Populistické rozhazování, řekl Rusnok o dvoutisícovce pro důchodce. Juchelka se bránil, ale čísla mluví jasně

Nedělní debata ČT24 ze 4. října 2026 měla být o důchodech. Skončila jako střet dvou zcela odlišných pohledů na to, k čemu má stát použít pět miliard korun. Na jedné straně ministr práce Aleš Juchelka hájil jednorázový příspěvek 2 000 Kč pro všechny důchodce jako kompenzaci mimořádně slabé valorizace. Na druhé straně Jiří Rusnok, bývalý premiér a exguvernér centrální banky, plošnou výplatu označil za populistické rozhazování a požadoval, aby se peníze směřovaly do budování kapacit péče o seniory. Kdo měl silnější argumenty? Stačí se podívat na čísla.

Valorizace 2027: co je schválené a co je slib

Vládní nařízení z 21. září 2026 stanoví parametry lednové valorizace jednoznačně. Základní výměra důchodu stoupne o 270 korun na 5 170 korun. Procentní výměra se zvýší o 0,2 procenta, u průměrného starobního důchodu to dělá asi 34 korun. Dohromady průměrné navýšení 304 korun měsíčně, výsledný průměrný starobní důchod 22 196 korun.

Pro srovnání: v roce 2018 činila průměrná valorizace 475 korun, v roce 2025 to bylo 358 korun, a dokonce v roce 2017, tehdy považovaném za skromný, šlo o 308 korun. Letošních 304 korun je prostě dno.

Navíc se od ledna 2027 mění technika valorizace takzvaného výchovného. Nejprve se odečte, valorizuje se jen zbytek procentní výměry a výchovné se přičte zpět v nezměněné nominální hodnotě. Část seniorů tak může reálné navýšení vnímat jako ještě slabší, než ukazuje průměr.

Jednorázových 2 000 korun pro všechny důchodce je podle tiskové zprávy MPSV koaličně dohodnutá pomoc. Přesný termín výplaty ale v otevřených podkladech dosud upřesněn nebyl. Rozdíl mezi schváleným nařízením a politickým záměrem je pro dva a půl milionu příjemců podstatný.

Rusnok versus Juchelka: pět miliard na účty, nebo do služeb?

Juchelkova obrana stála na třech pilířích. Za prvé: samotná valorizace je nejslabší za dekádu. Za druhé: poměr průměrného důchodu k průměrné hrubé mzdě, takzvaný náhradový poměr, klesne z 41,9 procenta na 40,2 procenta, tedy kupní síla seniorů relativně vůči pracujícím dál eroduje. Za třetí: bez kompenzace by část důchodců mohla spadnout do jiných sociálních systémů, včetně připravované superdávky. Jednorázová pomoc je podle něj rozpočtově odpovědnější než trvalé zvyšování měsíčních penzí.

Rusnok ovšem přišel s jiným rámcem. Česko má podle dat Eurostatu riziko chudoby penzistů 8,5 procenta, výrazně pod evropským středem, který činí 15 procent. Mezi 28 sledovanými zeměmi patří Česku 25. příčka při řazení od nejvyššího rizika. Čeští senioři zkrátka nejsou v evropském srovnání mezi nejohroženějšími skupinami.

A pak přišel úder, který debatu přeorientoval. Rusnok posunul téma od výše penzí ke kapacitám péče. Podle dat ČSÚ evidovaly domovy se zvláštním režimem ke konci roku 2023 celkem 25 400 lůžek a 30 600 neuspokojených žádostí. Pět miliard korun by podle této logiky šlo využít na zhruba dva tisíce nových lůžek nebo na rozvoj terénních služeb. Ministr Jurečka mu v debatě přizvukoval: zákonný valorizační vzorec kupní sílu seniorů chrání automaticky, zatímco v pobytových službách žádný automatický mechanismus neexistuje.

Dvoutisícovka je politicky srozumitelnější než výstavba domovů pro seniory, ale dlouhodobou bolest systému sama neřeší.

Strop důchodového věku: slib, který zatím neplatí

Druhá osa sporu v debatě byla ještě tvrdší. Vláda chce vrátit strop důchodového věku na 65 let. Jenže dnes platná pravidla počítají u ročníků 1974 až 1988 s postupným růstem nad 65 let a u lidí narozených po roce 1988 s hranicí 67 let.

Sám Juchelka v červencovém rozhovoru pro ČT24 řekl, že se na zastropování „nemusí spěchat“, protože se reálně dotkne až let po roce 2031. Na tripartitě v červnu se na tomto kroku zaměstnavatelé s vládou neshodli. Novela zatím nemá paragrafové znění, neprošla ani prvním čtením.

Pro čtyřicátníky a mladší by změna mohla být podstatná, dřívější odchod do řádného důchodu o měsíce až roky. Pro lidi blízko dnešní penzi je ale rozhodující současná tabulka ČSSZ, ne politický příslib. Kdo plánuje odchod do důchodu, měl by počítat s platnými pravidly a případnou novelu brát jako možný bonus.

Co stojí za pozorností vedle hlavního sporu

Ve stejném balíku opatření vláda ohlásila i silnější motivaci pro pracující důchodce, zvýšení procentní výměry o 1,5 procenta za každý odpracovaný rok po dosažení důchodového věku. To je parametr, který může pro aktivní seniory znamenat víc než jednorázová dvoutisícovka.

A pak je tu třetí pilíř. Na takzvaném novém penzijku, tedy doplňkovém penzijním spoření v účastnických fondech, se debatující shodli napříč politickým spektrem. Stát k němu poskytuje příspěvek, existuje daňová motivace a přispívat může i zaměstnavatel. Shoda je logická: třetí pilíř nezatěžuje průběžný systém a prodává se jako motivace ke spoření, ne jako rozpočtový konflikt. I politici v debatě otevřeně počítají s tím, že čistě státní penze nebude jediným zdrojem příjmu ve stáří.

Pět miliard korun na účtech dvou a půl milionu důchodců zmizí za jediný měsíc. Třicet tisíc neuspokojených žádostí o místo v domově se zvláštním režimem zůstane i potom.