Ministr školství Robert Plaga chce sahat na letní prázdniny

Plaga chce zkrátit na letní prázdniny. Analytička školství ho srazila jednou větou

Ministr školství Robert Plaga letos zkrátil školní rok o čtyři dny. Rodiče zuří, odborníci ale upozorňují, že skutečný problém českého školství leží úplně mimo kalendář.

i Zdroj fotografie: Sladovnik / Creative Commons / CC BY SA 4.0
                   

Poslední červnový pátek 2026 zůstaly školní budovy tiché. Vyučování skončilo 26. června, o čtyři kalendářní dny dříve než obvykle. Rozhodnutí podepsal Robert Plaga 31. března, dva měsíce před koncem roku, v době, kdy řada škol měla naplánované výlety, projektové dny a závěrečné akce. Místo debaty o kvalitě vzdělávání se Česko začalo hádat o tom, jestli je problém pár dnů navíc, nebo celý systém, který nedokáže učit fyziku, protože nemá fyzikáře.

Co přesně Plaga udělal, a co ne

V otevřených zdrojích se nám nepodařilo dohledat žádný český návrh na systematické zkrácení letních prázdnin. Ověřitelný je jediný krok: oficiální sdělení MŠMT z 31. března 2026, kterým ministerstvo posunulo konec vyučování z úterý 30. června na pátek 26. června. Dva vyučovací dny, čtyři kalendářní. Ministerstvo to zdůvodnilo „organizační a provozní racionalitou škol“ a tím, že značná část rodin stejně v posledních dnech června děti do školy neposílá.

Debata o kratších prázdninách přitom v Evropě běží, jenže jinde. V Rakousku ministr Christoph Wiederkehr už v dubnu 2025 mluvil o dvoutýdenním letním jazykovém kurzu pro děti se slabou němčinou. V lednu 2026 rakouský parlament schválil povinnou dvoutýdenní letní školu pro část žáků. Český případ je jiný příběh, ne zkrácení prázdnin, ale jejich faktické prodloužení.

Rodiče bez dovolené, školy bez plánu

Reakce na Plagovo rozhodnutí přišly okamžitě a ostře. Na sociálních sítích rodiče psali: „Doufám, že i nám pracujícím přidají čtyři dny dovolené,“ nebo ironicky: „Plago, budeš si je hlídat na své zahradě?“ Jádro frustrace je prosté: kdo se má o děti postarat, když zaměstnavatel letní dovolenou neschválí?

Právní realita je střízlivá. Podle portálu veřejné správy dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel. Má přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance včetně péče o děti, ale zároveň k provozním důvodům. Oznámit termín musí nejméně 14 dnů předem. Automatický nárok na konkrétní červencový nebo srpnový týden zákon nezná. Nesoulad mezi školním kalendářem a firemním provozem tak zůstává na bedrech rodičů.

Školy na tom nebyly lépe. Část ředitelů dřívější konec přivítala, v posledních červnových dnech bývá docházka nízká a výuka formální. Jiní ale upozorňovali, že změna přišla pozdě, rozbila naplánované akce a zkomplikovala organizaci. Poslankyně Renáta Zajíčková v červnu 2026 řekla, že nikdo nevolal po zkrácení školního roku a prodloužení prázdnin. Přesto se to stalo.

Kde je problém doopravdy

Odborná kritika v českých zdrojích míří jinam než na počet letních volných dnů. Zaznívají dva hlavní okruhy.

Nepředvídatelnost a chaos. Školní rok 2025/2026 přinesl jednu změnu za druhou: pozdní zásahy ministerstva, které školy donutily přeplánovat rozvrhy, akce i personální zajištění. Bilanční texty mluví o „chaotickém roce“, kde problém nebyl v tom, co se změnilo, ale v tom, kdy a jak to bylo oznámeno.

Nedostatek učitelů. Mimořádné celonárodní šetření MŠMT pokrylo 8 694 škol a 177 734 učitelů. Výsledky ukazují systémový problém s aprobací v klíčových předmětech:

  • chemie a fyzika
  • matematika
  • informatika
  • cizí jazyky

Školy nemají kým učit. A žádné zkrácení ani prodloužení prázdnin tento deficit neřeší. Podle OECD délka výuky sama o sobě není úzce svázaná s akademickými výsledky žáků; rozhoduje kvalita výuky, doučování a mimoškolní vzdělávací aktivity. Jednoduchá rovnice „víc dnů ve škole = chytřejší děti“ z mezinárodních dat nevychází.

České prázdniny v evropském kontextu

Podle přehledu Eurydice trvají letní prázdniny ve většině evropských vzdělávacích systémů 8 až 12 týdnů. Český standard (červenec a srpen) spadá do běžného evropského pásma. Česko není extrém, ani jedním směrem. Země s kratšími prázdninami nemají prokazatelně lepší výsledky, země s delšími nemají prokazatelně horší.

Co ale Česko odlišuje, je způsob, jakým se o školním kalendáři rozhoduje. Pozdní změny bez konzultace se školami a rodinami vytvářejí dojem, že ministerstvo improvizuje. A právě tady, v plánování, komunikaci a personálním zajištění, leží prostor pro skutečnou reformu, ne v přesouvání data na kalendáři o pár dnů sem nebo tam.

Emoce kolem prázdnin fungují jako zástupné téma. Snadno se o nich diskutuje, snadno se na ně reaguje. Ale dokud české školy hledají fyzikáře a informatiky a dokud rodiče zjišťují termín konce vyučování z médií místo z dlouhodobého plánu, délka léta zůstane tím nejmenším problémem.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Lukáš Jírovec

Zobrazit další články