Žena se po delší době rozhodla prodat věci po svém mrtvém chlapci. Nečekala, že na světě ještě existují tak úžasní lidé jako muž, který si od ní koupil dětskou postýlku.
Říká se, že to nejhorší, co může rodiče potkat, je zažít smrt vlastního dítěte. Ta prázdnota, která zůstane v jejich životech, se už nikdy nenaplní. Jakoby jim někdo vyrval část srdce z těla. Dle lékařů je prakticky nemožné vyrovnat se se ztrátou svého potomka. Čas sice rány alespoň z části zahojí, ale nikdy ne úplně a ten smutek s lidmi zůstává po celý zbytek života. O tom ví své i Valerie Watts.
Vyslechla si tragickou zprávu
Valerie Watts je mladá žena, která zažila to, co by žádná matka ani otec neměli podstoupit. Byla v 9. měsíci těhotenství a do porodu jí chybělo jen pár dní, když se dozvěděla tragickou zprávu. A to takovou, že se její dítě narodí mrtvé. „Zničehonic jsem začala mít pocit, že se malý v bříšku už tolik nehýbe. Byla jsem z toho velmi nervózní,“ řekla Valerie po tragickém narození mrtvého syna Noaha. Bolest této ženy byla nepopsatelná. O to větší hrůza byla, že doma na ni čekal dětský pokojíček plný hraček, věcí pro miminko i postýlka. Do ní už ale nikdy svého chlapečka nepoloží.
Po traumatickém zážitku z porodu mrtvého syna nemohla Valerie prodat žádné Noahovy věci ani se ničeho v pokojíčku dotknout. Byla tak rozrušená a psychicky na dně, že všechno nechala rok nedotčené. Po mnoha měsících si začala myslet, že už sebrala dost síly na to, aby Noahovy věci prodala v garážovém výprodeji. Bylo to těžké rozhodnutí, zvláště u některých kusů. Zejména u dětské postýlky váhala, zda si ji nenechá, ale nakonec se rozhodla prodat ji také. Co se ale stalo potom, vůbec nečekala.
Postýlka se dostala do dobrých rukou
Nemyslela si, že by měl zrovna o dětskou postýlku někdo zájem. K jejímu překvapení ji ale koupil starší pán jménem Gerald. Ten ve svém volném čase rád předělával a restauroval starý nábytek a napadlo ho, že by k tomu mohl využít i tuto postýlku. Trval na koupi tohoto kusu nábytku, ale při prodeji z Valerie cítil velkou nejistotu. „Opravdu váhala a já si myslel, že ji možná ani nechce prodat, ale nakonec to udělala,“ řekl Gerald.
Muž neměl tušení, proč Valerie postýlku prodala. Viděl, že také prodávala kojenecké oblečení, tak předpokládal, že její dítě již pravděpodobně vyrostlo, takže už tyto věci nepotřebuje. Gerald dal postýlku do auta a spolu s manželkou, která byla na výprodeji s ním, odjeli domů. Ta mu v autě vyprávěla příběh, který se dozvěděla. Řekla mu, že se dala s Valerií do řeči a zeptala se jí, jak staré je její dítě. Ta jí odpověděla, že v červenci zemřelo, což jí zlomilo srdce.
Úžasné překvapení
Gerald nepřemýšlel nad důvodem prodeje této postýlky. To, že dítě zemřelo, ho však ani ve snu nenapadlo. Muž a jeho žena pochopili, jak moc pro smutnou maminku postýlka znamenala a proč tak váhala, zda ji má dát pryč. Rozhodli se tedy, že jí tento kus nábytku vrátí. Gerald však také tušil, že by pro Valerii bylo stejně bolestné, kdyby postýlka zůstala ve své podobě, a tak se rozhodl ji přeměnit.
Pustil se tedy do práce a vytvořil z postýlky malou lavičku jako takový památník Noaha. O týden později šel Gerald k Valerii domů, aby jí svůj výrobek předal. Ta propukla v pláč, protože ji nečekané gesto laskavého, neznámého muže naprosto dojalo. „Je úžasné, že na světě ještě existují dobří lidé. I toto je toho důkazem,“ řekla mladá žena. Nevyužitá postýlka tak v jejich domě nyní slouží jako krásná, malá lavička, památka na zesnulého Noaha.