Slavnostní večer Českého slavíka sledují každoročně statisíce diváků. Vidět mohou především pečlivě nasvícenou scénu, úsměvy, děkovné řeči a dokonale načasované záběry. Jenže to, co se odehrává mimo kamery, bývá často ještě zajímavější než samotné vyhlašování vítězů. Jakmile se totiž na obrazovce objeví reklama a reflektory zhasnou, atmosféra v sále se během vteřiny změní k nepoznání. Celebritám spadne profesionální maska, tempo udává chaos, smích, rychlé debaty i spontánní reakce – prostě živý organismus, který nikdo nevidí.

Za oponou Českého slavíka to doslova žije 

Právě v těchto chvílích připomíná slavný ceremoniál něco, co každý dobře zná ze školy, tedy takovou divokou přestávku. Všichni s někým živě debatují, každý má potřebu něco sdělit tomu druhému, lidé si posílají pozdravy přes celý prostor a někteří dokonce halekají na známé sedící na balkoně. Bez ohledu na slavnostní atmosféru večera tak dle webu Aplausin působí celý sál najednou překvapivě lidsky a uvolněně.

Miroslava Němcová oslavila 17. listopadu 73. narozeniny. Její život pojí neuvěřitelnou kariéru

A když už někdo v ruce drží ocenění – ať už odznak nebo sošku Českého slavíka – spustí se další tradiční efekt. Na čerstvého vítěze se okamžitě vrhne hlouček gratulujících. Čím více cen se rozdá, tím čilejší to v hledišti je. Jediný, kdo z této situace radost nemá, je režisér živého přenosu. Přestože jeho hlas slyší pouze lidé v sále, pravidelně připomíná: reklamní pauza končí za minutu… za třicet vteřin… A stejně to často nikdo neřeší.

Moderátor to nemá vůbec jednoduché 

Teprve až když musí zvýšit hlas a odpočítávat posledních 15, 10 či 5 vteřin, začnou se umělci vracet na svá místa a nasazují úsměvy, které divákům doma nic nenaznačí. Ani poté ale není jisté, že všichni poslechnou. Jak rychle se kdo zvedne, prý hodně záleží na respektu k samotnému režisérovi. A jsou i tací, kteří to časově nezvládají vůbec.

„Silvestr už 15 let neslavím, zničil mi spokojené manželství,“ vypráví smutný příběh o zradě Jaroslava

Režie živého vysílání je proto tvrdá disciplína a čas je největší nepřítel celého večera. Není tedy neobvyklé, že se přenos protáhne, protože každý oceněný má pocit, že národu musí říct něco výjimečně důležitého. Moderátor pak často bojuje na dvou frontách. Do jednoho ucha mu režisér volá „zastav ho“, zatímco v tom druhém poslouchá právě řečnícího umělce.