezpozdila. Důvod jejích útěků Davidovi neustále nedával spát. Jednou se tedy rozhodl fenu sledovat a zjistit, kam má vždy pravidelně namířeno.
Nemusel jít daleko, fena se zastavila hned u sousedních vrátek. Na vedlejší zahradě seděl zrovna Danny. Saki k němu přiběhla, jemně jej očichala a nechala se hladit. Malý hoch na ni začal mluvit a vykládal jí o svých snech i každodenních aktivitách. S nikým jiným ještě takto nekomunikoval. Davida to velmi dojalo. Fenka po celou dobu trpělivě naslouchala malému chlapci.