Ropná krize sílí, v Česku začíná vládnout chaos. Vláda ale zatím situaci podle opozice neřeší

Ještě než kabinet sáhl po nouzových krocích, okolní státy už dávno přešly od debat k mimořádným opatřením. Slovensko vyhlásilo stav ropné nouze 18. března, půjčilo rafinérii Slovnaft 250 000 tun ropy ze státních rezerv a slovenský premiér Robert Fico 1. dubna přiznal, že nafta na některých stanicích bývá na několik hodin vykoupená. Česká vláda mezitím 19. března zveřejnila monitoring marží z 2 530 čerpacích stanic a ujišťovala, že skokový růst marží bezprostředně po vypuknutí konfliktu nevidí. Tvrdé kroky přišly až o dva týdny později.

Krize nezačala u české pumpy, ale přelila se sem

Spouštěčem byl 8. března skok ceny ropy Brent na 107,97 dolaru za barel (přibližně 2 540 Kč), tedy o 16,5 % za jediný den, a za předchozí týden Brent přidal 28 %. Za tím stojí konflikt na Blízkém východě a uzavření Hormuzského průlivu, kudy prochází zhruba pětina světové ropné přepravy. Evropská komise na to reagovala 31. března výzvou členským státům ke koordinaci a k dobrovolným úsporám paliv, zejména v dopravě. Státy EU se zároveň podílejí přibližně 20 % na uvolnění více než 400 milionů barelů mimořádných zásob koordinovaných Mezinárodní energetickou agenturou. To není vzdálená bruselská administrativa, to je krizový mechanismus, který se spustil i kvůli situaci v bezprostředním sousedství Česka.

Premiér Andrej Babiš to 31. března potvrdil sám: po společném jednání s Ficem řekl, že slovenský stav ropné nouze se samozřejmě také týká Česka, a požádal Fica o jeho ukončení. Přiznat, že nouzový režim sousední země dopadá na vaši ekonomiku, je silné politické prohlášení, a zároveň přesně ten typ argumentu, který opozice potřebuje, aby mohla tvrdit, že vláda situaci podcenila.

Zásoby a daňový balík přišly, ale načasování je sporné

Česká vláda 30. března schválila uvolnění až 100 000 tun ropy ze strategických zásob pro Orlen Unipetrol, a to kvůli plánovanému omezení dodávek ropovodem TAL. O dva dny později, 2. dubna, přidala cenový a daňový balík: maximální marže čerpacích stanic 2,50 Kč na litr a snížení spotřební daně na naftu o 1,939 Kč na litr, což s DPH znamená zlevnění přibližně o 2,35 Kč na litr. Vláda sama zdůvodnila zásah tím, že nafta je klíčová pro inflaci, dopravu a zásobování, jinými slovy, že zdražení nafty se velmi rychle propsalo do celé ekonomiky, nejen k motoristům.

Problém s tímto načasováním je zřejmý: monitoring marží běžel od 19. března, okolní státy přijímaly nouzová opatření od poloviny března a Brusel volal po koordinaci 31. března. Česká vláda přitom sahala k tvrdým nástrojům až 2. dubna. Opozice má v ruce přesnou časovou osu a může na ní stavět tezi, že kabinet reagoval pod tlakem, nikoli s předstihem.

Technická nezávislost na ruské ropě neznamená konec zranitelnosti

Česko od dubna 2025 dováželo 92,3 % ropy přes západní trasu IKL/TAL a prakticky ukončilo závislost na ruské Družbě. To je reálný úspěch, ale Mezinárodní energetická agentura v říjnu 2025 upozornila, že země zůstává zranitelná vůči výkyvům fosilních trhů, protože ropa a plyn dohromady tvoří přibližně 40 % celkové dodávky energie. Fyzická diverzifikace trasy neřeší cenový šok, který přichází ze světových trhů, ani regionální tlak ze Slovenska a Maďarska. A právě proto musela vláda uvolnit zásoby kvůli plánované údržbě TAL, protože když 92,3 % dovozu jde jednou trasou, každé její omezení je okamžitě domácím politickým tématem.

Srovnání cen k 16. březnu ukazuje, že Česko mělo osmé nejnižší ceny nafty v EU, průměr 42,54 Kč za litr oproti německým 52,44 Kč, přesto vláda přistoupila k mimořádnému zásahu. To samo o sobě říká, jak silný byl tlak. Otázka, zda opatření z 2. dubna situaci stabilizují, nebo jen kupují čas do dalšího pohybu na světových trzích, zůstává otevřená, a odpověď na ni závisí na tom, co se bude dít v Hormuzském průlivu, nikoli v Praze.