Poslanci si odhlasovali právo pít v práci. Kuba jim připomněl, co by za to dostal běžný Čech

Čtyřicet sedm pro, čtyřicet osm proti, třicet šest se zdrželo. Tak dopadlo hlasování o pozměňovacím návrhu STAN, který měl do jednacího řádu Sněmovny doplnit jednoduchou povinnost: přijít na jednání střízlivý. Nebo nepřijít vůbec. Jenže většina poslanců, byť většina o jediný hlas, rozhodla, že takové pravidlo nepotřebují. Hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba na to reagoval příspěvkem na síti X, ve kterém připomněl, co by za stejné chování čekal běžného Čecha v práci. A ministra Borise Šťastného, který návrh v debatě odmítal, konfrontoval s jejich společnou profesí lékaře.

Co přesně poslanci zamítli

Návrh STAN nebyl improvizací. Seznam Zprávy o něm informovaly už 14. května 2026 pod hlavičkou kampaně „Střízlivá Sněmovna“. Navržený paragraf počítal s povinností účastnit se jednání ve střízlivém stavu, a to nejen bez alkoholu, ale i bez vlivu jiných návykových látek. Předsedající měl získat pravomoc vykázat opilého poslance ze sálu a zahájit proti němu disciplinární řízení.

Důležité je, co se nestalo. Poslanci si neodhlasovali žádné nové „právo pít“. Odmítli si ale zapsat výslovný zákaz. A protože jednací řád Sněmovny dnes pracuje jen s obecným pojmem „nepřístojné chování“ a slovo alkohol v něm nefiguruje, zůstává stav beze změny. Předsedající může napomenout, při opakování vykázat, ale i vykázaný poslanec musí mít podle zákona možnost hlasovat. Reálná páka prakticky neexistuje.

Kubova odpověď z operačního sálu

Debatu ve Sněmovně zarámoval ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný z Motoristů. Jeho klíčový argument zněl: další regulace je zbytečná, protože „alkohol je dostupný na všech pracovištích“ a poslanci mají být odpovědní sami od sebe. Navíc prý pravidlo „ani nejde rozumným způsobem kontrolovat“.

Kuba, sám lékař, stejně jako Šťastný, odpověděl na síti X větou, kterou podle sekundárních zdrojů formuloval takto: „Nechci se tě dotknout, ale představa, že většina lidí v práci normálně popíjí alkohol, je fakt mimo.“ A přidal srovnání s operačním sálem. Dva lékaři, dva pohledy na totéž pracoviště. Jeden říká, že alkohol je všude kolem, druhý připomíná, že u profesí s dopadem na cizí životy je nulová tolerance samozřejmostí.

Rétoricky šlo o přesný zásah. Věcně tím Kuba zároveň otevřel otázku, která přesahuje sněmovní bufet: pokud zákonodárci rozhodují o zákonech, které ovlivňují miliony lidí, neměl by pro ně platit přinejmenším stejný standard jako pro řidiče autobusu nebo chirurga?

Dvojí metr v zákoně

Tady je jádro sporu. Český zákoník práce v § 106 výslovně zakazuje zaměstnanci požívat alkohol na pracovišti i vstupovat na pracoviště pod jeho vlivem. Zaměstnavatel ho může vyzvat k dechové zkoušce. Odmítnutí je samo o sobě porušení povinnosti. Při závažném porušení hrozí okamžité zrušení pracovního poměru, i když, jak připomněl i Ústavní soud, nejde o automatický následek každé pozitivní zkoušky. Posuzuje se kontext a intenzita.

Pro poslance nic takového neplatí. Nejsou zaměstnanci v režimu zákoníku práce, vykonávají volený mandát. To je právně legitimní rozdíl. Politicky je to ale přesně ten dvojí metr, na který STAN i Kuba útočí:

• Běžný zaměstnanec – výslovný zákaz alkoholu, povinnost podrobit se kontrole, hrozba postihu až po okamžitý vyhazov.
• Poslanec – žádný explicitní zákaz, žádná kontrola, maximálně napomenutí za „nepřístojné chování“ a vykázání, po kterém stejně může hlasovat.

Podle Státního úřadu inspekce práce může zaměstnavatel zaměstnance vyzvat ke zjištění, zda není pod vlivem, kdykoli. Ve Sněmovně takový mechanismus neexistuje a po pátečním hlasování existovat nebude.

Proč 36 poslanců raději mlčelo

Výsledek 47 : 48 je extrémně těsný. Ale stejně výmluvný je třetí údaj: 36 poslanců se zdrželo. Nechtěli hlasovat pro zákaz, ale nechtěli být ani těmi, kdo ho veřejně shodí. Morální nepohodlí v sále bylo zjevně větší než ochota napsat si přísnější pravidlo do vlastního řádu.

iZdroj fotografie: Pexels

Pro srovnání: britská Dolní sněmovna řeší věc po svém. Podle pravidel shrnutých v Erskine May se do jednací komory nesmí nosit ani v ní konzumovat občerstvení; výjimkou je voda. Je to užší pravidlo než český návrh STAN (míří na konzumaci přímo v sále, ne na celkový stav poslance), ale principiálně ukazuje, že jiné parlamenty si podobné limity uložit dokázaly.

Co bude dál

Pevný termín nového pokusu zatím není znám. STAN ale téma budoval od května a kampaň „Střízlivá Sněmovna“ zjevně neskončila jedním neúspěšným hlasováním. Politicky je návrat pravděpodobný; jeden hlas rozdílu není zeď, je to pootevřené dveře.

Šťastného argument o nevymahatelnosti má svou logiku. Jenže totéž by šlo říct o řadě pravidel, která stát běžně vyžaduje po svých občanech. Sněmovna v pátek nerozhodla o alkoholu. Rozhodla o tom, že si nechce uložit standard, který sama ukládá ostatním.