Manželství univerzitního profesora Jimmyho a učitelky Billie bylo harmonické po šest desítek let. Tito dva stejně smýšlející lidé se milovali celý život.
Podle dcery tohoto páru chodili rodiče všude ruku v ruce. Bohužel se však před pěti lety zhoršil zdravotní stav ženy a ve věku 84 let později zemřela. Manžel byl z té ztráty naprosto zdrcený. Po šedesáti letech ztratil životní partnerku a lásku svého života. O několik dní později muž v peněžence své ženy našel ručně psaný vzkaz. Nejprve si myslel, že jde o nákupní seznam.
Po smrti ženy našel vzkaz
Muž ztrápený smrtí své ženy si nejprve myslel, že v její peněžence našel jen zapomenutý seznam na nákup. Pak pochopil, že jde o dopis, který je adresovaný jemu. Žádala v něm, aby muž neplakal proto, že zemřela. Dodala, že bude mnohem lepší, pokud se její manžel bude usmívat za to, pro co oba dva žili. Dodala, že její manžel jistě ví, že je na správném místě, a že se jistě brzy opět shledají. Na závěr se s ním prozatím rozloučila.
Úžasné, že ano? Žena i v posledních dnech svého života dokázala přemýšlet nad tím, jak zmírnit bolest své životní lásce. Žena věděla, že umírání není jednoduché, ale žít bez milované osoby musí být mnohem těžší. Proto chtěla svému muži první chvíle, které stráví bez ní, alespoň trochu ulehčit. Tímto dojemným, krátkým, ale výstižným vzkazem se ji to bezpochyby podařilo.
Vyrovnat se se smrtí je těžké
Srovnat se se smrtí někoho blízkého je vždycky těžké. Nezáleží na tom, kolik mu je let ani kolik let jsme v jeho přítomnosti strávili. Jde o opravdu složité období. Nejprve přijde stav odmítání. Nevěříme tomu, že se to stalo. Snažíme se namluvit, že milovaná osoba jen na nějaký čas odjela a vrátí se. Často se nám pak zjevuje ve snech. Přemýšlíme nad ní neustále a nemůžeme ji dostat z hlavy. Po nějaké době nám dojde, že smrt je nevratná.
V tu chvíli přijde vztek, později smutek. Každý se se smrtí vyrovnává po svém. Ideální však je, pokud dotyčný dostane pomocnou ruku. A pokud je to od milované osoby, která se s ním chce svým způsobem rozloučit ještě po svém odchodu, je to nejideálnější způsob. Osamocená osoba je dojatá, ale ve většině případů také motivovaná pokračovat v životě. A jak byste se k takovému posmrtnému vzkazu stavěli vy? Potěšil by vás?