Stratosférický polární vír nad Arktidou se v listopadu 2025 začal rozpadat tak brzy, že srovnatelný případ musíte hledat v šedesátých letech minulého století.
Kolem 10. listopadu zachytily satelity a modely nad severním pólem něco neobvyklého: mohutný prstenec stratosférických větrů, který normálně drží arktický vzduch v kleci, ztrácel tvar, slábla jeho rotace a celý systém se posouval pryč od pólu. Meteorolog Judah Cohen z bostonské firmy AER v ten den publikoval analýzu, v níž označil situaci za mimořádnou, ne proto, že by vír už kolaboval, ale proto, že se tak výrazné oslabení v listopadu téměř nevyskytuje. Poslední srovnatelný případ v reanalýzách pochází z 28. listopadu 1968. Jenže mezi „oslabením“ a skutečným rozpadem je zásadní rozdíl, a právě v tom prostoru se odehrával celý příběh druhé poloviny listopadu.
Co se ve stratosféře skutečně stalo
Za rozpad polárního víru se v meteorologii považuje takzvané náhlé stratosférické oteplení (SSW), při kterém se zonální proudění v hladině 10 hPa na 60. rovnoběžce obrátí ze západního na východní. K 10. listopadu 2025 k tomu nedošlo. Vír byl výrazně deformovaný a oslabený, modely ale ukazovaly spíš na takzvaný minor SSW, tedy narušení, které nedosáhne plného prahu. Teprve kolem 15.–16. listopadu začaly výpočty ECMWF posouvat možné dosažení prahu major SSW k 25. listopadu, jak upozornil server In-počasí. I tehdy ale šlo o pravděpodobnostní scénář, ne o jistotu.
Proč je listopadové načasování tak výjimečné? Na začátku zimní sezóny bývají planetární vlny, které vír narušují, ještě slabé. Pokud se přesto prosadí, svědčí to o neobvykle silném rušení a o tom, že se vír nestihl dostatečně „roztočit“. V satelitní éře nebyl spolehlivě pozorován žádný listopadový major SSW; v tabulce NOAA figurují pro listopad jen starší případy z let 1958 a 1968.
Kdy arktický vzduch dorazil do Evropy
Realita byla složitější, než naznačuje titulek: meteorologové pracovali s postupně se zužujícím oknem, ne s jedním datem. Kolem 10. listopadu Cohen sám upozorňoval, že evropské modely ještě nejsou zvlášť chladné a mohou se změnit. O šest dní později už byl obraz jasnější; Severe Weather Europe i francouzský Météo-Paris shodně mířily na okno 17.–23. listopadu.
Pro střední Evropu modely čekaly ranní minima kolem −3 až −7 °C, v alpských údolích pod −10 °C. Jenže i v tu chvíli se GFS a ECMWF rozcházely: americký model posouval tlakovou níži k severní Africe a otevíral přímější severní přísun studeného vzduchu, evropský model držel mírnější oceánský scénář. Ještě 18. listopadu zůstával konec měsíce otevřený, část výpočtů vracela další chlad, část naopak návrat mírnějšího proudění od Atlantiku.
Co se v Česku skutečně stalo
Studená fronta dorazila přesně v pondělí 17. listopadu. Podle ČHMÚ začalo ten den sněžit na horách a ve středních polohách. Nejsilnější mrazy přišly mezi 21. a 24. listopadem; v Praze klesla ranní teplota v neděli 23. listopadu zhruba k −10 °C, na více než stovce stanic ČHMÚ byl zaznamenán ledový den.
K ránu 24. listopadu ležela souvislá sněhová pokrývka na většině území:
- nížiny: 1–5 cm
- střední polohy: 5–15 cm
- Beskydy: 10–30 cm
Listopad jako celek ale neskončil jako mimořádně mrazivý měsíc. Měsíční zpráva ČHMÚ ho hodnotí jako teplotně normální až chladnější. A prosinec? Ten byl v Česku jen normální, s většinou měsíce nad normálem a citelnějším ochlazením až od Štědrého dne.
Proč „přesný termín“ neexistoval
Spolehlivost předpovědí stratosférického oteplení roste zhruba deset dní před událostí. Pro praktický dopad u země (mrazy, sníh, vítr) se nejspolehlivější odhad dělá v horizontu pěti až sedmi dní. V polovině listopadu 2025 to znamenalo, že klíčové aktualizace přicházely kolem 15.–18. listopadu pro první vlnu chladu a kolem 20.–24. listopadu pro případný další efekt konce měsíce.
Zajímavý je i kontext oceánského pozadí. V listopadu 2025 panovala podle NOAA slabá La Niña, nikoli El Niño. Přitom odborná literatura spojuje častější oslabování polárního víru spíš s El Niño. Listopadové narušení 2025 tedy nešlo vysvětlit samotným stavem Pacifiku, šlo o atmosférickou anomálii, která překvapila i zkušené prognostiky.
Arktický vzduch do Evropy dorazil, mrazy v Česku byly reálné a na většině území ležel sníh ještě před koncem listopadu. Ale kdo čekal jedno přesné datum zlomu, dostal místo něj týdenní okno nejistoty, a právě tak atmosféra funguje.