Kvůli jeho postižení si čerstvě narozeného syna nechtěli vzít. Jeho osud byl v rukou rodinného hlasování

Robert Hoge se narodil v roce 1972 a bylo zřejmé, že není zcela v pořádku. Chlapec se totiž narodil s obrovským nádorem mezi očima. Jeho rty byly naopak velmi krátké a sotva viditelné. Chyběly mu také prsty u nohou. A pokud nějaké měl, byly nepřirozeně stočené. Matka byla po porodu otřesená a řekla personálu nemocnice, že svého syna nechce. Nedokázala ho přijmout a nic k němu necítila.

Rozhodnutí bylo těžké

Ačkoli matka svého syna nedokázala zcela přijmout, její rozhodnutí se ho vzdát ji pronásledovala ještě měsíc poté, co ho nechala svému osudu v nemocnici. Hovořila s každým, o kom si myslela, že by jí mohl pomoci. S lékaři, kněžími i místními politiky. O osudu Roberta nakonec nechtěla rozhodovat sama, a tak hlasovala celá rodina včetně manžela a jejich čtyř dětí. Sourozenci chtěli, aby jejich postižený bráška vyrůstal s nimi doma. Muž ve své biografii později popsal, že se na svou maminku nikdy nezlobil.

iZdroj fotografie: Depositphotos

„Vždyť po čtyřech dětech čekala, že se narodí další zdravé dítě,“ vysvětlil. Chápal, že to pro ni byl velký šok, když se narodil s postižením. Nakonec tedy Robert vyrůstal v milující rodině. Přesto pro něj jeho dětství nebylo vůbec jednoduché. Hodně času musel trávit v nemocnicích, kde se ho snažili vyléčit. Na jeho těle byly opravdu vážné deformace. Děti ve škole se mu posmívaly a říkaly mu okoun, ošklivé prase nebo transformátor. Malý chlapec tak nedokázal přijmout svůj obličej.  

Musel čelit skutečnosti

Vypadal jako nikdo jiný na této planetě a tuto skutečnost musel přijmout. Ve 14 letech podstoupil celkem 24 různých operací. Jedna z nich mu dala možnost, že jeho obličej bude vypadat normálně. Hrozilo však, že kvůli tomu přijde o zrak. Celý dlouhý měsíc se proto rozhodoval, zda do toho půjde. Nakonec se rozhodl, že už nepodstoupí žádnou operaci. „Byl čas přijmout svou tvář, protože moje ošklivost je mojí součástí,“ přiznal. Robert se později stal novinářem, mluvčím a také otcem dvou dcer.

Dnes je mu 50 let a veřejně hovoří o svém neobyčejném příběhu. Inspiruje tím lidi po celém světě. Přijal to, že je jiný, a stal se sebevědomým mužem, který je ve svém životě úspěšný. A to jak v pracovní rovině, tak v té osobní. Také jeho žena ho bere takového, jaký je. Vzhled pro ni není důležitý, zamilovala se do Robertovy povahy, která je opravdu nádherná a čistá. „Každý může mít svou tvář, neodvracejte zrak od zrcadla a porozumíte všemu v té lásce, životě, bolesti,“ uzavřel.

Jak byste se vypořádali s postižením svého dítěte?

Zdroj: TheGuardian