Neznámý muž se snažil unést 12letého chlapce. Ten však aplikoval rady svých rodičů

Mezi lidmi, kteří se vyskytují na místech určených především pro děti, se často objeví osoby, jež mají s dětmi špatné úmysly. Ačkoli se každý rodič snaží tyto myšlenky na nebezpečí vytěsnit z hlavy, musí počítat s tím, že riziko existuje. Čím jsou děti starší a snaží se co nejvíce osamostatnit, tím je pro rodiče těžší je vypustit do světa a nechat samotné.

Základní pravidla

Svůj první střet s útočníkem zažil chlapec jménem Duncan již ve svých dvanácti letech. Jeho rodina bydlí asi deset minut pěšky od školy, kterou každý den navštěvuje. Když bylo Duncanovi jedenáct let, domluvil se s rodiči, že tuto cestu bude zvládat sám. Několikrát ji s nimi prošel a sám si nanečisto vyzkoušel, jaké to bude chodit po městě bez doprovodu dospělého.

Kromě zkušenosti nanečisto s ním rodiče probrali také možnosti nebezpečí. Potenciální zlo může číhat na každém rohu. Mezi své rady zařadili základní pravidla přecházení ulice, rozhlédnutí na přechodu a další pravidla pro chodce. Poté jej však seznámili s věcmi, které chlapce do té doby nikdy nemusely trápit. Sdělili mu, že na světě existují lidé, kteří dětem rádi ubližují.

Černá silueta

Aby se takovým osobám vyhnul a nic se mu nestalo, musel si dávat pozor na několik věcí. Nemluvit s cizími lidmi, ale hlavně s nimi nikam nechodit! Tato slova Duncana pravděpodobně zachránila. Když šel jednou ze školy, všiml si auta, které stálo přímo u chodníku a v němž seděla velká černá silueta. Jakmile kolem vozu prošel, otevřelo se okýnko a jeho řidič na něj promluvil: „Ahoj, neměl bys chuť na nějaké bonbony?“ Duncan odpověděl, že ne, a pokračoval v chůzi.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Muž se však nenechal odradit a za chlapcem sám vyrazil. Kluk si kromě slov rodičů vybavil také přednášku o bezpečnosti, jíž se zúčastnil ve škole. Mezi prsty sevřel své klíče od domu a ve chvíli, kdy na něj muž sáhl, praštil jej sevřenou pěstí i s klíči do obličeje. Následně utekl a schoval se v křoví. Rodiče Duncana k incidentu řekli: „Kdyby byla jinak jedna maličkost, už jsme našeho syna nemuseli nikdy vidět. Jsme na něj moc pyšní.“